Nejste přihlášen/a.
Chodím na vysokou a jsem zamilovaná do své učitelky. Je mi jasné, že to zůstane jen platonické, ale nevím, jak se tím nejlíp vyrovnat. Myslela jsem si, že to půjde bez problémů, že to není tak vážný, ale bohužel je. Musím na ni často myslet, jsem z ní nervózní a žárlím. Říká se, že sejde z očí, sejde z mysli a že nejlepší je s dotyčným člověkem přerušit kontakty. To ale udělat nemůžu, musím chodit na její předměty. Samozřejmě, že i chci, protože ji chci vidět, ale i kdybych měla vůli na to, že bych si kontakt s ní zakázala, tak to není možné. Co můžu dělat?
Dobrý den, ale to máte úplně stejné, jako by šlo o heterosexuální vztah. Jestliže o vás učitelka nestojí, tak vám nezbude nic jiného než jen to platonické toužení-soužení. Asi záleží na tom, jak je na to ta vaše učitelka. Jestliže se jí též líbí ženy, je tu určitá šance, že ji můžete zaujmout. Ale ona zase třeba nemusí chtít mít vztah se svou žačkou, nemusíte být její typ a nebo už může žít v partnerském vztahu. Těžkou soudit, že ano. Vy, lesbicky zaměřená, řešíte to, co spousta jiných heterosexuálně zaměřených lidí řeší taky. Nenaplněnou lásku. No - víte, někdy je lepší, když se sny nevyplnění, protože jejich vyplněním člověk nic moc nezíská. Přestavte si situaci, že se učitelce ze svých citů vyznáte. Jak to dále na té škole může fungovat? Pro ni - jako učitelku, byt vysokoškolskou - by asi nemuselo být až tak dobré si udržovat vztah se svojí žačkou. Víte, jak se to říká, co je v domě, není pro mě. A proč na ni žárlíte? Protože má někoho jiného nebo jinou? Co byste získala tím, že byste se jí z citů vyznala? Že byste nebyla už nervozní a žárlivá? Ale možnáž že byla, našla byste si zase něco jiného. Třeba to,že se paní učitelka podívala mile (a třeba bez postranních úmyslů) na jinou vaši kolegyni ve studiu. Nemyslím si, že by bylo ve vašem případě dobré udržovat vztah s učitelkou. Nejste v rovném postavení. Až byste měla výšku za sebou, tak pak je to něco jiného. Přestavte si, že s učitelkou chodíte, scházíte se apod. a pak se najednou pohádáte - jak by takové vaše studium asi pak mohlo vypadat? Co myslíte?
kateleu, neříkala bych nic. Do školy takové vztahy asi moc nepatří. Říká se, co je v domě není pro mně. Myslím, že byste si přidělala víc starostí. je to můj názor. - stařenka
Ano, rozum mi také říká, že to nemůže být jiné než platonické. Jen nevím, co mám udělat, abych to dostala trochu pod kontrolu. Už jen to, že mě pozdraví, usměje se na mě a řekne mi jménem, stačí k tomu, aby mi na dost dlouhou dobu z tváře nezmizel přihlouplý úsměv štěstí. Na druhou stranu jsem z ní ale nervózní, někdy si připadám hloupě a hlídám se. Kdybych jí to řekla, tak se tato situace někam pohne, i když si také nemyslím, že dobrým směrem. Nevím ale, co by byl ten správný postup. Mám si třeba zakazovat na ni myslet? Mám se jí vyhýbat alespoň tam, kde můžu? Nebo se s ní mám naopak pokusit bavit víc s tím, že z ní pak třeba už nebudu tak nervózní?
kateleu, nevím, jak dlouho jste na škole a také, jak znáte učitelku /její orientaci/. Až byste jí sdělila své nejvnitřnější pocity, mohla byste v ní vzbudit nevoli, /nechci psát silnější slova/. A pak byste ani jedna nevěděla, jak se v přítomnosti té druhé chovat. Přece neočekáváte, že vám bude opětovat stejně. Nežijte v iluzi, berte ji jako učitelku a nic víc. Své zalíbení se pokuste směrovat na někoho ve svém volném čase ve společnosti, na dovolené apd. Chci Vás jen svou radou ušetřit zklamání a rozčarování. Je to jen můj názor. - stařenka
Její orientaci neznám, ale je hodně otevřená a toleratní, takže si nemyslím, že by s mým přiznáním měla problém. Je ale pravda, že bych s ním asi měla problém já. Pravděpodobně bych vůbec nevěděla, jak se k ní chovat ve vyučování apod. V tom případě to ale vypadá tak, že opravdu nemám šanci cokoli na své současné situaci a pocitech změnit. Trochu mě to děsí.
Také mě to napadlo, ale myslím, že bych toho asi litovala. Kdyby to věděla, tak bych se asi v kontaktu s ní cítila ještě trapněji, protože bych věděla, že "prostě ví". Možná, že by se její chování ke mně změnilo, i když třeba podvědomě, např. by se na mě třeba tak neusmívala nebo se mě mezi řečí letmo nedotkla (takhle se chová ke všem), třeba už jen z toho důvodu, že by nechtěla, abych si dělala falešný naděje nebo abych si nemohla nic špatně interpretovat. Možná bych se také bála toho, aby to neřekla někomu dalšímu.
Požádejte jí jestli byste si s ní nemohla promluvit o samotě a řekněte jí to.Myslete na to,že to děláte jen kvůli sobě.Naplno ji to řekněte a dívejte se na to jak reaguje a nelžete si v té chvíli a neidealizujte si jí v tom okamžiku. Zní to tvrdě,ale určitá část ve vaší duši,kterou nelze ovládat vůlí rozumu(takové části máme všichni bez rozdílu) potřebuje zjistit,že "tudy cesta nevede". Možná to nevyjde,ale já myslím,že by to vyjít mohlo.Pokud to vyjde budete rázem "nohama na zemi". Jestli to nevyjde,tak to znáte: "Co mě nezabije to mě posílí".
Ano, kdybych to udělala, tak by mě to určitě posunulo dál, nevím ale, jestli tím správným směrem. Dejme tomu, že by mi její odmítnutí stačilo k tomu, abych se "odmilovala" (i když si myslím, že kdyby reagovala hezky - tj. sice by dala najevo, že ona to tak necítí, ale byla by milá a chápavá, tak by to stejně nepřešlo), tak by mi asi bylo hodně trapně a ani ona by se ke mně možná už nedokázala chovat stejně - viz má odpověď výše.
Tak vám všem děkuji za pochopení a hluboce se skláním před vašimi odbornými a podloženými soudy. Termín "učitelka" jsem použila proto, že je nejjasnější a nejvýstižnější. Nevím, jak dalece se orientujete v problematice vysokoškolských titulů, ale titul "profesor", který jste ode mě asi očekávali, má málokdo a to, že se tak nechává nazvývat každý učitel na střední škole, je chyba. Dobrou volbou by byl asi termín "vyučující", protože by to ale mohlo vést k nedorozuměním, zda se nejedná o muže (z toho, že píši v ženském rodě, by se na to dalo usuzovat), rozhodla jsem se ho nepoužít. Když o svých vyučujících mluvím nebo je přímo oslovuji, používám jejich příjmení. Snad chápete, že zde by to vhodné nebylo. Nevím, kde jsem použila termín "vyučování", protože mám teď před sebou pouze svůj první text (položenou otázku), ale ani zde nechápu, co vás na něm pobouřilo nebo čím vám byl podezřelý. Jistě, máme přednášky a semináře, případně cvičení, ale pořád se jedná o vyučování.
A´t už je to jak chce, mlčte. Pokud jste si svojí orientací jistá, tak si najděte přítelkyni ve svých kruzích a nezatahujte do svých problémů osobu, která o to pravděpodobně nestojí. Pokud její orientaci znáte a víte, že je stejná jako vaše tak jí to klidně řekněte. Víte nějak se těch 4% vyrojilo a já se domnívám, že to není nemoc jak se říká ale psychická úchylka a v mnoha případech i rozežranost. Neodsuzuju ty opravdu nemocné, ti za to nemohou a často se svým problémem bojují a nemluví o něm.
Jaká nemoc? Jaký problé? Nikoho se 4% orientací (myslím, že je vyšší který by s tím musel z vlastního přesvědčení "bojovat" neznám! Ano, slyšela jsem o pár lidech, kteří o tom nemluví a přetvařují se, ale žijí pak - neustále ve strach o pravdě a nenaplnění? Nejspíš za to můžou takoví lidé jako jste vy!
Člověk se stává silnějším vším čím projde! Stojím si za názorem, že by každý den měl být takový, jako by byl poslední a když se za ním člověk druhý den ohlédne, neměl by litovat toho, co udělal či neudělal! Tedy si polož otázku, jestli by jsi druhý den litovala víc toho, že jí to řekneš nabo že jsi mlčela? I tak je to těžké rozhodnutí, ale je jen tvoje a když si za ním budeš pevně stát a lítost z jakéhokoliv výsledku - následku půjde stranou, budeš o to silnější do dalších dnů
Ahoj, mám stejný problém. Je už to asi 4 roky co chovám určité city k učitelce v tajnosti. Víš, když se na to podívám ze svého úhlu, ze své pozice, tak si řeknu..no proč by to nebylo možné? Vždyt by to mohlo být krásné... Take mě dostal film Loving Annabell (nebo nějak tak se to píše) no je to úžasný film.. ale také končí asi tak, jak by to jinak končit nemohlo. Zkus se na to podívat ze svého pohledu... byla bys paní učitelkou.. myslíš si, že jsi hetero zaměřená, ale ženy se ti tak nějak taky líbí... najednou si všimneš, že tvá studentka, tě pořád pozoruje, přímo v jejich očích hoří touha po tvém pohledu.. semtam se na tebe usměje... a pořád se i ptá a hodně vnímá tvé odpovědi... prostě si všímáš její pozornosti a soustředěnosti k tobě... ona ti je taky hodně sympatická.. líbí se ti.. a možná ti příjde i sexy... a to i přesto že jsi myslíš že jsi heterosexual... je to zvláštní pouto... toužíš ji vidět každý den.. toužíš se ji nějak dotknout... cítit její pohled... máš i určité představy, které neznají konce... ale byla bys schopna si něco s ní začít? Jako učitelku tě musí napadat ruzné otázky... co když se s tím někdě pochlubí? Co když to vyjde najevo..? A co když pak za to půjdu sedět? Je to společenská sebevražda... určitě by toho byly plné noviny... atd... prostě by přišla o práci a možná i o svobodu... Prostě dneska to nejde i když mě to sužuje taky a tak moc... radši to nedělej.. neříkej ji to.. pak bys procitla a vyčítala by sis to... zničila bys tím sama sebe
Kataleu, naprosto tě chápu!
Bylo by mi hloupé říkat : Jdi za ní, všechno jí vysyp narovinu v kabinetě, apod. ale já být tebou, tak bych to tak udělala. Jestliže se ti ta "učitelka" líbí a opravdu k ní něco cítíš, proč to nezkusit? Zajdi za ní, mimo spolužáky nebo rovnou mimo školu a řekni jí to. Buď ti řekne, "ANO" nebo ti řekne "NE". Nic za to nedáš, neboj, neztrapníš se, protože to bude jen mezi vámi dvěma a hlavně budeš mít jasno.
Učitelé by měli být natolik inteligentní a pokud je stejně tak tahle učitelka inteligentní, tak si to nechá jen pro sebe a v dalších hodinách tě bude brát jako všechny ostatní studenty a nebude mít důvod nějak radikálně k tobě změnit chování, v horším případě tě ignorovat.
Abych to neprodlužovala, já být tebou, jdu do toho! Nerada bych v sobě pořád potlačovala ( touhu, lásku, emoce?! ) když vím, že s tím můžu něco dělat. Není na tom nic špatného, třeba nakonec zjistíš, že tvá učitelka k tobě také něco cítila stejně tak jako ty k ní. Řiď se svým rozumem. Držím palce!
B.B.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.