Neskutečná samota deprese

Dobrý den, omlouvám se předem takhle brzy o tom psát ale nemůžu vůbec spát, a hlavou se mi honí strašně moc myšlenek, mám z toho deprese, a dost silný, a někdy mám i různý pocity méněcennosti, a takový věci, a na nikom nikomu nezáležim.

Člověk prostě pořád taky nechce být sám, ale co stim člověk má dělat?, sedět u seznamek mě nebaví, a čekat na nějaký štěstí který nemusí ani přijít , a nejhorší je že člověk musí počítat i stim nejhoršim, ale i stim že si po schůzce nemusíte ani sednou, a rozumět si, jenže problém je v tom že na seznamkách všude je víc jen chlapu než ženských, většinou třeba ty chlapi nemusí být špatný a uchyláci, jsou třeba inteligetní vzdělaný, chytrý, mají co nabídnou, jenže když vidim těch pár ženských tam tak oni si normálně honí ego na těch zoufalých chlapech tam, a hlavně honit lajky, být středem pozornosti, pak mají ego až do stropu, začnou být hnusný až namyšlený, a až hodně naročný že si přestanou vážiit uplně všeho.

V práci taky nic, když narazim na nějakou rozumnou nezkaženou inteligetní tak se mi děje že je zadaná, a pak zbytek ty jen ten konzum a materiální věci, peníze a samí takový ty sbohatlíky jinak prostě nic. Člověk vůbec neví kde hledat, prohrabuje se seznamkama, facebookem, instagramem, prostě nic a nebo je to nekomunikativní, nebo člověk nemá šanci narazit už ani venku na nikoho, a hlavně se bojíte oslovit, a bojíte se reakce, kolikrát jsem to skusil sebral sebevědomí a pak z toho vzešlo to že dneska se to bere jako za obtěžovaní.

I když je člověk sebevědomej uspěšnej, vzdělanej, chytrej, inteligetní tak stejně člověk dneska nezaujme, co potkávam tak hodně mladých holek tu má akorát takový co jako drogy, alkohol, je to agresivní, nebo to ani nepracuje, nemá to žádnou ani zodpovědnost, člověk hledá všude prostě a taky vůbec nikde nic, a člověk tolik lidi nepotkáva venku jak dřív všichni pomalu sedí za počítačem, a realita jim nic neříká . Kolem mě je spoustu velmi chytrých chlapu i vtipných a mají ty samí problemy.

Nejhorší je že i ty kamarádi se mi změnily z ničeho nic, všichni co jsme se od základky rozešli a šli jsme na SŠ tak se všichni změnily a hodně z nich k horšímu některý spadli do drog některý do alkoholu, některý jsou tak namyšlený že vás uplně bezduvodně nenavidí a nad každym se povyšují, a nejlepší kamarád co by mě nikdy nenechal padnou už nežije protože měl autonehodu, nedožil se ani 20 let. Já nevim no příjde mi že si každej hraje na svim písku nikomu nic nezajímá a každej se stará pouze a jen o sebe.

Pak mám takový pocity že se nám vzdaluje příroda a všechno co bylo danný od přírody, morální hodnoty, lidskost se ze společnosti vytrácí a příjde mi že jdeme nějak dost jako lidi od sebe, nevim je to zvláštní .

Chtěl jsem se ještě poradit o jednu věc, má smysl psát jedný holčině, kterou jsem kdysi poznal na lide.cz? dneska je to 14 let ale byla hrozně milá hodná dělala si namě pořád čas a rád si vzpomenu na to období facebook ještě nebyl a můžu říct že i ta doba byla jina a oničem jinym, lide vám psali sami od sebe, nebyl problém si kdykoliv někoho najít a dnes nemám slov , a ona právě se taky dost ale asi změnila k horšímu, když jí píšu že si jí vážím že jí děkuju za to že si uměla vždycky namě čas tak se mi akorát vysmívá nebo ingoruje tak si říkám jestli to vůbec má nějakej smysl diskutovat s takovym člověk dal ale je mi to líto že zrovna i ona se tak až změnila .

Jinak nemám zakym jít většina přátel už má rodiny a prostě se starají jen o sebe ale taky mi příjde že žijou takový sobecky životy takový uzavřený ty lidi jsou, nevim vůbec co dál vůbec jak žít co stim všim . Akorát teda mám nějaký ty koníčky, čtu kroniky, zajímám se o historii sem tam s hledačkou jdu do lesa, že jsem i v tý přírodě ale to je tak maximalně všechno :/. Je to jak křeček v kolotoči takovej bludnej kruh ze kterýho není snadný se dostat :/.

Ještě jsem chtěl doplnit jednu věc, že je to ten nejhorší pocit se každý den ráno se probudit a vědět že vás nic nečeká, že se musíte spokojit jen stim co máte jinak člověk nemá ani šanci v okolí nikde ani hnout s těmi lidmi jsou jak vyplí,nevim prostě co vůbec dál kvůli tomu že mě nedokáže nic naplnit tak člověk nemá sílu ani docházet do práce .