Stává se ze mě cholerik a vztekloun

Ano, změní, když s tím nic nedělá, Sama si odpovídáte:"Jsem přes rok na mateřské (jestli to může mít vliv) a skoro pořád sama." Chce to styk s lidmi, neproblémovými, pozitivními, radost, smích, zpívat si. Ještě začnete pak třískat děcko.

S prominutím, máte sex?

Dobrý den. V první řadě byste si měla odpovědět, co vás k tomu vzteklounství vede. Mateřská dovolená to totiž není dovolená, ale práce na plný úvazek, která nekončí tím, že orazíte píchačky a jdete domů. Dítě vás vyžaduje celou a celý den, alespoň po tu dobu, co je opravdu malinké. Ale nebojte, ono se to změní, věřte tomu. Až bude dítku 14,15,16 a více let, ani si kolikrát nevzpomene, že vás má. A může vám to naopak přijít líto. Nezapomeňte také,nejste-li po porodu příliš dlouho, tak hladina hormonů se dává do normy déle. Za změnou povahy proto stojí únava, nevyspání, pocity samoty a taky to hormony. Časem to samozřejmě může být lepší, ale nepočítejte s tím, že starosti nebudou. Prostě jak je jednou dítě na světě, stojí to veliké úsilí vychovat z něho pořádného člověka. A pak ten neustálý strach, aby se mu něco nestalo. To je prostě život. Jako doporučila bych vám více odpočívat. Ale jde to? Asi moc ne, že. Ale pozor, budete-li ve stresu neustále, nemá to dobrý vliv na zdravotní stav, nepřispívá to ani rodinné atmosféře a manželskému životu.

Když na tom zapracujete, tak se určitě pohoda vrátí. Ona mateřská dovolená není žádná dovolená, jak si leckdo myslí. Navíc píšete, že jste skoro pořád sama. To klidu jistě nepřidá. Najděte si nějakou přítelkyni, se kterou si můžete občas poklábosit. To si myslím dost pomůže - komunikace s někým, kdo vám bude povahově blízký. Já to vidím u vnučky, kdy je už 5 let na mateřské. Ale má štěstí, že má blízko kamarádku, se kterou si vypomůže s dětmi - hlídání a nebo chození s většími dětmi do MŠ. Takže nemějte na sebe zlost, to situaci ještě zhoršuje. Domluvte se s partnerem tak, abyste měla pro sebe alespoň jeden večer v týdnu - např. na cvičení, kurz nebo i třeba jenom posezení u kafíčka a nebo dvoudecky.

Já jsem něco podobného zažívala při odchodu do důchodu. Navíc jsem neměla ani internet, protože jsem se měla stěhovat a chtěla jsem ho až do nového bytu. Najednou jsem nemusela myslet na problémy v práci, myslela jsem jenom na blbosti a trochu se i litovala. Dneska jsem si našla takových aktivit, že občas i nestíhám. I když to říkají všichni senioři. :D Tak držím palce, at se vám ta vaše super povaha a vnitřní pohoda co nejdřív vrátí. Nakonec - ani na té naší poradně to není k zahození . . . .

Tak koukám, že jsme s kolegyní měly podobný úvod o tak zvané dovolené .

Být stále sama s malým dítětem, není vůbec snadné. Začne to jít na mozek. Nemáte možnost se poohlédnout po herničce, Klubíčku a já nevím, jak se všechny takové aktivity jmenují? Malé má možnost přijít do kolektivu prcků a svůj vývoj rozšířit a vy máte možnost popovídat si, zúčastnit se zajímavých aktivit, přednášek. A myslet i na něco jiného než doposud. A také tam bývá bazárek, kdy za malé oblečení vyměníte větší. Je to fajn. Občas tam s vnoučky zajdu a mé srdce učitelky ze školky pookřeje. A kluci se tam velice těší a starší snášel přechod do školky moc dobře, díky Klubíčku. Musíte něco vymyslet, protože, nejenže budete vzteklá, ale zapomenete i mluvit.

Mimo všech již výše zmíněných rad bych doporučila vitamínovou kúru, zejména vitamín B a C.Další možnost je nechat si vyšetřit na endokrinologii funkci štízné žlázy.Zejména hypothyreóza ( snížená funkce) je někdy příčinou podrážění a špatné nálady.

Plně souhlas s buss a i s Vaší odpovědí přímo v otázce.

Nepřišlo to u mě tak brzo, ne po roce mateřské (ale je fakt, že dítě bylo vymodlené po x letech), ale v současné době jsem doma 5.rokem a pocituju to, co Vy. Děti stále kňourají, ječí nebo se hádají a já denně u stejného nádobí, stejný režim, pak už i stejná jídla, neb na experiomenty nemá člověk náladu atd. Je potřeba zamyslet se nad změnou. Já začala loni, že budu chodit na taiči, nakonec manžel si dělal kakao pro sebe a sunar děcku nedal, stačilo pár podobnch zkušeností a nechala jsem toho. Jenže bylo opravdu hůř a hůř. V létě se mi párkrát stalo, že jak dojel manžel z práce, MUSELA jsem odjet aspoň na pár desítek minut já (nákup, něco zařídit, knihovna ...) ... Své děti miluju, ale nešlo to.Na podzim mi pomohlo, že jsem se stala prodejkyní čehosi, dosud mě to naplňuje a mám pocit, že myslím na jiné věci, než jen praní prádla, co vařit a do kterého kroužku děti vézt, na které hřiště kam jít (kdo nezažil, lehce odsoudí, ale nelze být intenzivně maminou x měsíců a x let v tahu - ano, máme papírové plíny, papání instantní a můžeme si plně svých broučků užívat, ale pokud chybí lidi kolem nebo nějaká jiná činnost, je taky zle). Navíc jsem nucena mluvit i s jinými lidmi, než jen s maminkami v dětských centrech a na hřištích...Pak jsem přestala kojit a začala jednou za měsíc někam vyrážet (sraz s kámoškou na půl dne v jiném městě, koncert, oslava ap.), nově jsem teď zkusila po letech jogu. Myslím, že pokud se dohodnete s manželem nebo rodiči (mně taky tchyně nehlídá a mí rodiče 200 km daleko), nebo najdete i nějakou ochotnou paní sousedku či studentku, tak se plánovaně začít něčemu věnovat potřeba je. I mimčo bude mít spokojenější maminku, navíc vidím i na svých dětech, že změnu a odreagování od maminy potřebují, o manželovi nemluvě (minule byl po půldni hlídání protivný a zvyšoval na děti hlas, ten Váš si to s miminem může ještě užít v klídku a k obapolné spokojenosti). Malá změna udělá moc - pro Vás i pro ně.

Vidím, že kopíruju Lidku, pardon ) - ale aspoň vidíte, kolik z nás má stejný názor. Tak do toho!

... experimenty, samozřejmě..