Nejste přihlášen/a.
Asi dělám někde něco špatně
Měl jsem minulý týden rande se slečnou ze seznamky, říkejme jí třeba Jana. Za poslední půlrok to bylo asi páté rande se slečnou z internetu. Jsem 8 měsíců po posledním vztahu a nenudím se, mám hodně zájmů a více času na ně,
ale není s kým sdílet zážitky a docela bych někoho rád našel. Na druhou stranu hledáním nijak výrazně nežiju, jen občas to na seznamce zkouším a občas se tam potkám s hodně zajímavou holkou se spoustou zájmů, smyslem
pro humor a s názorama podobnýma mým. Prostě si padneme na dálku do oka. A tak tomu bylo i s touhle poslední slečnou Janou, asi tři týdny jsme si psali a pak jsem ji pozval do divadla, ona souhlasila a navrhla, že pak půjdeme
na oslavu narozenin její kamarádky. Před divadlem jsme šli na večeři (také jsem ji pozval - tak to má myslím být, nenechal bych ji platit, přestože ze slušnosti chtěla - akorát jsem jí řekl, že mě na následující oslavě
na oplátku může pozvat na víno), divadlo se líbilo, povídali jsme si, byla sranda. Po divadle jsme šli na tu oslavu, měl jsem pro oslavenkyni (ačkoliv jsem ji neznal) připravený dárek, nic extra drahého, ale měla radost,
oslava probíhala pěkně, pilo se, povídalo (nejsem typ, který bude nejvýřečnější a středem pozornosti v nové a neznámé společnosti, ale zapadl jsem a účastnil se dialogů), Jana mě pozvala na víno, tancovalo se - dvanáct
lidí na parketu a blbnutí, žádné ploužáky - to jen pro úplnost. Ve 2:00 oslava skončila a rozloučili jsme se. Padla věta (od ní), že to bylo pěkné, že děkuje za pozvání a že to můžeme kdyžtak někdy zopakovat. Neříkám
to přesně slovo od slova, ale obsahově to sedí. Já jsem odpověděl nějak podobně, jinak ani odpovědět nelze - neřekl bych moc se mi to dnes líbilo, jsi skvělá, určitě tě musím co nejdřív vidět, i kdybych to tak cítil.
Ono to tedy mému pocitu docela odpovídá, ale jak říkám, je předčasné dělat závěry po jedné schůzce a takováhle otevřenost v počátku vztahu je zakázána. Myslím, že potenciál by tam byl a nikde není napsáno, že se z toho
musí vyvinout vztah a ne třeba kamarádství, kdy se uvidíme třeba jednou za měsíc, ale budeme o sobě vědět a komunikovat.
Asi půl hodiny po rozloučení jsem jí poslal esemesku (neumím v těchhle případech neposlat zprávu - možná je to chyba), ale nic zásadního neobsahovala, alespoň jsem to tak chtěl, aby z ní něco netrčelo a aby jen shrnula věty,
kterými jsme se rozloučili.
esemeska: Vecer se povedl, diky za milou spolecnost. Dobrou noc a nashledanou.
e-mail: Ahoj, jak je po oslavě? A jak jsou na tebe hodní v práci? (měli v práci nějaké resty a hořely termíny) Pozdravuj prosím ještě Hanku (oslavenkyně) a Petra (její přítel), ani jsem se s nimi pořádně nerozloučil.
Na esemesku nepřišla odpověď a na e-mail poslaný třetí den též ne.
A podobně to dopadne pokaždé. Jednou se mi stalo to, že rande se slečnou proběhlo, pak druhé, bylo to hezké a vypadalo to nadějně (ještě k žádnému fyzickému kontaktu - vzetí za ruku a tak - nedošlo) a ona pak přestala
odpovídat na vzkazy a brát telefon, přestože jsme byli domluveni. Zkusil jsem to asi třikrát nebo čtyřikrát, nechal dva vzkazy, abych vyloučil chybu doručení nebo nějakou její indispozici, ale už se neozvala.
Mě vadí ten mrtvý brouk, ta jakoby neupřímnost. A stačilo by třeba napsat yl jsi tragickej, sorry, nikdy více. V profilu mám uvedeno, že hledám seznámení přátelské nebo vážné a opravdu by mě nevadilo si takhle najít
kamarádku, i o tomhle je s těmi slečnami řeč když si dopisujeme před setkáním a cítí to podobně.
Co dělám špatně? Myslím, že na pilu ani trochu netlačím. Nevypadám sice jako Bruce Willis, ale myslím, že jsem docela sympatický a vtipný společník. Jsem starej? Špinavej? Smrdím? Myslím, že ne, na tohle dost dbám, ale
nemám to každý den potvrzeno od nějaké třetí osoby, která mě zkontroluje.
Jana je ten typ holky, která jezdí pod stan, na vodu, do hor, ale k tomu chodí za kulturou a je i městský člověk. Taková ideální kombinace,kterou hledám, sám jsem stejný. Je tedy o šest let mladší (mě je 33), ale to myslím problém
nebyl. Byla mi sympatická a myslím, že i já jí, ale tohleto bohužel moc rozpoznávat neumím. Nešlo jistě o lásku na první pohled, to ani nejde očekávat. Zkrátka jsme si jen sedli. A zase nic.
A takových Jan bylo poslední dobou asi šest. Kde je zakopaný pes,prosím?
Milý Ondro! Ono je to v dnešní době fakt těžké, když je člověk slušný. Moji předřečníci mají pravdu, chce to trpělivost. Ale existují i jiné možnosti, než seznamky. Já byla se synem 13 let sama a chlapa už nechtěla ani vidět.(po prvním rozvodu). Bývalo mě smutno, ale to nebyl ještě internet. Pak jsem nastoupila do nového zaměstnání a tam mě s mým nynějším manželem dali dohromady spolupracovníci. Mě se nelíbil a nechtěla ho, ale oni do něho i do mě tak dlouho klavírovali, až jsme si dali rande. A já zjistila, že vzhled není všechno, no a jsme spolu 15tý rok. On je ten typ, čím starší, tím hezčí, naštěstí pro mě. A já mám kamarádku (VŠ), je jí 33 let, je svobodná, hezká, zábavná a nenapadlo by mě, že nemůže sehnat pořádnýho chlapa pro život. Loni si mě posteskla, a jen tak z legrace mi řekla, jestli o někom nevím. No, je to sranda, ale já ji poradila jednoho taky VŠ od nás z dědiny, ona mu napsala, rok spolu chodili no a za měsíc se berou! Řekla mi, že by k němu v životě nepřišla, kdybych jí o něm neřekla, a tak mám radost, že jsem dvěma osamělým pomohla ke štěstí. Jiskry prý létaly od počátku. Tak tady vidíte, že "líná huba, holé neštěstí". Třeba by kamarádi pomohli, třeba nikoho z vašeho okolí ani nenapadne, že hledáte. Hodně štěstí a ze slušnosti neustupujte. Jednou se objeví taková, která za to stát bude.
doplněno 10.09.10 08:37:Ondro, co takhle se zaregistrovat a napsat vnitřní poštou Manon?...
Vaše otázka mě zaujala, přečetla jsem i všechny komentáře. Mám přítelkyni, kamarádku se kterou jednou za čas řešíme to stejné. Taky se pokouší seznámit se s někým přes internet, má profil na seznamce, někdy muži osloví ji, někdy vybere ona nějakého muže který ji zauja a osloví ona jeho. Schůzek proběhlo několik a většinou u té první i zůstalo...Muž ji zaujal, navrhnul nebo ona navrhnula další setkání a tím to skončilo..Některým se třeba nelíbila ona, to se dá pochopit ne každý je sympatický každému, někteří zájem projevili a na další následný kontakt už nereagovali..někteří si dokonce profil na seznamce i smazali. .a je velmi těžké si to nebrat osobně. Každé to jakoby vydařené rande a následné odmítnutí jsme spolu probraly, co mohlo být špatně atd. až jsme došly k tomu, že někteří lidé se ani seznámit nechtějí, baví se třeba jen tím poznáváním se, otukáváním.. a to že mnohdy mají takhle rozjeto s několika dalšími je možné, už jsme se stím taky setkaly.. Takže moje rada pro kamarádku je vždy stejná, neber si to odmítnutí moc osobně a vydrž, jednou se třeba objeví zajímavý člověk který bude stát o další a další rande.. A to stejné bych poradila i vám, hodně štěstí a trpělivosti. Lifenka
Děkuji za reakci, osobně to určitě neberu, spíš mě znepokojuje stejné "chování", byl bych klidnější, kdybych měl třeba po sedmi schůzkách jednu kamarádku,se kterou občas pokecáme a tři holky, které mě den po schůzce řeknou nebo napíšou, že to bylo fajn,ale nechtějí pokračovat v žádné formě kontaktu,protože se třeba podle nich míjíme nebo že už mají dost kamarádů a i když jsem docela milej,tak už mě do svého hejna nepřijmou. To bych bral. Myslím,že umím i docela číst situaci a poznal bych,kdyby už v průběhu schůzky něco skřípalo a ona hodinu nebo dvě hrála milou a povídavou holku, protože nechce utéct už po pěti minutách.
Překvapuje mě to i proto,že si myslím,že vzájemným postupným výběrem vylučuji (a i protějšky vylučují mě) děvčata,se kterými by nebylo o čem povídat,čemu se smát a které jsou úplně jiné co se představ o životě a o prioritách týče.
Zkoušet budu asi dál, ale bere to docela vítr z plachet.
Vítr z plachet.. hezky řečeno. Ještě bych dodala že si člověk musí udržet nadhled a příliš neočekávat od každého takového setkání, aby potom nebyl zklamaný ale spíš se nechal příjemně překvapit Jinak jsem toho názoru, jak tak kolem sebe pozoruju, že lidi už ani neumějí nebo nechtějí být k sobě upřímní.. a to si myslím že je i případ té vaší Jany.. Je možné že i přestože se jí večer s vámi na oslavě atd. líbil a nabídla vám další setkání , tak doma si to mohla celé pro sebe zrekapitulovat..a rozhodnout se že už vás vidět nechce, nebo potkala někoho zajímavějšího třeba..a jen nesebrala odvahu vám to na rovinu napsat. Samozřejmě, neodpovídat na smsky, a nenapsat ani čárku do emailu prostě jak-koliv zareagovat aby ten druhý věděl jak na tom je.. to já osobně považuji na hranici slušnosti. A ještě poznámka na závěr, přemýšlela jsem a já osobně neznám nikoho kdo by se seznámil přes internet, seznamku atd. nikoho komu by to vyšlo.. ale jsou takové příběhy, občas si někde přečtu že to někomu štastně dopadlo , a takový "happy end" přeji i vám. Lifenka
Je možné, že ta sms nebo email se slečnám nelíbí. Jana jde z prvního rande, chce zbytek večera mít klid a zrekapitulovat si to - jaký jste byl a jak se jí jevíte s odstupem času. A když do toho přijde smska, třeba si řekne, že jste moc nedočkavý. Třeba by to chtělo poslat až příští den dopoledne. I takové detaily mohou rozhodnout, jak píše Mařenka - stačí hnědá izolepa
Dám to sem ještě jednou, ono se to nějak divně naformátovalo a blbě se to čte:
Měl jsem minulý týden rande se slečnou ze seznamky, říkejme jí třeba Jana. Za poslední půlrok to bylo asi páté rande se slečnou z internetu. Jsem 8 měsíců po posledním vztahu a nenudím se, mám hodně zájmů a více času na ně, ale není s kým sdílet zážitky a docela bych někoho rád našel. Na druhou stranu hledáním nijak výrazně nežiju, jen občas to na seznamce zkouším a občas se tam potkám s hodně zajímavou holkou se spoustou zájmů, smyslem pro humor a s názorama podobnýma mým. Prostě si padneme na dálku do oka. A tak tomu bylo i s touhle poslední slečnou Janou, asi tři týdny jsme si psali a pak jsem ji pozval do divadla, ona souhlasila a navrhla, že pak půjdeme na oslavu narozenin její kamarádky. Před divadlem jsme šli na večeři (také jsem ji pozval - tak to má myslím být, nenechal bych ji platit, přestože ze slušnosti chtěla - akorát jsem jí řekl, že mě na následující oslavě na oplátku může pozvat na víno), divadlo se líbilo, povídali jsme si, byla sranda. Po divadle jsme šli na tu oslavu, měl jsem pro oslavenkyni (ačkoliv jsem ji neznal) připravený dárek, nic extra drahého, ale měla radost, oslava probíhala pěkně, pilo se, povídalo (nejsem typ, který bude nejvýřečnější a středem pozornosti v nové a neznámé společnosti, ale zapadl jsem a účastnil se dialogů), Jana mě pozvala na víno, tancovalo se - dvanáct lidí na parketu a blbnutí, žádné ploužáky - to jen pro úplnost. Ve 2:00 oslava skončila a rozloučili jsme se. Padla věta (od ní), že to bylo pěkné, že děkuje za pozvání a že to můžeme kdyžtak někdy zopakovat. Neříkám to přesně slovo od slova, ale obsahově to sedí. Já jsem odpověděl nějak podobně, jinak ani odpovědět nelze - neřekl bych "moc se mi to dnes líbilo, jsi skvělá, určitě tě musím co nejdřív vidět", i kdybych to tak cítil. Ono to tedy mému pocitu docela odpovídá, ale jak říkám, je předčasné dělat závěry po jedné schůzce a takováhle otevřenost v počátku vztahu je "zakázána". Myslím, že potenciál by tam byl a nikde není napsáno, že se z toho musí vyvinout vztah a ne třeba kamarádství, kdy se uvidíme třeba jednou za měsíc, ale budeme o sobě vědět a komunikovat.
Asi půl hodiny po rozloučení jsem jí poslal esemesku (neumím v těchhle případech neposlat zprávu - možná je to chyba), ale nic zásadního neobsahovala, alespoň jsem to tak chtěl, aby z ní něco netrčelo a aby jen shrnula věty, kterými jsme se rozloučili.
esemeska: "Vecer se povedl, diky za milou spolecnost. Dobrou noc a nashledanou."
e-mail: "Ahoj, jak je po oslavě? A jak jsou na tebe hodní v práci? (měli v práci nějaké resty a hořely termíny) Pozdravuj prosím ještě Hanku (oslavenkyně) a Petra (její přítel), ani jsem se s nimi pořádně nerozloučil."
Na esemesku nepřišla odpověď a na e-mail poslaný třetí den též ne.
A podobně to dopadne pokaždé. Jednou se mi stalo to, že rande se slečnou proběhlo, pak druhé, bylo to hezké a vypadalo to nadějně (ještě k žádnému fyzickému kontaktu - vzetí za ruku a tak - nedošlo) a ona pak přestala odpovídat na vzkazy a brát telefon, přestože jsme byli domluveni. Zkusil jsem to asi třikrát nebo čtyřikrát, nechal dva vzkazy, abych vyloučil chybu doručení nebo nějakou její indispozici, ale už se neozvala.
Mě vadí ten mrtvý brouk, ta jakoby neupřímnost. A stačilo by třeba napsat "byl jsi tragickej, sorry, nikdy více". V profilu mám uvedeno, že hledám seznámení přátelské nebo vážné a opravdu by mě nevadilo si takhle najít kamarádku, i o tomhle je s těmi slečnami řeč když si dopisujeme před setkáním a cítí to podobně.
Co dělám špatně? Myslím, že na pilu ani trochu netlačím. Nevypadám sice jako Bruce Willis, ale myslím, že jsem docela sympatický a vtipný společník. Jsem starej? Špinavej? Smrdím? Myslím, že ne, na tohle dost dbám, ale nemám to každý den potvrzeno od nějaké třetí osoby, která mě zkontroluje.
Jana je ten typ holky, která jezdí pod stan, na vodu, do hor, ale k tomu chodí za kulturou a je i městský člověk. Taková ideální kombinace,kterou hledám, sám jsem stejný. Je tedy o šest let mladší (mě je 33), ale to myslím problém nebyl. Byla mi sympatická a myslím, že i já jí, ale tohleto bohužel moc rozpoznávat neumím. Nešlo jistě o lásku na první pohled, to ani nejde očekávat. Zkrátka jsme si "jen" sedli. A zase nic.
A takových Jan bylo poslední dobou asi šest. Kde je zakopaný pes,prosím?
ondra77, mě nepřijde z vašeho vyprávění, že byste byl nesympatický muž. Naopak jste inteligentní a ta zdvořilostní sms se mě líbí, i my v rodině máme tenhle zvyk, že si posíláme poděkování za příjemný večer, oslavu apod. Možná, jestli to opravdu na dívky , v tomhle případě konkrétně Janu, nedělá dojem, že jste studený. Už jste spolu komunikovali na netu, tak o sobě víte, zda navzájem hledáte kamarádský nebo partnerský vztah.Ona Vám spontáně nabídla, že si můžete večer zopakovat, že se jí líbil .Snad by to chtělo naopak více se odhalit a říct jí co cítíte. Ne nějaké vyznání lásky, ale popravdě - to jsem rád, ano i mě bylo s tebou příjemně, jsem rád, že jsme se poznali i v reálu, jsi milá a příjemná , rád bych kdybychom si zase někam vyšli... prostě něco jemného a hezkého. Trochu víc a konkrétněnji se před rozloučením pobavit . Ale zase s nějakou hranicí, netlačit na pilu a nechtít závazný termín druhého rande . Víte jak to myslím...Pokud řeknete na rozloučenou pouze něco neosobního , společensky očekávaného, tak mohla Jana znejistět. E-mail to pak už nezachrání. Samozřejmě , může tady být něco,co si možná ani neuvědomujete, co holkám na vás vadí. Možná ji ovlivnila kamarádka , nebyl jste její typ a měla k vám nějaké výhrady, možností je řada.Ale na to tady my nepřijdeme. Jestli máte nějakého blízkého důvěryhodného kamaráda, kamarádku, kolegyni , sourpzence, zkuste se zeptat u nich. Jak působíte na cizí lidi. A jestli najdou nějaké negativum, zapracujte na něm . Ale nemyslím si, že byste se měl kvůli tomu , že vám nevycházejí seznámení nějak stresovat. Chyba opravdu nemusí být ve vás, ani např. v Janě. Prostě není konstelace, nezajiskří to. Na netu je člověk jiný než ve skutečném životě at chce nebo ne. Každý máme nějaké představy a ty se pak při vzájemném poznání nenaplní. A s tím nic neuděláte. Jen hledat dál a nevzdávat to. Určitě ta pravá někde na vás čeká a neminete se . Karina
doplněno 08.09.10 16:58:četla jsem teď jeden z posledních příspěvků a napadlo mě :
možná je na vině ta sms. Lépe řečeno, nepochopení té sms. Možná řada dnešních dívek neví, že je to milá společenská zdvořilost, možná se s tím nesetkaly, vysvětlují si to jako utnutí čehosi, co se dobře vyvíjelo. Kar.
Uff, dlouhé čtení.
Ondro, pes asi nebude zakopaný nikde, alespoň já bych si z toho nedělala hlavu. Seznamovala jsem se před lety taky na inzerát a můj teď už manžel byl asi 28 v pořadí. (ne postelově! ) Když to vezmu podle sebe, tak jsem si bez výčitek mohla vybírat. Nebyli to známí, ani kolegové, ani staří přátelé a tak jsem se nemusela bát pozdějších výčitek. A co si budeme povídat, nic mě do stálého vztahu netlačilo, nehrotila jsem to. Prostě buď HO poznám, nebo ne. Zůstat s někým, kdo mi nepadl do noty, jenom kvůli tomu, že by to bylo takové "blbé", to je moc velké riziko do budoucna. Co vadí v začátku málo, postupem času vadí víc. A někdy mě odradila naprostá pitomost. Třeba černý nárazník u auta slepený hnědou izolepou. Hledejte dál, ono se zadaří.
Zakopaného psa nikde nevidím.Jen si zatim nepadl na tu pravou.Chování mrtvých brouků je v poslední době hodně a ve všech sférách.Nelam si hlavu.Na Tvé straně nevidím nic špatného.Ono se to jednou prolomí.
Já bych za takový večer dala nevim co.
Možná by ses měl jen pro změnu seznámit jinde než přes net.
A věř mi,ne každá je paf z Bruce Willise
Dobré odpoledne, Ondro77! Působíte na mě, po přečtení Vašeho psaní, jako sympatický mladý muž. Spousta lidí se přes seznamky seznamuje. A váš problém? Asi tak - u seznamky nikdy nevíte, jestli si ta dotyčná osoba, která si s Vámi dopisuje, nepíše zároveň i s někým dalším. Ty první schůzky bývají takové nezávazné a spousta žen či mužů to řeší tak, že jde na více schůzek zároveň (protože dostane na svůj inzerát více odpovědí,že) a pak si vybírá, který z dotyčných bude lepší. Samozřejmě, že se takto nechovají všichni. Vy asi ne, řekla bych. Ale ty slečny, se kterými jste se setkal, možná ano. Vy jste takový jako moc slušný, ze schůzky ještě pošlete SMS apod., prostě moc dáváte najevo zájem. Pak ještě píšete email. Je to od Vás moc hezké, mně osobně by to třeba imponovalo, kdybych byla nezadaná a hledala si partnera. Co kdybyste ale zkusil první schůzku ukončit slovy - jako že to bylo hezké setkání a že nyní již záleží čistě na ní, jestli se budete dál vídavat? Ta Jana si dle mého názoru nechávala zadní vrátka otevřená, když Vám řekla, že byste si někdy mohli schůzku zopakovat. Možná, že máte pocit, že na pilu moc natlačíte, ty slečny to ale mohou cítit jinak. A ještě jedna věc, proč dopadáte, tak jak dopadáte. Nenarazil jste na tu pravou. Nepřeskočila ta pravá jiskra. Zřejmě. Ale když vytrváte, tak věřím, že tu správnou dívčinu pro sebe najdete. A věřte že i přes inzerát. Chce to ale vytrvat. Vážně! Tak hodně štěstí!
Nechci radit, ale není to taky tím, že jste možná takový až moc seriozní, studený, právě že jste málo tlačil na pilu. Políbili jste se nakonec? Největší láska měho života byla na první pohled, hned ten den mi řekl, že mě miluje a já mu to věřila, byla to pravda. Já bych spíš ještě když se vám tak líbila, to zkusila jí zavolat nebo napsat. Ještě mě napadlo, co ani sám nemůžete vědět, jestli zprominutím nějak divně nezapácháte, nesmrdíte naftalínem, zuby, dech máte v pořádku?
Díky za postřehy.
Já už jsem se kdysi,před čtyřmi lety,přes seznamku seznámil a to asi tak na třetí pokus,takže docela rychle.Asi to byla náhoda, že hned třetí holka byla ta správná.V reálu mi seznamování nejde,nejsem takový ten hospodský typ(nemyslím to zle), který dvakrát týdně tráví večery s partou kamarádů a po třetím pivu klidně osloví jakoukoliv holku.Ale asi právě ty hospody a kluby jsou ideální -oproti třeba ulici nebo tramvaji,kde je to setkání na pár vteřin a je třeba reagovat rychle-dá se tam navzájem pozorovat,nikdo nikam nejde,podle pohledů lze ledacos poznat.Prostě pro mě je seznamka asi nejlepší cesta,ale je to hrozně zdlouhavé,vždycky docela dlouho trvá,než objevím nějakou zajímavou holku,pak následuje spousta slov a vět a pak,po několika týdnech,to stejně nedopadne.Asi je to hlavně o tom, že ty správné holky,o které je zájem a po kterých se "zapráší",mají několik rozjednaných zájemců najednou,já spolu s dalšími postoupím do semifinále a pak,když se s nimi postupně sejdou,tak z toho vyjdu třeba jako předposlední.
Chce to fakt trpělivost. Ono jestli z toho znervózníte, začnete být roztržitý, uspěchaný, nebudete přirozený a v pohodě. A to každá žena vycítí. To je špatně. Já to po pár nezdarech vzdala, ale v tom smyslu, že jsem si právě řekla "vždyt o nic nejde". Pak, až když jsem se na to chtěla vykašlat úplně, tak přišel ON. "Mého srdce šampion."
A víte co? Na první pohled se mi nelíbil vůbec, normálně mě ukecal. Ještě můžete zjistit, jestli nějaké místní rádio nemá seznamku. Já to tenkrát v Teplicích chytala taky. Když se mi někdo zamlouval, tak jsem mu zavolala. (Uvádí tam telefon na sebe)
Taky jsem neměla téměř jinou možnost. V práci od večera do rána, dopoledne spánek. Taky jsem zkoušela jít sama do společnosti, ale dopadlo to tak, že jsem nafintěná vstoupila do klubu, kde byla nějaká zábava, koupila si cigarety a zmizela rychle pryč.
Nepřestávejte doufat. Přeji úspěšný "lov".
Tak ja budu asi zla, ale co koukam po okoli, tak kazdy tricatnik, ktery je co k cemu, je zadany. V tehle vekove kategorii se muzi spatne hledaji. Znam jich tedy i nekolik nezadanych, ale tam je snad uz po prvnim rozhovoru jasne, proc jsou nezadani. Zkratka jsou divni a kazda normalni zenska od nich utika.
pb, zlá nejste, ale nemůžu s vámi souhlasit. Jak já koukám po okolí a do statistik, tak pořád téměř každé 2 manželství ( dnes partnerstí) se rozpadá. Takže Božských a Úžasných pánů a dam je pouze 50%. Znám několik mužů i žen přes 30, jsou singl a jsou fajn. Kdoví jak je změní partnerství. A do jaké kategorie patříte vy?kar.
příběh na mě působí moc sympaticky, i když si vyjdu s kamarádkou, tak jí večer napíšu, že to byl hezký večer a že děkuju za psolečnost, zrovna tak to napíšu prarodičům nebo kolegům, prostě přijde mi to jako takové milé zakončení večera. Když jsem chodívala na rande, tak se chlapi většinou chovali podobně, žádné tlačení na pilu, hezky pomalu a zdvořile. A já pak přišla domů a říkala si, jestli to píšou proto, že mě nechtějí urazit, ale že je to konce, nebo jestli o mě opravdu stojí. Také nejsem ten typ, který s každým hned vleze do postele, takže hezky pomalu. Až pak jednou. Byla jsem po rozchodu, na chlapy měla vztek, strašnej, chtěla jsem jim ukázat, jací to jsou sobci a zrůdy, sebrala se, odešla s kamarádkou na koncert, kde jsem rozchod patřičně zapíjela. A rozhodla jsem se sbalit prvního chlapa a nějakým způsobem mu ublížit. Tak jsem si jednoho vyhlédla. A jsme spolu dodnes:D Natlačila jsem ho ke zdi s tím, že si s ním užiju a jaké bylo překvapení, když mi řekl, že si to radši necháme na příště. Najednou jsem vystřízlivěla a zpozorněla. Tři dny na to jsme šli na první oficiální rande, o dva dny později jsem s ním odjela na dovču, na kterou mě pozval. Pak přišel první rok, během kterého jsme hlavně poznávali a během kterého jsem se do něj taky zamilovala. Měl za sebou totiž stejně těžký rozchod, kvůli kterému jsem se já tak zlískala Oba jsme se báli dalšího vztahu, ale pomalu to zkoušeli. Dnes spolu stavíme baráček a plánujeme i něco dalšího Chci tím říct, že opakovanou požadovanou a očekávající zdvořilost může porazit i jeden úlet
Ondro, v hospodě tu správnou holku opravdu nenajdete (za sebe Vám klidně mohu říci, že já bych v hospodě partnera pro život taky nehledala). Klidně zůstaňte u té internetové seznamky. Víte, kolik párů se takto seznámilo? A víte kolik z nich Vám řekne, že to bylo až na ixtý pokus? Vytrvejte, odpovídejte na inzeráty a ona se opravdu časem nějaká ta slečna najde. A neberte to zase až tak vážně. Víte, co se říká o tom, když se moc tlačí na pilu, že. Já Vám věřím to, že musíte být z toho takový rozladěný, když tolik pokusů a nic z toho. Možná že i to sebevědomí tak trošku klesá, že. Půl roku hledání na seznamkách není níc. Časem totiž získáte praxi a poznáte hnedka už ze textu toho inzerátu (ovšem pokud odpovídáte), o jakou to slečnu asi jde. Taky z odpovědí se dá ledacos vyčíst. Hodně štěstí při lovu a štastnou mušku!
Ondro a co vyzkoušet pro změnu klasickou, tzv. kamennou seznamku? Tam máte mnohem větší jistotu, že klienti, kteří si dají tu práci s návštěvou seznamky a vyplňováním sáhodlouhých dotazníků a k tomu jsou ochotni zaplatit nemalé poplatky za tuto službu, hledají opravdu někoho vážně a seriózně a jejich osobní informace odpovídají skutečnosti. Ale i tady platí to, co píší rádci předem mnou - trpělivost, trpělivost, trpělivost. (Já to kdysi chtěla - maximálně rozladěná a rezignovaná - po osobním setkání s 15 mužskými ze seznamky už definitivně vzdát, ale pak jsem tomu dala ještě úplně poslední pokus - a po šestnácté to namouduši vyšlo a už jsme s manželem spolu 12 let a máme - troufám si říct - pěkné a spokojené manželství a tři zdravé prima dcery .)
Tak držím palce, však ono to dříve či později vyjde!
podle statistik, zpracovaných na základě vyplněných dotazníků uživatelů několika seznamek je relace, ve které lze najít někoho vhodného docela zají avá, musíš jín na schůzku minumálmně 5x a maximálně 60x...Takže vytrvale pokačuj...
K tomu dlouhému článku mám připomínku, kdybych já šel s nějakou holkou na první schůzku, byla by to naše schůzka...znamená to, že bych jí v žádném případě netahal na oslavu narozenin svého kamaráda...to až později...ale to je věc názoru...
Vidíte to, to jsem nějak nezaregistrovala. (tu oslavu) To by mi vadilo. Člověk je už tak nervózní se setkání a ještě přijít mezi hromadu cizích lidí, neee. To by mě osobně taky vadilo.
Ta oslava mě nevadila, mě to naopak baví, at už jsem na straně toho, kdo jde mezi cizí lidi nebo toho, kdo přivede mezi cizí lidi někoho nového. Když si dva sednou co se humoru a některých společných zájmů sednou, tak to nemůže dopadnout špatně, na oslavě se stejně všichni mezi sebou navzájem neznají a tvoří se pak různé debatující a tancující skupinky. Ta oslava neměla chybu a na 99procent vím,že ani pro Janu a ani pro všechny ostatní to nebyl problém třeba ve smyslu "cos to sem přivedla za exota,toho vůbec neznáím,byl divnej a tak". Ocenil jsem to, že mě vzala mezi své lidi,jen to potvrdilo to,že jsme si navzájem sedli. Ono na druhou stranu to není o moc závaznější,než kdybychom se toulali parkem.
Dokonce vznikla i vtipná situace,kdy se tam jeden pár,který měl čerstvě po svatbě,představoval jednomu kamarádovi,který je neznal.A on se pak zeptal,jestli i já s Janou jsme manželé.Tak jsme se zasmáli a řekli,že jo a pár minut si na ně hráli.Samosebou bez nějakých pus, doteků a tak,ale rozvíjeli jsme myšlenku a byla sranda.A o tu na oslavě jde především.
Tak kdyz to klapalo tak jak pises a ja citim, ze ti na "Jane" zalezi, tak vic horsi uz to byt nemuze, nez kdyz ji napises jeste jednu sms s tim, ze na ni myslis a ze te mrzi, ze vse takhle utnula. Myslim, ze vymyslis i neco vhodnejsiho,ale jak uz tu psaly slecny, damy prede mnou. Mozna jsi byl v zaveru moc studeny. Onehda mi jedna kamaradka rekla "kdyby muzi vedeli, na co zeny mysli, nebyli by tak plasi".
Musím reagovat na poslední větu. Myslím, že Ondra má velkou kliku, že je svůj a neumí číst myšlenky. Ušetří si tím nejen tělesné orgány od nevratného poškození (syfilis, kapavka, AIDS...), ale i důstojnost. Nemusí se sám před sebou stydět, že je pr.se, které vleze na vše, co má dvě nohy. Tím nemyslím slepici apod... . Ondro, vydržte! Ta pravá, která si vás zaslouží, se určitě časem najde. Třeba to nebude ani na netu...
Ja reagovat nemusim, ale chci .-) Tou mou posledni vetou jsem nemyslel, ze zeny na to mysli porad a ze by muzi toho zneuzivali... ostatne, tak to vyznelo spise od Vas. Ja mel na mysli to, ze se muzi casto ostychaji oslovit zenu nebo divku, protoze se domnivaji, ze by stejne nezaujali... apropos: kondom existuje uz od 16.stoleti ...
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.