Nejste přihlášen/a.
Ahoj, máte také zkušenost s redukováním knihoven a nedostatkem místa? Zkoušeli jste knihy někde prodat?
Běžné inzerce typu bazoš, sbazar - znám, používám, nejsou úspěšné...
Na knihobot jsem se vykašlal už při přečtení podmínek - z prodané částky získáte 60% mínus 29,-kč za kus jako manipulační poplatek ...
Knihovnu máme plnou knížek, kdy do některých se pouze nahlédlo nebo ani to ne. Dětské knihy třeba jsou stále šíleněji ilustrované a např. jeden z mých synů odmítá číst už jen pro ty obrázky
Knih máme doma hodně, část je po manželových rodičích. Postupně nosím knihy, které nechci, do knihobudek v okolí. Je mi to líto, zbavit se takové klasiky, jako byla Němcová či Jirásek, ale někdo si to třeba ještě rád přečte.
Často si tam najdu zajímavý titul, vezmu, přečtu a vrátím zpátky. Jen 2 knihy z knihobudky jsem si nechala natrvalo: mého oblíbeného Jamese Heriota a jeho povídky o práci zvěrolékaře na anglickém venkově. Jaga.
Ještě mě napadlo oslovit nějaký domov důchodců či podobný ústav. Staří lidé, pokud na to vidí, čtou většinou rádi a pokud jsou Vaše knihy zajímavé, jistě si tam čtenáře najdou.
Tak tak - knihobudky - to mne napadlo taky, ale v obci ani okolí to nemáme a do města to vozit se mi upřímně nechce.
Vrátila jsem se z operace. Na oddělení byla pěkná skříňka s knihami. A bylo z čeho vybírat. Hrabal, Remargue, Gallsworthy...Vybrala bych si, ale měla jsem s sebou svou knihu. /600 stran/
Víte, co mě nejvíc zaujalo? Byl tam i B. Polevoj: PŘÍBĚH OPRAVDOVÉHO ČLOVĚKA. Jistě si z povinné četby pamatujete hrdinu Meresjeva. Vím, že jse tohle už dnes nenosí, ale po nějakých 55 letech od školy bych si dneska tu knihu docela ráda znovu přečetla. Ani by mě češtinářka nemusela nutit /jako tehdy/. Jaga.
Já jsem knihy rozdala kamarádkám, tašku jsem postavila do chodby knihovny a utekla jsem, zanesla do nemocnice přímo na lůžkovou část, na chodbě bývají knihovničky a zbytek postavila na okno na chodbě s lístkem: Nabídněte si, prosím. Taď jsem naopak, balíkovně a současně prodejně s rozlévaným vínem, uviděla Jana Milera, Čisté radosti mého života. Koupila jsem pro druhou babičku. At se také zasměje.
Nabídl jsem je antikvariátům v okolí a ten, který si je odvezl všechny, jsem je za minimální cenu prodal. Vyšlo to v průměru kolem dvou korun za kus. Bylo jich opravdu hodně.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.