Cyklistika - holky

Mohla jsem. Přisedla jsem na frekventované pražské cyklostezce po svých 16km na bruslích na lavičku k mladíkovi se skládacím kolem a optala se ho na značku jeho kola, protože jsem tenkrát uvažovala o koupi skládačky. I radostně začal vyprávět a zakončil to pozváním na pivo. To jsem musela bohužel odmítnout, jednak pivo nepiju a jednak na mě čekalo doma dítko i s manželem.

Zcela základním předpokladem je, že když nějakou dívku na kole dojedete, tak potlačíte své ego a neujedete jí, nýbrž pojedete s ní.

No a pak už je to na Vás.

Ovšem horší je, když ona dívka biude mít výkonnost vyšší než Vy

Tak možná na nějaké cyklodovolené v kempu, cyklozájezdě nebo v cyklistickém oddíle. Případně u dojezdů etap, kde se houfují lidé podobného ražení. Takhle sólo na silnicích je malá pravděpodobnost. Možná ještě, když někde zastavíš u kiosku, nebo na terase, kde je plno kolařů. Byla jsem na pár takových zájezdech, třeba ve Švýcarsku, kde byla parta mladých VŠ. Ale zase omezený výběr, dívek bylo celkem asi 13 na celý autobus. A vlastně jsme se celý den neviděli, protože rychlá rota jezdila jiné okruhy, než hobíci a než sváteční jezdci.

Pust si pana Donutila ve Vinařích. Stačí na cyklostezce u vinice rozsypat připínáčky a čekat za keřem. Cyklistek s píchlým kolem bylo najednou jako máku. Pak už stačilo si vybrat.

Jinak cestou v restauraci na limonádě, někde u panelu s turistickou mapou či zajímavostmi, nebo třeba pod hradem, kde je cíl mnoha cyklistů. Hezky promluvit, nebýt ale vtíravý. Třeba si nechat poradit s další cestou. Já při svých cestách oslovím každého, i kdyby to byl Němý Bobeš. Pořád lepší si s někým pěkně popovídat, než chodit přírodou jako nadmutý kočdodan. Zvláště teď na jaře. Jaga.