Nejste přihlášen/a.
Ahoj, předem říkám, že jsem na to šla všechno s odhodláním, a trpělivostí a také předsevzetím nic nehrotit, jít na vše přirozeně a dát všemu čas. Ale muj pohár trpělivost už začíná přtékat, malé je tři a půl, a já už to nedávám a jsem na hranici trpělivosti.
Nočník jsme koupili po druhém roce..ukazovala jsem jak chodíme s tátou na záchod, jak to funguje, posazoali ji na nočník.. zpočátku nechtěla. Nehrotili jsme to, nechali to plynout. Neběhali jsme za ní s nočníkem a nestrkali ji ho pod zadeček, chtěli jsme to přirozeně, bez stresu a v klidu. Nučili jsme se chodit ráno po vyspání - sama nejde ani teď, ale jedině ráno je ochotná jít. Má to tak prostě zažité a je to dobré, že dokud se to neudělá, tak se nezačně žádná aktivita.
Na její pochvalu také musím říct, že je úžasá, že už cca rok - nebo velmi brzy se přestala počurávat v noci, takže zatímco jini ve 4 letech mají ještě plínu na noc, my už ne! to je úžasné.
Další skvělý posun je i to, že odmítá plenku a chce kalhotky. Předtím to bylo totiž naopak, kalhotky fuj a nechtěla.
Co také považuju za skvělý úspěch je to, že preferuje a naučila se na velké wc s redukcí a dokonce, když má světlou chvilku, tak si sama dokáže vylézt i na wc bez redukce a vyčurat se sama tak.
Všechno jsou to skvělé věci, ale já už jsem prostě po těch třech a půl letech vyčerpaná. Oceňuju to moc, ale kromě toho, že se nepočurá v noci a že jde na wc ráno, tak totálně, ale otáně odmítá cození na wc. je u toho řev, pláč, sama nejde. když se počurá, zapírá t. v hovínku klidně chodí, nepřizná ho a když řeknu jéje, je tam, pojďme ho vyhodit, tak utíká, dělá že tam není, nechce. má z toho střídavě srandu a střídavě hysterák.
Přes den prostě nikdy nejde na wc dobrovolně. Neustále ujištujeme že to nevadí, že nic nevyčurá, že to si tam jdeme jen sednout a zkusit. Jediný případ, kdy jde, je vydíráním přes to, že odepřeme pohádku /nejde se ven dokud...apod.
Ale moc ák na tohle není. V jedné cvíi hysterák, že nechce, že nic čurání není, a za 5 minut se prostě pocůrá.
snažíme se ji vysvětlit, že je potřeba to zkoušet třeba každou hodinku, a tak, že to nevadí, ale že je potřea jít. Je to s hysterákem, nechce, utíká. já už jsem z toho unavená.
když jdeme ven, vracím ji plínky, je teda za půlroku čtyřleták na plenách a je to strašné. Nechtěla jsem to hrotit, chtěla ji dát čas, ale tohle je už moc i na mně.
ve školce je ok, tm chodí hromadně a funguje stádovitost a jde. Ale doma totální bojkot a peklo.
To smé s kočárkem. je jí už 3 a půl, a přesto je schopná se urazit a na půl cesty mezi obchodem a poštou si sednout na chodník, že už nemuže dál, nebo že echce, nebo když ji něco nekoupím, utéct a řvát.
Dělala to vždycky, ale v těch třech a půl už toho zčínám mít víc plné zuby, když byla menší, tak to ještě člověk omluvil, že to je neřízená střela, taď už je ale velká. nemůžu ji vozit v září do školky v kočárku...
potřebovala jsem se vypovídat.
Jasně si vzpomínám, jak jsem říkala, že mi nevadí když bude na plechách do tří let, že hlavně nechci stresy a tlačit na ni a vytvořit ji blok.. ale už jsou ji 4 a já doufala, že se odplenkuje ve dvou a pul, nejpozději ve třech, tak asi chápete jakou frustraci prožívám a že už nemůžu...
nevadí mi, že ji musím vracet plínku, ale vadí mi, jak se s ní nedá podnikat to co ženy, které mají 3,5 leté děti co se nepočurávají a nepotřeují kočrek, můžou podnikat, a my ne.
když byla menší, ani jsem s ní nechodila nakupovat, protože by tam všecho přeházela, vyžadovala, chytla by hysterák a pak by nechtěla domů. i dnes odcházíme často s řevem (pomáhá mi kočár)
a já prostě doufala, že se to věkem zlepší, ale vubec se to nelepší
Když jí necháš tak se nediv.
Vyřvat si kočár když to zvládne pěšky? Neexistuje, řvi si jak chceš ale jde se pěšky.
Jen to zkouší, ty podlehneš tak jí to funguje. Nejsi šéf, ale šefuje ona a ty posloucháš. Má to být přesně naopak.
Pokud nezměníš přístup tak se nic nezmění, naopak budeš jí sloužit čím dál víc.
Hlavně se z toho neposrat. Každé dítě je jiné, jen my se stresujeme, když je nemůžeme vecpat do tabulek a neumí něco, co si představujeme, že by už umět měli.
Ono až jí bude 20, bude úplně jedno, jestli měla pleny do dvou nebo do pěti let, při přijmačkách na VŠ nebo pohovoru do zaměstnání zcela jistě taková otázka také nepadne.
Můj prvorozený třeba začal mluvit až ve 3 letech, ale zato rovnou ve větách. Stejně tak začal rovnou jezdit na kole, aniž by ho to někdo učil a plavat se naučil nevím jak. Pleny měl na noc snad do 5ti let, pokakával se skoro do 4, na záchod nešel týden a pak to udělal do slipů. Pomohlo až to, když jsem se naštvala, sebrala mu jeho nejoblíbenější hračku a řekla, že ji dostane až ve chvíli, kdy přestane srát pod sebe. V tu chvíli přestal. A taky měl příšerné záchvaty vzteku. Abychom došli do školky, vzala jsem ho do náruče a nesla.
No a dnes je mu 13, je sice v pubertě, ale zatím bezproblémový, neodsekává, neodmlouvá, když je slušně požádán, udělá cokoliv. Ví, jak moc se staráme a co všechno dáváme jako rodiče jemu a kupodivu si toho váží. Když se teď vrátil z třítýdenního tábora, první jeho slova byla, jak je rád za svoje rodiče, za to co mu dáváme, za svůj hezký pokoj. V 7. třídě na vysvědčení jako dyslektik a dysgrafik ani jednu trojku, protože po troše přemlouvání byl ochoten si se mnou sednout a nechat mě, abych ho danou látku naučila.
Taky jsem byla bezradná. Nicméně vem čert, že měl dlouho pleny, dnes už je to dávno zapomenuto. A když si pustíme video s jeho záchvatem vzteku, když nechtěl jít ze školky, smějeme se až se za břicho popadáme.
Tak s kocakem je snadna pomoc: oddelas mu kolecko a je proste rozbity a nejede!
A s pocuravanim si myslim, ze jste na nejlepsi ceste. Tu plinku uz bych ji vubec nedavala, naopak ji nech v mokrych kalhotkach, ted v lete ani nemuze nastydnout. Ono ji to bude neprijemne a odvykne si to sama. Jak vidis, ve skolce uz to funguje, tam se stydi pred detmi. Doma te ma na haku.
Na zapade nosi deti plinky bezne do 3 let. Doktori jsou presvedceni, ze dite se teprve ve 3 letech uci ovladat sverace.
Je to slozita faze, ale prekonate ji.
Jen nesmis polevovat.
Ahoj.
3,5 letá holčička je už velice chytrá. Pokud ji vše vysvětlíte, odeberete pleny a budete dávat pravidelně na nočníček, budete chválit, vše se změní. Blbost, necháme to, až si sama řekne. Dítě neví, že se čůrá jinam než do plenek. Dítě potřebuje řád a jasně stanovené mantinely. Jinak si samo neví rady a je vzpurné. Chybí nastavený řád a hranice, co si může vůči Vám dovolit a co už ne. Jinak je samo zmatené.
Na nočníček se dává dítě již tehdy, kdy začne sedět. Pak není co řešit. Hysterické výstupy, nechápu. Dítě musí poslouchnout. Není třeba bití, ale vysvětlení, řád, pochvala. Pak jistě nebude docházet k těmto scénkám.
Držím Vám palce. Zvládnete to. Zdravím.
Možná byste odpovědi a radu našla tady.
Přístup je to zajímavý. Sama jsem si několik webinářů prošla, kvůli vnukovi, kterému jsem totálně neporozuměla. Mně to tedy nepomohlo, ale já jsem stará škola. Maminky si to velmi chválí, já už se v mém věku nedokážu přes něco tak přenést jako mladí lidé. Nezavrhla jsem to, jenom to prostě není přístup pro mě, protože to tak nevidím.
děkuju, nevýchovu znám.
obecně u čurání slyším, že je potřeba vydržet, protože to se naučit nedá. kočárek je něco jiného, ale fakt je rozdíl, když máte neurážliv klidné dítě a když máte dítě, které se vám urazí a klidně jde uplně od vás prč a je mu to jedno.
nemám svaly na to, abych ji celou cestu řvoucí a vzpouzející se nesla domů. Kočár holt potřebuju.
to čurání prý má vydržet, zloí se to prý samo a podle nevýchovy není zralá .
je mi jasné, že to tak bude a že si to nevynutím.
a ano, do deseti let se počurávat nebude, vím.
Kočár nepotřebujete a co se svalů týče, nemusíte ji nosit, stačí si domů odtáhnout ucho a ona půjde s ním. Řvát bude stejně, tak přitom aspoň může sama šlapat.
A příště až začne vyvádět, tak jednoduše - tohle ujdeš sama, stejně jako minule, ale můžeš si vybrat, jestli půjdeš za ruku, nebo za ucho. Případně se jí takhle zeptat už na odchodu, ještě než začne hysterčit, za co jí dneska povedete. A když nepůjde za ruku, tak půjde za ucho. Jakmile zjistí, že si nic nevyřve a půjde tak jak tak, tak si velice brzo začne vybírat tu míň bolestivou cestu. Jen ji prostě za to ucho musíte opravdu odvést když nepůjde sama, jinak ji budete na rukou nosit a v kočárku vozit až do důchodu. Jejího důchodu.
Máte dvě možnosti.
1) direktivní - ...musí se to teď, musíš se to naučit, všichni to tak dělaj, teď je ta správna doba, aby... Teď máš 3 roky a budeš chodit na nočník, anebo pěšky. Kolečko v soukolí bez vlastní vůle, názoru, člověk jako součástka v soustruhu. Kdysi za nás ve třech letech do školky a od té doby už jenom samé povinnosti.
2) intuitivně laskavý a respektující ...až to budeš chtít ty sama, tak se to budeš učit...
Dětství máme jenom jedno. Je mi 67 let a dodnes si pamatuji, když mi ve čtyřech letech řekli, at vylezu z té postýlky, že si pro ni někdo přijel. Pamatuji tu bezmoc a ztrátu bezpečí. Ještě jsem se do ní vešla a bylo tam dost místa pro hry i spánek.
Nechte kočárek děcku další rok dva, proč násilně nutit? Nechte malou psychicky dozrát, dopřejte jí hezké, pohodlné, milé, vstřícné dětství. Děcko se brzy unaví. Dopřejte mu jistotu. Až dozraje mozeček, samo se pustí kočárku. Naše generace prováděla přesně to, co se doporučuje výše - nátlak, musíš. Holčičky se učí a dozrávají rychleji, jsou šikovnější než kluci. Uvidíte, že do konce roku se to všechno může zlomit. Kočárek užijete ještě v podzimních plískanicích a v zimních mrazech. Co to je 4-5 let v životě človíčka v bezpečí rodiny, milující matky? Buďte tu pro ni. Buďte ráda, že je zdravá a spokojená. A to vztekání znamená, že to cítí jinak, ale ještě to neumí vysvětlit, říci. Vychovejte z ní sebevědomou osobnost a ne poslušného človíčka, co umí jenom poslouchat nařízení druhých.
Pokud Vás to vše rozčiluje a máte možnost, nebojte se požádat o pomoc prarodiče, manžela, přítelkyni, nebo zaplatit známou studentku. Udělejte si jednou v měsíci volnou sobotu, nebo víkend, odpočiňte si. Možná jste vyhořelá neustálou péčí.
-----
Ty svěrače mohou dozrávat i později, není to u všech dětí stejné.
My jsme děti učili z kočáru tak, že jsme jim ukázali, že je lepší chodit a ukazovali výhody. Že si takhle mohou nasbírat šišky, a podobné ptákoviny a vzít si je domů a pak jsme z toho vyráběli další ptákoviny. A fungovalo to rychle, od 2 let zhruba. Je třeba pochopit duši každého dítěte a podle toho jednat, je to jako u psa. Vysvětlování nefunguje, to až u starších. A nočník, ten jsme používali od 9. měsíce taky zhruba do 2 let a pak WC. Všechno podchytit správnou motivací, a pokud děcko nechce anebo rodič neví jak na to, tak násilím bych to neřešil.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.