Nejste přihlášen/a.
Zdravím. Pokusím se stručně nastínit situaci naší rodiny:
Mám 18letého syna, kterému v patnácti zemřel bratr, se kterým byli jedna ruka. Zároveň se nedavno dozvěděl, že byl aj z dvojčat, které ale při porodu bohužel zemřelo. Začátkem prosince se nám narodila holčička, ale syn ji není schopný přijmout za sestru díky bratrově ztrátě, protože byl na něj tolik fixovaný, že nechce dle jeho svých slov "nahrazovat ho někým jiným".
Se ženou jsme po dlouhé době plánovali štastné Vánoce jako rodina, ale dneska jsem v synově pokoji našel letenku na 23.12. do Ameriky, vůbec se o tom nezmínil. Zklamalo mě to a myslím si, že to je právě kvůli té malé, aby s námi nemusil trávit Vánoce. Letenku jsem mu zabavil a pokusím se ji vrátit, ale to pro něj není žádný pořádný trest, aby si uvědomil, jak nám ubližuje. Jenže přijde mi, že na něj nějak nic neplatí. Začal si poslední dobou dělat co chce a následky ho nezajímají. Máte nějaký nápad, jak ho efektivně potrestat, aby si uvědomil své chování?
Když jsem se tu už rozepsal, dovolím si odklonit původní předmět ještě trochu jinam. Čas od času najdu syna ve svém pokoji jak brečí nad fotkami bratra. Zkoušeli jsme aj psychologa, ale bez výsledku. Odmítá se přes to dostat, nevíme už jak mu pomoci. (Musím podotknout, že začátkem prázdnin přišel aj o svého nejlepšího přítele - autonehoda.) Vidím, že to nezvládá, ale přijde mi, že si nechce ani nechat pomoct. Je strašně tvrdohlavý. Pokud by tedy někoho napadlo, jak mu to alespoň trochu odlehčit, budu rád za každý nápad.
A ještě kdybyste někdo věděl co udělat, aby přijmul svou sestru, dal ji alespoň šanci. Zkoušeli jsme mu to vysvětlit, chtěli jsme aby pochopil aj nás, ale taktéž bez výsledku.
Jsme z něj už vážně zoufalí, jeho výchova se nám vymkla. Omlouvám se, že jsem se tolik rozepsal. Děkuji za každou pomoc.
Pláču s Vaším synem. Proto se upnul na svého bratra, protože jeho dvojče mu podvědomě chybělo. Tolik ztrát, v tak mladém věku!
Někdo to nezvládne. I když to s ním myslíte dobře, musí jít vlastní cestou.
Proč trestat? Je to těžké pro Vás, rodiče, ale pro něj, pro citlivou duši je to moc těžké břímě.
Jste asi zoufalý, ale Váš přístup je myslím příliš tvrdý. Už jenom nadpis této otázky. Ale zřejmě jste asi též na konci svých sil.
Asi to vše na něj v domácím prostředí těžce padá. Nechte ho, at jde svou cestou, kterou si vybere, byt byla pro Vás nepřijatelná.
Já si myslím, že se bojí sestru milovat, protože kolem něho umírali ti, které miloval. Bojí se, že ji také ztratí. A bojí se také toho, že je řada na něm. Je to strašlivá situace. Myslím si, že byste neměl trestat a začít uvažovat, že laskavým slovem a pochopením lze získat více. Při každém trestu se více zatvrdí. Bude mít představu, že něčeho chcete dosáhnout jen proto, že máte větší sílu a moc. Vůbec mu nedojde, že to děláte z lásky. To, že "z lásky" bude brát jako slova. Pouhá slova a pokrytectví. Neubližujeme přece tomu, koho milujeme! On chápe to, že mu ubližujete. Já vím, říká se mi to dobře, do tak strašné situace jsem se nedostala. Dostala o dost méně bolestivé. Tam jsem se naučila, že se vždycky zeptám-Rozmyslela sis to dobře? Bez kraválů argumentuje a prodiskutujeme. Končí to tak, že řeknu: Nelíbí se mi to, ale je to tvé rozhodnutí, budu tě podporovat. Máš ve mně oporu. Co ode mně teď potřebuješ? Musím vám říct, že 3x mi srdce krvácelo. Je zajímavé, že po dlouhém čase mi došlo, že měly pravdu. Že to jejich rozhodnutí bylo správné. Musí vědět, že ho milujete a v tomhle duchu s ním proberte odklad a další postup. Jen v klidu, bez slovíčkaření, bez shazování a ironie. Jestli kluka nechcete ztratit, musíte hoooodně ustoupit. Jinak budete stát na svém a kluk bude pryč.Hodně štěstí vám všem
Dobrý večer.
Za co chcete syna trestat. Je mladý, má v sobě tolik zmatku, smutku a bolesti. Možná právě ta cesta, odloučení by mu mohlo pomoci. Bude chvíli sám, srovná si v hlavě myšlenky. Sestřička se narodila nedávno, neměl ještě příležitost si na ni zvyknout, chce to čas. Mluvte s ním, vysvětlete mu, že si o něj děláte starosti, dejte mu najevo, že ho máte rádi. Psychologa navštivte znovu. Ale rozhodně ho netrestejte. Není za co a navíc si myslím, že by mu to bylo jedno.
doplněno 10.12.12 22:24:Ano, to chápu. Syn možná neodletí. Kdyby byl pevně rozhodnutý, oznámil by Vám to a letenku by neschovával. Nechával si prostor na rozmyšlenou. Ten mu tedy dopřejte. Řekněte mu, že v cestě nebudete bránit, ale že budete rádi, stráví-li vánoce s Vámi. Rozhodnutí nechte na něm. Držím palce synovi i celé rodině.
Tohle už je opravdu spíš pro lékařské odborníky. Je těsně plnoletej a ještě v pubertě - vražedná kombinace. Rozhodně bych ho netrestal - a to o mě říkaj, že jsem pes a tyran. A tu letenku bych nevracel, spíš bych si s ním o tom v klidu promluvil. Nijak extrémní kázání, prostě jen proč tam letí na Vánoce a proč o tom neřekl dřív. Vztah k sestřičce si bude bohužel muset vybudovat sám. Lze nějak podat pomocnou ruku, ale dokud sám nebude chtít, tak s ním asi nehneš. Tuhle situaci ti vůbec nezávidím. Sám nevím, jak bych se choval, ale podle toho, co popisuješ, tak kluk dostal dost ran osudu těsně za sebou a nějakej čas to potrvá, než se se vším vyrovná.
V 18 letech už je syn prakticky dospělý a má svou hlavu - názory a přesvědčení. Musí přijít nato sám, kde má své priority. Váš syn stále trpí ztrátou bratra. Dle mého názoru to chce trpělivost, důkazy, že ho máte rádi, že ho chápete a že bude u vás vždycky doma. Nenařizovat, nezakazovat a nevyčítat. Musí se s osudem vyrovnat sám. Chce to čas. Ten je milosrdný. Píšete: "Letenku jsem mu zabavil a pokusím se ji vrátit, ale to pro něj není žádný pořádný trest...". Zač jej pořádně trestat, když vlastně neprovedl nic špatného Neznám vašeho syna, ale mohlo by se stát, že by jste jej mohli ztratit. Píšete, že nepřijmul svou sestru. City se nedají vynutit. Tady nezbývá než doufat, že někdy ji začne mít rád. Je to pro vás velmi těžké. Chápu vás a cítím s vámi. Ale já jinou cestu nevidím. Možná by změna prostředí vašemu synovi prospěla.
doplněno 10.12.12 23:16:Ano, myslím, let do Ameriky. Je to jeho volba . Pro vás to bude velký strach o něj, ale to už je úděl nás rodičů.
Pokud změnou prostředí myslíte bydlení - nedavno (tak dva měsíce) jsme se přestěhovali (jeho nápad, aby mu bývalý domov nepřipomínal minulost). Školu a vše ostatní má stejné, tož žádnými radikálními změnami neprochází. V podstatě zlepšení trvalo asi dva týdny a pak to zase všechno začalo nanovo. Ale my mu dáváme času kolik chce, ví, že se na nás smí kdykoliv obrátit, ale jaksi toho nevyužívá a zavírá se do sebe.
Pokud jste změnou prostředí myslela jen ten let, tak to tedy necháme na něm a uvidíme.
Osobně kdybych našel letenku , tak bych na ni an nešahal, nezabavoval ale snažil se sním o tom hovořit.
Pak bude ještě více naštavný, že je nenecháte za sebe rozhodnou, kontrolujete mu věci etc...
Letenku měl na stole vedle věcí do školy, co chtěl, abych mu zkontroloval. Přišlo mi to tam prostě provokativně okatě hozené, jako kdyby chtěl, abych se všiml. Nevím, snad jen má domněnka. Ale ano, už jsme si promluvili a navzájem se sami sobě omluvili. Ještě jednou všem moc děkuji.
Tak vidíte, po dobrém se dá zvládnout někdy daleko víc. Prožíváte všichni náročné období, ale přijde doba, třeba až si syn najde životní partnerku nebo možná ještě dřív, že bude zase dobře.
Proc mel letenku provokativne?Jako provokaci to vnimate jen vy,je mezi vami napeti a vy si nevite jiz rady.Proste jen tusil,ze to nevezmete jen tak a nemel odvahu zacit a tak vam ji tise podstrcil a cekal na reakci,ktera tedy prisla a ne zrovna nejstastnejsi.On si proste nevedel rady a nevi.Zkuste ho trochu chvili poslouchat a dejte tomu volny prubeh.
Nechte ho jit vlastni cestou,vzdyt se snazi si nejak pomoci a zapomenout.Evidentne vi predem,ze by vanoce nezvladal.Chapete?Uz nemuze a vy mu seberete letenku.Chapu vase obavy,mate o neho i strach,ale prosim vas uvedomte si,ze je v krehkem veku a kor po takovych ztratach,velice zranitelny a proziva vsechno uplne jinym zpusobem,nez vy.Ztrata syna musi byt silena,ale jste dospeli a zrejme jste se s tim dokazali lepe poprat a mala dcerka vam muze skutecne,pomoci ,vse lepe snaset a vyrovnat se.Jenomze,on byl jeho bratrem a to je uplne neco jineho,nemuze mu ho sestra nahradit.muze ji casem prijmout,ale rozhodne mu ji nevnucujte jako nahradu,to neni,jako,kdyz se vam narodi dite a vy ho milujete a dokaze vam rany trochu zacelit..Vas Syn by potreboval,nekoho,kdo ho pochopi.A kdyz nepomohl psycholog jemu,protoze se vzpira a nechce,je na vas,aby jste zacali chodit na terapie a rozebrali u odbornika,jak mate na syna pusobit.Vite,ono,ikdyby jste to mysleli sebelip,muzete delat chyby.Z celeho psani,mam pocit,ze vse lamete moc prez koleno,mozna,ze je to chyba.Nechte vecem volnejsi prubeh,nesnazte se vysvetlovat.Ja bych se vyhla uplne tematu,zesnuly bratr,ani bych se nijak nesnazila,aby mel rad sestru.bud to prijde,nebo ne.Ale tim jak to budete dokola omylat a tzv.se mu budete snazit pomoci,efekt bude opacny.Kdovi,jestli,by utikal do USA,kdyby..Hprsi by bylo.kdyby to resil alkoholem a podobne.Ale potreba uniku je.Otazkou je,pred cim to nyni utika,nechce si pripominat.Meli by jste respektovat,ze vanoce pro neho jsou traumatizujici a navrhnout mutreba jet na hory s kamarady.Casem se to muze zlepsit,ale nutit ho,vysledek bude jen horsi.Jeste toto.unik sice neni uplne reseni,ale momentalni nutnost,aby nacerpal sily,se tomu postavit.
Také si myslím, jako někteří další, že v této situaci syna trestat je chybou.Dosavadní události v jeho životě ho "potrestaly" už hodně. Psychické potíže jsou u některých lidí složité a neexistuje jednoduchý postup, jak daného člověka dát "do pořádku". Člověk není stroj, u kterého se vymění součástka a funguje dál. Myslím si, že byste ho měli nechat letět do USA. Mnohdy člověk potřebuje změnit na určitou dobu prostředí, aby se vyrovnal s určitou trátou. Syn sice psychicky ubližuje Vám i Vaší ženě, ale mezi Vámi e jím je výrazný věkobý rozdíl. Vy už jste dospělý člověk, kdežto une je ještě "polodospělý". Myslím si, že je potřeba mu dát čas, aby se pokusil vyrovnat se ztrátou bratra. Také je potřeba mu dát čas, aby "přijal" svoji sestru. K ůpřijetí" ho nelze donutit.Lze jen počkat, až psychicky více "vyzraje" a až se rány" v jeho psychice alespoň trochu zahojí. do té doby si myslím, že jakýkoliv trest je spíše jen "přiléváním oleje do ohně".
Psali to mnozí předemnou, takže to pouze zopakuji, netrestejte ho. Každý z nás řeší ztrátu jiným způsobem. Potřebuje spíš lásku a porozumnění. Pokouší se najít svojí vlastní cestu životem bez těch koho měl rád. Je bez bratra, dvojčete, kamaráda. Věřil v to, že mu sourozenec možná pomůže najít cestu životem a teď zjistil, že je to malá sestřička, která mu nemůže (vzhledem k jejímu současnému věku) nijak pomoci. Možná jste svou pozornost upnuli na dcerku a syn se cítí odvržen, sám bez někoho kdo mu rozumí. Ještě ke všemu je ve věku, který je bez jiných starostí dosti problematický. Zkuste mu nabídnout pomoc bez výčitek. Nenutte ho být s vámi. Je těžké být o vánocích bez někoho koho máte rádi, ale možná bude mít čas si uvědomit, že vás potřebuje. Letenku mu vratte tam kde jste jí našel. Možná je to jen výkřik jsem tady. Projevte zájem, pokud máte dost síly to řešit bez výčitek, kam a proč se chystá na cestu. Jaký má plán a domluvte si způsob, jak spolu hovořit či se vidět o štědrý den. Technika to umožňuje, jen najít ta správná slova.
Držím palce, aby jste měli všichni vánoce co možná nejspokojenější.
Vy ho prosím netrestejte- život už ho zkouší sám ...myslím, že na své mládí toho prožil docela dost.
Možná by chtěl jen vypadnout ,aby nemusel ty svátky prožívat ve smutku a vzpomínkách .Zkuste se vžít do jeho situace - není to jednoduché. Věřím, že jste si plánovali jak bude rodina fungovat s maličkou sestřičkou a vše bude OK podle vás.Holčička je maličká , on to zatím tak nebere , že jednou si s polu budou rozumět - je to dost velký věkový rozdíl .
A navíc on je již dospělý a má právo se rozhodnout . Věřte, že přijde sám na to,že rodinu potřebuje , nechte tomu čas .A nebo se osamostatní a bude se domů vracet a snad i rád.
Hlavně ho netrestejte, to byste mohl potrestat i sám sebe .A mohl byste ho ztratit. Myslím, že pokud si koupil letenku je rozhodnutý a nebraňte mu . Sedněte si s ním a promluvte si jako chlap s chlapem...
on zřejmě tady chce zavřít na chvíli vrátka ...a vrátí se vyrovnán držím palce vám i jemu
Jde mi také o ženu. Vánoce bez něj už nebudou ty pravé Vánoce, jak jsme si představovali. Bude to jen zase ten večer, kdy prostě "někdo chybí". Ale máte pravdu, neměl bych mu do toho zasahovat. Letenku mu vrátím a uvidím, jak se zařídí. Třeba si to ještě rozmyslí a třeba ne.. Děkuji vám všem moc za rady aj podporu.
Dobrý večer. Váš syn je zletilý. Nevnucujte mu svojí vůli. Pro další dítě jste se rozhodli Vy, jako rodiče. Syn potřebuje čas na to, aby si všechno srovnal v hlavě sám. Chcete ho trestat a zač? Copak ho život netrestá již dost? Zažil málo bolesti a málo ztrát? Píšete, že vám ubližuje, ale i vy ubližujete jemu. Někomu prostě trvá hodně dlouho, než se dokáže s věcmi, které ho v životě potkají, vyrovnat. Jedna věc je to, co chcete vy jako rodiče. Ale myslím si, že byste měli brát ohled i trošku na to, co chce Váš syn. Je dospělý, vy si chcete na něm vynutit, aby měl rád sestřičku a přijmul jí. Ale čím víc mu jí budete vnucovat, tím víc jí bude odmítat. Nechte ho žít svůj vlastní život, mějte pro něj pochopení a toleranci. Všechno je to o komunikaci. Neomezujte ho, on si musí život vyzkoušet sám a sám si přijít na to, že má rád vás i sestřičku a vůbec svůj domov. Rozumím vám, jako rodičům. Snažte se rozumět i vy, svému synovi. Nemyslete svá přání, ty někdy musí jít prostě stranou. Myslete na to, že synovi do hlavy nevidíte a než aby byl neštastný a nespokojený s vámi, to at si raději vyzkouší, jaké to je, postavit se na vlastní nohy a žít si svůj život. Ani pro něho to není jednoduché prát se se svými pocity, nemyslete si... Je to jen můj názor, přeji vám, abyste k sobě se synem našli brzy tu správnou cestu.
doplněno 10.12.12 22:51:Každý rodič se o své děti bojí a je jedno, kolik je jim let. Budete se bát pořád, ale zkuste mu důvěřovat a dejte mu najevo, že kdyby cokoliv potřeboval, kdykoliv jste zde pro něj. Uvidíte, bude si toho vážit. I nás, rodiče, děti neustále učí...Trpělivosti, porozumnění, jak jsou naše představy někdy hodně myslné..Uvidíte, vyroste z něho kvalitní člověk, jen mu dopřejte na čas takový prostor, který právě potřebuje. Vyplatí se vám to, jako rodičům. Neztratíte ho.
doplněno 11.12.12 14:58:Juglans - děkuji Vám.
On se sourozencem nadšeně souhlasil, ale teď se věci vyvíjí jinak a nás to mrzí. Máte pravdu. My.. je toho na nás hodně a díváme se jen jedním směrem a asi zrovna ne v téhle situaci tím správným. Syn je rozumný a snad ví, co dělá, ale aj tak se bojíme, aby neudělal nějakou blbost kdyby byl sám. Prostě nás ovládl taký ten typický strach rodičů o své dítě.
Ano je to tak děti vylétají z hnízda - bohužel to nezměníte ... ale máte dcerušku i když je maličká bude s ní starostí a radostí dost . Nesmutněte, hezky si zavzpomínejte na ty hezké chvíle, těch je přeci víc... přeji vám celé rodině klidné svátky ... my jsme taky zůstali sami ... zvykejte si...on rád přijde,když spolu budete dobře vycházet a dejte mu najevo, že mu věříte.
váš syn není věc - nevidím jedinej důvod, proč by neměl odletět, pokud odletět chce a chce začít jinak.
doma ho chcete držet pod záminkou rodinnýho štěstí, tzv. "rádobyrodiny"?
vůbec nechápu, za co chcete koho trestat - za to zabavení letenky zasloužíte trest spíš Vy sám, protože se ho snažíte držet někde, kde mu není dobře.
poud odejde, může si to srovnat v hlavě a pak se k vám jako k rodině vrátí (a i kdyby nevrátil, je to svobodný člověk, nikoli vaše věc, kterou jste si pořídili) - pokud ho u sebe budete držet násilím, dřív nebo později se Vám to stonásobně vrátí.
Dnes jsem si vzpomněl, že jsem tu onehdy vkládal tento dotaz.. Chci vám poděkovat za vaše rady a podporu, vážím si toho, pomohlo mi/nám to.
Promluvil jsem si se svým synem a na Vánoce s námi zůstal a svou sestru miluje a nemůže se od ní odtrhnout - jak ironické vzhledem k tomu,co jsem tu psal předtím. :D Dokonce se nám letos narodil ještě jeden syn a taktéž ho přijal bez problémů a rád nám s děckama pomáhá. Našel si konečně přítelkyni z Kanady, kam se bude v srpnu stěhovat a zároveň i studovat vysokou. Jsem na něho pyšný a s odstupem času nechápu, jak jsem se mohl chovat tak, jak jsem psal v otázce.
No, doufejme, že tohle je takový ten náš štastný konec, na který jsme po tom všem čekali a že na nás život už žádné zákeřnosti nepřipraví.
Ještě jednou všem moc děkuji, nečekal bych, že i přes internet se najdou lidé, kteří opravdu dokáží povzbudit a myslí ty rady vážně. Myslím, že v tomto je tato stránka výjimečná narozdíl od ostatních, konkurečních.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.