Existují smolaři?

Naše heslo : "Mám štestí na smůlu,a smůlu na štěstí"

Vše špatné je po něco dobré. Představ si když se nedaří někomu komu se pořád jen daří. To je pak konec Ber život s nadhledem a měj radost z maličkostí

Pokud ti život nadělil citróny... začni s limonádou

Měl jsem kolegu, který zažil 2x nouzové přistání, jednou se roztrhl vlak co v něm jel, a jet s ním na služebku (neměl řidičák) byla téměř jistota, že se něco stane s autem...

No vidíte, já mám permanentní pocit že můj život stojí za lejno. Jak materiálně, tak ...

To máš těžké, z osobního pohledu se kazí co může...

Tak jsem na to dlouho koukal podobně, možná pořád koukám...

Ale vidět xkrát v životě lidi co nemají nohy, nemají ruce, popřípadě přišli o zrak, manželku jim "odnesla" kdo ví jaká sekta...

Další manželka sbalila sebe a tři děcka s dopisem že miluje araba a už se od tama nevrátí...

Chlapík dobrosrdečný který rozjel milionovou firmum manželka dítě, později po nehodě mu manželka zmizla s kamarádek se kterým firmu rozjel když byl dlouhodobě v zahraničí v nemocnici po nehodě...nakonec se dal do kupy našel si práci, byt, přítelkyni...jednoho dne nanosil v Havířově vě třetím patře vanu plnou benzínu a když přišli policajti tak je ve dvěřích přivítal slovy počkejte já si škrtnu...on mrtvý, policajti vyrazili tlakovou vlnou dveře protějšího bytu...

Dům na čtvrt shořel a co nepodělal požár to dodělali hasiči s vodou...

Ono pokud se máš trochu fajn, máš rodiče bez rozvodu, kde bydlet, mít možnost kdykoli spláchnut pitnou vodou, mít počítatč s přípojkou na net...jsi celkem víc než vysmátá, ale to všechno si uvědomíš až ve chvíli kdy o rodiče přijdeš, spíš na ulici a nemáš skoro nic...ono je to všechno o zkušenostech/znalostech které s věkem přibudou...

(soráč za chyby)

Existují.Já mezi ně asi patřím taky.Dělám si ale spoustu problémů sama.Každému dost věřím, každému chci pomoci,ale ve finále se většinou ukáže, že mě ti lidé jen využili.Když mi v životě bylo mnohokrát hrozně(několik úmrtí v rodině) , musela jsem se z toho dostat psychicky sama.Tak nějak moje bolavé srdce nikoho nezajímalo.Když už se zdá, že bude chvíli svítit slunce, zase přijde nějaký problém,zklamání, podraz...

V čem ta smůla konkrétně ve Vašem životě spočívá? Často je za smůlu považováno něco, co bylo možné ovlivnit a člověk si to defakto zavinil sám svojí hloupostí, důvěřivostí, chybným rozhodnutím, leností, atd. Prostě často bývá "smůla" pouze nevyhnutelným a přímým důsledkem našeho jednání. Často je těžké si to připustit, a tak se vymluvíme na "smůlu". Proto si na smůlu zásadně nestěžuji i když bych asi mohl, a dost často...

Když ti život dá citrón, dej ho McKayovi!

Nekdo prostě musí mít smůlu, abych já měl štěstí.

Život mi dává to nejlepší co může. Občas mi vrazí dobře mířenou čenichovku, abych si uvědomila, co mi dává. Tohle jsem si začala říkat po léčbě rakoviny a po pobytu na oddělení s lidmi, kterým už nikdo nemůže pomoci. Uvědomte si, kolik věcí si zaviníte sama. Je třeba se poučit a chybu neopakovat. A pak si uvědomte, kolik věcí zbytečně prožíváte. Takové, kterých si třeba někdo jen okrajově povšimné, ale vy z nich děláte drama. Je třeba rozlišit to, co bude mít význam i za 5 let a to, co je otázkou několika hodin. A za pár hodin si ani nevzpomenete. Je třeba rozlišit, mít priority. Neprožívám to, co nemohu změnit. Problémy, průšvihy, průsery, neštěstí, tragedie. To máme všichni. Záleží, jak se každý s tím srovná. Přejde, vyřeší, napraví.

Jasně že občas mám pindy typu: Že já jsem neumřela maličká, mohla jsem to mít za sebou. Nebo: Ukažte mi jedno vhodné roští, já si tam zalezu a pojdu. Jakože humor! Ale zase výjde sluníčko a nový den přinese určitě něco bezva!

Existují lidé, kteří konají bez rozmyslu, nemají zkušenosti, znalosti, brzdy, nepřemýšlí, nedbají vnitřního, podvědomého varování. To když jsou zdraví. Akce je rychlejší (nebo žádná)... ale to je život.

Já se nepovažuji za smolaře, spíš si někdy říkám, že jsem možná tak trochu štístko, takže moje odpověď možná nebude věcná a nebuda brána z okruhu zasvěcených, ale osobně si myslím, že mnoho z těch, kteří si o sobě myslí, jací nejsou smolaři a neštastnící si to dělají sami svým negativním myšlením.

Opravdu se mi v životě osvědčilo myslet pozitivně (ale samozřejmě i racionálně), nedělat hned ukvapené černé závěry, nebýt černá kronika. Když vyjdete na ulici s úsměvem na tváři a nebude Vás rozčilovat už samotný fakt, že žijete, tak se i horší věci dají zvládnout s grácií.

Jasně, člověku může přijít líto, že mu všechno nevychází podle představ, že je častěji dole, než nahoře, ale kdykoliv si to uvědomíte a dokážete se nad tím povznést, snáší se to mnohem lépe, než když se litujete.

Hlavní je se nikdy nevzdat a nepodrobit se.

A když je mi někdy opravdu mizerně, pustim si Waldu

Jednou mi tu jedna dobrá rádkyně řekla: Koho pán Bůh miluje, toho nejvíc zkouší, často si říkám, že až tak by mě milovat nemusel ale určitě ten nahoře ví, proč to dělá, určitě ví, že mě udělal tak silnou abych to vše vydržela a vždycky našla nějaké řešení. Snažte se.

Já měl totálně podělanej start.

Nikdo by si na mě nevsadil ani deseták. A kde teď jsou všichni ti krásní a vzdělaní spolužáci, kolegové, kamarádi? Část po smrti, další bezdomovci, socky, nebo troubové co chodí za 10 000 na píchačky a dřou jak barevní. K životu jim stačí pivo a seriál. Důležité je krůček po krůčku se drát dál a nepřestávat. Stejně jako v děloze, než jste vyhrála...