Co jste v životě prožily? Máme svůj příběh

Ahoj ,

Tak mě jenom tak napadlo,že se tu zaregistruju a přidám k pár dalším aktivním členům.Jelikož se někdy už fakt dost nudím tak jsem se rozhodl pro tento krok.

Hned mě napadá jedno téma... Co jsste si v životě prožily? Myslím si že každý má nějaký příběh.Já jen předem upozornuji že si nic nevymýšlím,nemám to zapotřebí.Předem lidem za vše děkuji,měli by jsme si pomáhat a o všechno se dělit.Všechny rád poznám a všem rád poradím co se týče hlavně elektriky,armády a zdravotních problémů

Jmenuji se Tomáš Krupa,mé početí bylo: 24.12.1991.

Už od doby kdy jsem byl malý,mi každý záviděl můj datum narození a veřte mi že to nic moc extra není.Hlavně si na vás moc lidí nevzpomene.Vlastně mě to ani nevadí ... až dočtete můj životní příběh tak pochopíte že tohle je pro mě maličkost.A maličkostmi člověk žije ne? Každý řeší samé blbosti ale nezamyslí se nad tím co je pro člověka opravdu důležité.

Když jsem začal chodit do první třídy,nesedl jsem svým spolužákům.Začalo tedy téma šikana.

Je několik druhů šikany ale já zažil jak fyzickou tak i psychickou.Od mala jsem nebyl dokonalý .. měl jsem na svou výšku dost velkou podváhu.

Příklad: 120 cm výška , váha jen 25 kg ... ještě nedávno ... no 9 let zpátky :D Jsem měl 172 cm a jen 51 kg ...

Další věc,když jsem byl ještě malý ... než jsem nastoupil do první třídy ... tak jsem se,se sousedkou houpali na houpačce... bohužel jsem byl malej a blbej a vběhnul jsem jí do houpačky a ošklivě mi vykopla oba dva předná zuby ... od té doby mi pak narostly už velké dvojky takže mi vylezl předkus ... Má přezdívka : veverka se táhla do nějaké čtvrté třídy...

V první třídě byla psychická šikana ... v druhé už to přecházelo k fyzické ... zde jsem už dostával pár strkanců ...někdy i menší pohlavek ... byla tu menší parta kluků : 5 ... kteří na mě každé řáno čekali před školou a už to jelo celý den ...

V třetí tříde už jsem dostal židlý po hlavě ... Po té jsem skončil poprvé v nemocnici s těžkým otřesem mozku ... když jsem se vrátil do školy tak mi bylo řečeno od ředitelky že příště nemám tolik běhat že celá třída řekla že jsem zakopl ...

Ve čtvrté třídě a páte si to už moc nepamatuji ... navíc nemá cenu vše moc rozepisovat protože bych tu byl celý den :D

Vím jen že to byla šikana jako jetel ... jeden kluk chodil od mala na Aikido a řezal mě skoro každý den .. jediné co si pamatuji je že se mnou furt házeli o skříně a měli z toho ohromnou srandu ...

K té psychické šikaně se ještě vrátím ... Výdycky jsme po škole nebo při měli ještě družinu ... chodily jsme ven ... i při škole o přestávkách ... CCa od 5 let jsem trpěl těžkou alergií ... a opravdu hodně těžkou ... Alergie na pily,roztoče,prach,atd ... kdo nikdy neměl nemůže vědět co to je za svinstvo ... rudé oči ... spouštění neustále krve ... senná rýma třeba 4 - 5 měsíců v kuse ... Nejlepší na tom bylo že oblibou mých spolužíku bylo mi pyli přímo foukat do očí a pod nos ... strašně jsem pšikal a zase ztoho byla ohromná sranda ... byl jsem úplně v hajzlu ... ještě k tomu když se mi posmívali a stále si mě každé dny dobírali ... Jako malého jsem do 9 třídy neměl vůbec žádné kamarády ...

Když mi bylo 12 ... skončil jsem v nemocnici na operaci slepého střeva ...

V 12 letech jsem začal chodit i na rovnátka ... cca 8 let , ted mám zuby krásné

Ted přejdeme k ročníkům.Od 6 třídy jsem očekával novou šanci na lepší život ... místo toho to bylo ještě horší a horší ...Když jsem nastoupil do šesté třídy ... začalo to samé ... veverka ... hubenour ... chcípák ...kostra ... smála se mi celá škola ... všech cca 250 žáků ...

Od 6 do 7 třídy mě šikanoval vietnamec ... stále mě řezal .. stále problémy ... kdžy jsem si byl stěžovat ...tak jsem za to mohl vždycky já ... Nemohl jsem se soustředit na školu na nic ... chodil jsem domů stále vydeptaný a vyřízeny ... ale byl jsem uzarvřený člověk ... takže doma jsem nic neříkal asi jsem se bál.

Od 7 třídy se ten vietnamec stal mým nejlepším kamarádem ale to mi nebylo nic platný ... našla se další parta co mi znepříjemnovala život ...

v 7 třídě jsem skončil v nemocncii na operaci nosních dutin ...

Od 7 třídy se mi objevil všude po celých rukách atopicky ekzém ... ošklivý tak že jsem musel jezdit až do Plzně 2x měsíčně na akutní kontroly a ošetřovaní ...

Do 9 třídy samý teror , neměl sjem chut ani na obědy ... byli společné ... gympl a naše škola ... strašně hodně drbů a všichni mi podraželi nohy... smáli se mi, házeli po mě jídlo ... já prostě nevím ... vydržel jsem to ... i když se vám to ted možná zdá nemožné ...

Nastoupil jsem do prváku a zde jsem si hned našel nejlepšího kamaráda... Každý den jsme se smáli ... tenkrát jsme se seznamovali ve tříde a jeden spolužák řekl že jeho táta dělá uklízeče .. my jsme se tomu ještě smáli celý 3 dny .. prostě to byla sranda ale nechtěli jsme mu tím ublížit .. po 3 dnech už nám to vtipné moc nepřipadalo ... Jenže pak začala opět šikana ... ale já už jsem dal všechno dohromady ...

Začal jsem si číst věci o posilování ... běhat a cvičit ... z mách 176 a váhy 51 kg cm jsem se zhoupl v prváku na váhu 62.

Byla to strašná změna ... a i lidi to vyděli a moc mi začali fandit ... v druháku jsem už měl 67 a ve třetáku 71.Vyrýsoval jsem se a začal jsem být prý nejhezčí kluk na škole ... a od té doby miskoro začal dobrý život a já konečně věděl že do tohoto světa patřím ... Těsně před zkouškama mě chytli střeva a málem sjem umřel .. skončil jsem v nemocnici cca 4 měsíce ... 2 měsíce na intenzivní péči kde jsem pil půlku hrníčku denně a nic nejedl ... umělá výživa ... Pak 2 měsíce ... normál na chirurgii kde sjem se zotavoval.Pak 3 měsíce doma .. učení chození a žití s 14 cm jizvou přec celé břicho ...

Ta nemoc probíhala následovně ... cca od 7 třídy jsem měl problémy že sjem do měsíce 1x zvracel třeba 2 dny v kuse a třetí den mi nic nebylo ... Doktor řekl to je jenom chřipka ... lehni si ... takhle to šlo pořád a stupnovalo se to ... CHodil sjem na CT mozku , rentgany .. krev a nic nenašli .. jenže to došlo tak daleko že jsem zvracel pak už i 2x do měsíce ... mám trauma do ted ze zvracení ... ani už nepiji alkohol protože nesnáším zvracení .. mám na to ošlivé vzpomínky ... Představte si kdyby jste zvraceli 4 dny v kuse skoro každých 5 minut ... i když nemáte co tak pořád zvracíte ... to ráno to přišlo ... Přišel jsem do kuchyně a bezvládně ležel na stole ... bylo mi tak blbě že jsem si přál umřít ...Vypil jsem asi 2 litry coca coly a litr čaje a nic ... strkal si prsty do krku a nic ... nemohl jsem na malou a ani na velkou a ani zvracet .. byl jsem nafouklý a myslel jsem že vybouchnu ... . Pak přišel táta a říkal jak to zase vypadáš? Netušil sjem že mi v tu chvíly zachránil život ... Měl jsem propadlé tváře .. prostě hrozný ... okamžitě oba dva rodiče vstali a vzali mě do nejmenované nemocnice ... Přivezli mě asi v 4 ráno ale vzali mě až v 5 ... hodinu jsme bouchal ia zvonily na zvonek ... Poté přišla sestřička a řekla že máme jít dál ale já nemohl chodit tak mě táta dal na vozík ... máma na mě ječela at nesimuluju a začnu chodit ale opravdu to nešlo ... šli jsme k doktorovy a on mi pohladil břicho a já strašně řval ... a on řval at toho nechám nebo mě vyhodí ... že to nemůže tak bolet ... po pár desítek minutách se mi omluvil ... poslali mě na další rentgan a zjistily že mám zauzlovaný a zamotaný střev do sebe i s močovým měchířem a trávicím ústrojím ... okamžitě na operaci ... vypumpovali mi žaludek ... hrůza ... strčily mi hadici nosem až do krku a už jsem jen zvracel ... Výsledek? 5,5 litru čaje a coca coly ... všichni mě litovali i na pokoji to si jediné pamatuju před operací ...Operace trvala 11 hodin ... při zotavování nám bylo oznámeno že dkyby mě táta přivezl o 30 minut déle tak už sjem byl mrtvý ... Měl jsem totiž i těžkou otravu krve a vnitřní krvácení ... přežil jsem vlastní smrt ... musí mtohle už ukončit ale těch zážitků bylo opravdu hodně ...

Poté co jsem začal pracovat ... našel sjem si konečně svou první holku ... ten vztah trval rok a půl ... pak mě podvedla ... a já se chtěl zabít ... dokonce mě k tomu vyhodily z práce ... život pro mě neměl smysl ... pak jsem se sebral a chodil v nocích venku ... třeba v 21:00 jsem šel ven že se zabiju a pak sjem se v 2 - 3 ráno vrátil a šel spát ... po pár týdnech mi to došlo .. ta holka mi za to nestojí a budu sá msebou ..Začal jsem hodně cvičit .. hlavně břicho ... a postupem času to šlo už jak po másle .. chtěla mě každá holka z města ale já žádnou nechtěl ...

Zklráceně: Ted mám další rok vztah, už se stěhujeme do bytu,kterej už asi měsíc ukoízíme ale alespon vidíme jak si sedíme a že i uklízet a malovat nás baví .. zatím ani jedna hádka , strašně moc jí miluji a ona mě ... Mám krsánou práci kde dělám jen ranní , údržba a mám dost vysoký plat,alergii mám strašně malou,skoro vymizela ... a eklzém s tím bojuji stále s tím že se miněkd yobjeví a někdy zmizí ... ale to mi je už jedno

Když se nad vším zamyslím,tak sjem ted zdravý člověka a nepřál bych tohle nikomu a kdo prožil něco podobného tak vím co to je za peklo ... Ale každý se dokáže dostat z něj ven a začít svůj krásnej život.Ted jsem konečně štastnej a moc děkuju za to že mám milující přítelkyni,rodinu a skvělou práci

A tímto vás chci všechny pozdravit,aby jste věděli s kým v budoucnu i píšete a nebo kdo vám radí.

Nakonec pár fotek ... já a má milovaná přítelkyně

Přeji krásný víkend.