Nejste přihlášen/a.
Poslední dobou přemítám nad svým životem. Moje dětství nestálo za nic, moje matka mě zahrnovala opičí láskou a protože měla strach, aby se mi něco nestalo nebo jsem neonemocněl, tak mě nepouštěla ven. Otci to bylo jedno, ten měl svoje zájmy, navíc s matkou žili spíš vedle sebe, než spolu. Měl svoje zájmy, svoje ženský. Ale teď spolu máme fajn vztah. Když jsem chodil do školy, a vlastně v kterékoliv škole jsem byl, vždycky jsem měl problém zapadnout v kolektivu. Moc komunikativní jsem nebyl. Na gymplu to bylo celkem fajn a pak na další škole kde jsem byl, tak tam to taky šlo. Opravdoví kamarádi to nebyli, ale bavil jsem se nima. Středních škol jsem vystřídal 3...na 8 letém gymplu jsem byl 5 let, na další SŠ jsem byl 2 roky. Získat pro mě maturitu byl celkem problém. když jsem se chtěl vrátit do školy, tak se stal život. Matka zemřela při tragické nehodě, o dva dny pozdeji zemřela babička a o rok pozdeji strejda na akutní leukemii. To už jsem se snažil opět studovat a nakonec jsem úspěšně ve 24 letech odmaturoval. Ale ani tenhle den mi nebylo dovoleno si naplno užít. Protože mi volala doktorka ze špitálu, po které jsem chtěl napsat Helicid, že jsem nepřišel na kontrolu (protože jsem se učil na maturitu) a že to takhle nemůžu dělat, že toho pak můžu litovat až to bude horší. Což mě dost rozhodilo. Nechápu, proč nemohla zavolat o den později a ten den co jsem uspešně odmaturoval jsem si prostě nemohl užít.
Když mluvím o zdraví. Tak je mi 26 ale mám zdravotní problémy jak 80 letej. Šedej zákal už mi byl diagnostikovanej před 10 let, mám problémy s polykáním - zužený jícen. Z toho mi dělali biopsii a vyšlo, že je to OK. Ale vždycky když jdu na rozšíření, tak chtějí dělat odběry na krevní obraz, takže asi je tam nějaký riziko raka. Nechci to tady nějak hluboko rozebírat a řešit, protože by mě to akorát víc vystresovalo.
Ale vlastně jsem teď začal přemýšlet nad svýma životem. I když moje obvoďačka říká, že jsem chudák a většího smolaře než jsem já nezná...je vůči mně hodně lítostivá. Tak já nejsem úplně typ, co by si stěžoval druhým, jak je můj život na houby. Hodně jsem přemýšlel nad tím, že vlastně nemám žádný kamarády. Ze škol na který jsem chodil kontakt se mnou nikdo nevyhledává, žádná zájmy vyloženě nemám, takže nevím, kde bych ty kamarády měl hledat. Ale na vyhledávání zajmových kroužků si ve 26 připadám starej.
Posledních těch pár let co jsem studovat, tak jsem bral život hodně vážně. Dědil jsem, bral jsem sirotčí důchod, takže mám nějakou zásobu peněz, ale ne tolik, abych si za to koupil nemovitost. Ale můj cíl bylo začít pracovat a získat hypotéku, až jsem dal do pozadí sám sebe a šetřil jsem na sobě, třeba i na oblečení. Jenže mám pocit, že směřuju tam kam moje mamka. Ta taky šetřila každou korunu, dost šetřila i na sobě. Pak mi řekla, že ty peníze co má chce využít na koupi nějakýho bytu, že se chce od otce odstěhovat, že ji ten život nebaví. O měsíc později ji srazilo na auto, byla na místě mrtvá a ty peníze jsme si rozdělili my. A ted když si vezmu tu Aničku Slováčkovou, tak to mě taky zasáhlo právě kvůli tomu jak byla mladá.
A tak nějak jsem se rozhodl vzbouřit proti životu a začít žít a ne přežívat ale vlastně moc nevím jak. Moc zajmů nemám, kamarády taky. Na holky nemám štěstí vůbec, když jdu s nějakou na kafe tak to nedopadne. Baví mě hokej, takže chodím na hokej a dávám i teď nekřestanský peníze za vstupenky na play off a baví mě auta. Lákalo by mě koupit si auto co bude mít kolem 200kw...to je tak jedna z mála věcí o kterých si myslím, že by mi udělal radost ale dát 600k za auto...no nevím jestli to není škoda.
Ale to je právě další věc, jsem moc připosranej. S prominutím. Mám strach riskovat a podle mě to pak poznají i ty ženský a proto nejsem schopen si žádnou najít. Jediný co ted vím je to, že chci začít žít a ne přežívat. Peníze mám a neumím si je užít, do hrobu si je nevezmu nebo až se mnou něco bude tak mi taky budou k ničemu. Na vlastní bydlení už se nevážu a vlastně už jsem si začal zvykat i na to, že zůstanu navždy sám. Takový Golf 7R 228 kw by byl dobrý společník. Ale mám strach, že to bude jen chvilkový. Ale zase když vidím v jakých i mladší borci jezdí autech, třeba starších ale pěkných...a já mám 20 let starou hnusnou dvojkovou Oktávku rezavou, vnitřně se stydím sám za sebe a kdybych nebyl debil a nebál se ty love "investovat" tak bych si mohl jezdit v něčem jiným a chodit i líp oblikanej. Ale podle mě muj zevnějšek celkem sedí k tomu, jak se cítím uvnitř.
Budu rád za rady a Vaše názory. Je to spíš takové vypsání se, než položený dotaz. Ale děkuji všem kteří dočetli až sem.
Jste takový stále ukřivděný, s ničím nespokojený, smutný, vůbec si nedovedete užít svůj pěkný věk. Možná i tak trochu hypochondr. Starý mladý. Na všem hledáte mouchy. Měla jsem takovou známou, která byla věčně se vším nespokojená. /např.: všichni dostali velké červené jablko, jen já malé a nedozrálé/.
NA vyhledávání zájmových kroužků a rozvíjení schopností nejste starý NIKDY. Když Vás něco zaujme, proč s tím nezačít i ve vyšším věku? Věk není nikdy na překážku. Zájmy by měly být člověku tak nějak přiměřené. Třeba vím, že se v 70 letech už nemohu zajímat o tanec u tyče či pochodvat s mažoretkami. Ale zato mám jiné aktivity - výšlapy, výlety, hudební country akce, dneska jdu třeba s hasiči "uklízet Česko." Jsem půl roku vdova, každá chvíle mezi prima lidmi je pro mě milá. V nedalekém městečku budou kurzy country tanců. Víte, jak ráda bych se zúčastnila, nebýt té smutné události? Pořád to ještě zvažuju - není to žádné bezuzdné veselí, ale kurz.
S tím oblečením - pokud si vyděláváte, pořiďte si na sebe něco pěkného, abyste nebyl ošuntělý. To není pěkné, zvlášt u mladých lidí. Jistě jste slyšel, že "šaty dělaj člověka". Kromě toho, že na Vás bude jiný pohled, budete se i sám cítit mezi ostatními líp, než v opraných starých gatích.
Nedočetla jsem se, kde pracujete, zda děláte to, na co jste vystudoval a zda Vás tato práce baví, těší. Člověk stráví v práci velký kus svého života, proto by měl dělat to, co ho těší. Aby mu i v práci bylo dobře.
A co děvčata? Zdalipak se Vám líbí a zkoušite se k nim přiblížit a bavit se s nimi? I to patří k mládí.
Ten zážitek s paní doktorku - nesmíte si všechno příliš brát, pitvat se v tom. Myslíte, že jsem nikdy nezapomněla na nějaké objednání, kontrolu? Zapomněl určitě každý z nás. Paní doktorka Vás slušně napomenula, Vy si to vezmete k srdci a příště snad už nezapomenete. A není třeba na to dál myslet a být kvůli tomu ukřivděný. Mně pouhý den po maturitě kdysi náhle umřel táta ve věku pouhých 49 let. Byla to rána. Ale proto jsem na život nezanevřela.
Staré auto. No a co? Víte, jak ráda bych měla staré auto? Takového Trabanta, to by bylo něco! Mám starší dvojkovou Fábii, je jí 14 let, jsem za ni ráda a vůbec mi nevadí, že je stará. Aspoň se k sobě hodíme, staré jsme obě dvě.
Berte ten život aspoň trochu s humorem, dokud jste mladý. Na vzdychání budete mít dost času za 50 let, až budete v domově důchodců. Zatím si užívejte života. A hlavu vzhůru. Jaga.
Z klasiků:
Viděl jsem v životě plakat mnoho lidí. Někteří plakali ze žalu, jiní a těch bylo méně, radostí. Také jsem potkal ty, kteří naříkali nad světem, nad nesmyslností života a Bůh ví nad čím. Těch jsem se vždycky chtěl zeptat: "Proč pláčete nad cibulí?"Jejich nářek mi totiž připadal stejně planý a nesmyslný.
Jedno kalné ráno,
které zaspat měl jsem spíš,
ležel v schránce dopis, jenž tvou vůni měl.
A v tom listě bylo psáno,
že mě navždy opouštíš.
A já zemřít a skončit s vším v tu chvíli chtěl.
Šel kolem chlapec s bílou hůlkou,
schod za schůdkem stoupal výš.
A můj vlastní kříž menší byl, než se zdál.
Každá trampota má svou mez.
Kdeže nářky mé jsou dnes?
Vždycky důvod mám žít dál.
Žiješ? Žiješ. Některé tvé problémy se dají vyřešit lékařsky. A většinu života máš ještě před sebou. Udělej něco čím se budeš moci chlubit. Třeba si zaskákej padákem.
Možná by nebylo od věci poradit se s odborníkem, jednomu známému pomohli tady:
Já bych se zaměřila na zdraví, na životasprávu, protože zdraví je základ a bez něj jde všechno do kopru.Se stravou poradíme i my tady. Do jaké míry můžete sportovat, aspoň lehce třeba formou turistiky? Vás neláká nic než auta a chodit na hokej. Já bych se mohla roztrhat, co mám zájmů - a zadarmo. A mám několik takových hobby činností, kde jsem v partě fajn lidí. Špatně je, že už hážete poraženecky flintu do žita, když jste nic pořádně nezkusil. V kolektivu se společným koníčkem snáz potkáte i partnerku. Oblékání můžete řešit hned, abyste se cítil líp, což Vám zvedne sebevědomí. Nemusí to být drahé věci, ale nějaký fešný styl. K tomu s úsměvem zdravit a dávat se do řeči. A nehrbit se a nefňukat. Nezkusil byste nějakou brigádu, cvičení, turistiku, jazyk.kurz, klub, oddíl, soubor, večerní volejbal, kroužek pro dospělé, nebo si udělat jazykový, nebo třeba instruktorský kurz na tábory?..Prostě proberte vše, kde se budete cítit spokojený, kde můžete potkat nějakou spřízněnou duši, co Vám poradí. Jen nezůstaňte trčet na fleku a užírat se! Do nové etapy za Vás nikdo nevykročí.
Je to pravda odveka: saty delaj cloveka! Kupte si par znackovych kousku, at zapadnete mezi generaci, do ktere patrite! Zvedne vam to sebevedomi.
A pokud budete sirit nespokojenost a spatnou naladu, zustanete sam. Lide maji radi pozitivni, usmevave lidi.
Zkuste si to parkrat a uvidite ten rozdil! Zacit muzete uz dneska!
Prihlaste se do fitka, do ruznych kurzu atd. - sam musite vyzkouset, co je pro vas nejvhodnejsi!
Chovate se uz ted jako nejaky nespokojeny senior!
Je mi 22 a kamarádi? Jestli mám dva opravdový který vidím jednou za 2-3 měsíce tak je to moc.
Nevím jestli ti to pomůže ale já se naučil žít prostě sám, cestuju sám, jezdím na výlety, na tůry, na kole, mimo toto i ty auta. Furt se o to svý starám, vylepšuju, baví mě to a prakticky jsem se o auta zajímal celej život a vyučil se automechanikem, tím studia pro mě hasnou... Nejsem absolutně studijní typ.
Je fajn že chceš nějaký lepší auto ale nejdřív se zamysli aby jsi takový auto ty zvaládnul jak už tu bylo řečeno.
Když se vrátím k té samotě tak jsem v tom našel i jistý zalíbení, vše si organizuju podle sebe a nemusím na nikoho brát ohled. Na každým výletě člověk potká spoustu lidí s kterýma i pokecá a nebo narazí na někoho stejnýho s kterým si dá i v hospodě pivko.
Prostě se snaž najít nějaký podobný aktivity co ti sednou ale chápu že je to pro hodně lidí těžký. Spousta lidí radši budou sedět doma než aby vyrazli někam sami.
Plus se neboj koupit nějaký fajn hadry, život není o šetření ale o žití.
Píšeš žese bojíš koupit si drahé auto proto, že by to mohlo byt jen chvilkové. Uvažuješ dobře. Hmotné věci přinášejí štěstí jen na krátkou dobu. Nečeř v čem jezdí jiný borci. Začít teď s novými zajmy je naprosto normální. Lidé s tím začínají i v důvchodu. Třeba do jazykovek chodí důchodci aby cvičili mozek. Zkus se zaměřit na sebe, buď nejlepší verzí sebe sama. CO ještě by tě bavilo? Nějaké rozvojové aktivity, které nejsou zaměřeny na hmotné statky? Ty auta tě zajímají jen vizuálně nebo by ses je chtěl naučit i opravovat? Kamarády si můžeš nají prostřednctvím zájmů. Hodně chlapů se zajímá o aktivní sport. Popřemýšlej o tom. Co tvoje práce, baví tě? Děláš voboru, který tě těší? Hlavně se vyhni hraní pc her. Část kluků kterým je 30-35 si až teď uvědomují, že strávili 15-20 let hraním blbých pc her, promarnili čas a jejich sociální dovednosti stojí za nic.Nemají o čem mluvit ani s chlapama ani s holkama, protože celý jejich dospívající a dospělý život se točil kolem paření na kopmu. Začni tím, že budeeš chodit pravidelně do nějakého místa, kde jsou lidé. NApř. posilovna/lezecká stěna ve stejný čas. Časem budeš potkávat stejné lidi a občas pokecáte. Holky takhle můžeš poznat taky.Pokud se chceš jinak oblékat, zjisti jakou máš představu stylu a pak zkušet v obchodech, jestli ti to bude pohodlné a budeš se v tom cítit sebevědomě.
Ještě mě napadá, co si představuješ pod pojem užívat si života? Pro někoho to je právě to auto, pro jiné grilovačky a zážitky s přáteli, pro někoho trénování na půlmaraton, pro jiného snaha naučit se italsky, pro další domácí kutění, vaření...) Obecně jak jsem už psala, hmotné věci přináší krátkodobý exekt, než ty, které nějak rozvíjí tebe jako osobu (sport, vědomosti, vztahy jakékloliv, dobrovolničení, dovednosti...)
Šedý zákal se dá odoperovat a nic se neplatí!
Jinak investujte do sebe, do zdraví.
Existují kliniky, kde Vám pomohou s tím polykáním.
Za to bych nelitovala peněz, jídlo a trávení je základ našeho života.
Péče o sebe Vás naučí mít se rád.
Dále možná pomoci s psychikou, zvýšit sebevědomí, jenom si zkusit, jak to chodí u psychologa.
I rétorika se dá u odborníka naučit.
V knihovně se určitě najde dosti knih/časopisů na téma psychologie, i to je cesta poznat sám sebe. Možná jeden z koníčků.
Oblečení tu již padlo.
Nu a trochu sportu, cestování, nějaké vzdělávací kurzy v tom, co zajímá, at je o čem se ve společnosti bavit.
Koupě auta = žihadla? Ne, je to prostředek k dopravě, usnadnění života, ne na předvádění se. Spíš motorku, to bývá sen mužů. Ale nevytahovat se v zatáčkách a předjíždění.
Jste mladý, všechno přijde ještě časem. A penízky vyděláte v zaměstnání, nebo podnikání. Dědictví, sirotčí se časem ztenčí.
Omlouvám se rádci prostromek, omylem jsem dala svůj příspěvek jako reakci na ten jeho. Měl být amostatně, sám za sebe..
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.