Jak se seznámit v prostředí, kde člověk nemá nejlepší pověst

Po téměř roce jsem se rozhodl, že se s vámi podělím o mé "trable", které v mém současném životě prožívám. Jsem si moc dobře vědom toho, že to vůbec nic není a je to fuk, no mě osobně to docela trápí a potřeboval bych znát odpověď na to, jak k této situaci přistoupit.
Ještě předtím, než začnu, chci říct, že rozhodně nejsem typ kluka, který by byl nesmělý, nevěděl by, kde takovou holku najít, jak s ní komunikovat atd. .. Jasně, nikdy nikdo neví všechno, ale zkušenosti jsem nasbíral. Měl jsem dohromady 6 rande s 4 různými holkami a to vše během roku, kdy jsem si řekl, že bych si jako už mohl někoho najít. Ze začátku to byla takováta potřeba někoho mít, protože se cítím sám nebo protože támhle kámoš z druhého konce města už někoho má a já stále ne, no postupně se to změnilo ve vědomé rozhodnutí, kdy už na to tolik netlačím, vím, koho hledám a kdo jsem a už jen řeším, jak a kde ji hledat. Nyní se ale dostáváme ke kámenu úrazu ...
V minulosti jsem byl těžký introvert, v podstatě až asociál. Měl jsem nějakých pár lidí, se kterými jsem se bavil, ale jakmile jsem měl přijít do nového kolektivu, měla přijít návštěva, měl jsem jít něco nakoupit do obchodu, prakticky cokoliv, co vás napadne ... tak mě přepadala obrovská úzkost a já se k tomu v podstatě nemohl donutit... vždy jsem to nějak zvládl, ale ty nervy předtím ... neuvěřitelný. Takhle jsem se choval skoro celých mých 16 let, v 17 jsem se hodně zlepšil a teď v 18 jsem vícéméně všechny dohnal a troufám si tvrdit, že po této stránce už mě nic netíží, ovšem narážím na to, že jsem do těch mých 16 let byl v opravdu mnoha kolektivech (do 17 jsem hrál hokej) a randil s těmi holkami a ti všichni (vyjma holek, na randech jsem se choval kupodivu hodně extrovertně) mě znají v nějaké podobě, většinou jako kluka, který se stydí, neumí se bavit s ostatními apod. Problém je v tom, že já jsem se z pozice introverto - asociála dostal do pozice ambiverta, kterého lidi, kteří ho neznají z minulosti, normálně berou a navazují s ním vztahy. Bydím v jednom z TOP 6 největších měst v ČR (Praha ani Brno to není) a mám velký problém si najít dlouhodobou přítelkyni a obecně kamarády. Protože mi přijde, že se každý s každým zná, minimálně co se týče mých vrstevníků ve věku zhruba 16-19 + jsem promarnil příležitosti s 2 slečnami, kde to zkrátka mělo dopadnout a od té doby se jim jen málokterá vyrovnala. . Kolikrát se mi stalo, že jsem oslovil holku na ulici či ji napsal přes sociální sítě, získal kontakt a ona z toho byla úplně nadšená a pak se dověděla, že jsem spolužák jedné kamarádky, která jí o mně řekla, že jsem takovej a bůhví co ještě ... a úplně otočila. A tohle se mi stalo min. 5x. Jednou si dokonce jedna skoro-ex vytvořila společný chat s holkou, které jsem napsal přes soc. sítě, a se mnou a nadávali mi tam do všeho možnýho ... Tehdy jsem si za to mohl já sám, no kdyby byli co k čemu, vůbec by takovýma blbostma neztráceli čas. Do toho jsem byl loni vyhozen z hokejového týmu, což byl jeden z důvodů, proč jsem pověsil brusle na hřebík a věnuji se jinému sportu a psychicky jsem to dlouho nezvládal ... povětšinou jsem se stáhnul do sebe, ale svým nejbližším přátelům jsem psal fakt sračky a většina nade mnou zalomila hůl. A téměř všichni (vypadá to tak) to šířili mezi své nejbližší kamarády a nyní to vypadá, že mě zná víc lidí, než by mi bylo příjemné. Je možný, že to vidím moc černo bíle, ale myslím, že realita zas tak daleko od mé domněnky nebude.. Zatím jsem moc do nových kolektivů nechodil, ovšem teď mě čekají 2 nové, takže je tam určitá naděje. No nicméně furt je to ve stejném městě a pravděpodobně v obou bude cca 1-3 lidi, kteří mě znají z dřívějška.

A já se ptám: co s tím? Nechci dopadnout jako kluci, co si stěžují, že nikoho nemají. Vůbec nic proti nim nemám, ale zároveň na tom nejsem tak špatně jako oni a vím, že na to úplně v klidu mám. Ale to, jak mě každý zná negativně a není schopen uznat, že jsem učinil pokrok, to celý jenom zhoršuje. Za rok po maturitě se MOŽNÁ budu kvůli VŠ stěhovat do Brna, kde bych měl vlastní byt a tam je možnost se seznámit, nicméně se ptám, jestli by nebylo efektivnější a rychlejší místo roku čekání to v mém městě nechat plynout a věnovat se svým hlavním koníčkům, zálibám atd. a 1x za týden si zajet do okolních měst s cílem navštívit nějakou akci či třeba aquapark nebo jen poznat město, ve kterém jsem nikdy nebyl (třeba Pardubice) a spojit to se seznamováním? Protože tam mě nikdo nezná a můžu jedině získat. Internet mi v minulosti vycházel hodně, ale i kvůli němu mě zná mnoho vrstevníků a spíš mě to odpuzuje a sama od sebe málokdy nějaká přijde. Stalo se mi to za celý život 3x. A nikdy to nedopadlo. Takže to mě napadlo jako dobrá alternativa, jak tuto situaci řešit. A nebo jiná možnost: začít cíleně cílit na věkovou kategorii 20-25. Přijde mi, že si více rozumím se staršími lidmi, navíc za rok už budu i věkově blíž jim, než 16-17 letým. Ale nevím, proto sem píšu. Třeba mi tu někdo pomůže. Byl bych za to rád.
PS.: Zajisté se najde spousta vrstevníků v mém městě, kteří o mně v životě neslyšeli, za mě klidně 70-90%. . Jenže já těch omylů, kdy mě někdo znal, a proto to nedopadlo, měl už víc a bojím se, aby se to ještě nezhoršilo, a proto jsem se začal řídit pravidlem "Méně je někdy více" a poslední 3 měsíce už se v podstatě neseznamuji.