Jak říct rodičům, že už nechci hrát volejbal?

Jak? Jednoduše. Na rovinu. Jakýkoli jiný způsob vede k pokřivení charakteru a dělá nepříjemnosti mezi všemi zůčastněnými.

Mamka by měla pochopit, že sport je především zábava a koníček a pokud je k němu člověk přes svůj nezájem nucen, tak je to špatně a k ničemu dobrému to nevede a nemá to vůbec žádný smysl.

Ahoj, mamince to vysvětli a snad to pochopí. Vnučka 8 let běhá 600m a skáče do dálky, také řekla, že bude chodit na trénink jen ráno a na závody, že půjde o víkendu jen někdy, chce také jezdit na kole, lyžovat, plavat a jezdit na koni, už by neměla čas na nic jen atletika a mistr světa by z ní asi nebyl. U nás je to tak, že si může v tomto věku vybírat.

Máma se naštvala a co táta? Třeba by byl rozumnější. Neznamená přece když člověk je ještě dítě, tak musí dělat to co ho nebaví. Měli by jste doma debatovat, každý by řekl svůj názor, vše je třeba zvážit, dopídit se řešení.

Dej ji přečíst tuhle diskusi, snad to pak pochopí. A sportu se věnuj rekreačně.

Buď ráda, že ten volejbal hrát můžeš. Hodně dětí nemá tu možnost, rodiče nemají peníze na volnočasové aktivity a kroužky. Tvůj probém je v organizaci času. Zapisuj si do sešitu, co všechno během dne uděláš. Ale i "zbytečné" činnosti jako třeba nakouknutí do mobilu, facebook a další věci. Když to spočítáš, hravě se dostaneš na minimálně hodinu denně, kterou zaplníš nepodstatnými aktivitami. Pokud jsi ve volejbale dobrá, nepřestávej, byla by to škoda. Jsem sice ze "staré" školy, ale vím o čem píšu. Chodil jsem do tehdejší lidové školy umění a hrál jsem na klavír. Chtěl jsem s tím skončit, ale rodiče nepovolili. Dnes si k nástroji rád sednu a hraju své oblíbené skladby.