Nejste přihlášen/a.
Moje maminka ovdověla a nese to velmi těžko, bydlí na venkově, kde nějaké kluby pro důchodce nebo turisti neexistují. Autem nejezdí, je odkázána na veřejnou dopravu. My s bratrem bydlíme daleko, navštěvujeme jí dle možností, ale samotu nese velmi těžko Pokoušela si dát inzerát na seznamku, rande i elite date, ale bez úspěchu. Maminka je čerstvě v důchodu bez zdravotních potíží, velice pohledná, ke spokojenosti jí však chybí spřízněná duše. Poradíte mi, kde hledat a najít?
Je to velice citlivé téma a mamince bych do toho vůbec nekecal. Až bude chtít, tak si třeba někoho najde. Je to smutné, ale je to součástí našich životů. Lidé odchází, jiní přichází. Nechal bych ji, at si to vše srovná sama.
Ano, chapu Vas. Na druhou stranu, takoveto inzeraty, dohazovani znamosti, jak se rika dame je dohromady, nefungovalo nikdy. Na zakladce, na stredni, ve strednim veku atd. Pokud maminka nechce byt sama, kupte ji psa, nebo kocku, andulku, zelvu, krokodyla. (krokodyl je s nadsazkou) Zalezi, jake jsou moznosti u ni doma. 4 roky je relativne kratka doba...
Podporovala bych maminku ve výletech s kamarádkama, vycházky, turistika, na kafíčko, zájezdy. Taková šikovná paní musí mít kamarádek plno, ale dohazovat chlapa, do toho bych se nepouštěla. Odstrašující příklad je moje kamarádka, nasadila si cizího dědka do baráku a když se jen válel a žral, nemohla se ho zbavit. Proto s tím opatrně.
Kdosi když ovdověl zkoušel svolat setkání spolužáků z obce kde chodil do školy a narazil na svou dětskou lásku a pak to spolu táhli dokud za sebou mohli jezdit. Nebo mne napadá at maminka jede do lázní někam kde se pro lázeňáky pořádají tanečky a jiné kulturní akce. Já jezdím do Jáchymova, tam bych se asi seznámil - ale nepotřebuji.
Akorát to chce, aby maminka chtěla takové akce obrážet, netvářila se tam jako žaludské eso a netrávila všechen volný čas na pokoji u televize.
Jít mezi lidi, ale ne lovit chlapy. Turistika (klub turistů), zájezdy, školy třetího věku, kurzy, taneční, cvičení atd. Spíš víkendové akce kde je společný program delší dobu, potkáváš se u večeře atd. Napadl sníh tak víkendy na horách na chatě, ideálně tam kde nedojedeš k chatě autem ale musíš kus po svých. Mezi takovýma lidma je hlavně menší procento debilů než na seznamkách
Jsem na tom podobně, jako Vaše maminka. Ovdověla jsem ale teprve před měsícem, je to ještě čerstvá rána. Bydlím též na vesnici, /170 obyvatel/ kde kluby důchodců neexistují. Mé 2 děti rovněž bydlí jinde. Jsem tady úplně sama, já říkám, jak v "tajemném hradě v Karpatech."
Proti Vaší mamince mám jednu výhodu - zůstala mi starší Fábie, řídím ráda a dobře, už víc, než 50 let. Jezdívala jsem dřív třeba i nonstop Itálii. Tak si za lidmi dojedu. V nedalekém městě jsem zapsaná v klubu turistů, hodně chodíme, navštěvuji cestovatelské přednášky, teď bude brzy o Himalájích, těším se na to, nevadí mi ani kino. Naposledy prima nový film s O. Vetchým. Uvažuji i o univerzitě 3. věku. Jen co bude dobré téma. Houby mi unikly. Studovat U3V se dá i dálkově, z tepla domova.
Paní by měla víc chodit mezi lidi, aby je poznávala. Nějaký inzerát není k ničemu. Může se tam za velice pěkným dopisem skrývat podvodník. Pokud paní sedí třeba s partou turistů v kavárně, společně se baví a smějí, pozná je daleko víc, než z nějakého dopisu, který se nemusí zakládat a pravdě. Nejlíp se člověk pozná naživo, při nenuceném rozhovoru.
Jinak, pokud je paní kolem 60 let, není ještě pozdě si udělat řidičák a koupit si nějaké starší malé autíčko. Moje matka si v 60 letech dělala ještě ŘP na Babettu, byla sice z žáků nejstarší, ale udělala to a ještě dost roků na ní pak jezdila. Je prima, když je člověk nezávislý a nečeká, až ho někdo naloží jako balík. Paní držím palce, at to dá.
Chci dožít sama, co jiného taky v takřka 70 letech? Vzpomínám a brečím. Ale paní at se nedá, proti mě má 10 let k dobru. Cviční, plavání, procházky, různé aktivity.
Žádného "ženicha" jí neshánějte. Nemuselo by to dobře dopadnout a pak by se to svezlo po Vás. To musí sama, poznat někoho, kdo jí bude příjemný a s kým jí bude dobře. Je to její život, nedělejte jí prostředníka. Ale musí sama vyjít vstříc a nesedět pořád jen v té vesničce. Hodně štěstí. Jaga.
Děkuji za podporu, ale je to těžké, pořád ho všude vidím. Snad to zahojí čas, zatím je to pořád hrozně čerstvé. Nemělo se tohle stát. Ale určitě nejsem sama, kdo bude mít letos Vánoce na nic. Jaga.
Užijte si všichni pěkné Vánoce v rodině, dokud máte s kým.
Jaguško, ráda čtu vaše komentáře, v poslední době jste se trochu odmlčela, důvod jsem se dozvěděla z příspěvku. Upřímnou soustrast, liduli
Děkuji. Lidu, letošní rok bych nejraději vymazala. Březen - transplantace jater naší dceři v IKEMU, říjen - manžel a když jsme zařizovali rozloučení, dozvěděla jsem se o těžké nemoci příbuzného /45 let/. Nádor v mozku, operováno ve Střešovicích. Takže to bylo do třetice. Pokud by mělo ještě něco přibýt, věřím, že bych to už nedala. I když jsem byla vždycky taková "herdekbaba."
Přeji hezký advent a hodně, hodně lásky, dokud ji má člověk komu dávat. Když ruce zůstanou prázdné, najednou je na všechno pozdě. Jaga.
Někdy se tu setkáme pod mými různými nicky přímo v diskuzi a také přeji at to zvládáte. Upřímně z toho taky máme vítr a také to jednou dopadne tak, že jeden odejde dřív... Jak se říká, není otázka, jestli přijdou sra..., ale kdy přijdou.. Držte se, nic jiného se dělat nedá, to je život...Dobré i špatné vždy spolu. Já si hlavně říkám, že snad nebude další život, kdy se to pojede zase znova a jinak, jinde, v jiném těle.. Už radši nee...
Ano, manžel byl takový vtipálek. Často mi říkával:
"Kdyby se s někým z nás dvou něco stalo, CO BYCH SI TADY SÁM POČAL?"
A smáli jsme se tomu. A pak to přišlo, osud zamíchal kartami - on odešel bez návratu a já zůstala. Kdysi nás v domě žilo 7, dneska tu jsem sama. Ty Vánoce bych raději zrušila. Ale nemohu být sobecká, hodně lidí, hlavně dětí, se na ně těší. Tak si je užijte. Jaga.
Nj, paradox. Já sem kdysi přišel o jednoho z člena rodiny, pak sem díky tomu přišel i o ostatní, k tomu soudní tahanice a cca 7 x Vánoce si dal úplně sám. Pak se to zase nějak srovnalo, s někým... Ale ty Vánoce jsem začal navždy brát, že to je vlastně den jako každý jiný. Což je. Navíc paradoxně přemýšlím, co jsem udělal špatně, jak finančně tak i ve vztazích, kolikrát mě to trápí a mezitím člověk stárne. Co bylo před 20 lety, mi přijde jak kdyby to bylo včera. A kdybych dal tyhle chmurné myšlenky stranou, mohl to být lepší nápad.. Stejně s tím už nejde nic dělat. Hrozně to letí a jak říkám, čím je člověk starší o to to letí rychleji.. Vždy si říkám, jak to stojí za hov.. a pak zjistím, že to další roky stojí za ještě větší hov.. a že vlastně bylo před tím rokem stejně lépe... Tím myslím jak se přidají nemoci, něco kolem bydlení, finance, do toho neustálé uvažování co bude.. Nejlépe to zahodit za hlavu, žít a vytěžit každou chvilku nějak lépe, když to jde. Lepší to se stárnutím nejspíše stejně nebude... a pak by to člověka mohlo mrzet, že nežil lépe, když měl tu možnost. Jak se říká, nikdy není tak hrozně, aby nemohlo být ještě hůř. A něco na tom je...
Máte naprostou pravdu, i když jsme se už dostali od původního dotazu někam jinam. V noci špatně spím, budím se kolem 1. či 2. hodiy a už neusnu. Tak přemýšlím o životě. Co jsem dokázala, co ne, co jsem měla udělat jinak. Je toho hodně, co bych dneska udělala jinak. Mnoha lidem bych se ráda omluvila. Pár lidí, kteří se tvářili jako přátelé, bych naopak nakopla. Ale už s tím nic nenadělám. Život jde dál a musíme se smířit s tím, že to bude čím dál těžší.
Známá říká: Nejtěžší a nejhorší život prý začne po "sedmdesátce." Do té doby to jde, ale po 70 to už nestojí za nic. Kromě jiného - nemoci.
Protože mám do sedmdesátky ještě víc, než "dlouhé" 2 měsíce, nelámu si s tím hlavu. To je dlouhá doba a stát se může cokoli.
Tak žijme, dokud to jde. Stejně nám nic jiného nezbývá. Jaga.
Ahoj Jago,
upřímnou soustrast. Zavítala jsem sem po dlouhé době, možná že si vzpomeneš, moje jméno bylo Andrea1, a dovídám se co tě potkalo. Obdivuji tě. Že řídíš auto je veliká výhoda, je to spojení se světem. Nám s manželem bylo už přes 70 a také přichází občas myšlenky jak to bude až nás tohle potká. Potká to všechny a říká se, že člověk vydrží všechno. Cítím s tebou. Jsem z Českobudějovicka.
Vhodnou formou pro seznámení může být i Facebook. Moje tchýně ovdověla před 13 lety, dnes jí je 78, žije sama. Ovšem je velmi aktivní na netu, hlavně na FB a tam má už skoro 10 let přítele. Ona bydlí v KV kraji, on na severní Moravě, ale jsou v denním kontaktu a oběma to vyhovuje. Měla jeden čas i fyzického přítele v bydlišti, ale nakonec byla ráda, že se ho zbavila.
Měla také vždy nějakou/nějaké kočičky, poslední jí odešla asi před 1/2 rokem a vzhledem ke svému věku už další nechce. Kotátko bychom po ní nejspíše dědili my (máme už 3 kočičky, takže není problém), ale starší kočičku na dožití nechce, psychicky špatně zvládá odchod každého mazlíčka. Navíc jí odpadly starosti kolem mazlíka a pochvaluje si nabytou svobodu a volné ruce.
Maminka není "čerstvá " vdova, tatínek zemřel před 4lety. Na důchod se přestěhovali, takže v místě nového bydliště nikoho nezná, jak už jsem psala, žádný klub turistů nebo jiná společenství zde neexistují, není to Praha nebo jiná velká města. Na venkově je seznámení velmi problematické, proto jsem zde vznesla dotaz.
I na venkově obec často pořádá společenské akce. Dívali jste se na stránky obce?
Případně uveďte obec.
Další možnost je když se přestěhovali na důchod a její 64 nebo kolik, no tak at to prodá a přestěhuje se do města. Na venkově bez auta skutečně je to je naprd. Navíc když jí to nebaví, nemá ani psa, co tam dělá? Ženská má jít za chlapem a ne naopak, pokud by se jí tam někdo přistěhoval, nemyslím si, že to budeš zrovna zn.ideál
Renato, nezlobte se, ale nemáte pravdu. Maminka žije už 4 roky na vesnici a za tu dobu tam nikoho nezná? Ano, kluby na vesnici nejsou, ale lidé se znají, zdraví, scházejí, i na vesnici bývají akce, kam může zajít. I když všechny třeba pro ženu zajímavé nebudou. U nás bývá třeba Beseda s důchodci, Setkání rodáků /kam mohou všichni, i když ona rodák není/, FichtlCup, hasičské soutěže, kurzy vaření a pečení, aranžování květin, cvičení žen, různé akce pro děti. Může se zapojit a pomáhat s organizací. Nějak by se mi nelíbilo sedět 4 roky doma jako buchta na plechu a nikam se nezapojit.
Pokud se maminka chová podle "sedávej, panenko, v koutě, budeš-li hodná, najdou tě", tak ji nikdy nikdo nenajde. Musí i sama začít být společenská, smát se, komunikovat.
Z vlastní zkušenosti: manžel zemřel teď, koncem října. Z naší party turistů mě jeden kolega pozval na pěknou cestopisnou přednášku. Prý bych mu udělala radost, má ten den totiž narozeniny. Nenutil mě, prý to zcela ponechá na mém rozhoodnutí. Po delším přemýšlení jsem přijala. Půjdu a těším se. Neznamená to nějaké erotické hrátky, ale prožít pěkný večer, něco se dozvědět nového, chvíli zapomenout, cítit se dobře. Neznamená to, že na toho svého dědečka po 49 letech manželství okamžitě zapomenu. Ale pokud se člověk chová slušně, může jít s kýmkoli a kamkoli. Pokud se tam neopije, nebude tančit a nerozsedne muzikantům buben. Asi tak. Jaga.
Doporučila bych spíše nějaký wellness. Odpočine si tam a možná se s někým vhodným mužem seznámí. Moje teta se na wellnessu seznámila se svým budoucím manželem a prožívají stále líbánky. ♥
Ještě jsem si vzpomněla na takovou situaci, když manželova mamka ovdověla, my v práci, kamarádky již nežily, tak chtěla nějakou společnost a už nevím, kde sehnala babku, která jí pak navštěvovala. Jenomže pak tam byla celé dny, nosila si kastrůlky s jídlem a u ní ohřívala.Po nějaké době přestala naše babička na zvonek reagovat.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.