Jsem nekomunikativní

Znám, jsem jím já, těžký introvert. Kolegové už ví, že se bavím jen pracovně a tak mě neobtežují společenskou konverzací.

Co by za to někteří dali, aby byl klid v práci ale teď vážně - já jsem tichá, a pokud nemám co k tématu, tak nemluvím. Takže já jsem nekomunikativní, a pokud s tím má někdo problém, je to jeho problém. Raději mlčím, než abych vykládala jen proto, že to dělají ostatní. Já poslouchám a vnímám text a pak je snadné slyšet, jak si někteří již popsané situace přibarvují, nebo říkají jinak. Mě to nevadí, já do toho vtažená nejsem, ale přemýšlím, proč to dělají. Hoďte to za hlavu, někdo je tichý, někdo hlučný, někdo je vypravěč, a někdo jen poslouchá.

Já jsem opak vás. Téma? Mám ráda lidi a ráda si s nimi dovídám. Jsem ráda na světě. Nevyzvídám, jen mám radost, když lidi povídají, žertují. Na vtipy jsem já kated a na trampoty jsem já pes! Mám ráda srandu, nenávidím stížnosti a věčnou nespokojenost. Tu dovedu okamžitě obrátit ve srandu. Mám ráda lidský smích a také smích pejsků.

Taky jsem takový. Někdy se snažím i trochu něco říct mimo, ale nejde mi to.
Vím, že je to pro ostatní někdy těžké nebo nepříjemné. Ale nějak mi s tím nic nejde udělat.

Není třeba to řešit. Asi se nejdená o témata, která Vás zajímají. Pokud by Vás rozhovor zajímal, jistě byste se přidal. Stačí, když hovoříte v práci o práci. Nedejte se.

Zdravím.