Co říct a neříkat v manželské poradně

Předpokládám, že při první návštěvě poradny budete poučeni co a jak.

Ale obecně lze říci, že pokud má poradna k něčemu být a nějakým způsobem poradit, tak bude potřeba být otevření a upřímní (oba dva). Když budete něco zatajovat, bude to stejné, jako byste nikam nešli.

Co byste měl říkat? No přece spolupracovat s "terapeutem" a pravdivě odpovídat na jeho otázky. On bude určitě vědět co má dělat a jak "pohovor" vést.

"... jestli fakt na sebe házet špínu a i podezření které mám..."

Zřejmě jste nepochopil smysl manželské poradny. Tam se nejdete hádat s manželkou (to můžete doma), tam si jdete pro radu jak situaci řešit, když to nezvládáte sám.

Proč hned házet špínu? Je potřeba s nezaujatým rozhodčím si vyříkat to, co si vyříkáváme doma. Doma se to zvrhne v obviňování, vyčítání, které mnohdy končí výčitkou, že její babička zemřela v ústavu. V poradně je arbitr, vlastně vyjednávač, který se v těch vašich stezcích zorienzuje a bude hledat, jak z toho ven. Uvědomte si, že pravda není nikdy jen na jedné staně. Ta je někde uprostřed. Každý má důvod ke svému jednání, který ten druhý nechápe a když pochopí, nemusí mu sedět. Neříci pravdu, to je jako u zubaře neotevřít pusu a neříct, který zub je bolavý. Žádné zapírání, žádné obviňování, žádné polopravdy, žádná amatérská divadelní představení. Chcete pomoc? Pak pravdu!

Měl byste si ujasnit, co od poradny očekáváte. Na první návštěvu byste měl jít sám a poradci pravdivě vylíčit problém.

V manzelstvi ma vzdy jeden pravdu a ten druhy je manzel.

Hlavne se na konci neptej kdo vyhral a pamatuj si, ze za problemy v manzelstvi muzou vzdy dva. Jak manzelka, tak tchyne.

-

Jinak receno, je uplne burt, co tam budes nebo nebudes povidat.