Znáte znamení smrti?

Osobně jsem to nezažil, ale slyšel jsem o takových věcech mockrát vyprávět a znám je z literatury.

Jedná se o něco, co oficiální věda popírá a vysvětluje to náhodami, nebo tím, že lidské podvědomí samo sobě předkládá různé obrazy.

To o čem píšete je otázka víry, na světě existuje spousta těžce vysvětlitelných jevů, v které někdo věří, někdo nevěří. Já jsem pro tu verzi, že tyto věci se dějí, ale ne každý je schopen je vnímat.

Je naivní si myslet, že současná věda ví o všem. Zas se tolik nepovyšujme, náhodou jsme schopni částečně popsat věci, které se nás bezprostředně dotýkají. Lze stav, kdy využíváme mozek na max 5% nazývat plným vědomím a na co je ten zbytek? Jaktože idiot, co si neumí zavázat tkaničku vidí (aspoň to tvrdí) např. patnáctimístná prvočísla a dokáže je z fleku jmenovat? V našem domě (starý německý) se pravidelně prochází duch, vždycky vržou schody a pak za ním klapnou dveře. Známý ztratil (střízlivý) patnáctiminutovou hrou s nehmotnými světly, co potkal v lese, dvě hodiny (aji jeho hodinky byly mimo).

Před 15 lety mi zemřela matka. Její zlaté šperky (měla je v té době na sobě) jsou dodnes bez jakékoliv údržby naprosto v pořádku (že zlato černá je následek jeho mizerné kvality, s životem kohokoliv to nemá nic společného). Před pár lety se mi zastavily prakticky současně troje hodiny. Dodnes se nestalo nic mimořádného. Kdyby měl zemřít každý, v jehož blízkosti zahouká sýček, byla by už zeměkoule dávno vylidněná. Všechny tyto události jsou dílem náhod, kterých se kolem děje nespočet. V případě, že se po nich nic nestane, brzy na ně zapomeneme. Když ale následuje nějaká vážná událost, mnoho lidí si řekne" aha, já to věděl. Předpověděl to ten sýček". S těmi sny je to podobné. Párkrát se mi už taky zdálo, že někdo blízký zemřel. Nic takového ovšem nenásledovalo.

Spíš si ten okamžik sýčka či padajících obrázků možná hodně zapamatujeme. Jindy na okně možná houkl sýček také, ale protože nic nenásledovalo, nezůstal v paměti. Ale klidně ten sýček může blížící se smrt cítit. Proto si sedne poblíž, je už takový.

Já si myslím také, že je něco v našem podvědomí o čem nevíme, věky to utlumily (a zůstalo to zvířatům). Hodně věřím na Znění v uších: Když na někoho intenzivně myslím, za chvíli mi zazní v uších (a naopak: někdo si vzpomněl).

mě se zastavili hodiny, umřela mi baterie

je to souhra náhod, nevěřím na to

Náhoda či osud , pravda či lež , zahoukal nebo nezahoukal třeba zahoukal už před tím jenom si to nepamatujete nic méně sýček se považuje za posla smrti v dřívějšík dobách se věřilo že sameček sýčka který sedí poblíž nějakého domu a volá kjůůů tak jeho majitel umře bylo to přiřazováno k tomu že přesně tohle kjůů používal v blížícím se nebezpečí začoš smrt je. a co to zlato pověra ale potom proč se to několikrát stalo? zlato prý sčertá po smrti toho kdo zlato dostal z lásky od bližného věda vysvětluje slovem koroze ale proč těd? Často se říká že hodinář co své řemeslo ovládal a mněl rád dával do hodin kousek své duše proto se říkalo že když se hodiny zastavili věstilo to špatnou událost nebo smrt která se přihodí tomu hodináři.

Některé věci vysvětlit lze některé ne ale některé by mněli zůstat navždy nevysvětlené.

Určité předtuchy mohou být u citlivějších lidí. Říká se "cítím to v kostech"... Někdy to je ale tak,že nějakou ne zrovna běžnou událost či zážitek si dotyčný dá do souvislosti s jinou stejně tak vyjímečnou. Ten sýček se může u Vás vyskytovat často,ale všimnete si ho jen v určitém vnitřním rozpoložení a když Váše setra zemřela,tak si na toho sýčka vzpomenete,že tam byl. Pokud jde už o nějaká znamení,vždy jsou jen přímo pro dotyčného a nelze je generalizovat,protože ta znamení vyplívají z toho,jak dotyčný vyhodnotí (přečte) vnímanou skutečnost. Je to tak trochu jako byste se dívala na nějaký obraz ,v tomto případě na to co vidíte okolo sebe, a snažila se zjistit co tím chtěl vlastně "malíř říci". Je to trochu taková mystika a záležitost vlastní psychiky,protože to že Vám přeběhne přes cestu černá kočka ještě neznamená,že Vás potká neštěstí i když se to někomu stalo a dal si to do souvislosti. Spíše je to taková zpětná vazba,protože nikdy nějaké to znamení není přesně dešifrováno před,ale vždy až po události,na kterou mělo upozornit. Takže jakoby zapadá do celkového "obrazu malíře",jak jsem psal výše, a je vlastně i součástí Vašeho koustku životního příběhu. Je to vždy záležitost psychiky každého z nás jednotlivě. Skoro jakoby taková poetická intimní záležitost by se dalo říci.

Když se mi poprvé zdálo o manželově mamince a babičce, byla jsem v šoku. Měla jsem strach, zda se něco nestane. Obě dvě, byly za svého života moc hodné, spoustu věcí jsem se od nich naučila. Nyní, někdy se opět ve snu vrátím a vidím maminku, nebo babičku, nevím proč to je, ale je to vždy příjemné. Vyprávím to manželovi. Maminka i babička se u nás doma vyskytuje často při mluvení. To jsem se naučila od babičky, nebo to mi říkala tvoje maminka. Když se nám něco povede, tak si říkáme, co by na to řekla tvoje maminka? Byla by štastná, jaké máme děti a vnoučata? Nikdy neříkáme, co by na to řekl tatínek, nebo moje rodiče. Manželovi rodiče i babička jsou už přes 40 let na lepším. Sýčka máme v našem malém lesíku, občas máme i sovu. Houkání si v létě, když sedíme večer venku, užijeme.

Z mého dětství. Bydlela jsem na vesnici blízko lesa. V našem sousedství onemocněla kamarádka mé babičky a ukázalo se, že má rakovinu. Je tomu kolem padesáti let, a tenkrát ještě nebyla rakovina tak obvyklá, jak tomu dnes a lidé to slovo vyslovali s hrůzou, protože ta nemoc skoro vždycky končila smrtí. Napřed byla v nemocnici, a žádný sýček se nekonal. Jenomže pak ji pustili domů, už s ní nemohli nic dělat. Ta paní strašně trpěla a celé noci se u nich doma svítilo. A najednou se u nás na dvoře, kde jsme měli vysokou televizní anténu, začal každý večer objevovat ten sýček. Moje babička byla příšerně vystrašená, protože tuhle pověru také znala. Měli jsme malé hospodářství, dvě krávy a ty bučely hladem, protože ona se bála vyjít a přejít dvůr do chléva. Bylo mi tenkrát jedenáct let a bylo to strašné, na anténě volající "pták smrti", ve chlévě bučící krávy a v kuchyni za stolem brečící babička. Nebudu to dál rozvádět, ale já byla vystrašená určitě víc než ona a krávy nemohly čekat, až se děda vrátí ráno z noční, aby je nakrmil, tak jsem musela jít já a hrůzou jsem umírala. Nakonec paní umřela a ptát se už nevracel. Babička byla spokojena a utvrdilo jí to v její pověře. Přitom to bylo jednoduché. Ten pták šel prostě za světlem. Jak jsem zhora uváděla, u té sousedky celou noc svítilo a na náš dvůr chodil asi proto, že se mu na té anténě dobře sedělo. Jinak nepopírám, že se kolem nás dějí určité příhody, které nedokážeme vysvětlit, sama jich mám dost a dodnes si je nedovedu racionálně vysvětlit. To, s tím černajícím zlatem, to bude ale asi fakt jenom jeho kvalitou. Stříbro černá, zlato ne. Vím to zcela jistě, nic z mých zlatých věcí nikdy nečernalo a jsou to rodinné šperky, staré, zděděné. Je jasné, že časem ztrácí lesk, ale po normálním vyčištění je jako dříve.

Není nemožné, aby mozek, orgán těžce nemocného člověka něco nevysílal. Psi to prý poznají. Kdyby náhodnou smrt předem, tak bychom museli připustit, že náš život je řízen,.. Tomu se vzpírám, co by pak bylo na mé vůli když by byl průběh života dán? Nicméně za jistých okolností se k něčemu spěje... sednu do auta (otázka co tomu předcházelo) shluk, řetěz náhod..., kdybych ne..., ale to většinou nefunguje, prostě jsem to tak udělal.

Ostatně když jsem viděl poslední snímky Havla co vás napadlo? I když mu přál dalajláma ještě 10 let.

Na tohle téma evysvětlitelného, jsem kdysi dávno četla případ, který se odehrál v SSR. Naložili kočku do letadla, odvezli ji nevím kam a prý se ta kočka po několika dlouhých měsících,vrátila zubožená na místo svého bydliště. No tenkrát jsem tomu věřila, bylo mi asi deset let. Ale to neznamená, že se opravdu dějí záhady mezi ebem a zemí.

Přímo zažité, na vlastní kůži, ačkoliv poselství dodnes nevím. Měla jsem obchůdek, kdesi, není důežité kde, měla jsem tam dva vchody, jeden z ulice a druhý ze dvora, protože k obchůdku patřil i malý byt, který byl součástí. Dbeře ze dvora byly blandeé, nevím jak se to píše česky, ale prostě to bylo takové zvláštní zabezpečení, že jedním otočením klíče, vyskočily do zdí a podlahy kolíky ze železa, nebo čeho, a nikdo je nemohl vypáčit. V jediiném okně, které na dvůr vedlo, byly mříže. Takže skoro tvrz. Klíč k těmto dveřím byl strašně drahý, tenkrát asi dvě stě franků. Měla jsem jen dva, jeden jsem dala svému kamarádovi, který však bydlel mimo Paříž a stále si říkala, že si přece jen musím nechat udělat duplikát, abych ho nechala u domovnice. No, peníze mi stále chyběly a tak jsem to nikdy neudělala. Bydlela jsem tam se svým malým synem víc jak rok. No a jedné soboty ráno, jsem jako obvykle šla na nákup, zamkla jsem jako pokaždé a nejednou mi v hlavě zaněl hlas: Suzy, ty blbče, koukej si nechat udělat ten klíč, protože jestli si ty dveře zabouchneš a klíč necháš uvnitř, nikdy se dovnitř nedostaneš. Zarazila jsem se a pohlédla na mříže na okně a pak jsem nad tím mávla v duchu rukou, s tím, že přece nejsem blbá a šla v klidu na nákup a nic jsem nepodnikla. JENOMŽE, ten SAMÝ den, navečer, se vrátil můj syn od kamaráda a já nevím, co mě to popadlo, mu povídám, pojď, je hezky, tak si půjdeme do cukrárny na dobrou zmrzlinu. No jasně že zajásal, že bude lepší než ta, co máme v mrazáku a vyrazili jsme. No, a co se stalo? Já ty pitomé dveře zabouchla KLÍČE NECHALA UVNITŘ. Ten samý den, jen o pár hodin později, než mi přišlo vnitřní varování, které jsem neposlechla. Bylo to strašné. Napřed jsem letěla koupit diamant, že vyřežu sklo ze dveří do obchodu, abych mohla otevřít dveře z ulice, to nešlo, sklo bylo silné a odolné, jen jsem to poškrábala. Diamant stál kolem padesáti franků, nakonec jsem musela zavolat SOS zámečníky, čekat na dvě hodiny na chodníku. Nebylo zamčeno, protože jsem klíče nechala vevnitř. Tenkrát jsem poprvé viděla, jak se to dělá. Vytáhl obyčejný kousek rentgenového snímku, zasunul, posunul dolů a dveře se otevřely, ale já vyplázla pět set franků. Trvalo mu to celé minutu, daleko víc času spotřeboval na vyplnění faktury. Takže co z toho vyplývá? Proč já vůl korunovaný neposlechla vnitřní hlas, který mne nabádal k opatrnosti? A takto bych mohla vyprávět...

Udělala jsem chybu ve větě, to neznamená, že se NEDĚJÍ, a ne dějí. jedná se o překlep ve větě. Mám to kopmplikované a nemohu reagovat obvyklým způsobem. Tak snad to někdo opraví. Děkuji.