Nejste přihlášen/a.
Jako každý rok se blíží MDŽ. A já se zamýšlím nad tím, co ženy slaví. Konkurencí MDŽ je totiž květnový Svátek matek.
Mne oslovuje spíš MDŽ. Nemá komunistické kořeny, jak si mnozí myslí, jeho zrod je docela jinde /práva žen/. To za totality z něj udělali podnikové opíjendy s rudým karafiátem. A asi proto ho dost lidí nemusí.
Já vzpomínám jako dítě, že jsme ve škole vybarvovali a zdobili srdíčka ze čtvrtky. Pokaždé jsem se bála, abych nepřetáhla, aby to moje srdíčko pro mou mamku bylo opravdu to nejhezčí. A protože to tak chtěly všechny děti, bylo každé srdíčko to nejkrásnější.
V sále hospody byla besídka. Písničky, básničky, tanečky. V nevelké obci se toho moc nedělo a tak to byla vítaná příležitost přijít se podívat. Ženám nad 70 let se dávala primulka v květináči. A která z babiček nepřišla, té tu květinu po besídce děti donesly až domů. Nebylo tak zapomenuto na žádnou starou paní, každá se potěšila květinou i přítomností dětí.
Den matek tolik neprožívám. Je svázán už tím slovem "matka". A co ženy, kterým nebylo dopřáno se matkami stát? Osamělé, rozvedené, svobodné, vdovy, ale bezdětné. Mohou být sebelepší a sebehodnější tety, přesto jsou z toho už nějak opodál. Navíc mi vadí, že den matek nemá své stálé datum, ale proměnlivé a kdo to nenosí pořád v hlavě, může i nechtíc opomenout.
Proto se vás tady ptám: slavíte MDŽ, nebo Svátek matek? Nebo oboje? Nebo nic? Jaga.
čekejte prosím, probíhá přenos dat...
Také na tento svátek vzpomínám s nostalgií. Když sem byla malá, tak jsme ve škole a v družině vyráběli dárky. Obšívali jsme pohlednice a ty pak sešívali do kazetek na šperky. Kamarádka uměla ze šesti a ja jsem ji zaviděla. Šetřila jsem na dárek na MDŽ víc, než na narozeniny. Dodnes mám po mamince pár sošek, které jsem jí dala. Ve školkách jsme s dětmi také vyráběly dárečky. Byly ulepkané, pokrčené, ale vyráběné s úžasnou láskou a pečlivostí. Dojímají mě ještě dnes. A MDŽ je pro mně návíc stále ještě kytička sněženek a jaro za prvním rohem. Vím, že Den matek je celosvětový, ale k MDŽ mám vztah dodnes.
Já s Vámi naprosto souhlasím. Znám ten pohled mojí bezdětné tety na ty přáníčka dětí ve škole( je totiž učitelka). A proto je mi také mnohem sympatičtější MDŽ. Navíc, já jako 15tiletá, si ho můžu užít též, nebot můj galantní tatínek nosí na MDŽ květiny nejen mamince, ale i mně a to od mých snad 10 let, a to si hnedka připadám mnohem důležitější. Jen mne mrzí, že i když exituje i Svátak otců( nebo den otců? Teď si nějak nejsem jistá), moc se neslaví - určitě ne tolik jako SM či MDŽ. Ano, má to své důvody, ale podle mne se otec podílí na výchově a spokojenosti dětí stejně jako matka( nebo alespoň můj táta to tak má, je mi líto těch, na které se rodiče vykašlali).
Na druhou stranu, já přeji i mé tetě krásný svátek matek, protože doma chová 3 kočky. Však ona si ještě dost užije se svými čtyřmi synovci a dvěma neteřemi.
Strašně moc se těším až 8.3. obvolám všechny ty babičky, tety, kamarádky, sestřenici a hlavně až mojí úžasné mamince řeknu, jak jí mám ráda. A svátek matek beru jako příležitost jim to zopakovat.
D.
Slavime jenom MDZ a uplne souhlasim s babajaga. Je to spravedlive ke vsem holkam a ta ktera je uz matka se urcite neurazi. To ze se slavil i v komunismu mi vubec nevadi, vsechno co tehdy bylo nemuselo byt spatne. To do nas tluce jenom dnesni propaganda, pritom vidime jasne kam to speje, nejsme slepi a blbi. Jenom zlodejina a korupce.
At si každý slaví svátek, jaký si vybere. Já osobně slavím každý den, kdy se probudím celkem v pohodě, mohu vstát bez pomoci ( i když třeba při tom trochu skučím), udělám si v pohodě oblíbenou snídani (chleba pořádně namazaný máslem a hořké kafčo), zkontroluji PC a poradnu . . . . . . . :D A kytičky at už řezané, ale spíš v květináči mi udělají radost kdykoliv.
Mám pokaždé radost, když mi děti, jen tak přinesou kytičku. Malou, ne velký pugét, který nemám kam dát. První sněženky, už se na ně těším, první je vždy donese manžel, / snaží se /pak syn, dcera mi volá, mami už víš, že jsou sněženky? Fialka, obyčejná fialka, jak by někdo řekl. Jakou udělá radost, drobná kytička fialek, donesená do pokoje nemocného. Je to lepší, než orchidej, kterou miluji. Každá kytička, i když je sama, samotinká, ukáže člověku, že někdo na něj myslí. To je to nejdůležitější v životě. Jinak neslavíme, žádný tento svátek.
Viky - souhlasím. Jakmile slezou ty kupy sněhu, pravnoučátka ( 3 + 6) po cestě ke mně "naškubou" při cestě lecos, co jenom třeba vzdáleně připomíná kytičku, protože je to zelené a trochu kvete. A i z toho mám radost, vím, že to je z lásky a musím si ji dát do vázičky. A navíc jste mi připomněla fialky. V Kolíně na kraji lesa - kousek za domem - to byla paráda - fialková plantáž. První cesta po zimě od nás ze severu Čech k našim ke konci dubna jsem zpět přivážela přátelům každému kytičku voňavých fialek. A to byl jarní pozdrav, protože zde byl ještě častokrát sníh.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.