Proč se chci pořád měnit?

vše musí začít v tvé hlavě - jo puberta je věc... chtělo by to hlavně pevnější vůli - bez té nic nesvedeš - přemluvit se a nečekat a nevymlouvat se ,že s tebou nikdo nechce jít-

vyběhni ven - je pěkně, dej si třeba dneska malej okruh a uvidíš

-každý den přidávej kousek a třeba někoho potkáš a budete běhat spolu ...

Začít jakkoli, třeba v uplně malém - nestresovat se z toho, dělat si to tak příjemné.

Příklad: chci chodit běhat a při té představě se mi vůbec nechce a pořád to odkládám - tak si změň představu, uber - řekni si, že bude stačit jít jen na 5 minut ven, nebo 30 minut, nebo do lesa apod. Pointa je se vůbec rozhoupat a tímto přístupem, kdy na sebe netlačíš to celé můžeš rozjet.

Ono tě to samo pak už chytne udělat víc, než sis naplánoval s tím malým cílem.

Udělej si malé cíle a ty si plň a tím se prokousavej postupně k větším cílům.

Obecně si ale začni dělat návyk na "dokončování věcí" namísto "odkládání".

Je to celé o návyku.

A ten návyk si dělej nejlépe celý den, s čímkoli, s prkotinama, s věcma, které tě baví, ale nikdy tě nenapadlo si v nich dávat cíle a ty překonávat.

Zvykni si prostě ze srandy vytyčit různé cíle během dne, i malé a udělej si návyk, že je dokončíš.

Jak si tohle zapíšeš do mozku, tak už je všechno lehčí, den ode dne.

Ale je potřeba každý den návyky obnovovat. Jinak jsou opět přepsány novýma návykama - tím "odkládáním věcí".

Ale nic se neděje, každý den je nový začátek a hlavně na sebe moc netlač - dej si před sebe malinké cíle a ty s radostí dokončuj a to ti přivodí dostatek pozitivního náhledu, který tě povede k větším a větším cílům.

Počkejte pár let, ono se to časem spraví samo. Jste-li v pubertě, mlátí s vámi hormony, dospíváte, hledáte se, lepší to bude až časem.

Já si myslím, že člověk se změnit nemůže. Je nějaký a když si vezme do hlavy, že se změní, tak to dokáže jen chvíli. A pak se vrátí sám k sobě. Kolik lumpů si vzalo do hlavy, že se polepší, kolik alkoholiků, kolik surovců, kolik . . . Ne nezměníš se. Ale víš co, smiř se s tím jaký jsi a vylepšuj jen drobnosti, posunuj sám sebe po maličkých krůčcích kupředu. Žádná salta, žádné skoky, žádné šoky. Přijmi se takový, jaký jsi, měj se rád. Svou nespokojeností se sebou nic nezměníš, jen budeš stále nespokojený, protivný, budeš hledat nedostatky na druhých nebo naopak budeš obdivovat to, co obdivuhodné vůbec není. Chce to klid a uvědomit si, co v životě a od života chceš a tam se směřuj. Jestli chceš, aby se tě lidé báli a uhýbali před tebou nebo tě rádi vítali. Jen lenost, tu překonávej usilovně. Hodně štěstí ti přeji ze srdce.