Mikulášská nadílka v dnešní době?

Tady přeci nejde o sladkosti ..ale o tradici

Myslím, že je to hezká tradice s hoností čehokoliv nemajíce nic společného. Nadílku máme i pro naší 17. letou dceru

Tady kdosik polepil dveře a nabízí tu službičku za 125 Kč. i na tradici se dá něco vytřískat.

My chodívali kdysi jako študáci. Zadarmo. Nikde jsme nic neloudili, někde nám dali pomeranč či nějakou sladkost. Poděkovali jsme, ale nic jsme opravdu nechtěli.

Známá zase vzpomíná, jak její manžel, tehdy už starý chlap, dělával čerta. Tam se zase panákovalo. Čerta prý jednou rodina vytáhla druhý den ze sklepa, kde nocoval na uhlí. Černý od uhlí, no jako čert, navíc prý i pozvracený. Tvrdil, že mu to udělal Mikuláš! Kdo ví. Ale od té doby měl zákaz chodit.

Dneska je všechno o penězích. Uděláte něco pro ostatní a ruka už je natažená. To se mi nelíbí, je to určitá tradice a platit by se za to rozhodně nemělo, leda nějakým mlskem.

Navíc si opravdu myslím, že je to už tak trochu přežitek. V 60. letech, za mého dětství, se pomeranče, mandarinky, občas i banán, objevily opravdu jen začátkem prosince. A odvažovalo se to po půl kile. Dneska už mají děti jižního ovoce dostatek celý rok a není proto banán nějakou vzácností. Já si všechno vyrovnala na stůl, mazlila jsem se s nadílkou, pak nábožně oloupala jednu manadarinku, po dílečku dala mamce, tatkovi i babičce a pak uchváceně jedla. To už se dneska nevrátí. A myslím si, že v dnešní době počítačů a tabletů jsou ti 3 dobráci už nějak za zenitem.

Ale dcera se byla podívat loni na Mikulášský vlak. Krásná parní lokomotiva 423, Velký bejček, táhla vagóny, v nich se za jízdy nadělovalo. Nebylo to levné, ale mnozí rodiče neodolali. Když vlak přijížděl do stanice, 2 strašní velicí čerti viseli v lokomotivě z okýnek, tloukli metlami a řvali: Už si pro vás jedeme, zlobidla! Chudáci děti prý strašně bulily. Některé chtěly i utéct. On stačil jen ten "čertovský" pohled. Takže to, co po celý rok nepomáhá, pak najednou je opravdu čertovsky strašidelné, když to caparti vidí na vlastní oči. Jaga.

Zdravím, včera jsme měli mikulášskou besídku. Děti dostaly balíčky dobrot křížené s malými hračkami za snahu, básničky, taneček apod. Když jsem jako malá zlobila, dostala jsem uhlí, brambor a jednu čokoládu, když jsem byla hodná, tak jedno uhlí a zbytek dobroty.

Přece jen je to úplně něco jiného, než když se dětem koupí pomeranč a čokoláda v hypermarketu. Mimochodem, za hodinu se vrátí naši z nákupu a do připravené punčošky mi nadělí Mikuláše . Věk nevěk, je to krásný tradice.

A to strašení čertem a koktavost - pokud jsou rodiče rozumní, tak se nic takového nestane. Hlavní roli by měl hrát hodný Mikuláš, čert je jen takový doplněk, který by ovšem u dětí se sklony k neurotismu apod. nikdy neměl překročit práh místnosti, kde se dítě nachází, nějak dítě nahánět a strkat do pytle.

U dětí, co se ničeho nebojí a jsou to fakt grázlíci, malé postrašení neuškodí. Čerti nám do školky chodí léta, i kyž já je znám jen pár roků, a žádné dítě koktat nezačalo.

Mikuláš, čert a anděl chodili v MŠ kam chodí vnučka už včera, děti si to užily, moje mamka nám do MŠ napekla krabici perníčků, některé maminky např.uháčkovali andělíčka nebo zvoneček, každé dítě nějakou maličkost dostalo.Já vnučkám naplnila mikulášské ponožky, ano, většinou sladkosti + banány a mandarinky. Punčochy jim děda zavěsil doma na okno včera než jsme odjeli na chalupu. Před chvílí nám vnučka volala, že venku viděla moc čertů, andílků a Mikulášů, hlásila " babi vůbec jsem se nebála, byli to nastrojení lidi". Dokonce i v Alberu v Bystrci seděli v pokladnách čertice a v lahůdkách prý obsluhovaly andělé, každé dítě tam dnes u nákupu dostalo malý dárek. Tento zvyk určitě smysl má ale jsem pro zbytečné strašení dětí, na Barboru si také trhám větvičku třešně a čekám každý rok zda rozkvete.

Nevím, jestli to má smysl, ale osobně to taky zrovna moc nemusím. Nevím, jaký má smysl strašit malé děti, které to nechápou. Přijde mi, že to je spíše show pro rodiče, kteří se můžou podívat na to, jak jejich děcko bezmocně pláče. Líbil se mi jeden příměr, že pro malé dítě to může být stejně traumatizující, jako pro ženu, kterou někdo v noci v parku přepadne. Ony ty pocity, které se odehrávaj v tom člověku, budou docela podobné a u citlivého člověka to může ovlivnit jeho chování v budoucnu. Ale jasný, že nikoho nenapadne, že by to mohlo být čertem. Ale člověka právě často ovlivňujou jednorázové negativní události. Jako třeba když malé dítě vidí domácí násilí. Větší děti, které ví, že je to pravděpodobně převlečenej člověk, se sice můžou bát, ale dokážou si to racionálně vysvětlit, takže tam to nevadí.
Líbí se mi spíše tradice z Alp, tzv. Raunacht, kdy v zimě Krampusové a lidé s maskami vyhánějí zlé duchy a fungují tedy spíše jako ochránci než jako ti, co ubližují, což je ta křestanská tradice. On je taky čert akorát odvozen od boha Pana z Antiky, což byl bůh lesa, zvířat, pastýřů. Křestanská tradice z něj pak udělala ďábla, protiklad k hodnému Mikuláši.

Tak u nás již několik let tuto tradici zajištují hasiči. Mají krásné kostými, že je nikdo nedokáže poznat. Vždy největší je Mikuláš. Pak je tam Anděl a 2 čerti, má na jedné noze i kopito. Odpoledne mohou rodiče přinést do hasičárny košíček sladkostí s jmenovkou. Košíky si dají do kočáru, který je tažený konmi. O půl šesté vyrážejí od domu k domu. Slyšet jsou až na druhém konci obce. Rodiče dají nějakou korunu, ale ty jsou pak věnovány dětem na školní pomůcky. Peníze dají ředitelce školy a ta zajistí nákup pomůcek. V 5 km vzdáleném městě, tam zase vše zajištuje fara. Tady děti nechodí za čerta. Vždyt se mohou domluvit rodiče a každý rok se vystřídat.