Mám smolné období

Celej můj život stojí za lejno ale nějak se s tím musím vyrovnat sám.

Má a věřte, že nás je mnoho. Podívejte se na to trochu jinak. Máte práci. Tuším že svou vlastní, nikdo nad vámi nestojí. Takže svým pánem. Vím, není to žádná pohoda, ale věřte že plnit někdy nesmyslné úkoly a poté nedostat výplatu, zatímco si šéf jede na drahou dovolenou... bezva. Lidé jsou hnusní, lžou a podvádějí. No, už si toho všimlo víc lidí a já pro to mám i název. "Všeobecně blbá nálada," Nemáte peníze na pěknou odpočinkovou dovolenou? Co to je? Víte, já jsem nikdy nebyla na dovolené. (nepočítejme čerpání dovolené doma s hadrem a smetákem v ruce). Ale buď budu brečet, nebo si řeknu. "Já nemám na dovolenou, někdo nemá ani na kus žvance." Bolí vás tělo z práce? Představte si, že by vás bolelo ze zhoubného bujení třeba rakoviny v kostech. Nic moc.

Takže. Buď budete živit deprese a nechut a garantuju vám, že bude hůř. Nebo se oklepete a půjdete dál s nějakou nadějí, že bude líp. Já jsem si dala takovou myšlenku, že prostě 2011 je špatný rok a 2012 bude dobrý. A vůbec nepřemýšlím o tom, že by to mělo být jinak. Protože pokud bych nad tím měla přemýšlet, můžu si zamluvit lůžko na psychiatrii. Ovšem obávám se, že tam bude narváno.

Takže hlavu vzhůru!

To je otázka přístupu k věci, jak se na ni člověk dívá. Čím více se v marastu hrabem tím hůř. Chce to pozitivní myšlení. Dovolená by mě trápila nejmíň.

Nejses ani prvni ani posledni a ver mi ze v nasi republice jsou lidi kteri jsou na tom stokrat hur nez ty jediny co me napada znova se narodit jako cigan a bude ti hej...

V práci mě to nebaví, celý člověk mě bolí, s financemi se taky neustále potýkám. Ale! Všichni nadávají, že je venku hnusně a zima, já se raduji, že že se můžu nadýchat čerstvého vzduchu, že se můžu rozhlédnout, támhle vidím něco zajímavého, ohlédnu se za pěknou ženskou, potkám bývalé kolegy a prohodíme pár slov, těším se domů a přemýšlím, co bych si dám k jídlu, těším se na kafe, které si v klidu udělám, těším se na tuto poradnu, kde se dozvím zase něco nového a kde se vždycky najde něco, co mě rozesměje. Prostě těším se na spoustu nepatrných maličkostí, které nakonec bohatě vyváží těch pár "velkých problémů". A vo tom to je.

Snažím se mít podobný přístup a když už mi to opravdu leze na mozek, něčím fláknu, nebo pořádně zakleju a je to pryč. Vždycky si říkám jak jsou na tom lidi mnohem hůř. Já si můžu kdykoli sednout, dát kafe a těšit se na to hezké co mě ještě dnes čeká /pohlazení od ženy, úsměv syna sluníčko/. To jsou jen podzimní deprese. Na jaře byste to nenapsala.

1.Zatratte civilizaci, pozorujte brouky (ptáky, ryby, motýly...růže v rosáriu, až pokvetou, slony v zoologické, jak je naučili sedět na stoličce a koupat se v bazénu...)

2.Běžte do kina na Perfect Days, Chýlková to tam má celý film. A nakonec, věřte - nevěřte, to všechno zlepšilo miminko: "Koukej, babi letí", to když roprášili na údolím popel.

člověk je spokojený podle toho jak si nastaví latku...

ringo.

argument jsou lidi na tom hůř je často používaný, ale naopak jsou lidi na tom i líp a proto je nejlepší neporovnávat, být spokojený s tím co je, mít radost z každodeních maličkostí.

Mám stejný problém. Peněz jako šlupek, nic nedělám, do práce nechodím, nikdo mě nemá rád, mohla bych jet kamkoliv, ale nebaví mě to, nechce se mi. Koupit si můžu co chci, ale nechodím ani ven, mám deprese. Život mě nebaví s nikým se nestýkám. Ten, kterýho jsem milovala má rád jinou. Pos...j život.