Nejste přihlášen/a.
Mohou traumata z dětství způsobit absolutní ztrátu vnitřního já? Bylo mi řečeno, že těžko mohu odpustit své mámě (již dvacet let nežije) za to, co na mě napáchala (nevědomě nebo vědomě, kdo ví), protože ani nevím, co všechno dělala. Vím, že na mě a na sestru křičela, museli jsme klečet apod. Dnes je mi i sestře přes 40 a ani jeden znás nemá děti. A bylo mi řečeno, že člověk může třeba přerušit kontakt sám se sebou, ale nesmí ho ztratit. A že jsem ho bohužel ztratil a po tolika letech už ho spíš nenajdu. Jsem prostě ztracený a život už mohu tak maximálně dožít. Bez svých dětí, respektive bez naděje, že mi narození a výchova vlastního dítěte k něčemu pomůže. Je mi z toho dost špatně a nevím, co mám dělat. Nechci se třeba zabít, ale popravdě, co to má být za život? Je nějaká cesta, jak z toho ven?
Díky.
Myslím, že byste se určitě snažil při výchově vlastních dětí vyvarovat toho, co se Vám v dětství nelíbilo.
Každý není schopen odpustit, to je velmi těžké. Ale pokusit se špatné vzpomínky vytěsnit, uzavřít v sobě, nehrabat se v minulosti, nevracet se na místa, kde se nějaká křivda stala, protože minulost už nezměníme- to určitě jde.
@miguel, jasně že potlačit. Prostě se v tom přestaňte hrabat a udělejte za tím tlustou čáru.
Absolutní ztráta vnitřního já je dost abstraktní pojem, po tím si každý může představit cokoliv. Žádné odpuštění Vám nepomůže. To trauma je Vaší součástí a brání Vám v normálním životě. Ověření máte u sestry - dopadla stejně. Dokázal jste si ale najít partnerku , tak s její podporou pořád děti mít můžete a s její pomocí je můžete i dobře vychovat, co Vám brání? Co sestra? Má partnera?
Mám pocit, že oni se sami diagnostikovali, spíš ocejchovali, a podle toho "postupují" v životě. A čím víc se v minulosti hrabou, tím víc to na ně padá. To bývají především melancholické typy. Ano, minulost nás poznamená, jen každý to jinak zpracuje. Někdo k tomu potřebuje psychologa.
@liska5 , těžko se asi ocejchovali někdy před 20, spíš život plynul a v určitém věku si to pak uvědomili. Vlastně ani sestry názor nevíme.
Vy, když už máte partnerku, tak s podobnou minulostí... Buďte rád alespoň za její děti, tak se věnujte jim. Máte s nimi dobré vztahy? To vám parnerka říká, že dítě bude, jen pokud na něm Vy máte? To spíš ona nechce, kdyby chtěla, stačí, že ona na něj bude mít a Vás případně povede.
Má dva kluky, každého s jiným. Starší letos maturuje, otce má, ale nevídají se a s ním si rozumím. Mladšímu je 14, otce má a tráví spolu víkendy. Ale je to s ním složité. Introvert, trochu asociál, za 4 roky mě nikdy neoslovil jménem, mluví na mne přes matku, když už. Na třetí dítě se už prostě cítí stará (je jí čerstvě 41). A já se na něj i cítím, ale čím dál více pochybuji. Že jsem už taky starý (41), že nedokážu zajistit rodinu a po včerejší diskuzi s partnerkou právě i to, že skrze moje traumata bych snad ani dítě mít neměl.
Hrozný. Jaká traumata?
Pokud pracujete, jste tedy vlastně svobodný muž bez závazků. Proč si přiděláváte zbytečně starosti.
Popřemýšlejte. Zdravím.
Jaká traumata myslíte u mě nebo u partnerky?
Popřemýšlejte myslíte nad tím, že mám partnerku opustit, začít si věřit a jít si za svým?
S jejími syny jako rodina celkem fungujete, ne? Proč má tedy o Vás pochybnosti? Rodinu zajištujete, ne? Dítě ve 41 není dneska výjimka, i když partnerka měla dítě po dvaceti, bude to pro ni rozdíl. Zase všechno nezakládejte na jedné hádce. Jestli přemýšlíte o opuštění partnerky poté, co Vám v diskuzi někdo napíše slovo, jehož význam není naprosto jasný, tak to dítě opravdu není dobrý nápad.
Myslím, že Vy žádná traumata nemáte. Určitě si začněte věřit. JO, jo, tak nějak jak píšete. Nenechte se ponižovat.
Když spolu nebydlíte, tak se asi ani moc nepotřebujete. To nemá perspektivu. Kluci vyletí z hnízda a Vy dva si máte zůstat nadosmrti?! Možná by si ani nevšimla, kdybyste si našel jinou, nějakou bezdětnou nekomplikovanou třicítku, co touží po rodině. Těch je dost.
Co je pojem karmický vztah?
Někde totiž píšou, že jeden druhý má jasno i když toho moc neřeknou, jako by to byla jejich polovička a věděla jen pohledem.
Druzí, že to jsou egoisté, co žijí k vůli potřebám majetku
Třetí píšou, že cítí k ní něco navíc, ale rozhodně to s ním nemává tak, jako s ní.
Podle mě je karmický vzath takový vztah, kdy si mají ti dva něco předat, naučit a pak jít dál. Lidé se nepotkávají náhodou.
Lidé se nepotkávají náhodou?
Takže se potkávají jen na seznamkách? Tak potom se nedivím, že se potkají dva takový, co neví co se sebou.
To je pravda. Vybíral jsem si totiž přítelkyně bez traumat a pokud vyplavalo něco na povrch, co vadilo jednomu či druhému, tak jsme šli od sebe. Nemá cenu něco vylepšovat. Bab je hromada. Ale bylo to v období 15 - 25 a to ještě jsou holky nezralé a neví co chtějí.
To je podle mne kámen úrazu. Člověk má vědět, co chce. Už od mala. Pak si za tím jde a podle toho řídí svůj život. Bohužel u mě bylo traumat mnoho a já "začal" žít až skoro ve 40ti. A až teď zjištuji, jak to vlastně chodí. A to je prostě celý ten problém.
Bohužel jsem žil ale nevědomě. Intuitivně jsem asi věděl, že se tomu mohu postavit, že mohu žít vlastní život, otevřít pusu, něco říct, udělat. Utíka z domu, fetovat, chlastat, dělat brajgl. Ale nic z toho jsem neudělal, protože jsem nevěděl, že vůbec můžu. A to se ve mě zakotvilo až do věku asi 35 let. A teď se s tím mám naučit žít, protože jinak nevm nevím.
Já bych vám doporučil vykašlat se na psychologii. za 95 až 97% jsou to samí esoterici, kteří se zabývají nesmyslama. Neexistuje žádné vnitřní já, to vám někdo pořádně vymyl mozek. Nepřemýšlejte nad takovýma blbostma. Toto: "A bylo mi řečeno, že člověk může třeba přerušit kontakt sám se sebou, ale nesmí ho ztratit." Je šílené. Někomu hráblo v bedně. Doporučuju vzít bibli začít číst a pak pochopíte, že to jsou fakt samý ho*na co lezou z těch esoterických mudrců (Jung a podobný autoři). Vyhněte se takovým podezřelým individuím, kteří s vámi tímto způsobem manipulují širokým obloukem.
A prahnete po dětech za každou cenu s takovým traumatem? Pár lidí z mého okolí má místo dětí psi. A nejedná se o trauma, ale třeba o neplodnost. Přesto žijí štastný život a neubíjí je to.
Otázkou je to já. Zda si to jen namlouváš a nebo je to pravdou. A pokud je to pravdou, tak i s tím se dá pracovat, protože podle mě osobnost nejde ztratit. Příjde veselý a štastný podmět a najednou zjistíš, že své já stále máš. To by ti měl pomoci nějaký dobrý psycholog nebo partnerka, pokud už svépomocně nemůžeš na sobě zapracovat. Ale i s psychologem je potřeba na sobě sám pracovat a nenechat sebou jen vláčet. To ti pak nepomůže vůbec nikdo a můžeš tak akorát dožít, jak sám píšeš, ale věřím, že to tak není, když o tom diskutuješ a hledáš řešení.
Určitě ztracený nejste.
Pokud Vás vychovávala například maminka sama, tak to měla asi velice těžké. Mamince odpustte, i když je po smrti a začněte žít přítomností. Myslím, že na tom nejste tak špatně, jak píšete, když máte partnerku. Se sestrou si také popovídejte. Někdy to v dětství není tak hrozné, jak na to dnes vzpomínáme. Dnes je Vám 40 let a vše jste přežil.
Musíte si s partnerkou popovídat, jak si představujete další Váš společný život. Nevracet se zpět, ale dívat se do budoucnosti. Popovídejte si a žijte dál. Nyní by jste měl nalézt podporu u své partnerky. Maminka za nynější Váš stav už nemůže. Držím palce.
Právě to je problém. Partnerka měla také tíživé dětsvtí, ale dokázala se s tím vypořádat. Už dávno. Ještě ne zcela, ale podařilo se jí, mít aspoň ty děti. A problém je, že třetí dítě už nechce, necítí se na to a já jsem jí nepřesvědčil, že na něj mám. Řekla mi jasně, nemáš na to (v afektu).
miguel - No, to bude asi ten Váš problém.
Pokud jste přijal děti partnerky a vychováváte je s partnerkou, měla by se zamyslet a vyhovět Vám. Protože to jistě zvládáte. Pokud Vás to stále tíží, popřemýšlela bych a řešila bych to. Na muže nejste ještě tak starý. Hlavu vzhůru.
Vaše vnitřní já tam pořád je a nikdy se ho nezbavíte. Jak by mohlo zmizet, leda, až zemřete. To, co nedokážete odpustit, bude užívat pouze vás, nikoho jiného, takže takové odpuštění je něco dobrého, co člověk pro sebe může udělat. Třeba tím začněte.
miguel... velmi dobrý krok! Lidi, kteří potřebují věřit v nadpřirozeno a opírají se o vše okolo jen né o své sebevědomí si sami ze sebou neporadí a v životě nejsou tahouni.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.