Nejste přihlášen/a.
Je dobře, že si svůj problém uvědomujete. Znala jsem plno alkoholiků, kteří to omlouvali - "to nic není," "až budu chtít. tak přestanu sám"...Vy to vidíte jako problém, který chcete řešit.
Ambulantní léčba je u většiny pacientů k ničemu. Pacient pil stále, před návštěvou lékaře, od rána pár hodin abstinovat vydržel, lékař ho pochválil, že se drží a...pacient přišel domů a zlil se na oslavu jako čuně.
Chce to léčbu s pobytem, aby člověk opravdu neměl k alkoholu přístup. Ani k ničemu, co by mu ho připomínalo. /večerky, reklamy, hospody.../Trvá to zhruba půl roku,není to snadné, ale kdo opravdu chce, dá to. A je z něj úplně jiný člověk. Dneska už se v léčebně nebere antabus a nezvrací do kbelíků, jako kdysi pan Menšík ve filmu, léčba jde přes psychiku. Svěřovat se, vysvětlovat příčiny i následky, společná sezení, hodnocení, připomínky ostatních...pacienti si psali i deníky - své pocity, myšlenky...k léčbě patřily i sportovní aktivity a společné procházky po okolí. A povinnosti - třeba služby v kuchyni apod. Trestalo se pomocí bodů /špatný úklid, nedochvilnost, nesplnění úkolu.../ Chce to prostě hlavně v sobě překonat to bažení. To je nejtěžší.
Jinak - měla jsem možnost nahlédnout do dvou léčeben. Velice rozdílné podmínky v přístupu. V jedné dost benevolence, pacientům věřili, nechávali jim dost volnosti, stýkali se všichni bez ohledu na pohlaví. Druhá léčebna - striktně oddělené mužské a ženské oddělení, žádné vzájemné setkávání, i jídelna - nejdřív jedly ženy, když všechny odešly, nastoupili muži. Nevím, co bylo lepší, ale je fakt, že z obou léčeben vyšli ti, o které mi šlo, s úspěšně ukončenou léčbou a následovala trvalá abstinence. Takže se skláním před oběmi zařízeními.
Nevím, jak je to dnes, ale před 10 - 20 lety měl pacient pobyt v léčebně hrazen jako nemocenskou. Takže bez peněz nezůstal.
Chtělo by to najít dobrého psychiatra, který poradí, jak dál. Ale sehnat ho /skutečně dobrého/, bývá mnohdy oříšek. Záleží, odkud jste.
At se podaří. První krok máte za sebou, tím, že neříkáte "to nic není", ale chcete to řešit. To je nejtěžší přiznat si to. Jaga.
Moje známá se zbavila závislosti včetně bažení díky druhému stupni Usui Reiki. Další příklad je tenhle alkoholik, který byl ok po třech sezeních, na něž šel kvůli bolesti po zranění.
Psychoterapie,aby jste přišla na to,proč to takhle máte.Já třeba celý život stejně,dávám příležitostně,nepočítám,jestli je příležitost 3 x,nebo 4x za měsíc,nebo taky vůbec.Prostě si dám ve společnosti a pak si na alkohol nevzpomenu a doma,když se náhodou něco načne kvůli navštěvě a nedopije se,vždy to dopadne tak,že se nakonec víno vyleje,protože by mě nikdy nenapadlo,dát si doma sama.Chci říct,že jsem se nikdy nestala závislou a možná je to i o tom,že jsem si nic nezakazovala,mám to jako rituál.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.