Nejste přihlášen/a.
Zdravím. Jsem holka je mi 17 a nevím na co jsem. Začalo to asi před dvěma měsíci a od té doby mám kvůli tomu šílené úzkosti. Mohla bych být,nemohla? Nikdy jsem nebyla zamilovaná a ani s nikým nechodila a nikdo mě nikdy nevzrušoval. Moc nechodím ven, spíš jen do školy a tak a tam mě nikdo nezajímá. Když už jsem na někoho myslela,tak to byly učitelky,sousedky(ve středním věku) a podobně, ale asi jsem v nich spíš hledala maminku a myslela jsem na ně by se dalo říct jen tehdy,když jsem zrovna neměla na co nebo na koho myslet a vnucovala si,že mě mají rády. :D Jinak kluci mě nikdy nijak nebrali, možná jsem trochu myslela asi ve 14 na svého kamaráda,ale jsem se možná do toho nutila, abych byla jako ostatní kamarádky. Ale ani holky mě nikdy moc nezajímaly,jen když jdu po ulici,podívám se spíš na holku než na kluka a to i v tv,ale to spíš zas na ty v tom pokročilém věku. Jsem divná. Když si představím chození s klukem či holkou, nevím proč bych to měla dělat a ze sexu mám strach. Teď asi ty poslední dva měsíce se mi z toho dělá úplně zle,pořád se mě někdo ptá,jestli s někým chodím,jestli se mi ten a ten líbí a pořád se kontroluju,jestli se na holky dívám víc nebo ne, vždycky jsem je brala jako kamarádky,nepřitahovaly mě,nezajímaly,tak nevím proč by měly teď. Jenže mě se žádný kluk moc nelíbí a líbat se nechci ani s klukem,ani holkou. Bojím se zároveň,že zůstanu sama navždy a chtěla bych děti..
čekejte prosím, probíhá přenos dat...
S největší pravděpodobností teprve "dozráváte", proto ten chaos a nejistota. Na Vašem místě bych si s tím nelámal hlavu, zbytečně se nepozoroval, časem se ukáže. At tak nebo tak, za svoji orientaci nikdo nemůže a těžko Vás za ní někdo bude moci soudit. Hlavní je, abyste byla spokojena Vy.
Ale každý jsme přece jiný. To dozrávání klidně může ještě pár let trvat. Podle mě lesba nejsi, jenom se to v tobě zatím tak trochu pere. Ale ono se to ustálí, neboj. Všechno má svůj čas a pak bude všechno jasné. Zatím se věnuj tomu, co tě baví a to ostatní přijde. Ani nebudeš vědět jak. Hlavně se nesrovnávej s okolím a netrap se tím, co stejně nemůžeš ovlivnit.
Náhodou, v 17ti mi to připadá v pohodě. Taky mě míjely ty dětské záležitosti, připadalo mi to zbytečné, když to stejně nevydrží Nemám pocit, že bych o cokoli přišla. Nehrotit, nemořit se zbytečně - naopak, užívat si volného času, až ten zájem přijde, moc ho nebude Jen si to předem chce vypěstovat takový přiměřeně zdravý postoj zvaný "nezblázním se, až to na mě přijde, nebudu to brát šíleně osudově, neskočím kolem krku každému, kdo vypadá k světu". Nějaká ta praxe ve společenském kontaktu je rozhodně žádoucí, tak se nezavírat doma - člověk si tím do budoucna ledacos ušetří. Otázky jsou otravné, ale tím, že si někoho najdeš, jim stejně neunikneš, jen budou znít trochu jinak... najdi si nějakou univerzální odpověď, třeba že čekáš na prince na bílém koni, měli by pochopit, že je to tvoje věc
PS: koukat po ženských je normálka. Na obálkách ženských časopisů jsou taky ženské, ne chlapi - prodává se to líp
Zdravím, podle mě je problém v tom, že jsi hodně osamocená a pokud jsi ještě introvert, melancholik a trochu cholerik a možná dokonce blíženec, tak si to dovedu živě představit. Problém v orientaci také nevidím. ,
Zkus si najít nějakého kamaráda či kamarádku, ideálně nějakou osobu, která to má podobné jako Ty, např. taky je raději sama (takový lidé si zbytečně neptají na věci nepříjemné) a dělá všechno tak, jak potřebuje. Ono se to časem uklidní. ,
Pokud bys ale měla pocit, že je toho na Tebe moc, tak si promluv s rodiči či osobou, která Tě vyslechne a to hned! Ideálně je jít k psychologovi. Nemusíš mít vůbec strach, tento člověk si o tobě nebude myslet vůbec nic špatného a je vázán mlčenlivostí. Navíc k němu chodí dnes spousta lidí skrze kouření, manželská poradna, vyšetření profesionálních řidičů, skrze zaměstnání a pod. ,
P.S.: Pamatuj, že skoro vše lze vyřešit, ale člověk nesmí udělat žádnou blbost, to už potom nejde a většinou je to úplná blbost, kvůli které je člověk neštastný! Je spousta lidí, kteří se mají i hůře a snaží se to překonat, holt život je boj, ale stojí za to. ,
Myslím si, že jsi zcela normální děvče, které psychicky dozrává. Přeci nikde není napsané, že v sedmnácti letech už musíš bezpodmínečně randit s klukama. A na sex máš ještě klidně čas. Než se do toho nutit a pak mít zkažené zážitky, tak to si radši počkej, až psychicky více vyzraješ. Nic ti neuteče. Takže za mě - lesba nejsi
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.