Nejste přihlášen/a.
Osobně mám zkušenost, že nějaká organizovaná zábava drtivou většinu účastníků jen otráví a do doby než začala "zábava" bylo u baru pokaždý jen pár jedinců. Po začátku "zábavy" bylo vždy u baru plno. Proč asi?
Někoho mohou bavit vědomostní soutěže ve skupinkách. Ale to je tak na hodinku, maximálně dvě.
Něco jako toto: hospodskykviz.cz/...
Znamená to samozřejmě přípravu.
Nebo se můžete inspirovat soutěžemi z TV, jako je třeba Máme rádi Česko, Inkognito..
Nebo něco z Partičky.
My pořádáme setkání širší rodiny. Je potřeba jeden co to svolá, někde zamluví lokál s obědem, případně i večeří, informuje přišedší o nejnutnějších věcech a pak se do toho moc nevnucuje. My jsme rádi, že jsme se zase sešli, popovídáme si a nějaká moc organizovaná zábava by nám spíš překážela. Bývá u toho kytara ale nepamatuji se, že by na ni někdy došlo.
Spoustu zábavy můžete zažít s nenáročnou hrou Flaška. Zlášt oblíbený úkol najdete v odkaze pod bodem 17.
Vadí mi, že lidé poslední dobou postrádají nápady, nechají mozek zakrnět a at si pro ně něco vymyslí jiní.
Měla jsem narozeniny už 70 x a pokaždé byly pěkné. Nemusíme řvát Happy Birdhay, jak je dneska zvykem, pouštět lampióny štěstí, které mohou zapálit sousedovi kadibudku...atd. Bavíme se vždycky sami a dobře. Už jen to, že jsme se sešli, že jsme pohromadě, dá plno možností. Jinak o zetových narozkách jsme hráli petank a m"olky. Byla legrace. Jeden starší pán /mladší, než já/. odmítl hrát. Když jsme mu řekli, že už se nedá nic dělat, že už je tam "napsanej", šel do sebe a hrál. Koupeme se v bazénku, je to takový ten samonosný, nafukovací, průměr 3,60 m. Ale když tam všichni vlezem, je to vlnobití. Zet má nafukovací plovoucí bar, dám si tam sklenku chladné limonády /řidička/ a je mi prima.
O Štědrém večeru jsme s rodinou hráli Hádej, kdo jsem? Manžel byl pouhé 2 měsíce zesnulý, přesto mám na ten den hezké vzpomínky. Snad první hezké vzpomínky od té doby, co...
Popřemýšlejte sami, o to víc vás to bude bavit. Na dovolené jsem ráda chystala pro vnoučata noční stezku odvahy /správce chaty se zlobil, že jsme mu zamazali v lese prostěradla /, navíc některé děti byly z tehdější NDR, tak dalo práci jim vysvětlit, co se na ně chystá. Hráli jsme šipkovanou s mnoha netradičními úkoly...žádné zazpívej, zacvič...ale vymýšlela jsem špeky:
- třeba počurat sousedovi na chatě zadní kolo u auta /moc si ho hlídal, to nebylo snadné/, nebo natřít si podrážky zvláštní tekutinou neviditelnosti /aby tě nepřítel neviděl a proplížit se kolem/. Tekutina , neviditelnosti bylo mléko z rostliny pryšec. /je jedovaté, po hře si umýt ruce/. Dělala jsem putování za dušičkou, cestu za vodníčkem Sázaváčkem. Děti to milovaly. Možná io dospělí by se vyřádili. Většinu her a úkolů jsem si vymýšlela sama, pomáhala i rodina. Třeba už v zimě. A po příjezdu do chatové osady už se sbíhaly děti a křičely: Co budeme dělat?
Je to ale už všechno pryč... Učila jsem v MŠ, léta jezdila jako vedoucí na tábory a tak mám podobné nesmysly v duši. Pokud to není nebezpečné či vulgární, jdu do všeho.
Tombolu děláme každým rokem - ale my vánoční, asi pro 15 lidí. A je to pokaždé radost a legrace.
Také jsem jednou v srpnu zorganizovala Vánoce. Malý smrček v nádobě, ustrojený, koledy, dárky. Schovala jsem si od pravých Vánoc figurky na stromeček. Zpěv koled, překvapení vzbudila píseň Nesem vám noviny, kdy jsme roznášeli mezi nic netušící ostatní obyvatele roličky tehdy zavrhovaného denního tisku. Nebudu jmenovat.
Fantazii se meze nekladou. Pokud je legrace slušná a bezpečná, at je jí co nejvíc. Musíte se ale zapojit sama, vymýšlet, kombinovat, nejen sedět a čekat, co vymyslí ostatní. Kdyby byli všichni bez fantazie, jako Vy, jen by seděli a koukali na sebe. Tak do toho! Jaga.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.