Nejste přihlášen/a.
Nějak se poslední roky ve vztazích plácám. Je mi 32,takovej normální kluk.Půl roku bez holky.
Katka. Měl jsem ji rád a ona mě, od jara do podzimu krásný vztah, byla o 7 let mladší,bydlela ještě u rodičů v domě a dodělávala školu,ale spali jsme občas u mě,což je 30km daleko.V říjnu se trochu topila ve studijních povinnostech,snažil jsem se jí pomáhat,ale bylo to spíše horší.Už kdysi kvůli jedné lásce sekla se školou a rodiče to těžce nesli,i s nimi jsem mluvil.Chtěl jsem jí dát větší prostor pro školu a i mě začaly v práci náročnější časy,ale nelíbilo se jí,.že už se tak často nevídáme.Když potom lehce natukla ukončení vztahu(chtěla mě nějak vyburcovat), tak jsem souhlasil a udělal to.Nebylo to lehké a ani pro ni,ale dělal jsem to hlavně kvůli ní a její škole.Našla si potom nějakou záplatu,odjela na půl roku do Irska a pak další rok dodělala školu.A až pak jsme byli schopni si o tom všem zpětně promluvit.
Lída. Jako z blbého romantického filmu, pokladní na pokladně v Tescu, jiskry lítaly hned na první pohled, ona nebyla schopná pořádně namarkovat zboží, já ho zase dát do tašky.Nepadlo ani slovo,to nešlo,jen ty pohledy a blesky.Na visačce bylo její jméno..Ještě jsem tam šel asi třikrát a jednou ji na pokladně znovu potkal,chtěl jsem být statečnější,vtipnější,nějak to posunout nebo říct slovo,ale proběhlo to jako poprvé.Nakonec ve mě zvítězil rozum,který říkal,že by z toho dlouhý vztah nebyl a ublížil bych jí případným časným rozchodem.A proč by z toho dlouhý vztah nebyl?Potřebuju vedle sebe tak trochu intelektuálku,akční bytost,ona byla spíš opak.Hezká,s umělýma nehtama (ty nemám rád),kulturní rozhled končící u Titaniku.Nemyslím to zle,prostě jiná krevní skupina..Detail,možná blbá dedukce.Ale snažil jsem se vidět dál a raději to utnout dřív.Nejdřív co to šlo.
Martina. Teď mám na seznamce už asi měsíční krásnej "vztah" se stejně starou holkou,má malého syna,podle fotky milá a hezká,dvakrát jsme si i volali,hodně si rozumíme,za týden to vypadá,že se sejdem.Mám z toho docela strach,protože je to celé taková virtuální zamilovanost,začlo to z její strany a já to opětoval,protože je to nakažlivé a milé,ale v duchu jsem střízlivý,šance že to zafunguje i fyzicky moc velká není.Kdyby to někdo četl,tak si řekne,že si píší dva těžce zamilovaní lidé.Nechci jí ublížit,tak i uvažuju o tom,že se s ní nesejdu a ukončím to.
Je na to nějaká diagnóza?Kamarádi na nějaké empatie a přílišné přemýšlení kašlou a s "holkama" problém nemají. Já jsem do spousty vytahů nešel,protože vím,že by to nebylo ono (alespoň z mé strany) a než abych ublížil nebo ztratil její i můj čas,tak to raději nerozvíjím vůbec.Diagnóza? Blázen?
Milane, předem se omlouvám za tykání. Ptáš se na diagnózu a já předpokládám, že chceš slyšet upřímnou odpověď. Tady je.
Diagnoza zní... zbabělec.
Nevypálila jsem tohle slovo jako první, co mě napadlo, ale popřemýšlela jsem o Tvém příběhu. Hledala jsem pocit, který ve mě vyvolal. Teď to zkusím zdůvodnit. Jedna z dívek Ti jenom naznačila rozchod, okamžitě jsi to ukončil. Jiná, protože Ti nepřišla dost dobrá, tak jsi ani nezačal. (přitom by ses divil, jak si jsou lidé po pár letech soužití podobní). Poslední z děvčat zase. Rozumíte si, má malého kluka a Ty nemáš odvahu se sejít. Proč? Nemáš na to, abys překonával překážky? Bojíš se rozchodu? Přesněji řečeno, bojíš se toho, že dostaneš "kopačky" Ty? Chceš ideální děvče na zlatém podnose, aniž bys něco obětoval, aniž bys cokoli riskoval, aniž bys na vztahu, či jeho dokonalosti pracoval? Bojíš se, že to nedokážeš.
Už jsem tady na podobný dotaz reagovala a musím souhlasit s Mařenkou - mně se Váš problém jeví jako strach před závazky, před zodpovědností... a jsme zase u toho kouzelného hesla "nevaž se, odvaž se"... takže Vy se nechcete vázat, protože byste nemusel už mít dost prostoru na odvaz. Tak co s Vámi?
milan1978, v životě lidském jsou chvíle a okolnosti, kdy je potřeba také poslouchat srdíčko, ne co našeptává bázlivý rozum. Seznamovat se je vždycky pro každého risk, ale proč si to pořád zdůvodňovat, že to nemá smysl? Ten rozum použijte až to opravdu s nějakou nevyjde, budete ho potřebovat k zachová duševní rovnováhy. Zatím se rozcházíte aníž byste se blíž seznámil, prostě utíkáte. Možná potřebujete ještě emočně vyzrát. Karina
Můžu taky svůj názor? ikdyž už máte nějaký ten rok, neumíte žít. A neumíte říci-Děkuji ti, živote, za tuto hezkou chvilku, za tento pěkný prožitek, za tuto pěknou vzpomínku. Život není kvádr, který můžete zvážit, změřit, zhodnotit jestli stojí za to. Život je mozajka z lesklých, bílých, šedých, černých střípků, kamínků. A mezi tím je písek, popel. Je potřeba poděkovat životu za ty kamínky a snažit se, aby ta mozajka byla co nepestřejší. Když už pro nic jiného, tak pro to, abychom v domově důchodců měli na co vzpomínat. A co vy? Na co budete vzpomínat? Na to, jak jste se bál, pohrdavě mluvil o něčem, co neznáte, o tom, co jste chtěl, ale nikdy si na to nesáhl?
Myslím,že si tu diagózu zjednodušujete nebo povrchně čtete Nevím,kde z toho popisu vidíte v Milanovi sobce. Láska je nesobecká a mě přijde, že je citlivý,možná až moc -on tím trpí nejvíc a mnohem víc než si přiznává, ale raději vezme to utrpení na sebe než by ho předal dál. Katku nechtěl odluzovat od školy a až když ona sama přišla s možností rozchodu, tak jí to ulehčil. Lídu nechtěl zranit, přitom by každý jiný kluk do ní šel a užíval si, už jen z toho pocitu sobeckosti "já miluju, ostatní se přizpůsobí".Vám se nikdy nestalo, že se zamilujete do někoho, kdo není ten správný? V šestnácti do toho jde každý po hlavě,ale ve 30letech už člověk použije i rozum. A Martina mi přijde jako romantická duše, která má poněkud naivní a romantické představy o seznamkách,mě se stalo mockrát, že jsem si s klukem po chatu výborně rozuměla a pak to v reálu bylo o ničem.
podpořím terkuml... někdo byl vychovávaný k bezohlednosti, je z něho rváč, poživačník, madam Pompadur, další je citlivý, ohleduplný, nevýbojný, nezískal v mládí svoji jistotu, dohání to teď... jsme obrazem svých rodičů, teda kromě jiného...
tak jako tady, někdo si udělá obraz hned, někomu to trvá déle a čeká na více informací...
možná, až tazatel zareaguje a dá další pěkné povídání spolu s vysvětlením, budeme moci hodnotit znova a lépe...
já si myslím jednu věc- prostě jste zatím nepotkal tu pravou.... Nesouhlasím s tím názorem , že jste zbabělec...vůbec jsem to nepochopila. Já bych tomu nechala volný průběh...nechce se Vám do setkání s dívkou ze seznamky? Tak to prostě nedělejte. Užívejte života- sportujte - podnikejte výlety- choďte do kina- do divadla- na fotbal- na pivko...určitě někde potkáte tu pravou lásku - hlavně buďte v pohodě a netrapte se nějakou nesmyslnou diagnózou. Blázen budete , až se bláznivě zamilujete ! Držím palečky.
nejsi blázen, ale zatím jsi ještě nezralý, ale neboj, časem se to zlomí...tak kolem čtyřicítky, pak budeš lovit zralé třicítky jako na běžícím pásu, ony budou při Tvém spalujícím poheldu rudnout, Ty ani okem nemrkneš, i kdyby Ti ta holka sahala pod ubrusem v reatauraci do rozkroku...
Psát si měsíce na seznamce je ta největší blbost, vytváříš si virtuální vztah, který s největší pravděpodobnopstí skončí po první schůzce vystřízlivěním... psychoologové doporučují co nejdříve vylákat dotyčnou na schůzku...myslím že 14 denní dopisování je maximum, a pokud si ony myslí, že spěcháš, necháš jí prostě být, některé ženy si na netu prostě jen krátí dlouhou chvílku v práci...
pokud jde o holku s dítětem, myslím že bys měl mít také nějaké dítě, aby to bylo vyrovnané...tím narážím na ten titanik...stejná ktrevní skupina, i pokud jde o počet závazků...když to bude vyrovnané, může to dobře fungovat, jinak nemusí...
Závěrem...jsi v pořádku, to cos popsal ber s nadhledem, chce to čas...
Dobrý den, Milane! Nemyslím si, že jste zbabělec, jak to tu v diskusi proběhlo. Dost totiž nad vším přemýšlíte. Kdybyste byl zbabělec, tak do podrobna ty vztahy pitvat nebudete. Jakou máte diagnozu? Vy jste vážně asi nepotkal tu pravou. Jako ano, u dívky z Tesca sršely jiskry, ale to je chemie. Že Vás odradily nakonec její dlouhé umělé nehty, na tom není nic nepochopitelného, když se Vám toto nelíbí. Ženám se taky na mužích ledacos nelíbí. Hm, co se týká Martiny. Virtuální zamilovanost formou dopisů. V textu je toho totiž možno tolik vyslovit, člověk si ledacos i vybásní na tom druhém, ale když se pak lidé setkají a dívají se z očí do očí, může zamilovanost lehce zmizet a nastoupí zklamání. Já Vás chápu, že máte strach, že to takto může dopadnout a Vy byste Martině mohl ublížit. A to zřejmě nechcete. Co je to půl roku bez holky oproti věčnosti? Možná byste se neměl do těch vztahů tak nějak hnedka vrhat. No vrhat, s dívkou z Tesca a Martinou to snad ani vztahy nebyly, že. A tak mě napadá, když píšete, že jste do spousty vztahů ani nešel... byly to by to vztahy, které vznikly z podnětu Vašeho, nebo těch dívek či žen? Protože pokud to bylo z podnětu ženy, tak Vás třeba drží zpátky zrovna toto. Možná byste si chtěl něco "ulovit" sám. Sám se o nějakou dívčinu či mladou ženu pokoušet a dobývat jí, nadbíhat a snažit se jí získat. Mně to vážně spíš připadá, že zatím ty Vaše vztahy byly z podnětů ženy. A Vy nechcete být loven, ale býti lovcem. Není tomu tak?
Zdravím všechny a děkuji za postřehy,myslím, že eualie se přiblížila mé "diagnóze". Ty dlouhé nehty byl jen takový detail,ale spolu s oblečením a dalšími vnějšími znaky o člověku vypovídají dost.Nejblíž jsou mi a nejvíc mě přitahují holky, které jsou třeba rády na koncert,které vyrážejí s batohem na zádech na výlet do hor, které mají rády vítr ve vlasech. No a s tím se mi moc neslučují třeba ty umělé nehty,ono i mezi umělými jsou decentní varianty a pak takové ty "štětkovské" hrůzy,což byl případ Lídy.Nechci ji nijak hodnotit,fakticky ji vůbec neznám a už nepoznám,ale na 90% vím,že bychom si nesedli.
S Martinou jde přesně o to,že jsou tam ty romantické virtuální představy,mě docela baví se toho účastnit, mám v tom i určitý deficit,ale jsem realista,jakkoliv by to bylo krásné,kdyby to vyšlo.Pokusím se to dotáhnout ke schůzce,už jenom proto,že tím,co je nejpravděpodobnější,to jest lehkým rozčarováním a tím,že si fyzicky naživo nesedneme,bych Martině ublížil méně než tím,že bych ji nechal v nedosněných snech a představách.
Asi jsem trochu blázen,ale já opravdu nechci ubližovat a to je u mě asi i nad mými vlastními pocity.Když mi bylo patnáct šestnáct sedmnáct,tak jsem měl dvě neštastné školní lásky,prostě klasika,zamilovanej jako blázen do spolužačky v osmičce a pak do jiné ve druháku, ta první to asi ani nevěděla,ale od ní ke mě nic něšlo,ta druhá se chovala mile,poslal jsem jí i nějaký dopis,ale poslala mě slušným způsobem do kytek,ale pak to zřejmě vykecala některým spolužačkám,takže docela trapas,ale něčím podobným si prošel asi každý,jen u mě to opětování od holek přišlo až později,v jednadvaceti. Tak jako tak v sobě mám sklon neubližovat a raději si to někde sám slíznout v rohu,než to přenášet na druhého.
Do spousty vztahů jsem nešel,ale to vychází z předchozích zkušeností,měl jsem dva vztahy,které vznikly z toho,že jsem potkal milou sympatickou holku (jedna z nich byla ze seznamky,ale to už je hodně dávno),byla mi sympatická,ale asi nic víc,ono se to nepozná hned,až na jedinou výjimku Lídu je u mě proces zamilování postupný a pomalu se rodící (spolužačky, jedna kamarádka kdysi). Ona mě tedy sympatická byla,ale já jí mnohem víc,zamilovala se a začala víc tlačit na pilu, což mě odrazovalo,takže ve mě se nic ani nestihlo probudit,takže jsem to potom několik týdnů ukončoval,ale blbě,protože z její strany to bylo velmi emotivní,často i brečela a prosila,abych s ní byl a to je situace,kdy přitažlivost veškerá mizí a nastupuje bezradnost, jak neublížit ještě víc,ale zároveň to ukončit.
"Ulovit" sám,to je asi ono,ale na druhou stranu to vyžaduje určitou strategii a postup a vymýšlení,což mě zase nebaví,mám asi naivní představu, že dvojice, která je nějakým způsobem rovnocenná, doplňuje se a vznikne v jeden okamžik z podnětu obou je "správnější" než dvojice,kdy je jeden,který nechce,je nějakou dobu loven a naháněn,až ke vytahu svolí. Já vycházím z toho, že buď mě ten druhý chce a nějak to dává najevo -nebo alespoň nevysílá odmítací signál,ale takové to hraní jakože říkám ne a myslím ano a čekám,co vymyslí druhý a že to zkusí popáté, to mě nejde. Možná i to je ta chyba.
Dobré odpoledne, Milane. Podstata Vašeho problému je jednoduchá. Vy jste fakt nepotkal tu pravou. Věřte mi. Když byste ji potkal, dělal byste všechno možné pro to, abyste ji získal. Někdy se žena tváří odmítavě, ale jen proto, aby nedávala najevo příliš okatě svůj zájem. Zkuste si někde nastudovat řeč těla (na internetu), podle toho je dosti dobře poznat, jste-li protějšku sympatický, nebo ne. Řeč těla nejde příliš naučit, to je prostě nějak automatické a podvědomé, proto to dosti o člověku vypovídá. Ne každý se zamilovává na první pohled. Vývoj zamilování opravdu může trvat déle. Copak jste neslyšel někdy vyprávět např. ženu, že než začala chodit se svým partnerem, tak jí byl hrozně, ale hrozně protivný? Ale tím, jak o ni jevil neustálý zájem (apod.), tak si ji nakonec získal. To nepíšu proto, abyste nějakou dívku uháněl, i když je jasné, že ona Vás opravdu nechce a dává to najevo všemi možnými způsoby. Jen ta možnost tu prostě existuje. Já bych řekla, že Vy ve skutečnosti moc zkušeností se ženami nemáte. A když byste náhodou byl lovcem, tak máte strach z toho odmítnutí. Proto jste nakonec chodil s dívkami, které si lovily Vás. Jenže to Vám zase nevyhovuje, nebot nerad cítíte tlak na pilu (to je pochopitelné). Některé ženy chtějí být dobývané, jiné mají rády hned jasno. Já věřím tomu, že někde je nějaká dívčina, taková do nepohody, kterou baví ty koncerty i s báglem na zádech vyrazit do přírody a čeká na toho svého prince. A taky nenechází, protože všichni mladí mužové okolo ní jsou buď zadaní, nebo chodí do hospody apod. Vy zase věřte, že jednou takovou dívku či ženu potkáte a že to bude láska na první pohled. Tak hodně štěstí!
Ještě k zamilovanosti, myslím,že se s ní dost lidí ohání a zaklíná,ale nemyslím si, že je to jediná cesta ke správnému vztahu a že bez ní to nejde.Naopak si myslím, že k tomu, abych si s dotyčnou rozuměl, měl s ní společný pohled na život, sdílel s ní to dobré i to zlé, těšil se na společné chvíle,smál se s ní a měl o ní strach,tak nepotřebuju ten prvotní chemický kopanec,který stejně nepřetrvá navěky.
milane1978, když to cítíte takto, pak stačí ukázat mnohým slečnám a mladým paním vaši tučnou šekovou knížku. A uvidíte, že najednou bude spousta těch, které budou naladěné na stejnou vlnu jako vy. A ani nepoznáte že s Vámi hrají hru. A tuhle roli budou hrát tak dlouho, dokud vy budete mít ...A pro vás to bude také dobré, můžete kdykoliv tu šekovku ukázat jinde ... Vždyt přeci nejde o lásku. Pokud ale to konto nemáte, tak se smiřte s tím, že většina normálních holek chce, aby byla mužem milována.
Karina
Přesně tak.
Milane, podle Vašeho náhledu bych dnes nebyla tam kde sem a můžu říct, že si opravdu nestěžuji. Manžel se mi na první pohled nelíbil vůbec, ale dostal mě kyticí a sladkými slůvky. Pak jsem se zamilovala. Kdyby byl hned ze začátku takový, jaký je doopravdy, nezůstala bych s ním. (platí to i obráceně, ze začátku ho přeci nesprdnu za něco) Ono se to špatně vysvětluje, možná mě někdo pochopí. Víte, ono to platí i obráceně, kolikrát se zasmějeme, jak jsme se jeden před druhým "přikrášlili".
už chápu, ty nehledáš ženu, která by ti delším pohledem rozproudila krev v žilách, ty hledáš jen kamarádku...o chemické reakce nejde...pak je vše v pořádku, jsi normální
Víte, Milane, co je zamilovanost? To je opravdu jenom chemie. Zamilovanost je, že toho druhého člověka opravdu chcete poznat úplně, ale úplně nejblíže. Zamilovanost ale také nasazuje lidem růžové brýle. Zamilovanost ve vztahu trvá tak rok, pak by mělo nastoupit to, co jste popsal - že s protějškem je Vám hezky, rozumíte si, těšíte se ze společných chvíl, máte o něho strach. Někdy ale, když člověku spadnou růžové brýle, tak zamilovanost se vytratí a najednou vidíte všechno, co vám na tom druhém vadí. Neumím si ale představit vztah bez té prvotní zamilovanosti, kdy po protějšku opravu toužíte.
Ahoj Milane,
naprosto tě chápu, protože já to mám hodně podobně. Pokud cítím, že by to nefungovalo, tak de facto utíkám. Ale ne ani tak proto, že bych byla zbabělec, ale proto, že nechci dělat tomu druhému zbytečné naděje, protože vím, že pak by ho to bolelo daleko víc.
Nepřipadáš mi jako blázen, spíš tak nějak víš co chceš, ale zatím jsi to nenašel, proto jsi do toho vztahu nešel. Aspoň tak to na mě působí. Víš, já razím jednu teorii - než být s někým, kdo mi "nesedne", tak to radši budu sama. Spousta lidí to asi nedovede pochopit, protože spousta lidí praktikuje teorii - "za každou cenu s někým, hlavně nebýt sám".
Moje rada zní, míň to hrotit. Nepitvej to tak, neřeš to tak. Ono to přijde samo.
Jen ještě jedno doporučení. V jednom z těch komentářů jsi psal, že tě nebaví vymýšlení balících taktik nebo strategií nebo tak něco... Prosim tě, na to se v klidu vykašli... Pokud se ti nějaká holčina líbí, je ti sympatická a chceš s ní být, tak nic takového nepotřebuješ. Ono samotné "ahoj, já jsem Milan" někdy stačí. Držím palce!
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.