Nejste přihlášen/a.
Jsem ve středních letech. Celý život mám problém s komunikací (málomluvnost) a socializací s druhými lidmi. Má přátelství a vztahy nikdy za moc nestály. Ve srovnáním s průměrným člověkem, mé vztahy dosahují tak 5-10% kvality, co u ostatních.
(Zásadně mě to sabotuje v životě)
Celý život se snažím najít klíč na tyto nedostatky. Vyžkoušel jsem toho mnoho.
Napadla mě úvaha, co kdybych měl nějakovou malou omezenou poruchu mysli, jako poruchu učení či komunikace.
Kdyby něco takového bylo diagnostikováno, konečně bych zjistil kde leží problém. A zdali s tím vůbec jde něco dělat.
Myslíte, že by něco takového šlo zjistit? Dát se někde otestovat? Kde?
Děkuji
Dneska jsou na vsechno terapeuti. Ale pri trose dobre vule si clovek muze poradit i sam. Mam v rodine dva introverty. Take potrebuji napred "zahrivaci kolecko", nez se rozmluvi. S cizimi lidmi se nebavi vubec. Muzes zacit tim, ze budes trenovat tzv. small talk s lidmi (v obchode, ve vytahu, v praci, s kadernici, s kolegy v praci atd.) Nejake tema se vzdycky najde.
Muzes se prihlasit na nejaky retoricky kurz, kde se zbavis ostychu a naucis se mluvit pred lidmi. Metod je vic, urcite k tomu najdes i literaturu.
Za zkousku nic nedas!
Mohu dát ověřenou radu? Mluvte! Doma, v místech, kde jste zaručeně sám, tiše, ale přesně do slov vložte myšlenku. Určete si téma, úplně klidně třeba "co vidím" a mluvte, popisujte to, co vidíte nebo to, na co myslíte. Snažte se o hladký proud slov, která přesně vystihují to, co chcete říci Vyvarujte se slůvek "prostě, a tak, myslím. . " Touhle činností obohatíte slovník, získáte jistotu, zapomenete na své nesmyslné duševní rozpoložení. I učit by se takhle měly děti. V hlavě slova znají, ale mezi mozkem a ústy se nějak poztrácejí.
Vzpomněla jsem si na jednu epizodu ze seriálu Malé a velké bytosti. Mladý veterinář se ne a ne a ne nemohl naučit řídit. Potřeboval jezdit po okolních farmách a řídit neuměl. Všichni to s ním, s nervozním, nejistým člověkem, vzdali. Až přišla paní hraběnka, posadila ho za volant svého velkého luxus vozu, vedle něho posadila svého pejska Trikiho a sama se šoférem se posadila dozadu. A vydala příkaz, at mluví a psovi popisuje to, co vidí. Prostě negativní emoce musel nahradit slovy. A on zařadil rychlost, a říkal :Vyjíždíme z panství. . . a automaticky přidal plyn. Takhle, jen mluvil, myslel na to, co vidí a mozek si už udělal své. Tak to je i s vámi. Nestresujte mozek, dejte mu svobodu, at ukáže, co umí. Věřte, mozek umí a ví!
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.