Nejste přihlášen/a.
Rychle to letí - 2 nebo 3 roky? ... Když v naší vesnici jeli 3 čerstvě dospělí kluci na kolech... jeden jim trochu ujel, pak čekal, vrátil se - našel své kamarády. Jeden byl dlouho v nemocnici, ale druhého rovnou odvezli havrani.
Riskovat v životě máte s rozumem. Vámi popsané bych pochopil na cyklostezce. Ale mimo cestu pro kolo určené - to je vyloženě hazard se životem.
Za tmy bych toho nevyhledávala. Přední světlo kola není dost silné na to, abyste všude dobře viděl. Může nekdo jít pěšky či jet na kole neosvětlený a malér je hotov. I na kole se lidé zabili.
Jedna příhoda z těch, které naštěstí dobře dopadly. Měli jsme v práci kolegyni, bydlela kilometr od vesnice, na samotě /asi 3 domky/. Odpolední směna nám končila ve 23,15 hod, pak autobusy rozvážely zaměstnance. Ji ale dovezli pokaždé jen do té vesnice, dál musela pěšky. Pouliční světla už nesvítila, nikdo jiný nešel, všude tma jak v pytli a ona se hrozně bála. Tak vymyslela fígl. Byla kuřačka. Do každé ruky si zapálila cigaretu, rozpažila a šla. Do toho si polohlasně mluvila, střídavě potahovala z pravé a levé cigarety. První dojem: jdou dva kuřáci a povídají si.
Vždycky došla domů v pořádku. Až jednou...Jel proti ní cyklista na neosvětleném kole, neviděla ho. Najednou jí prudce někdo vrazil do břicha, rachot kola a váleli se oba. Když se zvedli, zjistili, že kromě nějakých odřenin a boulí jsou oba v pořádku. Paní plačky povídá: A co Vás to napadlo, vletět přímo do mě, vždyt je cesta široká a všude dost místa. Odpověď ji šokovala: VÍTE, KDYŽ JSEM VIDĚL TY CIGARETY, ŘEKL JSEM SI, ŽE NEJLEPŠÍ BUDE PROJET UPROSTŘED, MEZI TĚMI CHODCI. A bylo to. Jaga.
Jako kluka mě to velice bavilo. Bylo tajemné, romantické a vzrušující zároveň. Samozřejmě jsem si k tomu pořádně svítil, měl jsem po dědečkovi výkonné německé dynamo Bosch, která dávalo proud už při jízdě krokem. K tomu reflektor s přepínáním na blízko a do dálky, které mělo i vlastní plochou baterii. Tehdy to byla velká paráda a vymoženost, jaká se u nás nikdy nevyráběla...
Hochu,vracel sem se v noci na kole dom o žebrácké svítilně a málem sem si prodefekoval trenky, když od příkopu něco vyběhlo a šlo mi to po noze. Netuším, co to bylo, ale ujel jsem tomu. Jak mluvíš o tom křížku. Přísáhám, že sem taky jednou v noci jel kolem kapličky a stálo tam něco, jak chlap v bílé kápi. Už tyhle návraty domů moc nevyhledávám a radši si teda beru tágo.
Nepleteš si to náhodou s autem?
Člověk by snad měl i na kole jezdit tak, aby byl schopný zastavit na vzdálenost na jakou je vidět.
Srazit něco se mi nikdy nic nepovedlo autem, natož na kole.
Nevyhledavam to, ale ani mi to neprijde jako neco zvlastniho, co by stalo za diskuzi. Proste se jede na kole. Kdyz je svetlo je svetlo, kdyz je tma je tma.
Řekl ten, co to nezkusil. Tuhle jsem po ránu jel po silnici. Přede mnou chlap se psem. Pes v nejlepších letech, pán za zenitem, neslyšel nic, nereagoval. Pán vlevo, pes vpravo, na volno. No co, vezmu to mezi. Prdlajs. mezi nima samonavíjecí vodítko. Byl jsem rád, že jsem to ubrzdil. A to už bylo jen šero. Co dokážou skrýt a naopak zvýraznit stíny pořádného světla za tmy, to by ses divil. Jezdit za tmy se dá, ale má to svá rizika. Na druhou stranu, máš pravdu v tom, že koho májí oběsit, ten se neutopí. Já si hubu rozbil v 9 ráno, na rovné a přehledné silnici a doteď nevím proč.
Zajímavé téma.
Když se zdržím v práci, tak jedu klidně i o půlnoci domů na kole. Ale jedu po silnici nebo po cyklostezce.
A přes léto, když jsou přes den hrozný vedra, tak jezdim na kole přes noc směrem k místu konání festivalu. Do Vídně už znám cestu po paměti, takže si troufnu jet i přes noc.
Problém při noční jízdě je, že nevidíš příliš daleko před sebe a vůbec okolo sebe. Takže musíš jet pomaleji a musíš hodně předvídat a jet opatrněji. V Rakousku mají jakoukoliv překážku nebo výkop označenou, takže ji na poslední chvili vždycky uvidím. U nás už je to více loterie. Stejně tak jsou špatně vidět výmoly (díry v silnici) a jakékoliv zvíře v blízkosti cesty tě vyleká. Ale zvířata většinou utečou, když slyší jakýkoliv zvuk/hluk. A nako kole nejedeš úplně neslyšitelně.
Ovšem tohle všechno si dovolím v dospělosti. Kdybych něco takového udělal v dětství, tak bych si dlouho pamatoval následný trest.
Jasně, tohle znám. Já jezdím s umíráčkem, jen abych byla vidět, a sítnici mi vypálí cyklista s reflektorem místo světla. Ale já jezdím fakt pomalu, rychlost do 15km v hodině, tak nepotřebuju nic, co dosvítí daleko a oslní protijedoucí cyklisty.
Na to je dobrá výkonná čelovka - 1. svítíš si přesně kam potřebuješ (např. v zatáčce "za roh" 2. když protijedoucí oslňuje tak mu posvítíš do ksichtu. Často auto jede s dálkovejma, vidí světlo tak to hned ztlumí, ale jakmile zjistí že to je kolo tak zase pustí dálkový a zahuč si do škarpy (a to oslňující světlo fakt nemám) Výkonná čelovka a namířit na čelní sklo funguje. Podobně jako na kolaře s předním světlem pro oslňení nepřátelského letectva funguje pustit mu dálkový. To platí i pro moderní zadní blikačky který oslňujou víc než mlhovka a ještě to bliká. Ve dne dobrý, v noci to fakt oslňuje a jet za takovým stroboskopem přes půl města je na přesdršku.
Miluju jezdit za tmy..ale jen z práce když jedu po odpolce. Nejvíc když jedu mezi vesnicema a naprostá tma, svítí jen měsíc třeba..prostě bomba a maximálně si to užívám. Ale světla mám zaplé pro jistotu..ale jen po silnici teda jedu. Když by byla dobrá polnačka, taky by to bylo vpohodě..světlo mám výkonné případně.
Mám v oblibě světýlka. Když svítí všechna, vypadá moje kolo jako policejní (modré může blikat). Jedno žluté přední je nabíjecí a slouží pro pozdní návraty odněkud z výletů. Často jedu po polňačce nebo turistické značce, přiměřeně pomalu a celkem v pohodě, příroda je príma. Pokud se nepletou pod kola chodci nebo inlinisté, je to jízda jako ve dne.
Baví mě ještě, třeba dnes, když jsem jel z práce na kole a pršelo, tak jsem si jízdu fakt užil. Sice jsem dojel trochu promočený (ale dyt nejsem z cukru že jo), ale ten pocit při jízdě..wau..a navíc ten čistý vzdoušek.. Ale v dešti nejezdím cíleně..jen když není vyhnutí. Každé počasí má svoje a v každém si to náležitě vychutnám. Jen co nemusím, je jízda na sněhu..možná jen poprašek čistý..to je ještě cajk..jinak to nevyhledávám.
Predádori se noci nebojí, strach z ní ma jen lovná zvěř. Clovek ma schopnost byt obojim. Je zvlastni pocit kdyz clovek jde tmou a ta je mu přítelem. Nebojí se jí.
Jezdit noci je dobre na trenovani odolnosti proti strachu
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.