Jak přesvědčit býv. manžela, aby mě nechal

Dobrý den,

v dubnu minulého roku jsem se rozvedla s manželem - po dlouhém uvažování a z vlastní vůle. Od té doby jsem nikdy nelitovala. Vztah trval deset let a nebyl dobrý, šance na záchranu nebyla, protože manžel nic zachraňovat nechtěl. Respektive požadoval abych se změnila já, že on je dobrý a já jsem ta, která je skrz naskrz špatná. Teď už je to jedno, je to pryč. Byli jsme spolu deset let a máme dvě děti 9 a 5 let. Zakrátko poté, co odešel, si našel jinou. Paní se třemi dětmi. začali spolu žít. Dohodli jsme se na majetku, stejně jsme nic neměli a já mu dala podle mého téměř vše. Zůstal mi státní byt, který jsem dostala po rodičích a některé vybavení. Bylo mu to málo. Před vánoci si přišel pro stojan na stromeček a ozdoby, že na to nemá a prý to něco stálo. Přece si nebude kazit vánoce. Nu dostal to. V té době - minulý rok - jsem už měla přítele, se kterým žiju dodnes a jsem spokojená. Manžel se oženil a já si řekla, že už by to mohlo být vklidu. Ale není.

Zhruba půl roku mě nějaká žena pronásledovala anonymy.Došlo to tak daleko, že si našla na facebooku moji identitu a obepsala všechny mé přátele. Umíte si představ co tam asi psala. Ohlásila jsem na policii a ted už mám konečně klid. Jenže začaly další trable. Manžel pracuje v Německu a já pobírám německé přídavky na děti. Je to moje právo podle zákona. Jemu soud vyměřil 6 tis. alimentů. Polovinu jsem mu odpustila a podepsala mu na to dohodu. Ale on mi to samozřejmě nepřeje a to i když si tu paní vzal a žádá o přídavky na její tři děti. Má pocit, a já to chápu, že se mám příliš dobře a že bych se mít dobře neměla. Vyrukoval na mě s tím, že by chtěl syna do střídavé péče. Prý pracuji - jeho žena ne - a tak nemám na děti čas. Dcera se mu nelíbí, je prý tlustá. A také už jí je deset let a není tak tvárná jako syn.

Odmítla jsem, nikdy bych na to nepřistoupila, i když vím, že jsem sobec. Ale nemůžu bez dětí existovat. Bral si je jednou za 14 dní. Ted mi ale řekl, že si je brát nebude, dokud se nepolepšim. Vadí mu, že nerespektuju jeho novou ženu. Nu nemám moc na výběr. Naposled, když měli děti, paní zavolala naší dětské lékařce, že trápím syna. Prý mu záměrně dávám 20 dní nějaké léky a on z toho má průjem. Bral hylak, protože průjem měl a vrátil se mu, na doporučení lékaře. Dcera bere také léčbu, je velmi nemocná s moč. cestami a ledvinami. Trápíme se tím u ž léta. Paní léčbu oběma dětem vysadila - prý ji nepotřebují a dcera zbytečně tloustne.

¨Chodím na sociálku, už rok nechávám o těhle zádrhelích dělat zápisy, nosím ulazovat smsky jako trotl a dělám to proto, aby nemohlo dojít k tomu, že by soud tu střídavou péči nakonec přiřkl. Vede mě k tomu fakt, že ony tři děti té paní jsou docela dost sprosté, na moje děti házejí špínu. Dcerka tam už moc chodit nechce, syn v poslední době také ne. Já jsem zaujala přístup takový, že je fajn atku vidět, že je štastný a že je fajn s ním jednou za čas být. Ale nevím, co mám dětem říct, když on je najednou odmítá. Prý jim to řekne sám, jaká jsem.

Můj přítel si myslí, že dělám chybu v tom, že jsem prohlásila, že mě ta paní nezajímá. Prý oslovuji jen býv. manžela a to prý on vnímá jako tennerespekt. Mám prý mluvit v množném čísle, k nim oběma. Zkusím to tedy. Ale je to těžké, když mi ta paní dělá takovéhle sprasky. A to mě nedávno potkala a chtěla se kamarádit! Já husa s ní strávila půl hodiny tlacháním a další den se mi to vrátilo smskou.

Nevím, co si počít, jak býv. manžela přesvědčit, at už násnechá na pokoji. At si bere děti jak má a má je rád jaké jsou. On tvrdí, že ted má tři jiné děti a tyhle musí jít stranou. Má je prý vychovávat můj přítel. Ten to dělá, nemáme s tím problém. Spíš si myslím, že by ale měly udržet vztah i s tátou. jenomže ho nechi prosit, aby to pochopil. On to bere tak, že jednou za 14 dní pracuju o víkendu a že by mi tím vlastně pomhal vydělávat ´peníze.

Změnila jsem si telefonní číslo, protože mi obden chodí smsky o tom, jaká jsem a jak je ta jeho lepší. nereaguji, neodpovídám a stejně nemám klid. Napadlo mě mu vypovědět tu dohodu a aspoň mu napařit alimenty, ale bojím se, co by se zase mohlo stát. A že by to odnesly děti.

Jakou cestu zvolit, abychom spolu nějak mohli vyjít?