Nejste přihlášen/a.
Zdravím, je mi 16 a už asi rok a půl jsem zamilovanej do svojí stejně starý spolužačky...
Z toho roku a půl s přestávkami více než rok chodila s druhým mým spolužákem, který jí s největší pravděpodobností často zahýbal... ale ona to přirozeně neviděla, no a teď se rozešli (zajímavé je, že on s ní v srpnu a ona s ním v říjnu), vytušil jsem šanci a začal jsem se pokoušet o to, aby začala chodit se mnou, jenomže ona mě pořád bere "Jen jako kamaráda".
Když už jsem začal doufat že se něco začne měnit tak si na jedné diskotéce našla o pět let staršího kluka a začli spolu chodit (trvá to asi dva týdny ale už teď je to větší Lovestory než Romeo & Julie...) a to už prostě bylo moc...
Ale abych se dostal k jádru problému...
Zítra s ní mám jít na procházku, ve které jí chci říct, že už na to prostě nemám a že už se nebudu snažit ji nějak "uhnat" (lepší výraz mě nenapadl) protože to moje všechno snažení se naprosto míjí účinkem a je to jako kdybych mluvil do zdi...
Tak jsem se chtěl zeptat jestli je to dobrý nápad... Děkuji mnohokrát
Také zdravím. Myslím, že to dobrý nápad není. Začala raději chodit s jiným, než s Vámi a Vy se s ní chcete jít procházet? A ještě za ní poběžíte s dárkem? Když má jiného, at se prochází s ním a on at jí dává dárky. Od Vás si nezaslouží již vůbec nic. Neplette se jí do života. Má, co chtěla a Vy mějte svojí hrdost! Ušetříte si tak trápení. Svojí šanci u Vás měla a nestála o ni. Tak proč se jí vnucovat? Najděte si jinou, která Vás bude chtít a bude s Vámi na ty procházky chodit ráda.
A já asi překvapím, ale na to rande bych vůbec nešla. Buďto bych se omluvila, nebo to nechala úplně plavat. Dárek bych si schovala k jiné příležitosti a pro jinou. Je mi divný Tvůj výrok. "Je to jako kdybych mluvil do zdi". A pak, také nechápu, proč s Tebou na tu procházku jde. Možná jí dělá dobře Tvůj zájem. Tebou si je jistá. Překvapíš ji tím, že odoláš a nikam nepůjdeš. Uvidíš, že se co nevidět překvapeně ozve a je docela možné, že o Tebe začne usilovat ona. Nepůjde jí totiž do hlavy, že Ty bys k ní neběžel jako pejsek...
Asi to nedokážeš, a to je škoda. Jdi někam za klukama. A vůbec nejlepší by bylo, kdyby Tě právě ve chvíli, kdy by jste se spolu měli procházet, viděla někde v naprostém klidu a v rozmluvě s kamarády. To ji dostane do kolen. Napřed se bude tvářit uraženě, ale pak "přileze". Vydrž! Ne abys k ní letěl a omlouval se.
Proč ne, aspoň mezi vámi bude jasno, ale mohl bys spíše říct, že ses choval jako blbec proto, že jsi do ní zamilovaný, ale pokud si to ona nepřeje, nebudeš ji tím obtěžovat... nicméně riskuješ, že se s tebou nebude chtít stýkat, protože jí to bude nepříjemné, takže to dobře zvaž.
Ona to, že ju mám moc rád už hodně dlouho ví... takže toho bych se neobával, myslím že oba bysme byli rádi, kdyby to bylo na takovej úrovni jako to bylo předtím, co si našla toho svýho kluka (čili hodně dobrý kamarádství, nebo něco tomu hodně podobnýho, co může být mezi klukem a holkou...)
Ale je tu ještě jeden problém...
A ještě příští týden jí budu dávat vánoční dárek (Plyšový medvídek s naší společnou fotkou), protože už ho mám doma (jako na potvoru mi přišel přesně v den, kdy se dala dohromady s tím klukem a v době, kdy jsem ho objednával spolu tedy ještě nebyly a já doufal, že to mírně převáží jazýček vah v můj prospěch). Toho jí už ale dám, protože jsem jí říkal, že pro ni mám něco "originálního" a kdybych jí ho nedal bylo by to divný, a už ani není čas vymyslet a sehnat něco podobného...
Ale nevím... myslíte si, že něco takového charakteru j vhodný dárek?
Moc děkuju za rady, s vašimi návrhy jsem si připravil menší řeč na téma "Hrozně dlouho jsem tě hrozně moc chtěl, ale ty sis toho nijak nevážila a šanci jsi promarnila".
Ale na tu procházku jsem tedy šel... řekl jsem jí jak to teď mám a ona to vzala (až moc klidně na můj vkus).
Pořád mě tedy bere jako jen kamaráda a já už se definitivně smířil s tím, že v nejbližší době budu pořád bez holky...
Myslím ale, že i když to nebylo lehký, udělal jsem dobře (Jak řekl italský spisovatel Carlo Goldoni: Kdo tě nechce, ten si tě nezaslouží.) Tento citát je velmi pravdivý a do jisté míry povzbuzující (ale když to vemu objektivně tak bohužel si mě v současnosti podle tohoto citátu nezaslouží žádná )
Pokusil jsem se to tedy udělat tak, abych v ní skoncoval s tím pocitem "tebe mám jistýho" a vzdal jsem se i drtivé většiny nadějí, ale na druhou stranu, pokud ona projeví zájem... já se upejpat nebudu )
Myslíte že jsem se zachoval aspoň trochu správně? Děkuji
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.