Nejste přihlášen/a.
Dobrý večer
Má žena trpí OCD a bohužel začíná to být rok od roku horší.
Kontroluje kdesi co si, spadne mi nebo dětem drobek a už jsme bordeláři.
Když si něco jen vyndám a jdu třeba na WC, přijdu z WC a ono to je zpět uklizené.
A když ji něco řeknu tak jsem hned ten zlý a podle ní nadávám.
Chodím rád do přírody a takové balení batohu tak abych měl vše co potřebuji je utrpení. Kolikrát hledám věci půl hodiny a déle.
Je nejhorší že to dělá i dětem. A ty to také začínají vnímat.
Já chci klid a mír a né se věčně dohadovat o tom co kdy jak si kam mohu položit... Barák je sice můj, ale občas si přijdu jak na návštěvě.
Má to někdo podobně? Jak donutit člověka aby s tím něco dělal, sama říká že je v pohodě. Ale já jsem ten bordelář a zlý člověk.
Prý někde byla a tam ji řekly že to nejde léčit. Myslím že je to kec.
Moc děkuji za jakoukoliv radu, zkušenost...
Zdravím. Já bohužel s takovým žila a ti lidé se z toho nevyléčí a nejhorší je, že do toho zatahují i tu druhou normální osobu. No tak mě ale nenapadlo si takového vzít za muže. Velmi rychle jsem od něj utekla. A to mě i zastrašoval. Mám tedy zkušenost na celý život a s duševně nemocným člověkem už bych nikdy do žádného vztahu nešla.
Předně, ona za to nemůže! Chce to od vás velkou míru lásky a trpělivosti. Mám takovou kamarádku, či přítelkyni, nebo jak to říci, seznámili jsme se náhodně před 4 roky a mohl bych jí být dědkem nebo pradědkem, měl jsem skoro 80, ona 35. Od svých 16 let, kdy se z ničeho nic zbláznila, jak říká, a byla hospitalizována v psychiatrické léčebně, se tam po nějakých 3 měsících pravidelně vracela. Vždy opět na 3 měsíce, to je asi standardní pobyt. No, a psychiatři pacienty krmí prášky, mimo nějakých kolektivních sezení asi jiné možnosti nemají. Po propuštění...psychiatr a denně dávka několika druhů prášků. Před 3 roky jí zemřela matka, další rána. Žije sama, bez partnera, zná jen kamarádky a kamarády podobně handicapované a vidím, že právě osamocenost je pro člověka to nejhorší. Já jsem vlastně jediným zdravým člověkem se kterým je v kontaktu. Co bych za to dal, kdyby se jí podařilo potkat muže, který by ji měr rád, který by ji chránil a s nímž by mohla žít v pohodě. Zatím se mi podařilo snížit její závislost na lécích a bere je jen výjimečně, až se i její psychiatr diví , ale souhlasí s tím. Její obsendantka se už projevuje podstatně méně. Ta vaše má výhodu, že žije s vámi, není sama ale, jak jsem přesvědčen, v milující rodině. No, a pro vás je nezbytná velká míra trpělivosti. Ona nic z toho co popisujete nemyslí špatně, ona není zlá, ale prostě to tak je. Fyzická nemoc se dá léčit, i zlomená noha v sádře sroste, tržná rána sroste, ale hlava, psychika... Ale to, že jí někde řekli že to nejde léčit je opravdu kec. Musí za psychiatry. Rád bych jak s ní, tak i s vámi promluvil, i zkušenost může pomoci. Držte se a mějte ji rád takovou, držím palce a přeji vám všem radostné dny!
Podstatné je pochopit, že tahle nutkání či hlasy v hlavě jsou vnější a lze se naučit je neposlouchat. Připojuji relevantní kapitolu z originálu knihy o havajské metodě Ho oponopono. V případě potřeby použijte překladač. Kniha vyšla i česky.
| Joe-Vitale-At-Zero-ch.6.txt | 4.51 kB |
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.