Nejste přihlášen/a.
Zdravím, nacházím se v poněkud bidacke situaci. Nic nevychází, rád bych sis někym promluvil. Jakožto bílé lékařské mafii nevěřím, dobrý přátele kteří by mě vyslechli a pochopili nemám a tak mě napadla zpověď, ale nejsem klerofašista, tak nevím, jestli tam můžu jít? Pokud ano, jak mám kněži říkat? Třeba Excelence, nebo pane kněz, Výsosti? Vůbec v tom nejsem zběhlý.
Proč se chcete zpovídat někomu, komu nevěříte?
Což se svěřit duté vrbě? Dneska už asi nehrozí nebezpečí, že by si z ní někdo udělal kolíček k base .
(Irská pověst o kraáli Lávrovi)
Nebude to od tazatele úplně špatný nápad. Kdysi mi jeden známý, dobrý lidský psycholog, ale nestudovaný, právě na podobné téma vyprávěl, že při nějakém naléhavém a z pohledu dotyčného neřešitelném problému je vhodné požádat o rozhovor faráře. A to raději evangelického než katolického. Jen takový rozhovor. Nic víc. Vlastně to sem jinými slovy už dříve napsal Ben.
Jako katolík souhlasím s 99% rady - v každém případě se nebude jednat o zpověď, ale o rozhovor. On takový farář je prostě psycholog zdarma.
Pokud jste nevěřící, zpověď nemá cenu. Je to stejné, jako byste se svěřil nějaké paní na zastávce autobusu. Co od toho očekáváte? Že Vás farář vyslechne a hned z Vás všechny problémy spadnou? To opravdu ne.
Ke zpovědi bych nešla. Nikdo Vám nemůže porozumět víc, než Vy sám sobě. Spíš si musíte urovnat myšlenky a rozhodnout se, co postupně dělat pro to, abyste měl život lepší.
U nás se vždycky pan farář tituloval slovy "velebný pane". Žádná Výsost to není.
Jednou jako mladé děvče jsem pana faráře oslovila stejně, tedy "pane faráři". On mi na to zpupně odpověděl, že ON JE BISKUPSKÝ NOTÁŘ. Když jsem od té doby o něm mluvila, říkala jsem mu "císařský pekař". To je skoro stejné. Jaga.
No... můj syn, když mu na podzim manželka po 20 letech známosti a 9 letech od svatby řekla, že ho nemiluje a že se odstěhuje (mají 7letého syna), se tak trochu zhroutil. Pak mi vyprávěl, že byl někde v čekárně u lékaře a svěřil se úplně cizí starší paní, která byla prý tak laskavá, že plakala s ním. Pak se mu ulevilo. Já bych to nepodceňovala.
Často se nám honí hlavou nějaký "strach".
At už je to zdraví, naše nebo rodiny, práce prostě cokoli.
Je dobré strach identifikovat a zařadit. A podle toho se s ním vypořádat.
Zpověď vás jen nasměruje na "cestu" kudy se vydat a strachu zbavit.
Pomůže pozitivní myšlení, relaxační cvičení, věřit lékařům.
Věřit lékařům je někdy poslední možnost, ale je nutné "věřit".
To je jako v náboženství "Věř a víra Tvá tě uzdraví"
P.S. Jsem ateista, ale pozitivní myšlení věřím, že pomáhá.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.