Nejste přihlášen/a.
Je to hodně zvláštní. Hlavně to nelámejte prosím přes koleno. Když bych se vžil do jeho role, tak možná jestli nepotkal někde v domě nebo před domem někoho, kdo ho šikanoval nebo se mu posmíval. Určitě bych zkusil tu odbornou pomoc, jak píšete. Tam by mohli zjistit, jestli je tam konkrétní důvod nebo je projev nějaké fóbie.
Dobrý den, víte - nátlakem na syna asi toho kýženého výsledku nedosáhnete. Napadá mě, nemá třeba Váš syn strach ze šikany? Nestalo se mu náhodu někdy něco takového? Něco, co by ho odradilo chodit po venku sám? Některé děti jsou prostě bázlivější, citlivější. Třeba to chce čas. Já nevím, jestli by spolupráce s psycholožkou pomohla. Abyste z toho zbytečně nedělali nějaký veliký problém, už jen to, že musí k psychložce, nemusí na tak malé dítě zapůsobit zrovna dobře. A co by Vám řekla? Že má syn sociální fóbii? Stejně by Vám doporučila nějakou psychoterapii, možná kolektivní nebo něco na ten způsob, a tam by určitě Váš syn zase sám nechodil a museli byste ho tam doprovázet. Určitě bych ale nepodceňovala to, že Vám syn řekl, že se bojí. Co když to nejsou výmysly? Víte, možná že to centrum města na Vašeho syna působí jaké velké neznámé místo, je tam určitě rušno, auta, mnoho lidí apod. a Váš syn se nemusí v takovém prostředí cítit dobře. Každý není hned otrkaný. Může mít velikou fantazii a představovat si, co všechno by se mu tam mohlo stát.
A než jste se přistěhovali, tak byl chlapec v pořádku? Když s Vámi jde do města, drží se Vás za ruku? Je vyděšený, rozhlíží se?
K psycholožce bych zašla každopádně, já mám spíš pocit, jestli se mu něco nestalo.
Než jsme se přistěhovali, zdálo se nám být vše v pořádku. A nebydleli jsme v o moc menším městě, než nyní. Předtím chodil před dům si hrát s dětmi sám. Když někam jdeme, nedrží se nás za ruku. Je i zvláštní, že když tu byla nějaká akce a mnoho stánků s různými věcmi, nevadilo mu se od nás odpojit a nikomu nic neříct, kdy pak mají strach spíše rodiče, kam zmizelo jeho dítě.
A k příspěvkům výše:
O šikaně nevíme, ve škole patří mezi oblíbené a v domě, ve kterém nyní bydlíme, žijí převážně starší lidé, se kterými vycházíme zadobře (aspoň zatím).
A určitě nepodceňujeme jeho strach, který ani nepovažujeme za výmysl, ale když si s ním o tom povídáme a zeptáme se ho, z čeho má strach, aby se nám to nebál říct, že to není nic, za co by se musel stydět, neřekne důvod, kvůli kterému má strach. Jednou nám na to odpověděl, že ho bratránek strašil, ale přitom se s ním nebojí někam jít, je to opravdu zvláštní. A to, že ho bratránek straší, si myslím, že je spíše proto, že se mu tím svým způsobem už vysmívá, že pro něj musí chodit a je jen o rok starší.
No právě jak píšete, že při akci, kde je hodně lidí se sám nebojí, tak pořád myslím na to, co se stalo mě. Osahával mě cca ve 12ti letech takový starý chlap, naštěstí se nic nestalo, protože máma mě hledala a já utekla, ale nikdy jsem to nikomu neřekla. Strach, že bych dostala vynadáno, že jsem odešla s cizím člověkem i stud. I kdyby se mě na to ptali, tak bych zapírala. Tenkrát určitě, ale já jsem povaha, že se rychle "oklepu". Proto si říkám, jestli se chlapci nemohlo stát také něco podobného.
A to může být ten kámen úrazu - že ho bratránek strašil. Ano, on to možná myslel jako výsměch, ale pro Vašeho syna to prostě tak nevyznělo. I když je Váš syn jen o rok mladší, neznamená to, že je taky jen o rok méně vyspělý po duševní stránce. Třeba je Vás synek více dětský, citlivější apod. On se taky opravdu může stydět říci Vám, čeho se bojí. Třeba je si sám vědomý toho, jak je jeho strach ve skutečnosti směšný a že kdyby Vám to řekl, tak se mu budete smát. Jojo, děti jsou někdy takové. Ještě k té šikaně, spousta dětí se rodičům vůbec nesvěří... a než rodiče něco poznají, tak to někdy dost dlouho trvá. Děti se také ohledně šikany nesvěří rodičům proto, že jim trýznitelé prostě vyhrožují, že když to řeknou, bude to ještě horší.
A jak byste takovou situaci řešili např. vy? Víte, není to lehké všude syna pořád doprovázet, když musíte chodit do práce a na doprovázení není tolik času. Proto jsme si říkali, že syn už je poměrně velký na to, aby zvládal chodit sám, když bydlíme v centru a je to od všeho kousek, což byl i důvod, proč jsme se do centra přestěhovali, aby to měl všude blízko. Rozhodně to neznamená, že mu nakážem, aby někam sám šel, ale jsou děti, které chodí samy, jsou mnohem mladší a mají to ke všemu mnohem dál, než my. Asi to vypadá, že nás obtěžuje syna všude vodit, nebo že podceňujeme jeho strach a bereme to jako výmysly, ale tohle trvá delší dobu, navíc byste syna museli znát, abyste např. poznali, kdy lže a kdy ne, kdy si vymýšlí a kdy ne. Jsem sice za vaše rady vděčný, ale asi by si to musel každý zažít na vlastní kůži. Každý takový případ je něčím jiný, proto se nedá příliš spoléhat na obecné rady.
Cestu k řešení nevím, asi by bylo potřeba znát nejdřív příčinu tohoto chování. Poradím Vám jednu věc, ne sice morální, ale nám pomohla. Dcera se chovala divně, cca půl roku a nesvěřila se, na naše otázky co jí je jsme dostávali odpověď že nic. Tak jsem se snížila k malé lsti (účel světí prostředky). K nějaké příležitosti jsem jí koupila notýsek na zámek. Když jsem jí ten notýsek dávala, tak jsem zasněně povyprávěla, jak jsem si psala deníček já a jak to bylo super. No a aby si tam mohla psát co chce, beze strachu, že si to někdo přečte, tak má sešitek zámek a klíč bude také jen její. (druhý klíč jsem si schovala já) No a po pár zápiscích jsme měli jasno v tom, co se děje a mohli jsme to řešit. (nikdy se nedozví a nedozvěděla, jak to bylo doopravdy)
Nápad se nezdá špatný, ale nevím, jak by tohle prošlo u kluka, kterýmu dělá potíže psát úkoly a číst nějakou knížku, natož si psát nějaký deníček. On raději hry a televizi a když ani to, tak se bude raději nudit a vymýšlet hlouposti . Každopádně děkuju za nápad, řeknu o něm ženě a uvidíme, co se bude dát dělat. Třeba se v něm pletu a taky by si něco takového psal.
Odpovídám Vám proto, že s tím mám určité zkušenosti se svým vlastním dítětem. Nechci Vám dávat obecné rady. Jen prostě vím, že nátlakem se ničeho nedosáhlo. Prostě dítko se zabejčilo a bylo to. A sedělo doma a nikam samo nešlo. No a pak se z toho vyklubala šikana ze strany spolužáků. Proto Vám také píšu, že psychologové nejsou všemocní, že na opravdu citlivé děti může mít návštěva psychologa negativní vliv. Ne každý psycholog je dobrý znalec lidské duše, jak by člověk správně předpokládal. Osobně si myslím, že synův strach nepodceňujete, to byste tu na Poraďte.cz přeci nepsal. Hm, a co systém odměn? To by nepomohlo? Jako že, když půjde např. synek sám tam a tam, tak dostane něco, co má rád - bonbony, nebo tak něco? Jako, samozřejmě, chcete-li navštívit psychologa, jděte tam. Moje osobní zkušenost s nimi je však dosti negativní. Asi tak.
To jsme, dalo by se říct, zkoušeli. Žena mu neustále říká, že by jí udělalo nesmírnou radost, kdyby za ní jednou přišel do práce a řekl si třeba, že by chtěl peníze a šel by si koupit zmrzlinu nebo nějakou hračku. Říkáte, že to chce čas. Ano, to zajisté, myslím, že 2 roky je poměrně dlouhá doba v čekání na nějakou změnu. Opravdu tu jde spíše o to, že není čas všude syna doprovázet a také především proto, abychom předešli tomu, že čím dýl budeme čekat a všude ho vodit, jednoho dne to bude horší jak pro nás, tak hlavně pro něj, protože se mu začne posmívat a vysmívat čím dál více dětí. Nechci myslet na nejhorší, ale ani tomu se nedá někdy ubránit, bohužel. Napadají nás pak různé věci. Je to poměrně zoufalá situace
Píšete, cituji ... "Opravdu tu jde spíše o to, že není čas všude syna doprovázet a také především proto, abychom předešli tomu, že čím dýl budeme čekat a všude ho vodit, jednoho dne to bude horší jak pro nás, tak hlavně pro něj, protože se mu začne posmívat a vysmívat čím dál více dětí." ... znamená to, že jste se už setkali s tím, že se Vašemu synovi někdo posmívá? A jste si jisti, že za tím vším opravdu nestojí šikana? Víte, šikanu rozeznat je někdy těžké i pro odborníka. Je záludná, navíc - školy, sic se někdy tváří, jakože se šikanou bojují, tak někdy je takový problém zameten učiteli pod koberec jen proto, aby škola neměla zbytečné problémy. A šikanované dítě pak má z toho trauma na celý život.
Ne, nesetkali. Jen asi u toho jeho bratránka. A nemyslíte, že kdyby v tom vězila šikana ve škole, že by se syn bál chodit do školy? Nemáme problém se vstáváním a chozením do školy, spíše naopak. Chodí tam rád za dětma, jak už jsem říkal, vychází se všema zadobře. Říkám jen, že chceme předejít zavčas tomu, aby se mu náhodou některé děti nezačaly posmívat, že je už poměrně velký kluk a nejde sám ani ke svému bratránkovi, který bydlí 5 minut od nás. Jinak jsem si teď vzpomněl, že v jedné z našich debat i slovo šikana padla, pač nás to také již napadlo. Říkal nám, že mu nikdo neublížil ani neubližuje. Samozřejmě, že nám nemusí říct pravdu. Ale je to náš syn, myslím, že bychom už poznali, jestli lže nebo ne.
Hm, tak to jo. Šikana ve škole by to asi nebyla, jelikož to by vážně měl strach chodit do školy - měl by různé výmluvy. Ale nepotkal se cestou ze školy s nějakou partou obejdů, kteří by ho mohli vystrašit? Vůbec to nemusí být někdo ze školy. Prostě parta výrostků poflakující se se po ulicích... A co kdybyste to nějakou dobu (týden, dva) přestali takto hrotit? Prostě ho tam dál doprovázejte, jakoby se nic nedělo a z ničeho nic - postavit ho před hotovou věc - Víš, dneska Tě nemůže zavést, maminka má jednání v práci (a když tam nezůstane, mohla by přijít o práci), já musím taky zůstat přesčas, co bys tomu řekl, kdybys šel dneska do kroužku sám. Moc bys nám tím pomohl. A už by bylo vidět, jaký jsi veliký kluk, Frantíku (doplňte si jméno dle svého syna). Úplně stejně veliký, jak Tvůj bratranec. Jinak mě nic nenapadá, bohužel.
Děkuji vám moc za rady, ale tohle všechno máme také vyzkoušené Myslím, že cestou ze školy nikoho takového nepotkal, nebot ho vodila manželka, jak do školy, tak ze školy. Poprvé šel sám až těsně před těmito velkými prázdninami, proto to teď řešíme zas, protože nejde ani ke svému bratránkovi, kde to má blíž, natož do školy, která zanedlouho zas začne. Manželka i já jsme od rána pryč, několikrát mu říkala, že je velkej kluk, že už to musí zvládnout sám, že to zvládají i děti mnohem mladší než on, tak šel, za což dostal obrovskou pochvalu a bylo na něm vidět, že sám z toho měl radost. Několikrát jsme mu vysvětlovali, že kdyby ten strach měla maminka nebo já, báli bychom se chodit do práce a proto tam nechodili, že by nás brzo vyhodili, protože bychom neměli peníze, nezaplatili bychom nájem, neměli na jídlo a nemohli mu koupit žádnou hračku. Tak jak my musíme chodit do práce, on musí chodit do školy. Potřeboval jsem slyšet rady i odjinud, snad to časem pomine a nebude v tom nějaký psychický blok či problém, jinak jsem bezradný a bezmocný.
Jak to tak všechno čtu, napadá mě - nebude nakonec problém v bratránkovi? Třeba Vašeho syna ponižuje a zesměšňuje, a syn je příliš malý na to, aby se vzepřel jeho "autoritě". Možná si nedovede představit, že by za bratrancem přestal chodit, a bere to jako nevyhnutelný úděl, a není ani schopný vám jako rodičům říci, že se bojí jeho výsměchu.Třeba si myslí, že je to jeho chyba, a že si to musí vyřešit sám, a přitom neví jak, takže se bojí tam chodit. Chce za ním jít sám od sebe, nebo jenom Vy předpokládáte, že tam chce jít, a pošlete ho tam?
Teď mě po přečtení těchto vět napadla úplně jiná rovina problému. Píšete, že jste hodně v práci... nepřipadá si Váš chlapec sám? Není ten jeho strach spíše strachem o to, abyste se mu "neztratili"? Nedělám si srandu, měla jsem kolegyni v práci, ta měla desetiletého chlapce. Téměř každou hodinu jí volal. Ahoj maminko, jak se máš, budeš doma, až přijdu ze školy... Nechtěl chodit za kamarády, nechtěl nikde, ani u babičky spát. Doma prý to byl normální chlapec, veselý, hravý i zlobivý, ale když za ní přišel do práce, seděl v koutku, zakřiklý a jakoby se bál i pohnout.
Tak to vůbec, tohle určitě vylučuji. Nevadí mu spát u rodiny, ani u kamaráda, to není strach ze samoty.
Pro @inzinyrka :
Problém v bratránkovi zřejmě je, ale asi trochu jiný, než v našem synovi. To co píšete si myslím, že se nás také netýká. Malý bratránkovi kolikrát sám zavolá, jestli nechce přijít si hrát nebo jestli půjdou k bratránkovi, ale problém je v tom, že ten bratránek pro něj musí jít. Nevím jak bych tu naší situaci ještě vysvětlil, protože každý jak vidím, máme jiné zkušenosti.
Šikana se tu už probírala několikrát. Ve škole jsme se s ní zatím nesetkali, chodí tam za dětma rád, což by asi nechodil, kdyby byl šikanován. A jestli myslíte bratránka nebo kohokoli jiného, tak myslím, že ne, protože je syn převážně buď doma a nebo u bratránka a tam je pořád někdo doma, myslím z dospělých. A tam chodí také rád.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.