Chce být sám - nevim co delat

Houbicko, když se budeš trápit, plakat a zoufat si, tak buď bude z pauzy nekonečno, definitivní rozchod, nebo se vrátí z lítosti. To většinou nemá dlouhé trvání. Já vím, že se to dobře říká, právě to se člověku chce. Řvát, plakat... Ne, jediná rada je ŽIJ. Choď s kamarádkami na zábavy, nebo cvičit, či do kina, divadla, to je fuk. Neprovokuj tím, že budeš flirtovat s jinými muži, to taky není to pravé, ořechové. Prostě žij, jako bys byla téměř sama, jako by Tvůj přítel jel třeba na služební cestu, i když dlouhou. To ho donutí přemýšlet o tom, co vůbec ztratil.

(já jsem začala chodit s kamarádkou na cvičení, spíš tancování. Po 7 letech manželství, někam chodím sama a je mi úplně fuk, co na to manžel. :D Až zírám, jak najednou začal být pozorný.)

To, co píše přede mnou Mařenka, je obrovská životní pravda. Osobně si navíc myslím, že tohle vyjádření Vašeho vztahu je synonymum pro rozchod. A je třeba to tak nějak "skousnout" a vyrovnat se s tím, což bude samozřejmě nějakou dobu zákonitě bolet. Nicméně já bych byla pro, abyste se neuzavírala ani před případnými novými příležitostmi k seznámení, protože život je příliš krátký, aby se člověk dlouhou dobu trápil pro někoho, kdo třeba za to ani nestál či nestojí.

Ahoj houbičko, moc dobře Ti rozumím. Mám zrovna podobný problém. Měli jsme nějaké neshody, které vyústily v odchod mé přítelkyně. Po pár dnech jsme to přejmenovali na pauzu a navštívili partnerskou poradnu, kde nám doporučili přemýšlet o chybách které jsme ve vztahu udělali a nechali tomu volný průběh. Občas jsme si napsali mail nebo sms ale vždy jsme skončili u řešení starých problémů. Nakonec jsme si dali čas do prosince. Myslím, že spolu oba chceme být, ale asi by se v našem vztahu mělo něco změnit. Já mám celkem jasno, ale ona...? A tak se trápím jak to vlastně dopadne. Snažím se věnovat sám sobě a nemyslet na to, ale jde to těžko. Přeju Ti hodně síly at to dobře zvládneš.

Myslím si, že k partnerskému vztahu nepatří žádná pauza. Mám dojem, že to nic nevyřeší, že už je rozhodnuto. Přijít a říct - tak jsem to tom přemýšlel a vrátíme se k sobě... Budeš mu za to vděčná? Není to trošku takový jakýsi způsob ponížení? Pokud nastanou jakékoliv problémy, je potřeba je řešit, mluvit o nich. Vzít na vědomí, co je pro mne přijatelné a co ne. Nejlépe se diskutuje večer v posteli při zhasnutém světle. Je neskutečné, co člověk všechno do té tmy řekne! Prostě - láska si nedává pauzu - to není v jejím slovníku.

Já ti nevím,mám pocit ale že jakmile jeden potřebuje být sám a ujasnovat co vlastně chce tak tak to směřuje k tomu že už ve vztahu nechce pokračovat,alespon prozatím...ale zas čekat až jak se vlastně ten druhý rozhodne......a hlavně nechápu jak ve vztahu pauza a co znamená...jako že volnost a můžu vlastně v té pauze si užívat sexu s někým jiným a mít vlastně čisté svědomí protože vlastně momentálně má pauzu?

Houbičko pojd na kafe , já tě těch pocitů zbavím.

pokud mu budeš chybět také, bude to opět dobré, pokud ne, najdeš si někoho lepšího...v novém vztahu se budete oba držet zásady, že býti pořád spolu je sice hezké, ale kvůli partnerovi se v žádném případě nemáte vzdávat svých dřívějších zájmů a všech dřívějščích návyků a aktiovit...pokud on předtím jezdil na ryby a v sobotui s kaamrády na dvě piva, ona chodila 3x týdně na aerobic a v neděli s kámoškama na kafe, neznamená to, že poté so se jeden k druhé mu nastěhuje, vše co bylo předtím padá...

Zamilovanost, láska, to jsou jen chemické reakce, a ty časem slábnou až to jde nakonec do ztracena...když spolu nebudete od rána do večerra, vydrží ty reakce o to déle...jinak podle všech psychoswexuolů dochází ve vztahu k periodockým krizím, po 5-7 letech přichází pokaždé ty vážnější...a ta asi právě přišla

Pět let vztahu je hodně. Tak je otázkou, jak moc "odluka" pomůže. Taky je dobré si časem promluvit o definici časové - abys nečekala rok a on už někoho dávno měl, nebo naopak, ač si to teď nepřipouštíš - můžeš někoho potkat Ty a nebudeš si jista, co dělat.

Jedna věta - že jedním z důvodů "pauzy" je i to, že jste spolu trávili moc času - chytni si teď čas pro sebe, věnuj se koníčkům a sobě, najdi si nové činnosti, obohacuj sama sebe, rozvíjej se... Pokud by šlo totiž o ponorku z častého trávení času spolu, tak jí do budoucna předejdeš právě tím, že si najdeš své zájmy, a většina rozumných chlapů bude mít radši akční partnerku, co si jde sem tam zacvičit, přečte si knížku atd, než někoho, čekajícího na něj doma (a časem budeš i Ty ráda za jakýkoli krátkodobý únik za koníčky , stačí pár let mateřské mezi 4 stěnami)... a kdybys tohoto muže ztratila a už se rozešli natrvalo, koníčky a dovednosti ti nikdo nevezme. Pracuj na sobě a pro sebe. Hodně štěstí!