Dneska jsem byla v sebeobraně. Cvičili jsme sestavy a já jsem viděla ty výrazy typu „pane bože“ „co to je?“ atd. Cítila jsem se fakt na dně...jo, zní divně. Tohle se mi stává furt, vždycky se mi pak vhrnou do očí slzy. Neví někdo, jak „nebrecet“?
To je přecitlivělost. Zkuste nebýt tak vztahovačná a nevysvětlujte si pohledy druhých takto. Buďte nad věcí - když nejde o život, nejde o nic. Pokud jste v pubertě, tak to později snad přejde, hormony se upraví. Ale možná by nebylo od věci (pokud jste hodně lítostivá a plačtivá) promluvit si s psychologem. Aby Vám pomohl zvládat emoce a trošku s tím sebevědomím, pokud ho máte nízké. Aby Vám to i v budoucnu nekomplikovalo tolik život.
Proboha, lidi prostě čuměj. Rozhodně si u toho nemyslí "pane bože" a "co to je". Čumět je lidskou přirozeností. Na vás není nikdo v podstatě zvědavej, tak si nemyslete, že na vás konkrétně lidi naschvál koukaj a něco si u toho myslí. Není to pravda. Jste jen vztahovačná.
Asi to nebrat tak vážně a zlehčit situaci humorem. "Heleďte, všichni nemůžeme být dokonalí, to bychom to tady mohli zavřít. Někdo se rychle naučí sestavy a někdo má buňky na něco jiného. Já třeba peču výborné perníčky, háčkuju záclony, ...jen to tady nemůžu předvést".
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.