Trauma z minulého vztahu

Ahoj, nevím jak přesně začít.

Zkusím to nějak shrnout tak, aby to mělo hlavu a patu.

Necelé dva roky nazpět, to jsem byl ve třetím ročníku na střední škole, a začal jsem randit se stejně starou holčinou z druhé školy. Vyvinul se z toho vztah, takže jsme se vídali hodně často a nebyli jsme od sebe tak daleko, na dojezd vlakem to byla necelá hodinka. Vše vypadalo krásně, začalo více učení apod.. ona měla tréninky, respektoval jsem to. Začala rušit naše schůzky když to takhle řeknu, tak jsem si řekl že toho asi má moc. Padl týden kdy jsem dostal totální ignor. Nevěděl jsem o ní nic, její rodiče semnou tehdy ještě nebyli v kontaktu. Po týdnu se mi tedy ozvala s tím, že randí na tréninku s jiným, a že má k němu city. Nebyl jsem na ní hnusný a ještě zoufale jsem řekl at jim to klapne. Pak jsem jí jen napsal proč to udělala apod.. její odpověď byla taková co mě docela dost ranila a zůstala mi doteď v hlavě. Cit. ,, Tak promiň že jsem ti to řekla, taky jsem tě v tom mohla nechat žít a neříct ti že zahýbám ". To byl můj definitivní konec. Ano, měl jsem předtím vztah, ale byl to takový ten první na základní škole. Ale tento rozchod hodně zabolel. Dva roky uplynuli, já se poznal skrze Instagram s holčinou, začal jsem si s ní hodně rozumět. Měsíc na to jsme se pomalu spolu dávali dohromady. Říkal jsem, vztah na dálku, zvládneme to. Na nic jsme netlačili, začali jsme diskutovat o našem prvním setkáním. Měl to být květen po výsledcích jejích přijímaček. Dejme tomu že cca necelých 14 dní předem to zrušiĺa. Pochopil jsem to. Začala ta chvilka kdy jsem se začal topit v minulosti a bál jsem se že to dopadne jako minulý vztah. Pomalu jsem se začal svěřovat jak jsem to měl v minulém vztahu. Probrali jsme to a chápala mě, řekla mi že taková není a že mě neopustí. Na tyto věty jsem řekl že věřit už nebudu. Dal jsem tomu poslední šanci. Pak mi řekla něco o svýmu EX, nechtěla se pak o něm bavit dále. Respektoval jsem to, není jí to příjemné. Jednou jsem si všiml že na Instagramu ho sleduje, řekl jsem si že když mi někdo ublíží, tak proč jsem stále s ním v kontaktu? V klidu jsem jí napsal o co jde apod... přestala ho sledovat apod.. omlouvala se. Vysvětlil jsem že jí v ničem nepodezřívám, neomezuji apod. Nechci vyvíjet nějaké tlaky nebo jí manipulovat, jen jsem chtěl v tom nějak udělat jasno. Všechno v pohodě. Začali jsme si volat, posílat dopisy. Pak ustoupilo volání, řekla že teď nemohu nebo že má toho hodně (učení apod..), respektuji. Domlouvali jsme si setkání na den, kdy bude mít rozlučku se školou a že pak bude mít celý den klid. Říkám že paráda, i když cesta tam trvá pár hodin s mnoha přestupy, stojí mi za to přijet. Plánoval jsem, že si v tom městečku zarezervuji pokoj, a že druhý den můžeme vyrazit někam na procházku a poznat se. Pár týdnu na to řekla že nemůže, že o víkendu má mnoho práce doma apod.. Už mě to trošičku zarazilo, ale nevzdával jsem to. V létě jsme si začali více volat, měl jsem z toho radost, pochopil jsem že to asi dělá fakt ta škola apod, ale pořád jsem měl tu sobeckou myšlenku ve stylu: když někoho miluju, tak si na něj ten čas udělám. Ale nikdy jí to říct nechci, páč může si to vzít špatně a nechci tím ublížit. Další setkání jsme si domluvili na Srpen, rodiče už o mě věděli. Mamka teda neměla tak velkou radost že jsem z druhé strany ČR, ale smířila se s tím. To setkání rodiče zakázali. Tak říkám si, to zvládneme, není tomu konec. Její rodiče odjeli na pár dní mimo domov. Řekla že mohu přijet a přespat u nich. Pro mě to byl docela risk, nebylo mi z toho extra fajn, nikdy jsem u nich nebyl, neznám ji osobně a hlavně ne její rodiče. Ale nic jsem neříkal, šlo mi o to, abych se s ní mohl konečně vidět. Neodmítl jsem, pak jsem jí ale řekl, že si klidně vezmu stan a půjdu stanovat (páč jsem si koupil nový, chodím s klukama ze střední aktivně na tůry a stanujeme), že poblíž mají krásný kemp, to zamítla, že se jí nelíbí že ona bude spát doma a já někde venku. Po chvilce tedy trvala na tom, abych byl u nich. Řekl jsem že teda ano. V ten den si to rozmyslela a řekla že u nás spát nebudeš apod. Tak jsem řekl že teda vezmu stan, to také zamítla. Ani hotel nepolevil. Už jsem to začal vzdávat. Neříkám že jsme se pohádali, ale byla toková že napsala něco ve stylu: Jsem složitá. Odpověděl jsem jí na to že není, že rozumím tomu. Přišel další školní rok, ona střední a vše nové okolo ní. Já začal chodit do práce, dodělávám řidičský průkaz, extra jsem ho hned nechtěl, nechvátal jsem na to, ale řekl jsem jí upřímně, že to dělám pro ní, že se chci aktivně vídat. Respektovala to a přijala. Následovali podzimní prázdniny, měl jsem na ty dny přímo volno, říkám pojď, uvidíme se. Rodiče jí to zakázali. Padl listopad, a ono to samé. Když jsme to rozebírali, tak mi řekla že mamka chce aby jsme šli ven, až bude tepleji. Abychom nebyli doma, protože EX když byl u nás doma, tak mi nebylo dobře. Tak jsem jí řekl trochu s přihřátou hlavou ale stále klidně že jsem celou dobu chtěl jít jen ven, že jsem nechtěl po ní abychom šli k nim domů, že nejsem ten typ co musí hned k někomu. Na to padla odpověď že neví co k tomu říct. Odstoupili jsme od toho tématu. Zeptal jsem se jí jednou, kdybych přijel k tobě před školu aniž bych ti o tom dal vědět, jaká by byla tvá reakce. Odpověděla něco ve stylu: Prvně bych se zasekla, přemýšlela jestli jsi to ty a pak tě obejmula. Ale po chvilce mi odpověděla, že jí to dělat nemám, že chce předem o tom vědět. V té chvilce jsem si vzpomněl na předešlej vztah a myslel jsem si zase své, že třeba si myslí že jí nechytám s jiným nebo se prostě vidět nechce. Koluje mi to pořád v hlavě. Co když se prostě nechce vidět? Tvrdí mi po telefonu že mě moc miluje a že jsem krásný apod.. ale co když chce jen takový virtuální vztah ale ne prostě fyzický? Ale zase na jednu stranu si říkám, ale to by mi neposílala fotky jak je na výletě s rodiči, nebo když si maluje apod.. posílá mi každý měsíc minimálně dva dopisy, kde mám od ní vyvolané fotky, gumičku a popsanou A4 s polibky. Tak jsem si uznal že jsem možná jen vůl a bylo by fajn abych tu minulost a traumatem od EX prostě zahodil. Vždy když se cítím špatně z toho, že si špatně něco vyložím, tak si právě vzpomenu na to, že kdyby mě nemilovala, tak by mi neposílala dopisy, fotky a videa, nesvěřovala se apod. Jen si to asi vše špatně vykládám. Začal jsem chápat že vztah na dálku není sranda, ale ten vztah nechci ukončit jen kvůli dálce, nechci jí ublížit, už jen to že si taky zažila své v minulosti. Jen chci s ní toto probrat, ale upřímně, nemám na to pořádnou odvahu. My se třeba nehádáme, možná jsou to takové mikro hádky, ale vždy najdeme cestu jak to napravit, když se omlouvá že to její chyba, tak vždy řeknu: Když je to tvá chyba, tak tedy i má. Ve všem jsme vždy spolu.

Děkuju že jste si dali čas si toto přečíst, trošičku více jsem se rozepsal, jen jsem to potřeboval trošičku ze sebe dostat.

Mějte se krásně!