Nejste přihlášen/a.
Pracuji v jedné velké firmě. Aktuálně rok jako interní zaměstnanec, předtím téměř tři roky jako externí. Současné místo mi postupně přestalo dávat smysl...jak celým procesem, který toto místo postihuje, tak svou velkou obsáhlostí. Prostě pocit, že děláte všechno a vlastně nic a ještě je to zbytečné, protože v rámci daného procesu je dalších x lidí, kteří vaši práci v podstatě duplikují a vědí toho o 100% víc. Jediné, co je tu bezchybné, je kolektiv. Takovou chemii mezi lidmi jsem asi ještě nezažila Každopádně mě přesto přemáhá pocit, že patřím jinam. Vzhledem k velikosti firmy a možnostem v ní, je možné se pohybovat a přecházet v rámci oddělení celé firmy (na výběr je zde opravdu od všeho něco). Neřeší se tedy smlouva, peníze, zkušební doba, prostě nic...vyřídíte si přestupní papír a za týden můžete být jinde.
I přesto z toho mám strach. Mám pořád myšlenky, že tak skvělý koletiv už mít nebudu a že si případnou změnou pohorším a zjistítm, že to zde nebylo tak hrozné. Jsem velmi mladá, myslím, že se ještě dost hledám, co je to pravé.
Jak byste se zachovali na mím místě? Zkusili byste se přesunout jinam dokud nemusíte řešit děti a další starosti? Teď jsem ve věku, že jsem tu opravdu jen já a nic dalšího.
To víte jenom Vy sama. Položte sama sobě tuto otázku:
Chodím do práce kvůli práci nebo kvůli kolektivu?
- Pokud tam chodím kvůli kolektivu a práce je až druhořadá, v práci zůstávám.
- Pokud tam chodím kvůli práci, přičemž ta mě nebaví a kolektiv je až druhořadý, hledám jinou práci a neohlížím se.
Úspěšnou volbu a krásný den Vám přeji já.
Práce tě nebaví a nevidíš v ní smysl, to tě dříve nebo později otráví. Jsi mladá bez koule na noze, proces změny místa je úplně triviální, to je úplná rarita, využij toho, vyzkoušej si pár míst at najdeš něco, kde vynikáš, ostatní tě respektují, vidíš výsledky své vlastní práce a jseš na ně hrdá.
Zní mi to jak montovna Škodovky.
Já patřím do generace, která pracovala proto, aby uživila sebe a zabezpečila rodinu. Práce není zájmový kroužek, hobby, je to živobytí. Jak říkávala moje maminka, která se nadřela: Jsi v suchu, v teple, šéf na tebe nevříská a ani tě neobtěžuje. Co bys více chtěla? Jaké máte vzdělání, jakou máte praxi? Co můžete novému zaměstnavateli nabídnout? Tak mám pocit, že tohle hraje velikou roli.
Kdybych byl holka, vůbec bych se nezajímal kde a jak pracuji, kolik za to beru, ale hlavně bych se staral o osobní naplnění z práce a kolektiv. Tak jako naprostá většina žen. Jinak by mě to netrápilo, našel bych si pak chlapa a tam by stejně vydělával hlavně on a já bych byl(a) v klidu doma s dětmi třeba 15 let. Tak jako to má většina párů. A až by skončila mateřská/rodičovská, to stejné. Našel bych si cokoliv co mi bude vyhovovat emočně a kde bude dobrý kolektiv. Práce jako taková by mě o5 vůbec nezajímala. Důvod je prostý - jako holka bych si tohle všechno mohl dovolit.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.