Nejste přihlášen/a.
Chápu vaše rozhořčení.Dědictví a majetkové spory vždy rozbijí rodinu.Vy už ji rozbitou aspoň z vaší strany máte.Notář se bude snažit,aby jste se o majetek s ostatními dědici dohodli na rozdělení.DŘ se určitě zůčastněte.Starých věcí po mamince nebanujte.Dům bude pro vás zátěž.Půlka vám patří a + k tomu část /asi 1/6domu/ z dědictví po mamce.At najde podnikatel dobrého kupce,dobře dům prodejte,vy si za ty peníze kupte bytík,nemusíte se starat o obnovu starého domu a v klidu tam dožijete.Nebo dle znaleckého posudku chcete vyplatit bratrů a starat se a opravovat dům sám?Volte schůdnou cestu, o bratra jste už přišel.
Máte pravdu, máte půlku.O to bude jednoduchší DŘ.Vy tam chcete bydlet,nebo jste ochoten to prodat a jít jinam?
Jj,tak se mu to povedlo, vše hodit na Fialu (tedy má taky svoje větší mouchy - Fiala). Ale jestli to nevyhraje Fiala, to bude za pár let jízda. Vrtulníkové penízky a do 5? let státní kasa na nule. A to pak bude fičák... Ale pak se zase vytáhne stará písnička, že "Já to ale přebral po FialoVI a už s tím nešlo nic moc dělAT..., já za nic nemoHU!" "
Ptám se znova - co čekáte za radu? Vaše rodinné poměry, kdo má jaký majetek, ani jak ho získal, kdo komu utíral zadek, kdo komu dřel na baráku, kdo má kolik vnoučat, jaké kdo komu dával dary, koho rodiče víc rozmazlovali, ani kdo se o ně staral nemá s dědictvím vůbec nic společného. Jak jste si to zařídil (co jste komu dovolil) je čistě Váš osobní problém. Buďte rád, že ten barák Vaši rodiče za svého života nevěnovali třeba kočičímu útulku.
Rozhodl jste se všechny ignorovat, tak je ignorujte. Zřejmě tady čekáte souhlas s tím rozhodnutím, ale ten Vám tady nikdo dát nemůže.
"...ujistil jsem se, že dělám dobře, když s ním a jeho rodinkou nechci nic řešit"
Nechcete to řešit? Tak to neřešte! Pak ale nevidím smysl Vašeho dotazu/nedotazu.
Protože to stále nechcete pochopit, tak ještě jednou a naposledy:
Vaše rodinné vztahy, ani životní styl Vašich příbuzných z právního hlediska nemají absolutně žádný vliv na dědictví a nic s tím nenaděláte.
Je to sice možná nemorální a nespravedlivé, ale musíte se s tím smířit.
Howgh.
Ano, hrubě jsem nepochopil otázku, protože Vy jste žádnou nepoložil . Jen tady stále dokola brečíte, jak jsou k Vám ostatní nespravedliví. Takže když Vám nejde o dědictví, o co Vám tedy jde? Tady se to jmenuje "poraďte", takže požádejte o nějakou rdau, nebo položte smysluplnou otázku (otázka je věta, která má na konci otazník ) a možná Vám někdo smysluplně odpoví.
@rodinka - Mě právě o žádné dědictvi nejde... A budu DŘ k tomu bojkotovat
Když nejde, tak nejde. Ale z prosté slušnosti byste měl notáře informovat - on má ze zákona povinnost dědictví vypořádat a za vaše rodinné nevztahy opravdu nemůže. Tak mu to neztěžujte.
Notář Vás obešle, kdy se bude dědictví vyřizovat s tím, že pokud se nemůžete (ve Vašem případě nechcete) dostavit, tak si zvolte náradníka, zástupce, který Vás na projednávání zastoupí. Nemusíte tam chodit osobně.
Vše potřebné bude vysvětleno v obálce od notářství (plná moc).
Pokud se nedostavíte bez omluvy, třeba i na další setkání, tak lze použít donucovací prostředky, nebo udělit pokutu.
Někdy se stává, že dědictví má nevalnou hodnotu a dědicové se vůbec nezvou, pouze jeden, který povětšinou vyřizoval pohřeb, případně spolupracoval s notářem.
"Jen zkratka nemůžu překousnout, že "bratr" je takový Fialovsko-Klausovský křivák a nečlověk..."
Ahááá! Konečně jsem pochopil, co vlastně chcete. Vy chcete, aby bratra překousnul někdo z nás, protože Vy ve své zášti a nenávisti na to nemáte sílu. Tak to jó!
@rodinka - Potíž je v tom, že každý, každý si neseme svůj kříž
Právě že "každý" - a pak záleží na tom, jak se s tím srovná. Někdo se vyrovná, protože ví, že s tím nic neudělá (at už objektivně nebo subjektivně) a jiný si otráví zbytek života neustálým užíráním se nad vším možným, rodinou počínaje a politikou konče. Taky se tomu říká "profesionální trpitel".
Dobrý den.
Je to velice smutné a těžké. Upřímnou soustrast.
Buďte rád, že vlastníte 1/2 domu. Pokud by bylo možné bratry vyplatit, bylo by to nejlepší, co byste mohl učinit. Počkala bych na vyřízení dědictví po mamince a nic neignorovala. Věci po mamince je třeba spravedlivě rozdělit. Dům Vám neodnesou.
Asi v domě žijete sám a máte k němu nejlepší vztah. Maminka dávala více dětem bratrům, než Vám. Bratři by si měli uvědomit, že pokud v domě bydlíte, tak by Vám dům měli přenechat a zbytečně neházet klacky pod nohy. Je třeba se s nimi zkusit ještě nějak domluvit.
Pokud nebudete moci bratry vyplatit, tak by bylo nejlépe vše prodat a rozdělit se. Pak si koupit něco menšího a žít v klidu. Ale chápu Vás.
Držím Vám moc palce a nedejte se. Bude zase líp.
Zdravím.
Omlouvám se. Již asi chápu.
Rodný dům by se neměl prodávat. Máte k němu velice dobrý vztah. Předci na něm nechali dost sil a dokázali vše udržet. Tak pokračujte dál. Jistě vše zdoláte a vyřešíte. S bratry se nemusíte stýkat, když ubližují.
Přeji hodně sil. Hlavně klid.
Peníze budou, my nebudem. S majetkem je to stejné. Chápu, že to člověka naštve a současně zamrzí, ale pokud netrpíte nouzí, nedohadujte se. Navíc jste dostal půlku domu po mamince, bratři jen po čtvrtině. Tak máte aspoň něco. Píšete, že děti nemáte, nemusíte pro ně tedy shánět majetek a Vám snad dostačí, co máte.
Jsem na tom hůř. Byly jsme 2 dcery, tatka umřel mladý. Matka milovala úplně opičí láskou mou mladší sestru. Že prý je chudák, přišla o tátu. Já o něj nepřišla? Leda, že by byl mým otcem někdo jiný.
A tak sestra dostala od matky všechno /ještě za jejího života/ a já nic. Vůbec nic. Přitom sestra má všeho dostatek. Přesto na sestru nesočím, sice se nenavštěvujeme příliš často, ale tak 5 x do roka se sejdeme. V dobrém. Ona o tom nemluví, já nechci dělat nesváry. Tak se nad to povzneste taky. Do hrobu si stejně nikdo z nás nic nevezme. Jaga.
Jen tak pro odlehčení, hodí se to. Básnička z mého dětství:
Hádali se vepři bratři, komu z nich ten chlívek patří.
Kohout volá slípky, husy, že tu švandu vidět musí.
Co popisujete je velice složité.
Složitá situace, složité vztahy.
Vy jste se obětoval celé své rodině. Neměl jste svoji vlastní založenou rodinu, svoji přítelkyni, později manželku, vlastní děti, vlastní byt, zahradu (?).
Rodina se na Vás obracela a Vy jste jí vždy vyhověl. V minulosti jste pomáhal asi dobrovolně, ale nyní po letech vděčnost nečekejte. Zapomíná se a Vaše pomoc se v jejich očích umenšuje.
Když jste se snažil vše nějak narovnat, tak jeden bratr Vás tzv. utřel, že se o Vás staral ve Vašem dětství? Opravdu? Matka Vás nevychovala?
Domnívám se. Že péče od bratra byla těmito slovy zase naopak nadhodnocená. A asi se od něho žádného ocenění nedočkáte. Jestli podniká, má úplně jiné hodnoty a jednání.
Berte to, že vycházím jenom z toho, co jste napsal. Jistě jste toho zažil více. Nespravedlností, ústrků.
Bratři Vás přehlíží, podceňují, mají jenom nataženou ruku. Dědictví-rozebrání věcí po matce se takhle brzy nevyřizuje, smutek a vyrovnání se, trvá pár měsíců. Je vidět, že bratři mají stále málo.
V běžných rodinách se všichni sejdou a domlouvají se. Nebo si zvolí jednoho poctivého, který svou dobrou vůlí věci spravedlivě roztřídí.
Asi byla Vaše rodina bohatá, když při tolika dětech měla tak velký majetek. Ale o majetku to vůbec není, hlavní jsou vztahy.
Můžete chtít i jen pár Vám milých věcí jako vzpomínku.
A pokud se nedohodnou dědicové, nechte vše na notáři.
Nedělejte žádná velká gesta, že nic nechcete. (Budete mít a vypadá to, že stejně už v sobě máte dlouhodobě pocit křivdy).
Bratři si myslí, že nic nepotřebujet, když nemáte rodinu. A může to i jim takto říct. Váš příběh mi připomíná pohádku, kdy bratři pečou spolu a jednoho hodného, trošku méně průbojného, neustále odstrkují a nepřijímají.
...
Věřte, že mnoho lidí žije v nemovitostech, ke kterým mají citovou vazbu, život od dětství, částečný podíl atd.
Je to Váš život, jak se rozhodnete jak žít dál, je Vaše volba. V tom vám nikdo cizí nepomůže.
Bratry tam budete mít stále v pozadí, když mají půlku.
Víte o tom, že by měli přispívat na opravy a provoz domu, poplatky? Jakpak se k tomu postaví?
Pokud vše potáhnete opět sám, tak za nějaký čas opět budete neštastný, zneužitý, nespokojený, obraný o peníze.
Naložte si na svá bedra jenom tolik, kolik unesete. Pokud nemáte v plánu svatbu s budoucí ženou a společné děti, tak stavět nový dům je na hraně. Abyste neutopil peníze v něčem, v čem budete žít nakonec sám. Nové hnízdo je nejlepší budovat ve dvou, aby vyhovoval, aby se tam oba dva cítili doma, podle svých představ a potřeb.
Poraďte se i někde jinde, co dál se životem.
Já osobně bych o popisovaný velký, starý dům ani nestála. Svoji půlku nabídnout bratrům k odkupu, a když by to nevyšlo, poté k prodeji přes realitní kancelář. Vypadá to s nimi na celoživotní trápení a starosti.
--------------------
Neporadím nic konkrétního, vím, jak je toto rozhodnutí těžké.
Také bydlím ve starším domku po rodičích, kde jsem vyrůstala.
Přeji Vám dobré plány a spokojenost do budoucna.
Pokuste se od sebe jednotlivé události odlišit a pro vypořádání ocenit. V popisu je máte smíchané dohromady, což působí chaoticky a bezvýchodně. Vypadá to tak, že maminka věnovala větší pozornost vnoučatům bratrů, proto vám darovala větší podíl domu. To je vyřízeno spravedlivě. Za prodej části domu chtějí bratři tržní cenu. Stav je oceněn. To je také spravedlivé. Jediný nevyřešený problém máte se starším bratrem, který byl zřejmě nucený se o vás starat a pomoc na stavbě vnímá jako kompenzaci. Nemluvení s ním a odmítání dědictví je řešení poněkud prostoduché. Jestli si to neumíte vyříkat jako chlapi, mohli byste se obrátit na mediátora, který se věnuje rodinným vztahům. Řešením by mohl být třeba dohodnutý větší podíl v pozůstalostním řízení. Nevyřešený spor vám bude dělat problémy při dalším provozu domu. Pokud byste se nedohodli, mohli byste dům prosoudit.
Tak ona logika rozdělení RD rodičů či rodiče - tj vaše je 1/2 a zbylá polovina je 2 zbylých bratrů nenapovídá, že byste byl ošizen. Váš podíl na tomto RD je dvojnásobný oproti zbylým sourozencům - polovina je dvojnásobek čtvrtiny. Samozřejmě těžko posuzovat vaší pomoc na stavbě domu bratra - to je dle mne jiná otázka než dědické řízení či jak se k němu postavit a to samé jsou dary vnoučatům. Pokud byste je měl tak by zřejmě také byly obdarovávány a rozmazlovány prarodiči.
Trošku ještě na tím vším přemýšlím, a napadlo mi, jaký to dům jste pomáhal stavět 10 let?
Domy se přece tak dlouho nestaví. Staví firmy, staví majitel, rodina pouze pomáhá. Možná jste si vzal na svá bedra cizí, byt rodinnou záležitost.
Budu se opakovat. Těch deset let jste měl věnovat sám sobě, hledání lásky, partnerky a budování svého života. Pokud máte ve svém srdci ještě místo pro někoho, nějaké děvče, nemarněte čas.
Čas totiž s přibývajícím věkem zrychluje.
Kolik Vám je? Možná máte ještě nějakou dekádu života před sebou a můžete vše napravit.
Protože jinak v sobě budete živit vše negativní, co jste tady ve svých dotazech popsal.
A neměl byste začít žít svůj vlastní, perspektivní život? Pracovitý jste, umíte mnoho řemesel, práce okolo domu a zahrady Vám nejsou cizí, jste svobodný, bezdětný, podívejte se okolo sebe, máte šanci, není na co čekat.
Dobrý den.
Maminka již zemřela, tak nyní už asi nastane klid. Pokud domy sousedí, nechala bych tam postavit vysokou betonovou zeď, jak se nyní staví a budete mít klid. Pak lidé stojí mezi vrátky, aby viděli na okolí.
At se daří. Zdravím.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.