Selhala antikoncepce - interupce?

Bude to náročné ale až budou děti větší tak to oceníte vy i oni. Pokud jste neplánovali víc jak jedno dítě tak bych asi šla na přerušení a snad jestli selhala antokoncepce mělo by být zdarma. Rozhodnout se musíte sama s manželem, vy s tím rozhodnutím budete žít. Nemáte rodiče co by pomohli? A´t se rozhodnete pro nebo proti přeji aby jste rozhodnutí nikdy nelitovali.

Dobrý den, nikdo Vám neřekne, co je správné rozhodnutí, protože to je jen a jen Vaše věc. Mohu Vám jen říct vlastní zkušenost, máme tři děti, které jsou za sebou jak jen rychle to šlo, třetí nebylo plánované, ale teď jsem štastná,že nás je tolik. Také nejsme žádní milionáři, ale i z toho mála, co máte jisté, je možné vyjít. Děti prostě mají oblečení po sobě, nejezdíme každé léto do Řecka atd...

Víte, žádná dovolená ani žádná věc by nikdy nevynahradila to, když všichni sedíme u stolu a je nám spolu dobře. K čemu by nám byla nabitá peněženka a tak...Každopádně Vám přeju, at se rozhodnete podle svého srdce a svědomí, nenechte se ovlivnit tím, jak žijí ostatní, tohle je jen Váš život a za Vás ho nikdy nikdo žít nebude. Jen myslete na to, že své rozhodnutí nebudete moci vzít zpět

Říká se, že láska nahrazuje spokojenost. Je to vaše volba, jen vy musíte vědět, jestli jste s manželem tak silná, abyste si dítě nechali, nebo naopak její/jeho život ukončili. Přeji vám moc štěstí při volbě, někdo takové štěstí nemá, aby se mu narodilo vůbec nějaké dítě, a tam, kde se nechce, se narodí. Je to tak kruté. Držím palečky

Dobrý večer, dlouho jsem váhala s odpovědí. Mám 2 děti 17 a 13 let z prvního manželství. Vdaná jsem byla 10let. Podruhé jsem se neprovdala i když přítel chtěl, ale můj ,,šestý smysl říkal NE. Přítel chtěl i mimčo, ale já jsem viděla, že to s mými dětmi nějak neumí a vadí mu na nich kde co, troufám si říct, ze na mé děti i žárlil. Během 6 let se z něj vyklubal cholerik a gembler. Byla to klasická situace, věděli to všichni jen já ne. Otěhotněla jsem a pak to všechno ruplo. Šla jsem na interupci a jemu jsem řkla, že jsem potratila. Starat se o 2 velké děti a miminko bych nezvládla, jinou rodinu nemám. Po interupci jsem se psychycky složila a léčila jsem se téměř rok. Tedˇ nějak žiju dál. V září to bylo 2 roky. Mám takovou jizvu na duši, která se asi nikdy nezahojí. Atˇ se rozhodnete jakkoliv nikdo nemá právo Vás soudit, já na Vašem místě s milujícím manželem bych nad interupcí vůbec neuvažovala a na další miminko bych se těšila. Jste mladí, určitě to zvládnete, držím palce.

Ve Vašem případě bych se asi přiklonila k interupci. Nebojte se toho, je Vám dvacet let, není nic ztraceno. Dnes jste na tom blbě tři, počkejte, až Vám bude lépe, aby na tom pak nebyli špatně čtyři.

Musela jsem 3 týdny (čekání na výsledky testu) prožít v myšlenkách, že budu muset jít na potrat. Naštěstí se to nakonec nestalo. Řešila jsem, zda to unesu já duševně. Pokud je vaše PROTI jen proto, že byste se styděla, tak to není tak hrozné.

Radši bych vám ten krok rozmlouvala, ale nebudu - vaše věty totiž vedou už docela jasně k tomu kroku, v podstatě myslím, že jste rozhodnutá, jen se potřebujete ujistit. Takže myslím, že na potrat půjdete, a dokonce se neodvažuju soudit a rozhodovat, snad ten krok je lepší (asi i tím, že jste už skoro rozhodnutá).

Neměl bych se do toho motat, ale napíšu svůj názor. Zjistila jste, že jste neplánovaně těhotná. Ale za devět měsíců, může být ulně všechno jinak. Manžel může najít práci a všechno se zlepší. Může dělat třeba i uplně jinou práci, než bude v jeho oboru. Třeba i někde jinde, než v bydlišti. Pak si to budete vyčítat. Přece mimčo může mít oblečení od té starší i kočárek. Určitě se to nějak srovná. Kdybyste měla dvojčata, tak taky nedáte jedno pryč. Do školky ještě nejdou a za tu dobu se všechno může změnit.

Váš vnitřní hlas - intuice, vám správně napovídá dítě si ponechat, ostatně z vašeho dotazu je to znát. Určitě to zvládnete - i když to bude náročné psychicky i finančně, ale nakonec budete ráda, že jsou děti tak blízko k sobě věkem, je to velká výhoda. Mám dvojčata a pak třetí dítě rok po nich a i když to bylo občas na blázinec, teď jsou báječná parta a vystačí si v zábavě, pomáhají si v učení a je s nimi spousta legrace. No, někdy i "legrace" to je fakt. Oblečení dědí po sobě, nevadí jim to, jinak to prostě nejde. Určitě máte kolem sebe lidi, kteří vám pomohou (babičky, kamarádky, atd.) Držím vám palce pro správné rozhodnutí.

Řiďte se srdíčkem. Mám také dvě děti, jsou od sebe dva roky(také nic pomalého) a nelituji. Děti jsou přece nádherné. Peněz také nemáme nazbyt a žijeme od výplaty k výplatě ale opravdu nelituji...Sama jste to již poznala na vaší holčičce, že mít dětátko je úžasné. At se rozhodnete jakkoli, přeji tatínkovi, at je to chlapeček, aby si měli kluci s čím na Vánoce hrát

Dobré je, že počítáte. Počítejte přesněji. Stačí váš 1 plat (tedy stačil by) a vaše skromnost? Kalkulujte, a s velmi chladnou hlavou: Manžel, který nemá práci: V případě péče o děti - je nebo není výlučně rodinný typ, který 4 měsíční holčičku s přehledem přebaluje, koupe...s nadšením...? Pere, peče vánoční cukroví - když má časZ mého laického pohledu pokud toto nečiní a jenom uvážil interupci - jakoby nebyl.

Rozodujete vy a o svém těle, mrzet vás rozhodnutí a vyčítat si můžete časem obě řešení, tu interupci víc, příroda velí jinak.