Nejste přihlášen/a.
Dobrý den.
Je mi sice stydno a trapně psát můj příběh sem, ale nemám s kým bych toto probral nebo si vyslechl názor druhého.
Proto jsem se nakonec rozhodl to zkusit zde, byt tuším že reakce budou tvrdé a drsné (možná právě od těch co si něčím takovým sami neprošli).
V mládí jsem se po vojně seznámil se svou manželkou se kterou jsme následne několik let spolu v idylické lásce a vztahu žili v domě který manželce odkázala tam bydlící v dolním patře tchyně. Ta jediné vnášela svými výpady ohledně toho jak máme žít mraky do našeho soužití, ale překonali jsme to. Vzali jsme se, narodila se z lásky dcera. Souběžně s tím jsem postupně zrekonstruoval manželčin dům i byt v něm, koupil jí auto, byli i nějaké dovolenky atd..
Tak nějak kolem 5-8 let věku dcery se naše intimní soužití ze strany manželky utlumovalo. Vše šlo postupně tak jsem si na to tak nějak zvykal a postupně tiše trpěl nedostatkem sexu. Jinak náš vztah byl korektní a pohodový. Dnes je dceři 16 let a je na v prvním ročníku na střední škole kam si přála jít. Doma máme vše po materiální stránce, nic nám nechybí, nedlužíme (vše zařizuji hlídám) - na první pohled krásná manželka, idylická vzorná rodinka střední vrstvy.
Ale náš vztah se tak nějak postupně proměnil že pokud já nepromluvím, já neobejmu, já nezařídím, já nezaplatím, já neudělám tak se tak nějak nic neuděje. A co se týká sexu a jakýchkoli projevů lásky tak to je na bodu mrazu (ze strany manželky). Když já neobejmu, já nepolíbím tak nic není. A být jako nějaký žebrák a tlačit na sex s tím že 2 měsíce nic nebylo, tak i když je tak mě to spíš mrzí že to musí být takto než bych si to užil.
No nějak jsem přivykl a holt jsem v tom žil, asi jsem blbec.
Jenže pak jsem na firemním večírku pod vlivem alkoholu podlehnul kolegyni která po těch letech života doma s manželkou zapůsobila jak uragán. Oběma se nám to líbilo a i jsme si vysvětlili situaci že jsem ženatý a nemohu rozbíjet rodinu a nechci ji opouštět. Že sex by se dal pochopit (to jsme po tom chtěli oba) ale kolegyně nemůže čekat ode mě víc. A toto kolegyně přijala a vzala tak jak je. Takže když jsme měli oba čas tak jsme sešli a oba si to skvěle užili (její přístup je naprosto opačný než manželčin). Cítil jsem se jak kdybych znova začal žít naplno. Kdo zažil po letech mrtvolného bezvětří novou lásku/sex tak asi ví jaký to je citově silný chemismus. Byt mě tedy v skrytu duše trápilo že "zahýbám" manželce. Říkal jsem si že takto by to mohlo nějak snad fungovat - manželka o sex a intimitu moc zájem nemá tak ji dostanu jinde a doma dodržím povinnosti, dekorum a rodinu.
Ale uvědomoval jsem si že to prostě není úplně správně a v tušení kam by toto mohlo vést jsem si vyhradil čas pro nás oba s manželkou a otevřeně jsem s ní promluvil o tom co mě trápí (že mám pocit že vše táhnu jen já a z její strany je mninimální aktivita a projevy lásky a že takhle nechci dožít, že by se mohl objevit někdo jiný kdo ke mě bude přistupovat jinak a pak bude pozdě). Prostě taková snaha říct tomu druhému co mě trápí a navrátit to do nějakých lepších kolejí.
No dopadlo to že jsem mluvil jen já, manželka mě ujistila že sex ji ještě baví, že mě miluje, že nikoho jiného nemá to vím, že se mnou chce žít a že moje výtky vzala na vědomí. Uběhlo pár měsíců kdy se manželka opravdu lehce posnažila a byli jsme tam kde dnes. Sedli jsme si tedy na můj popud a promluvili o tom znovu, ale víceméně bez výsledku. Jí to takto asi prostě vyhovuje. Jinak si to neumím vysvětlit.
Mezitím uběhly dva roky a s milenkou jsme do toho citově vlítli oba a už to není jen o sexu ale i o vztahu/lásce. Milujeme se navzájem a je to citová smršt. Milenka stále ctí že jsem ženatý a nechce mi dělat jakékoli problémy či na mě tlačit, říká že si na mě počká apod. ale vím že jí to bolí taky.
Mám trápení že až to praskne tak ublížím manželce i dceři, nyní ubližuji i milence že od ní odcházím a nezůstanu.
At to rozseknu jakkoli vždy někomu ublížím. Když opustím rodinu tak sice zase začnu znovu žít naplno ale taky budu v 50 letech začínat od nuly jak 20 letej zajíc (což se mi taky úplně nechce že).
Rozejít se s milenkou a zůstat s manželkou jak velí morálka a konvence mi zlomí srdce (a stejně tak milence) a stane se ze mě vyhaslej "tatulda" jako moje vyhaslá manželka - což nechci.
Nejdřív jsem měl obavu abych nějak neublížil kolegyni/milence tím že si to spolu občas užijeme a víc ode mě nedostane a nakonec jsme do toho citově spadli tak že to ničí mě i jí.
Dobře neřešitelná situace.
Proto mě zajímá zda si tímto již někdo prošel (a jak) či máte s tímto nějaké zkušenosti.
V mém životním příběhu jsou události které jsem vynechal aby z toho nebyl 5 stránkový román, tak snad to nebude na závadu. Děkuji všem co to dočetli až sem a třeba mi i napíšou svoje.
Nebo by se vám hodili přátelé -muž a žena, třeba manželé jako vy. A souložení byste si už nějak rozdělili. Manželka autora dotazu se známým a tazatel zase se známou. Prostě byste se prohodili
Nic byste nemuseli tajit.
Prostě už manželku autora dotazu přestal v posteli po X letech bavit pořád ten samý muž. To je jako jíst furt stejný jídlo.
Je to jako v mládí. Objeví se nějaká nová mladá dívka, která nás nějakým způsobem zaujme. Za života se to může stát několikrát. Drobet alkoholu a je to. Pak je potřeba začít myslet. Stojí mi to za to a začínat opět znova? Jste ženatý, dle toho je třeba se zachovat. Zničíte si rodinu a dceři život. Pokud jste si začal, je těžké to ukončit, když se do toho zaplete milenka. Milenka zničí rodinu. Začne koukat na své potřeby. Možná za čas budete litovat.
Vážila bych si klidu v rodině. Spíše byste se měl zamyslet a více se věnovat manželce. Možná ji něco chybí. Třeba ji už sám nedokážete vzrušit. Také jste se milovali. Máte společnou dceru, které tím jen ublížíte. Milence neubližujete. Je to jen milenka.
Milenka je pohledná, muži si ji všímají. Ale nikdo ji nechce. Nedokáže si najít svobodného muže. Proto raději vzruší ženatého. Možná, až se Vás nabaží, bude to jiné.
Takové ženy by se měly samy nad sebou zamyslet, co způsobí ženatému muži, pokud mu vyhoví. Je mě Vás líto.
Zdravím.
Děkuji to jste napsala hezky jak by se některé ženy měly zamyslet než muži vyhoví...taková životní moudra se ve škole dnes neučí...můj příběh by mohl být vyukový příklad
Chápu. Netřeba, aby milenka na Vás tlačila. Již Vás získala. Stačí návštěvy, milování, podpora. Co víc by si měla nesezdaná, samoživitelka s dítětem přát. Hlavně, že někde urve muže. Svobodný by o ni zájem neměl. Tak hurá na ženatého. Milenka je pohledná, muži si ji všímají. Ale nikdo ji nechce. Jak jsem již psala. Rozumný muž by do toho nešel.
Milenka, to je tobogán, co jsem nikdy nezažil. Ano, musí se snažit, když chce získat muže jiné ženy. Hlavně, aby ji to zůstalo.
Možná, že se manželka chová, tak jak se chová. Většinou manželka vycítí, že se něco děje. Rada. Začala bych rozumně uvažovat a neničila bych si svou vlastní rodinu.
Ano, jste vytížený v práci i doma. Spadne to z Vás, až to zjistí Vaše rodina. Zatím to tajíte. To je zábava. Ale bude to ještě horší. Živit svou rodinu, cízí dítě, cizí ženu a přibudou starosti. Výčitky svědomí a pod. Asi nebude něco v pořádku s milenkou, když si nedokázala udržet muže svého dítěte.
Proč si zbytečně komplikujete život.
Držím palce. Zdravím.
Počítej s tím, že když se rozvedeš a příjdeš to oznámit své milence, jakože tady mne máš se vším všudy, tak ta ona může poněkud vystřízlivět a ochladnout. To krásné a tajné bude ode dneška běžné a zkalené všedním provozem. Ono to není jen o krásném sexu... Najednou začnete narážet na své zvyky a zlozvyky, řešit každodenní starosti, a už to nebude ta úžasné a růžové, jako když jste se tajně scházeli a měli čas a oči jen pro druhého. Každý máte jinou představu o tom, jak dál. Znáte tu její představu? Jak moc ta milenka chce s Vámi budovat rodinu? Navíc tam bude velký věkový rozdíl, což bude časem komplikace.
taky si myslím. Tím dá najevo milence, že pro ni udělá všecko možný. Vyloží si to jako jeho strach že by o ni přišel. Z její strany je to vzrušující, že podvádí manželku. Těžce pochybuju, že milenku autor dotazu tak vzrušuje.Spíš působí jako typickej starostlivej TAULDA UNA
Pochybuji, že milenku vzrušuje, že podvádí manželku. To by musela být nějaká zvrhlá. Normální ženská má svědomí a výčitky. Stejně tak chlap, když zanáší, taky nemá čisté svědomí a uvědomuje si, že zrovna není ideálním manželem...Tak jak to píše tazatel. Milenka manželku ale často nevnímá, nechce na ni myslet, takže ji vytěsňuje...
Děkuji. No nebojte že i to jsem nepromýšlel a s ní i nediskutoval Tohle chápeme oba, že něco je milenecký vztah a něco jiného běžný denní rutinní život.
Typický příběh mého bratra a mnoho dalších mužů jak lapnou druhý dech. Měl 2 dospívající děti, opravil domek po manželčiných rodičích.Svagrová 45 let přestala mít zájem o sex,jinak se starala a vše fungovalo mimo sexu,věnovala se zahrádce a po večerech koukala do televize. Brácha byl celý život akční,opravil domek,honil prachy, makal aby rodina nestrádala.Když mi pošeptal že žena nemá zájem ani o pohlazení a když po ní večer něco chtěl tak 2 měsíce už nic nebylo. 3 roky si pomáhal sám u porna a dorážel na manželku. Potom někam vezl kolegyni a dali se dohromady. Byla prý jako malá holka a jak píšeš-uragán. On chytl druhý dech a rozvedl se. Odtěhoval se k ní do bytu,kde nevlastní ani lžičku. Soudí se se švagrovou aby dostal nějaké peníze již 6 let protože barák rodiče napsaly na ni. ˇUčtenky již nemá co kupoval,platí stále na 1 holku co je na vysoké a rychle zestárnul. Jeho nová paní má stále sex. apetit,ale to je asi vše co mu zůstalo. Přišel o děti,o barák,bydlí v paneláku a platí a platí a dnes mi dává za pravdu když jsem mu říkala celou dobu aby se neozrváděl. Aby si občas s milenkou užil a pokorně se vrátil domů k rodině a dělal vše tak aby rodina neutrpěla. Já to vidím tak že za chvíli ho milenka vyrazí-trápí se,přišel o děti a v paneláku je neštastný. On je ten špatný co opustil hodnou mámu. Děti už nevidí že jen makal a staral se a nepochopí v jejich věku důvod. Něco za něco. Za mě doporučuji občas si odskočit a vrátit se k rodině-pokud je tedy jinak funkční. Zestárneš a sex. potřeby přejdou. Chceš začínat znovu zakládat rodinu-mít dítě? Platit alimenty a budovat?. Jsou pouze tyto 2 možnosti. Vyber si...
@martinna "Soudí se se švagrovou aby dostal nějaké peníze již 6 let protože barák rodiče napsaly na ni. ˇUčtenky již nemá co kupoval"
A co chce - estli něco kupoval tak ze společného jmění manželů, Zase ušetřil za nájemní kde by jinde musel platit, takže soud mu přizná co jako? Zápočet? Jeho práci mu žádný soud neocení.
To dá víc za právníky, když se soudí 6 let ... Ale podle toho, když nedal na tvou radu, tak asi nebude z nejchytřejších? A ještě chce po ženské peníze, když on odešel, to fakt není chytré!
Ty jeho děcka ho asi budou nenávidět co? Tak ženská (obě) musí být z těch soudu asi taky dost KO ...
Dobrý den,
dovolte mi reakci na Váš dotaz. Píšu Vám z pozice "milenky" a podělím se s Vámi o svou zkušenost. Nechci Vám zde radit, co máte dělat, napíšu Vám svůj přístup: Nesnažte se na sílu dělat radiakální rozhodnutí ve chvílích, kdy si nejste zcela jist co vlastně chcete. Ve Vašem případě tam opravdu cítím, že reálně zvažujete obě varianty, proto bych to nechala plynout tak jak to je s tím, že až čas Vám ukáže tu správnou cestu. Zapracovala bych na tom, aby Vás tolik netížilo svědomí, pro záchranu vztahu jste se pokusil a karty jsou teď holt nějak rozdány, je potřeba hrát a ne půlku zahodit. Užívejte si času s lidmi, které máte rád, z Vašeho popisu cítím, že máte rád jak manželku, tak i slečnu. Slečna je s Vaší situací obeznámená, šla do toho s tímto vědomím, a jako obrovské štěstí, které mi z Vašeho příběhu plyne, je, že Vás netlačí do kouta, nenutí Vás dělat unáhlené závěry a můžete s ní o celé situaci mluvit. Toho si zatraceně važte, protože takových moc není. To víte, že nás (ženy v podobné situaci) to trápí, že po nocích brečíme, že tak trochu žárlíme i když se tváříme, že ne, ale taky zároveň víme, že vás (muže v podobné situaci) to trápí úplně stejně. Ale tak to prostě je, nemá to radikální (bezbolestné) řešení a pokud se z toho nechcete zbláznit, musíte ty city v sobě zapracovat tak, abyste si začal situaci užívat taková, jaká je, teď a tady. Abyste se s tím smířil a našel svůj vnitřní klid, nebo se o to aspoň pokusil. Je to těžké, a nechci tu od Vás v odpovědi číst, že to nejde, jde to, a jde to i když máte svědomí, protože to, že nám společnost tlačí do hlavy nějaký kult "manželství a věrnosti na celý život", ještě neznamená, že je to tak v pořádku. V pořádku to je tak, jak si to mezi sebou nastavíte a jak to akceptujete. Vy holt akceptujte, že máte rád dvě ženy (i když každou jiným způsobem - já slýchávám, "mám ji rád a respektuji ji jako matku svých dětí"), a to je přeci naprosto v pořádku. Sama bych se nevyrovnala s tím, že děti přišly o tátu, obzvlášt když vím, že na tom tátovi stojí 80% fungování rodiny. Nikdo by se neptal, do jaké míry byla taková rodina funkční, milenka bude stát v tom černém světle vždy - ta odvedla tátu od rodiny, jak jinak, že ). Berte to jak to je a přijměte to jako fakt. Je toho spousta, co bych Vám tu ještě chtěla psát, ale at tu z toho nemáme knihu na pokračování. Přeji Vám v životě hlavně nalezení vnitřního klidu a síly to zpracovat, je to strašné klišé, ale opravdu je to jen o nastavení mysli. A nezmění se to dnes, ani zítra, ani za rok, na tomhle budete pracovat celý život. Pozdravujte ode mě slečnu, tak nějak s ní podvědomě soucítím.
Souhlasím s výše napsaným názorem, mám doma něco podobného, jen bez té milenky. Svůj vztah s manželkou si "normalizujte" do takového sourozeneckého nebo kolegiálního vztahu. Trávíte společně dost času a chcete spolu nějak vycházet, "pracujete" na společném "projektu" (dítě a bydlení), ale citové pouto tam porstě není. Můžete se pokusit i o nějaký "restart" manželky i dle předcházejícího příspěvku, ale osobně hádám, že ta nejistota manželku spíš víc zasekne a nebude v tom vidět snahu být pro ní atraktivní, ale spíš v tom začne hledat tu milenku. Ve svém okolí znám hned dva vztahy, kde se dlouhodobě "přechod" k milence vyplatil, ale znám i takové, kteří litují.
Děkuji za rozsáhlejší odpověď (to mi nevadí). Opravdu mám asi štěstí na milenku že mě nikam netlačí - možná tuší že bych se tlačit moc nenechal a rychle by se to vyřešilo mým ukončením s ní a to myslím že vůbec nechce. Dost jsme to rozebírali a řekl jsem jí že si jí za to jaká je vážím a cením.
Hernajs vám to ale doma klape, mnozí by vám záviděli
A ještě máš přítelkyni s výhodama. Mám takový dojem, že to napsala umělá inteligence...
Pokud je to realita, tak tvoje manželka je buďto lekla ryba a nebojí nevzrušuješ, seš první takovej správnej tatka, nevím, čím se živí, No, takhle si většinou chovají ženský manažerky a více vytížené, třeba i více vydělávající, Anebo je to její Natura
Klape? Věřte že nezáviděli. Je to dost smutné. Vše nám po praktické stránce funguje (práce, povinnosti). Ale to emoční prázdno bez lásky je zabíjející (alespoň pro mě, často je mi z toho dost smutno). Už jsem se jí ptal jestli je to tím že ji nevzrušuju nebo jestli se jí hnusím... "né né to né" ...tak sám nevím. A když už na to náhodou někdy jednou za měsíc dva dojde tak mě to ani nevzrušuje jak je to bez emocí a chtíče. Milenka to je tobogán co jsem nikdy nezažil.
Ano milenka je svobodná. Zdá se že úplně nespěchá s dalšími vztahem a říká že si počká. Reálně to může být ve finále jinak. . . . . je pohledná a muži si jí všímají, myslím že si jednou někoho najde (nebo někdo jí) až se začne v tom co je mezi námi třeba nudit...to je otevřené . . . .
Takže sám milence na 100 % nevěříte, že o Vás má zájem. Co jí říct, že rodinu neopustíte a vztah s ní na novou úroveň neposunete, at si klidně hledá někoho jiného. Časem to asi vyšumí. Holt budete muset dřít o zájem manželky - zkuste být kreativnější, vymýšlejte nějaké společné výlety, večeře, ... Nemá cenu si třeba poškodit vztah s Vaším dítětem, nikoho bližšího mít nebudete. Věnujte se dceři - snad máte nějaký společný zájem (třeba sport), občas přežijte nějaký Váš nezájem (konzert její oblíbené skupiny, nakupování, ...).
Ano to jsem jí jasně řekl že rodinu nechci rozbít (alespoň nyní kvůli dceři) a mluvili jsme o tom že jestli si najde někoho s kým bude štastná a bude svobodný že to pochopím, nebudu se zlobit a stáhnu se. Opravdu bych jí to přál, když se mnou to má takový komplikace a nemůže mě mít doma každá den jak by chtěla. Ale stále mi říká že nikoho nehledá a hledat nechce. Že jí to nevadí a je v pohodě že to bere jak to je, ale já vím že to tak úplně není. Že ji to bolí a trápí a to fakt nechci způsobovat. A s mojí aktivitou jak jste navrhla by to mohlo zafungovat - to bude na mě. Blbé je že já jsem ten aktivní tahoun doma bez kterého se moc nestane (ano vím moje chyba že jsem si ji tak rozmazlil vychoval až si navykla), k tomu šéfuju v práci - už z toho všeho začínám být trochu unavený - zvlášt když doma je to bráno bez odezvy za takový standart bez odměny, pochvaly. Ale děkuji za odpověďi. PS: je o pár roků mladší a svobodná samoživitelka s chlapcem.
Hele, chápu tě. Já odsuzuji tvou nečestnost. Rodinu si zničil v den, kdy ses vyspal s jinou. Jsi lhář, podrazák a zasloužil bys vykastrovat, stejně jako každý, kdo zahne (muž, či žena, to je fuk, zajímalo by mě, kolik potrefených hus se tady na můj příspěvek ozve ). Na druhou stranu jsem si prošel něčím podobným, ale vzal jsem to jako fakt. Takže jsem ukončil dlouholetý vztah a prostě začal žít svůj život. Je fakt, že mně není 50 a nemám děti, ale smířit se s životem s někým, kdo o mě ani vlastně nemá zájem. Přesně jak říkáš. Od ní nešly žádné city, když jsem nezačal já, nebylo nic. Před tím rozchodem jsem udělal test a nechodil jsem už sám od sebe vůbec. Stali se z nás kamarádi bez výhod. Rok se nic nedělo, jen Anča Dlanča a tak byl konec. Milování ke vztahu patří a pokud to někdo nechápe, nebo není chut, at si najde protějšek, kterému takový "kamarádský přístup" bez bližších projevů emocí vyhovuje. Já se mezi takové neřadím a nikdy řadit nebudu. Potřebuji vědět a vidět, že je zájem o ten vztah i z druhé strany.
Ještě mě napadá. Vás manželka stále přitahuje? Vzrušuje Vás? Ruku na srdce. Možná je to oboustranné. Nemusí být chyba ani u jednoho. Napadlo mě, že byste ji mohl zkusit ještě "nastartovat". Udělejte na sobě nějakou radikálnější změnu (změna šatníku, vzhledu, účes, vousy, nevím jak jste na tom s váhou, začít na sobě makat, změnit třeba i deodorant, sprcháč, abyste prostě i jinak voněl). Na její otázky, co se děje jí neustále opakujte, že nejste spokojený se svým životem a chcete to změnit. Více to nerozvádět. Pokud je všímavá, možná jí docvakne, že se něco začíná dít a bude na to nějak reagovat. Měla by. Buď se začne snažit, protože se bude obávat, že půjdete za jinou, nebo proto, jelikož potřebovala změnu a už jste jí nepřitahoval a teď ta změna přijde a třeba jí přitahovat zase začnete. Dva různé důvody, stejný výsledek pro změnu chování i z její strany. Pokud ani tohle nezabere, tak po Vaší transformaci (minimálně 2 měsíce, aby byly změny vidět) si s ní naposledy sedněte a řekněte jí, že jste se snažil změnit a něco pro záchranu vztahu udělat, ale z její strany nepřišel ani zájem, ani snaha. Zeptat se jí, proč za vámi nikdy nepřijde sama, proč musíte pořád začínat vy, že máte pocit, že musíte o city a něžnosti stále žadonit jako nějaký pes. A že je tomu konec. Nehodláte žít s ženskou, která má místo srdce kámen. Buďto se probere, zamyslí se nad sebou a změní svůj přístup, nebo konec. Peníze a majetek nejsou všechno a pokud je dcera starší (je Vám 50, takže už jí do plnoletosti moc nezbývá, předpokládám), šel bych. Co když bude ta druhá žena tou pravou? Ale přestaňte podvádět manželku. Dál se scházejte, udržujte kontakt, ale bez fyzických požitků. To je minimum.
tj - Ano, peníze a majetek není všechno. Je potřeba láska. Ale pán si již vybral. Také se měli s manželkou rádi. Je potřeba na svém vztahu pracovat. Možná i vztah s milenkou počase ochabne. Každý ženatý muž by si měl před sezdáním uvědomit, zda je to ta pravá. A ne se ženit z důvodu, že se zrovna žení i ostatní. Bez citu, lásky a pod.
Je třeba před sezdáním poznat i jiné ženy, drobet si zamlada užít. Abychom v 50 letech neříkali, takový tobogan jsem ještě nezažil.
Zdravím.
Dobrý den,
zkuste si přečíst tuto knihu - Cesta pravého muže - David Deida.
ženě jste řekl, co vás trápí. Ptal jste se i na to, co trápí jí? Věnujete se jí? Popovídáte si, když řekne co jí trápí, pracujete na tom?
Ano to se jí ještě znovu otevřeně zeptám. Jestli ji něco trápí tak ji to trápí už více let . . . . Pokud vím tak z dotazů a hovorů co jsem vedl ji trápí běžné věci jako že neměla zaměstnání (tu už jsem jí zajistil), že dítě odjíždí v týdnu na školu, nyní že zase je v práci hoňka apod. - takové ty běžné věci. Ale nic většího či závažnějšího o čem bych věděl . . . .
Vemte manzelku nekam na wellness nebo do termalu. Proste neco, co maji zenske rady. Tam si o vsem popovidejte a uvidite, jak to vidi ona. Mozna, ze ona ani netusi, jak se citite?
Existuji taky manzelske poradny.
Znam spoustu manzelstvi, kde partneri, po splneni biologicke ulohy, tedy pro vyvedeni deti z hnizda, hledaji kazdy jinou cestu. Lide se vyviji a je videt, ze zeny a muzi jsou rozdilne osoby, co se potreb tyce.
Pokud najdete nejake spolecne reseni, manzelstvi nerozbijejte. Rodinu vam nikdo nenahradi.
Ano, dost o tom přemýšlím, pečlivě sleduji co se děje...zatím se nechci nijak ukvapit. Jen jsem poptřeboval slyšet názory druhých lidí abych měl srovnání jak takovou věc řeší jiní. Určitě máte pravdu o mém podílu na situaci doma. I to říkám milence - nestrávili jsme spolu dostatek času na to abychom zažili nějaké strasti - že by možná už ze mě pak nebyla tak nadšená když by přišli povinnosti a práce doma. A třeba ještě zdaleka není doma vše ztraceno. Děkuji za odpověď.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.