Nejste přihlášen/a.
Ahoj. V minulém příspěvku, o cestě americké armády na západ, bylo zmíněno, že sovětská vojska, dislokována na našem území od roku 1968, na věčné časy, nějak škodila našim občanům. Máte s nimi z té doby nějaké příhody?
Když sem přijeli o prázdninách, bylo mi 9 let. Viděl jsem jen několik kolon aut, které projížděly vesnicí směrem na Jičín. Další už šílenou příhodu, zažili naši sousedi od naproti. To bylo někdy v roce 1976-7. Manželé, oba prostorově výraznější, se od někud vraceli svojí starou Octávií. Měli ji maximálně opečovávanou. Někde potkali ,,Jejich,, kolonu náklaďáků.Ten kluk za volantem asi usnul a tak vybočil a předním kolem najel zepředu na blatník a pokračoval přez kabinu v místě volantu až dozadu a tam zase sjel na silnici. Soused, když ho viděl, se natlačil na svou manželku a na místo spolujezdce a tak tuhle šílenou příhodu přežil. Na tu poloviční placku se chodily koukat zástupy lidí. Prý, to nakonec museli rychleji rozebrat.
Další příhody byly už spíš obchodního rázu. Bylo to už někdy v roce 1982 a to se s nima dělaly takové frončafty a tak k nám jezdili na třídičku třídit brambory. Snažili se prodat tu jejich elektroniku s velkými zelenými displeji, součástky palubovek aut, hodiny, otáčkoměry a další věci. Tak že, máte nějaké zážitky s nima?
doplněno 18.03.15 19:27:Ty příhody se škoděním, případně i jiné, jsem myslel ty spíš osobní.
Mně? Nijak, jiní na nich tyli, elektronika, PHM, prodej aut... frojndšaft. Prodal jem Rusovi, ne vojákovi UAZ.
doplněno 18.03.15 20:56:Joo, když přišli byl jsem na vojně, chlastali, a my jsme sbírali flašky a vraceli, Tabulák Olmik.
doplněno 18.03.15 22:36:Když odjížděli, tak zásobovali kovošrot, tam bylo věcí k sehnání, z radarů, letadel i obrněnci, mám motor k elektrocentále 400 ccm...
doplněno 18.03.15 23:44:Jinak, když přišli, tak jsem na přání velitele roty naladil R 118 na frekvenci jistého rádia a on žádal, aby okupanty nežilvili. Pak dělal v obcchodě...
Začal bych tím, že nám mnohým toho 20.srpna přerušili na dlouho klidný spánek. A mohl bych pokračovat zničenou vozovkou od pásů tanků na Leninově třídě od Ruzyně až po Kulaták. Prostřelenou sanitkou, zničenými auty a rozstřílenou fasádou Národního muzea, vypálenými budovami, a ... bylo by toho hodně za prvních pár dní.
Někdy to bylo obráceně. Když oficír v obchodě s botami koupil ne jeden dva páry bot, ale třeba i tři regály si nechal zabalit, bez ohledu na tvar a velikost, tak měl obchodník aspoň tržbu. O šmelině s dalžím zbožím už psal nade mnou.
Nás přepadli Poláci.
doplněno 18.03.15 20:38:Jezdili vozy s koňma a bombardovali nás z dvojplošníku (asi Po-2) letákama s lámanou češtinou, kde všechna v byla w.
Mně nijak. Má matka dávala sovětským vojákům napít, byli mladí, vykulení, taky nevěděli co se děje... byli to vojáci. Pak už se sovětským vojskem do kontaktu nepřišla. Do dneška je sovětům vděčná za rok 45 a 68 rok na tom nic nezměnil. Vlastně nebylo co měnit.
Jelikož jsem měl babičku v Butovsi , tak vím, že lidi si tam postavili hospůdku v akci Z a jednoho dne byla za plotem v sovětských kasárnách.
V lesích za Butovsí směrem k Tuři byl muničák, babča tam byla léta zvyklá chodit na houby a nic jí od toho neodradilo. Jednou tam měla nějakou "debatu", ale nic se nědělo, Já tím lesem, jezdil občas za babičkou na kole a parkrát mě tam zastavil vojcl. Jaké byl národnosti absolutně netuším, jen vždycky křičel uchadi otsjuda. Paradox je ten, že tenkát jsem to mastli přes muničák bez plotů a dnes je tam nějaká obora a už se projet nedá, přitom krásná "cyklostezka" lesem a najednou zamkutá brána.
Do vesnice vojclové nechodili a nějaký frončaft, nevím to spíše asi místní chlapi.
Narodila jsem se v r. 1961 v jednom městě kde je dodnes vojenská posádka, nevzpomenu si ani na jednu věc jak mi Rusové uškodili, v podstatě jsem je neregistrovala, vzpomenu si 100 věcí jak se chovali čeští páni důstojníci a jak se chovají američtí školitelé. Dodnes mi funguje fotoaparát Ljubitěl a digitální elektrické hodiny ano ty s velkým zeleným dispejem co otec od Rusů koupil. Já vím, že to v 68 bylo celé špatně, já vím, že KSČ byla prolezlá parchanty ale já si nemyslím, že po 89 je vše dobře, nesouhlasím s politikou USA. Zde skončím to bych zase psala mimo dotaz.
Dobrý den, škoda vzniklá okupací byla nedozírná - znásilněný národ, myšlenky, svoboda. Ztráta ideálů a odebrání naděje celých generací. Demonstrace síly a varování, že není úniku z područí agresora. Devastace morálky, ponížení a následná kolaborace s okupanty. Postihlo to všechny a následky jsou vidět stále - v našich hlavách (tedy, u toho, kdo si to pamatuje a uvědomuje). Zdravím!
doplněno 18.03.15 22:20:Hledisko materiální - každý den odjížděl rychlík Brežněvičky - Moskva. Vlak plný koberců, kufrů s jídlem, štočků látek, balíků bot a jiného zboží. Prodejny v okolí Brežněviček byly drancovány a zásobování nestíhalo, tak český občan měl dost smůlu. Pamatuji si prázdné Stavebniny, když začala "dočasná" výstavba nových bytů (dle sovětských stavebních norem) v Brežněvičkách.
P.S. Pro neznalé - Brežněvičky = Milovice.
...I ty jeden mlékobradku polistopadovou demagogií nedozírně znásilněněj, až mi tě je líto jak tě to oblbování oblblo ...
Jak může být někdo tak nesmyslně nelogický a hloupý?Milovice znám,sám jsem tam vojákoval.Několikrát jsem tambyl autobusem na návštěvě,paneláky tam stavěli podle norem DIN ze stavebních materiálú,dovezených z NDR
JABRAKA
doplněno 19.03.15 17:26:V Milovicích byla jedna hospoda,nebýt tam ten ruský GUM,tak se musely průmyslové produkty nakupovat v Praze,nebo v Lysé nad Labem.
JB
V 68. jsem viděl tanky, auta, vojáky - věci mě atraktivní, bylo mě 8 let, sotva...Ale taky vím, že moje mamka plakala a já nevěděl proč. V 86 roce jsem byl v Leningradu a bylo mi řečeno, že jsem z jejich 16-té republiky, nic víc není nutno. Ti co v Rusku pracovali ví své a věřte, že tam dělali i lidé bez prověření. Ti co pracovali poté na Karačanagu také vědí své a mlčí, prostě práce...
a na politiku se z velké výšky házel bobek.
doplněno 18.03.15 22:27:A taky si pamatuji na obrázky nahotinek v trafikách, přesně jak po sametovce - je třeba ještě něco dodávat?
Takže k otázce, ano - naučil jsem se rusky, nikdy jsem nebyl ve válce, angličtinu umím jen blbě technicky z mé nutnosti, na politiku kašlu jelikož zatím mám práci která mě slušně živí, nemám rád ankety které se chovají "jako že nic", a už vůbec nemám rád missky s jejich charitou. V konečném důsledku svou odpověd hodnotím co by zbytečnou, mě rusové soukromě neublížili, ale globálně vygumovali dvě generace.
Ahoj. Jak to tu tak čtu, tak jsem si vzpomněl na jednu situaci s rusákama a komoušema. Tentokrát na tribuně na 1. máje. V jednom nejmenovaném městě, standartně probíhaly oslavy. Papaláši stáli na tribuně a dělný lid se postupně houfoval pod ní. Ti první se páskovali pod tribunu a po naplnění placu, se další lidi začali houfovat za probíhající silnicí. Dokonce na to náměstí dorazili Kubánští spolupracovníci z jedné z fabrik. Polonazí hoši a děvčata, to pojali jako karneval v Riu. V rukou různá železa jako bicí nástroje a samozřejmě tanec. Když se blížili po té silnici, tak se lidi po nich ohlíželi. Když se zastavili naproti tribuně a začali se mohutně bavit po Kubánsku, tak se skoro všichni ti naverbovanci před tribunou, otočili zády k soudruhům a se zájmem čuměli na to pozdvižení. Hlasateli na tribuně dalo hodně zabrat, aby se lidi zase otočili zpátky. Na ty zlostné pohledy soudruhů i továriščů, se dodnes nedá zapomenout.
Pane Humbucker, v NHKG stačilo zachrastět s matičkama v plechovce od solviny a účinek byl stejný maňána, jenom mistr byl na plech a poté se kolegové z blízké Kuby odebrali na kutě...
Ježe tohle sem nepatří...zas dostanu vynadáno...
Bydlel jsem tam,kde meli rusove nemocnici,jejich doktori byli odbornici,meli spickove japonske pristroje,bylo tam i zubni,takze byla druzba,kdyz nekdo neco potreboval a zaplatil,tak to mel,byli to vzdelani lide a odbornici,horsi to ovsem bylo s jejich kulturou bydleni,vymalovano zelenym olejovym latexem az ke stropu vcetne radiatoru,noviny v okne misto zaclon a na balkone na snurach nasoleny cudlici k vodce,kdyz odjeli byl jsem se v bytech podivat,ve sklepe kralici a drubez,zachody okolo zalite betonem,udelane turecke,kdyz odjizdeli ,tak celou nasi hospodu ozrali a sami pili vodku z horcicaku a breceli jak zelvy.Neco jineho byli obycejni vojaci,to byli chudaci,nikam nesmeli,delali panickam pucfleki v domacnostech,myslim ze oni slouzili 3 roky a to se nedostali z kasaren,protoze to byl vzdycky pruser a slibovali,ze se vratej,tak uvidime.
Já si myslím, že nikdo z nás nemohl mít žádné příliš velké zkušenosti se sovětskými vojáky. Narodila jsem se a žila, dokud jsem se nevdala do Ostravy, v pohraničním městě s velkými kasárnami s vysokým železným, neprůhledným plotem. V 68 nebo začátkem 69 je obsadila sovětská vojska. Když se situace uklidnila, začali se zabydlovat. Barák v kasárnách předělali na byty pro rodiny důstojníků a nastěhovali do nich ženy a děti. Také ve městě dostali byty. Mimo kasárna člověk nepotkal sovětského vojáka, pouze důstojníky. Někdy sebou měli pucfleka, který nesl nákupy. I ten, který se měl jistě lépe než ostatní, byl chudák. Vyhublý, sepranou uniformu, která mu nikdy nebyla. Většinou ji měl malou. Veliké, okované boty, v zimě bez kabátu, bez rukavic, ostříhaný dohola. (Od té doby se mi ale vůbec nelíbí mužští ostříhaní dohola) Tenkrát jsme je všichni z duše nenáviděli, ale když si na ty, dnes jsou to pro mně kluci, vzpomenu, vím, že to byli hodně velcí chudáci. Když se tak zamyslím, nikdy, vůbec nikdy se obyčejný člověk, ani v Rusku, ani v SSSR neměl dobře.
reknu to jinak, moje prababicka ("arijska" operni diva) s nostalgii vzpominala, jak to bylo fajn za nemecke okupace a ukazovala mi fotky naseho mesta plne vlajek, vojsk a hakovych krizu, a ze jednou dokazu to, co Hitler... jiny nazor asi mela rodina z otcovy strany, ktera prisla o pulku pribuznych...
V roce 1968 mi bylo 13. Uprostřed obce stál zámek, z něhož po roce 1945 šlechta uprchla. Ze zámku se stala kasárna pro české vojáky a byl dosti poničen. Nic to ale nebylo proti tomu, když někdy kolem roku 1970 čeští vojáci museli zámek vyklidit a nastěhovali se tam Sověti. Přímo proti našemu domu byla strážní věž. Když jsem třeba čistila boty, zalezla jsem si až k plechovým vratům, aby na mě ten šášula z věže pořád nebrejlil.
Vojáci se chtěli kamarádit, přestože měli velice přísný režim. Chodívali ke zdi a rádi si popovídali. Byli to obyčejní Ivani, stýskalo se jim asi po rodinách. Někteří tajně prodávali benzín. Přeházeli přes zeď kanystry, počítali to velice levně a kanystr byl navíc. Někteří lidé ze vsi to kupovali, i když kvalita prý byla všelijaká. Ty tehdejší Moskviče či Žigulíci to zpracovaly.
Vzpomínám si, jak republika pokaždé žila při MS v hokeji. Porazit sbornou, to byl náš největší sen. Když se to tehdy našim povedlo, vyhráli jsme tuším, 2 : 0 a 4 : 3. Vzali jsme vápno a výsledek napsali velikými číslicemi na silnici, právě před tu strážní věž. Za chvíli to bylo smazané. My to šli napsat znovu, oni smazali a tak jsme se s rusáky kočkovali.
Jinak měli kontakt s lidmi zakázaný, vojna byla prý velice přísná, pamatuji si, že jeden voják už to nevydržel a oběsil se. Když ze zámku odešli, bylo vše v hrozném stavu. Zámek, bývalý zámecký park - vzácné stromy vykácené, jezírko zanešené, vše prosáklé naftou za jejich aut. I když se obec snaží zámek opravit, jde to velice pomalu a park, ten se asi nesrovná nikdy.
Nijak jsme se s nimi nebratříčkovali, drželi jsme spíš pusu, aby nedošlo k nějakému maléru. Prostě jsme je museli strpět. Vzpomínám si na 2 příhody, které mi je dost zošklivily:
1/ Za vsí byl pěkný rybník, v létě hojně navštěvován dětmi i dospělými kvůli koupání. Jednou za horka poklusem dorazila skupina asi 40 Sovětů. Svlékli se do podvlékaček, oddělali ty své onuce z kožených vysokých bot. Všude ostrý zápach potu a nemytých těl. Byli nahnáni do vody, aby se vykoupali a následně i umyli. Od té doby jsem do rybníka dlouho nevlezla, raději jsem si na kole zajela zaplavat do sousední obce.
2/ Když k nám byli nastěhováni, zanedlouho nato bylo 30. dubna. Na velikém kopci za vesnicí kluci a chlapi postavili velikánskou hranici, my děvčata, jsme nazdobily čarodějnici. Oheň se zapálil, všichni se dívali, zpívali, hrálo se na kytaru...Najednou se objevilo 5 Sovětů, po zuby ozbrojených, automaty proti lidem. A prý - štó éto - éto provokácija! Trvalo poměrně dlouho, než pochopili, že je to tradice a že to neznamená nic proti nim. Odešli. Ale ta vzpomínka na ty kulomety proti místním dětem, to ve mně zůstane navždycky. Jaga.
Já jsem s nimi nepřišla do styku, nebyli v místě, takže osobně žádná zkušenost není. Jen jsme s kolegyní trpěly, jako jediné nečlenky SČSP v práci, často na náborovém koberečku, ale protože jsme byly jinak velmi dobré v plnění pracovních povinností, podařilo se nám odolat. Takže časté návštěvy kolektivů soc. práce u přátel v Milovicích se konaly bez nás
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.