Abych se mohla nad některými otázkami vic zamyslet, potřebuji si je rozebrat.
Takže pro mne je asexuální člověk většina mnichů, pak staří lidé, kteří už se fyzicky nebo psychicky na sex necítí. Lidi impotentní, kteří problém řešit nechtějí. I jejich partneři, kteří neuznávají nevěru. Lidi nemocní, kteří mysli na to, aby přežili, a na sex opravdu nemyslí. Lidi se strachem ze sexu nebo se strachem ze vztahů. Lidi, které sex nebaví a nelíbí se jim. Všichni ti se umějí platonicky zamilovat a přesto vztahu nedovolí přejít do fyzické úrovně, do fyzických projevů.
Otázka mi zněla, jestli jsou všichni tito lidé autisti. Nikdo z nich autista není.
Autista je podle mne omezení mysli na svůj svět, který tomu člověku stačí a další světy jiných lidí jsou pro něj moc vzdálené. Ale podle různých stupňů nemocí nevím, jestli je každý takový člověk určitě asexuální. Určitě bych duševní nemoci neposuzovala podle chuti na sex, pokud by byly výraznější a důležitější příznaky odlišující psychickou nemoc od normálu. Věřím tomu, že ani odborníci neposuzují nemoci podle sexuality psychicky nemocného. Pokud tedy vyloženě nejde o psychické poruchy se sexuální odlišností.
Podle mne tedy asexualita se neblíží k autismu. Ale autismus, pokud je silnější může tvořit vzdálenost od jiných lidí takovou, že není jak žít sexuálně. Možná vzniká i strach ze vztahů nebo ze sexu, strach z blízkosti druhého člověka, který je součástí tak vzdáleného vesmíru.

anonymo

06.10.23 08:49

[?]

Děkuji za názor. Asexuálové ale nejsou mniši (ti drží celibát) ani staří lidé, impotentní lidé nebo nemocní lidé (ti nemohou). Ptám se proto, že jsem nedávno četla průzkum, že 70 % autistů jsou asexuálové. Zároveň jsem nenašla v docela širokém spektru orientací, že by někdo byl schopný cítit POUZE limerenci, ale u autistů je limerence docela častá. Píšete, že to může být silnější autismus. Může být "silnější" autismus jen v této rovině, jinak nediagnostikovaný, nepovšimnutý?

kami®

06.10.23 15:51

[?]

Podle mého názoru musí být asi dost těžké správně diagnostikovat psychickou poruchu u někoho, kdo moc nekomunikuje, nějak nesděluje svoje pocity a žije ve svém světě. To pak i stav jako je limerence může být jen domněnka člověka v jeho okolí, nemusí to být pravda.
Slyšela jsem v televizi, že u někoho nejdříve diagnostikovali jinou poruchu a až po delší době přišli na to, že jde o autismus. Že by se ale určení zakládalo na tom, jak se člověk zamilovává do jiných lidí, se mi nezdá reálné. Netuším, jak by se o takových pocitech lékaři dozvídali a jak by změřili, že právě takto silná a takto častá limerence je důkazem nějaké nemoci. Je to ale jen moje domněnka, že takové domněnky lékařů by byly úplně nepřesné pro diagnostiku.
Vždycky si vzpomenu na častější domněnku. Vykouření několika cigaret zkrátí život o několik konkrétních minut a smích prodlouží.. Takže někdo měl aspoň tři lidské klony, krmil stejným jídlem a testoval jejich životnost? Je možné, že i vědec když něco neví, tak si to vymyslí a nebo to nechá vymyslet novinářům při publikování. Když zemře silný kuřák v 92 letech, vždycky mi dojde, že kdyby nekouřil, mohl se dožít určitě přes 130 let.. Některé názory beru trochu s rezervou. Jsou jen pro pobavení.

elisa24®

06.10.23 17:32

[?]

Ano, limerenci nemůže nikdo diagnostikovat u někoho jiného, to by mu musel upřímně všechno říct. Asi to pozná jen ten člověk sám. Ne že by se autismus zakládal jen na limerenci, spíš opačně - vysvětlit limerenci a další pomocí autismu.

Skočit na otázku
Vložit novou otázku

[přidat komentář]

Přidat svou odpověď

Přihlásit se k odběru odpovědí z této otázky:

Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.

Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.