Nejste přihlášen/a.
Začněte tím,že nebudete jenom od každého něco očekávat,ale naučte se dávat.Hezké slovo,pochvalu,pomoc,vyslechnutí druhého.
Ve dvaceti jste, s prominutím, sice právně dospělá, ale fakticky ještě nezralé, nezkušené a do víru světa hozené tele. Teprve se učíte, jak žít sama se sebou a ve společnosti.
Už to první "trauma". Dnes, v době psychologizující, je nesmírně moderní hledat diagnozy, příčiny své nespokojenosti kdekoliv mimo sebe. Takže u vás to odnesli rodiče. Možná by neškodila trochu informací ze sociologie (kterou nesnáším, ale fakticky dokáže leccos vysvětlit a ukázat, že některé situace jsou zcela přirozené a týkají se všech v určité době a společnosti, že to není vina jednotlivce, ale přirozený důsledek).
Není vhodná doba dělat zásadní rozhodnutí, které může poznamenat váš další život. Zrovna si svým "omezila kontakt s rodinou" zavíráte dveře na dalších cca 40 let. Co polámete, těžko pak znova slepíte. Jen podporujete ztrátu toho, co vám chybí, tedy kontakty a touhu po uznání.
Jaký důkaz lásky chcete a po kom? Nejspíš brouzdáte po netu, hledáte stejně zmatené jedince a vyměňujete si své stesky.
Ve dvaceti byl každý normální, trochu uvažující člověk zmítán pocity, rozpory, nespokojeností a zmatkem. Nemusíte to hrotit, klidně si hledejte místo v životě, ale nesoustřeďte se na sebe, na to, jaká jste chudinka, tím budete všem jen protivná. Nemusíte hned ve dvaceti najít životní lásku (ale můžete ji potkat, jen si jí ve své zahleděnosti do sebe nevšimnete), bavte se s přáteli a nepožadujte po nich nějaké důkazy.
Smysl svého života si musíte najít vy sama, dát životu šanci. Studium, práce, láska, rodina, nesobecký zájem o druhé, pomoc, to všechno je smysl života. Víc toho nehledejte, nenajdete.
Spřízněnou duši potkáš podle svého zájmu. Zmapuj si v okolí kluby, sbory, oddíly, soubory, kloužky, kurzy, akce.. Ve Tvém věku jsem byla věčně na stadioně, kde bylo kluků dost. Teď mám stejně staré vnuky, kteří už několik let jezdí jako instruktoři na tábory. Je tam parta mladých podobného životního stylu. Jsou města, kde dobře fungují křestanská společenství mladých. A kámošku máš, že byste chodily někam spolu?
Ahoj, chápu, že je to někdy složité, ale podle mě bude hlavním problémem tvůj vztah sama k sobě. První by ses měla naučit mít ráda samu sebe a být schopná fungovat sama, protože pokud to tak nebude, tak žádný tvůj potenciální budoucí vztah nebude úplný. Úplná by si měla být sama, a ne hledat někoho, kdo tě doplní. Zkrátka, pokud nejsi štastná sama, nikdy nebudeš štastná ani s někým dalším. takhle to nefunguje. Měla bys podle mě zapracovat na sebelásce a severozvoji a třeba si najít koníčky a věci co by tě naplňovali...
Zeptám se trochu jinak. Jak ti mají dokázat, že tě mají rádi? Vysvětli nám to, prosím. Připomínáš mi mámu jedné dívky,která mi říkala a to opětovně - A jak nám dokážeš, že máš naší Jarušku rád? Nevím dodnes- měl jsem jako na důkaz
otevřít okno a skočit? Z kolikátého patra? Nakonec jsme byli rozejití. Bohužel. život už je takový, musíš pro to něco
udělat sama a jít tomu vstříc. Jak píší druzí- zapojit se do kolektivu, být v něčem výjimečná apod.
No víš jak, oni rodiče, zejména ty jednodušší, asi, možná i podvědomě, chtějí svojí milovanou dcerušku dát někomu, kdo se o ní dobře postará takhle bych to chápal já...
přitom dříve, ještě před 100 lety bylo naprosto obvyklé, že rodiče dívky museli dát pořádný, aby si někdo, zajištěný vzal a zajistil ji. Neexistovalo, aby se chudá holka bez věna provdala k zajištěnému. A když mi bylo 18, navštívil mě jeden jakože známý trošku starší s holkou, já se ho ptám tak co už jste měli sňatek? A on na to: blázníš, to má smysl jen kvůli spojování majetku, jinak ne... tehdy jsem to tak nějak nechápal. Dnes už naprosto, měl dobré vedení z rodiny. něco na tom bude, dřív to prostě fungovalo a ty svazky byly pevný, taky proto se to menovalo sňatky z rozumu.
dnes? Nevím jestli se smát nebo brečet
@lok ty potrebujes vrbu, nekomu se vypovidat? A od ceho mas kamosky? Tvuj pritel nebude zvedavy na to tve zvatlani, ver mi, to si musite vypovidat s kamoskama, nebo u psychologa...
A doma? Co cekas ze reknou, jak ses dobra? Ne to asi nereknou, a pokud ty to chces fakt a popravde slyset, tak musis neco dokazat, vynalezt lek na rakovinu, teleportaci nebo neco unikatniho.
Pokud jsi zamestnanec, nic moz neumis, a potrebujes jen povzbuzovat (jak decko), tak jeste NEJSI DOSPELA ZENA.
Najdi si nejake cile, tech dosahuj a pochval se sama za jejich prekonani, odmen se sama a bud stastna sama a necekej to od ostatnich, bud na nich nezavisla! S timhle pristupem se ti i lepe podari uspet a najit si partnera, ver mi. Pak se ti nejaky posmevacek, ktery e doma nedoceni a nepochvali, bude zdat jen pro smich.
howgh! (Dost bylo filosofie
Myslím, že je to jen Váš osobní pocit. Jistě Vás mají rádi přátelé i Vaše rodina. Kontakt bych s rodinou nepřerušovala. Je Vám krásných 20 a pokud chcete získat důkaz lásky, hledejte svého budoucího manžela, který Vám rád lásku vyzná. Stýkejte se s vrstevníky, povídejte si, budte veselá a jistě se muž Vašeho srdce objeví. Po založení rodiny Vás budou mít rádi i Vaše děti.
Také se naučte mít ráda sama sebe.Ocenit se sama za to, co jste již do 20 let sama dokázala. Škola, zaměstnání, koupit si něco pro radost a pod. Je to období hledání smyslu života. Hledejte. Najdete ho. Držím palce.
Dvacetiletá žena a dospělá . Přijeď za mnou.Po smrti manželky jsem taky sám tak posedíme,pokecáme ..Jen je mi něco přes padesát ale nevypadám na to.Máš ráda pivo?
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.