Nejste přihlášen/a.
Moje známá vzorně pečovala 15 let o svou maminku, kterou si tehdy vzala k sobě domů. Maminka má přes devadesát let. Vloni známá dlouhodobě onemocněla, proto zvažovala, že bude muset umístit maminku někam do pobytového zařízení. Její bratr s umístěním nesouhlasil a vzal si maminku k sobě on. Bylo to ideální řešení, ale po několika týdnech se začal chovat velmi divně. Své sestře zakázal jakékoli návštěvy maminky, do svého domu ji nepustí. Maminka špatně slyší, proto nemá mobil, aby jí mohla dcera zavolat a bratr jí telefon nebere. Známá je tedy odstřižena nejen od návštěv své maminky, ale vůbec od jakýchkoli informací o jejím stavu. Jak má situaci řešit? Je bezradná.
@ferda - Známá je tedy odstřižena nejen od návštěv své maminky, ale vůbec od jakýchkoli informací o jejím stavu.
Počkala bych s policií a zkusila kontaktovat jejího lékaře - nejen praktika, kteréhokoli ošetřujícího (případně posledního, o kterém paní ví, požádat o kontakt, kam předal dokumentaci). Takto stará paní pravděpodobně podávání informací lékařům nezakázala a dcera jako osoba blízká by mohla zjistit alespoň něco a zařídit se podle toho dál.
Něco je tady špatně. Proč by bratr zamezoval návštěvám matky její dcerou? Dcera má na to právo, navštívit svou matku. Je možné, že maminka pobírá příspěvek na péči, možná i ten nejvyšší a její syn to sebere a nestará se tak, jak by měl. Proč by jinak sestřinu návštěvu odmítal, pokud by maminka byla v čistotě, dobré náladě a najedená? Není důvod návštěvu nepovolit.
Jinak nevím, proč se o toto stará nějaký "známý Ferda", který do rodiny nijak nepatří. Jak píšete, je to jen známý a to je opravdu málo. Spíš by se měla začít starat sama ta dcera, zajít na soc. odbor a požádat o jejich návštěvu. Dopředu se hlásit nemusí, s paní starou přes 90 let zřejmě vždycky bude nějaký pečující, nemohla by zůstat sama. A podle toho se pak uvidí dál.
Myslím si, že mamince by bylo daleko lépe v domově důchodců se zvláštím režimem. Ovšem přijetí není okamžitě, čeká se, někdy i delší dobu. Na to jste měli myslet dřív, maminku zapsat do pořadníku s tím, že "kdyby něco." Zde může maminku navštívit jak dcera, tak syn. A pečováno o ni bude dobře. Vím z vlastní zkušenosti. Jaga.
paní jago já kdybych dala máti do domova důchodců tak tam umře, nikdy nikam nechtěla a já jí ani nikam nedala,každý na to nemá,pokud už není uplně neschopný,jinak jste byla hezká jako mladá, a můžete ještě poradit mě.d
Nemyslím starého člověka odložit do domova důchodců jako nepotřebný nábytek. Myslím to jinak. U nás to bylo: manželova maminka, vdova, žila s námi, ona v přízemí, my v patře. Pomáhali jsme jí a snášeli se velmi dobře. Jenže věk nezastavíš. Babičce už bylo 92 let, silný Alzheimer a zhoršoval se i její pohyb. Když zůstala skutečně jen ležet, nohy měla jako hliněné a nepostavila se na ně, muselo dojít k přestěhování do DD se zvláštním režimem. Doma byly schody na verandu, prahy, hluboká vana do které nám ze sedátka padala. A i když byla jako uzlíček, zkuste opatrně vytáhnout z vany mokré bezvládné tělo.
V ústavu se měla velice dobře. Vozili ji všude na vozíku, my za ní jezdili, vyvezli ji do veliké zahrady za DD, která byla přístupná i veřejnosti. Chodili tam lidé s pejsky, maminky s kočárky, měla tedy co pozorovat. Byla jsem přítomná jejímu koupání. Závěsné křeslo, dobře zajištěné, aby nevypadla, na něm vyzvednuta a pak opatrně posazena na jiné křeslo do vany. Nemusela se ani hnout a už byla ve vodě. Personál ochotný, hodné pečovatelky. Jednou jsem ji krmila při obědě - byla svíčková a opravdu to krásně vypadalo i vonělo. Chtěla jsem, aby jí dávali menší porce, ona mnoho nesnědla a ze tří knedlíků, které dostala, dva nechala. Ale řekli mi, že porce musí být dodržovány, prý nevadí, že to nechá.
Pokud člověk už opravdu sám nemůže, ale někdo o něj pečuje špatně, č pečovat nemůže vůbec, /doma nemá podmínky,/ je mu tam rozhodně lépe. A pobaví se. Mívali koncerty, zvali děti na vystoupení, zpívalo se, navštívilo je divadlo, peklo se třeba vánoční cukroví. Kdo chtěl, mohl pomáhat, kdo chtěl, jen se díval. Prostě těm lidem nezajistili jen tělesné potřeby, ale snažili se je i pobavit, rozptýlit. Babička se tam měla opravdu dobře. A jsem ráda, že svůj zbytek života takto strávila. Musím přiznat, že podobnou péči bych jí doma nemohla zjistit /vozík, vana.../.
Proto si myslím, že je to pro některé staré lidi krok k lepšímu. Záleží na rodině, jak se snáší, jak pečuje, co může starouškovi poskytnout. Někdy to ale už opravdu nejde /viz. ta absence pohybu/. Jaga.
Tak když ta dcera dlouhodobě onemocněla, tak nemocná asi má zákaz vstupu k 95 leté mamince, to dává smysl
Tady jsou vždy takové storky, není vám divné, že se vlastní bratr + sestra neumí domluvit?
Buď nám tady není řečeno vše, anebo se informace ztrácejí u prostředníka, známý...
Normální potomek by si snad dokázal zřídit přístup ke své mamince, a nebo se pletu?
Normální potomek by se přece neptal po svých známých, ale jednal by...
Zažil jsem už tolik rodin, kde se sourozenci nedokázali domluvit a podávali na sebe žaloby, trestná oznámení, křivá svěděctví, celé palety různých podrazů.
Jak tu bylo napsáno, to, že jsou lidi sourozenci, neznamená, že se domluví. Znám případ, kdy dcera během několika měsíců tak zpracovala starou matku, že přepsala dům na ni a jejího manžela a její dvě sestry o tom neměly ani tušení. Obě bydlely daleko a nenapadlo je se podívat na výpis z katastru. S tou podařenou sestrou se přestaly stýkat a nakonec nepřijely ani matce na pohřeb.
Zdravím, nevím, co vaše známá vše zkoušela. Prvně bych se zkusil domluvit s bratrem či matkou, pokud telefon bratr ani ona nebere, napište jim třeba sms zprávu. Zajímaly by mě argumenty, pro návštěva není možná. Pak bych zkusil obvolat nějaké společné příbuzné, zda nemají víc informací oni a jestli to není tak, že bratr nemluví jen se svojí sestrou. Podle získaných informací by se vidělo. Pak bych si možná nějaký den udělal čas a udělal "přepadovku" v bydlišti maminky, kterou bych zdůvodnil ve smyslu "že mám zrovna cestu kolem, tak se stavím". Ona zřejmě doma bude a bratr asi taky. Pro jistotu bych si vzal s sebou ale nějakého svědka a taky si případný hovor nějak nahrál. Když už bych tam byl, tak bych se poptal sousedů, zda neví něco víc. Když bych byl před domem, tak bych znovu zavolal telefonicky bratrovi i mamince a zpravil je s tím, že stojím u domu a čekám, až otevřou. Pokud by ani tak se nic nedělo, tak bych to řešil nějak razantněji. Možná bych se tam vypravil taky někdy k večeru, kde už budou svítit a podle světla či televize se uvidí, že někdo je doma. Pak je hloupé neotevřít. Pokud by nic jiného nezbylo, řešil bych to asi holt přes Policii.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.