Nejste přihlášen/a.
Dobrý den, chtěla bych poprosit,zda-li někdo máte zkušenosti "rozejít" se v manželství. Já 35, momentálně jsem v procesu oddlužení, tudíž na životním minimu. Manžel (35), v současné době bez práce,bohužel ze zdrav. důvodů v oboru gastronomie již by neměl dál pracovat na doporučení lékaře, má roštěp páteře a tudíž tato práce absolutně není pro něj vhodná, taktéž práce, kde dlouhodobě stojí či sedí. ŘP průkaz si nemůže udělat, kvůli nálezu na srdci,v současné době nejsou finance na nějakou rekvalifikaci či doplnění jazykového kurzu. Už 2. měsíc si půjčujeme na nájem, který je z 98 % moje životní minimum a ze zbytku pak žijeme a hradíme manželovy dluhy... V tuto chvíli mě už napadá jen to, že bychom s manželem šli od sebe, jen nevím, jak to podat dceři (8 let), protože jeho opora pro mě jako muže a teď živitele rodiny je opravdu nulová. Ale zase se přiznám, že se mi nechce bořit to, co mezi námi je, ač jsme prozatím, díky dluhům, neměli šanci si cokoliv řádně vybudovat. Je pravda, že počátkem příštího měsíce nastupuje do práce, bohužel opět na svou profesi, ale nic jiného ani stejně neumí, ale bojím se, že během 2-3 měsíců opět skončí na nemocenské a tudíž skoro bez peněz. Prosím, dokážete někdo poradit či jste se někdo vy takové situace ocitl? Děkuji moc za všechny odpovědi.
Dobrý den. Mezi Vámi a Vaším mužem jsou problémy jen ohledně dluhů? Jinak si rozumíte? Víte, kvůli tomu bořit rodinu - já nevím, jestli je to ta správná volba. Samozřejmě, že se lidé rozcházejí z různých důvodů. A co si od toho rozchodu slibujete? Že najdete jiného muže, který Vás bude milovat, i Vaše dítě a zajistí Vám bezpečí, teplý domov a peníze? Ono to není tak jednoduché a může se lehce stát, že zůstanete úplně sama. Na rozdíl třeba od Vašeho muže, kterému se může podařit po rozvodu najít partnerku. Vždyt ženy jsou tak pečující a rády se starají o muže a zachraňují je. Vaše životní situace je dosti hrozná, to ano. Ale když budete dva na to, třeba se Vám podaří se z toho dostat. Navíc, bude-li cítit muž, že při něm stojíte... Znáte to, ve dvou se lépe táhne.
Vzhledem k tomu, že jsme s manželem 15 let spolu a za tu dobu (teď jsem to spočítala), má asi 23. zaměstnání, velká opora to po této stránce není. Od rozchodu si slibuji jen jednu jedinou věc (v žádném případě si v současné době nehodlám a nechci hledat jiného partnera)... že se dokáži postarat bez problémů o dceru, alespoň do té doby, než pomine oddlužení a já zase budu na stavu svého čistého měsíčního platu. Bohužel i na ní vidím, že naše rodinné problémy vstřebává bohužel negativním způsobem. Prostě mi vadí jedna věc, ač teď už vím, že za to zase až tolik nemůže, že nevydrží mít stálé zaměstnání, ale kdo si bude držet zaměstnance, který mu 3-4 měsíce z roku promarodí? Ale zase já potřebuji doma mít tu jistotu, že, ač se tvrdí, že peníze nejsou všechno, zdá se, že pěkně dokáží podkopat "rodinnou důvěru", že ta rodina bude po všech stránkách standardně zabezpečená. A moc děkuji za Vaši radu.
Já Vás chápu. A věřím, že se musíte cítit špatně. Váš muž je bohužel takový, jaký je. Počet jeho zaměstnání opravdu již o něčem vypovídá. Na druhou stranu, je-li to ale způsobeno jeho zdravotním stavem... Ale dluhy asi rodinné pohodě ničím neprospějí. Bohužel ten rozvod někdy taky není to nejlepší řešení. Asi tak, mít dluhy, do toho se rozvádět - to je moc nervů naráz. A kde byste po rozvodu bydlela? Máte možnost někam jít? Opravdu je těžko radit. Ale beru to z toho praktického hlediska. Ano, rozchod s mužem Vás může nastartovat k něčemu lepšímu. Na druhou stranu, jeho to může přiblížit řekněme k bezdomovectví, je-li často bez práce, nemocen apod. Tohle byste chtěla? Já se Vašeho muže nezastávám. Jen dávám příklad, jak to může být. Taky Vaše dcera může z rozvodu získat klidné prostředí, ale taky nemusí. Jestli je v období puberty, počítejte s výkyvy jejích chování, pubertáci jsou někdy fakt hrozní a těžko do předu říci, jak by celou situaci zvládala.
Věřím, že jeho by se snad ujali rodiče... i když za něj platit měsíčně cca 7 tis., bez jeho příjmu pro rodiče v důchodu by taky nebyl žádný med, tomu věřím, ale nemyslím, že by ho nechali na dlažbě jako ani tenkrát nenechali (poprvé) nás, když nás moji rodiče s 2měsíčním miminkem vyhodili z bytu... Nemyslím, že rozvod je nutný, jen prostě jít bydlet každý po svém... už jsem se koukala, jak dalece bych fin. dosáhla na o dost menší podnájem a snad bychom to s dcerou zvládly... dcerce je 8, takže i toto je důvod, proč zatím jen uvažuji, zda-li toto řešení využít. Je dosti citlivá a myslím si, že rozdělení rodiny by na ní nemělo dobrý vliv... I když, kdo ví... tohle není věc, která by se dala jen tak zkusit...
Jamolly, je to nezáviděnihodná situace, ale když jste se brali, dali jste si slib, žít spolu v dobrém i zlém. Teď je to období zlé. Co byste vyřešila rozchodem? Dítěti byste vzala tátu, možná i střechu nad hlavou, neměli byste to jednodušší, myslím, že byste si zadělala na větší problémy. Dva jsou víc, jak jeden, podporujte se psychicky. Snad máte oba ještě rodiče, kteří by v nejhorším pomohli? Víte já byla v děcáku, manžel nejmladší z pěti dětí začínali jsme od nuly. Než jsme měli první pračku, bylo dceři již rok, do té doby jsem prala na valše a vyvářela. Než jsme měli vlastní střechu nad hlavou, nosila jsem vodu na vaření ze studánky. Asi jste toto nechtěla slyšet, ale už je to dávno za námi, dnes jsme v důchodovém věku a máme se dobře. Věřte, že časem se to zlepší, i Váš manžel najde novou práci. Přeji vám oběma rozumné rozhodnutí a spokojený život. Hodně štěstí. PT /stařenka/
Jsem si plně vědoma slibu, který jsme si v manželství dali, v dobrém i zlém... Bohužel rodiče nepomůžou... moji rodiče to podali tak, že tyto problémy máme díky manželovi (tím, že tak často střídá místa) a pokud by nám fin. pomohli, tím by mu zase ukázali, že je zde někdo, kdo nám vždy "vytrhne" trn z paty a at se taky pěkně snaží... A druzí rodiče, když jsme se kvůli fin. problémům museli stěhovat z Prahy, neustále nám pořád nabízeli možnost přestěhovat se k nim do baráčku a pak, když jsme tuto situaci chtěli využít a přiznám se, tím dost ušetřit, tak nás tam nechtěli. Věřte, že se snažím to probírat ze všech stran. Vím, že utéci od problémů se dá vždycky a já ho řešit chci, jen teď nevím, jestli ten útěk by nebyl momentální řešení na dobu 2,5 let, než budu na svém platu... Já vím, že až mi bude o 3 roky víc, budu se na věc dívat zase jinak, možná uvidím i jiná řešení, která jsme mohli podstoupit... Vím, že ve 2 se to táhne líp, ale ve dvou, kdy i ten druhý je oporou a vidím snahu... Ale uvidíme, jak jsem psala, začátkem příštího měsíce manžel nastupuje do nového místa a já mu budu jen držet palce, aby to vše dopadlo... Děkuji Vám moc za Vaši odpověď... Olga
Vetsinou rozvod znamena vyrazne snizeni zivotniho standardu, protoze razem je misto dvou platu jen jeden a co si budeme povidat, ono to bydleni neni zas o tolik levnejsi, jestli clovek bydli sam nebo ve dvou. Pokud nemuzete bydlet ani u jednech rodicu spolecne (neslo by byt treba mesic u jednech a mesich u druhych?), pak bych asi volila mensi a levnejsi pronajem spolecne s manzelem. Pujcovat si na najem (vlastne na cokoliv), kdyz nemuzete splacet je cesta do pekel a k dalsimu zadluzeni, touto variantou bych nesla. Bydlet docasne kazdy u svych rodicu se mozna jevi jako dobra varianta, otazka je jak moc by to narusilo/znicilo Vas vztah. Na druhou stranu pokud citite, ze Vas muz je Vam k nicemu, tato situace Vas ubiji a vic nez lasku pocitujete vuci nemu zast, asi bych volila rozchod a bydleni u rodicu, nez se trapit ve vztahu. Preci je jste mlada na to zahazovat vlastni zivot. A pamatujte na to, ze kazdy je za svuj zivot zodpovedny sam a pomoci si muzete jen Vy sama, nikdo jiny to za Vas neudela. Mimochodem pokud je manzel nezamestnany, ocekavala bych ze prijdu domu, dite bude vyzvednute ze skoly, navareno, uklizeno, postarano o komplet celou domacnost, abych se treba ja bez zdravotnich problemu mohla poohlidnout po druhe praci a zlepsit si tak financni situaci. Nezamestnanost spojenou jeste s nicnedelanim bych netrpela.
Mimochodem pokud je manzel nezamestnany, ocekavala bych ze prijdu domu, dite bude vyzvednute ze skoly, navareno, uklizeno, postarano o komplet celou domacnost, abych se treba ja bez zdravotnich problemu mohla poohlidnout po druhe praci a zlepsit si tak financni situaci. Nezamestnanost spojenou jeste s nicnedelanim bych netrpela.S tím souhlasím.
A pokoušel se manžel dosáhnout na invalidní důchod? Takhle to přece nejde, abyste žili z milodarů rodičů a z toho, co vám kdo půjčí. Věřím, že jste ve strašlivé pozici. Budete vypadat jako ta špatná, že opouštíte nemocného muže. Ale my nevíme, jestli je opravdu nemocný a nechápeme, proč se nesnažil o důchod. Diagnoza - rozštěp páteře zní strašlivě. Anebo pracovat nechce. Toto byste měli nejprve vyřešit.
Přesně tak. Mám známou, které manžel onemocněl s páteří tak, že také marodil a marodil, rodina bez peněz, hrůza. Ale pak dostal invalidní důchod. Jednoduše si vyměnili doma role. Ona vydělává, jak se jí naskytne přesčas, tak ho bere, aby měli větší příjem. Ale přijde domů, je uvařeno, uklizeno a její manžel si hraje a učí se s dětmi. A proč ne... spokojenost na všech frontách.
Ano, to naprosto beru... a souhlasím s tím, nemám problém si při svém zaměstnání přibrat ještě druhou práci, holt to se nedá nic dělat. Vím, že o dceru by takto bylo vystaráno, ale bohužel, psala jsem výše, invalidita mu byla přiznána pouze na 20%, tudíž důchod mu nebude vyplácen žádný, naše ošetřující dr. nedodala skoro žádné podklady, dle kterých by posudkový lékař mohl vyhodnotit manželův zdravotní stav. Takže se proti "rozsudku" můžeme odvolat a mezitím jsme si zajistili jiného lékaře, bohužel, což už jsme měli udělat dávno, ale vzhledem k tomu, že obvodní lékařka o roštěpu páteře věděla, ale manžela s tím nikdy! neseznámila, pouze mu dávala doporučení nevykonávat pozici kuchaře a nikdy ho neposlala na žádné vyšetření, tak si myslím, že je to i její vina (ač naše zadlužení nechci házet na ní), ale pokud by manžel již dávno absolvoval vyšetření, možná i operaci, mohlo vše být jinak. Ale nechci spekulovat.
Ano, pokoušeli jsme se zažádat o invalidní důchod-zrovna tento týden byl u posudkového lékaře-verdikt zní invalidní pouze na 20%,díky naší obvodní lékařce, která nedodala žádné podklady k tomu, aby posudkový lékař mohl rozhodnout, nakolik je manžel invalidní. Za 4 roky manžel nikde nebyl vyšetřen, ač ležel v nemocnici, byl vyšetřován na neurologii, nikdo ho nikdy nikam neposlal. Takže prozatím i v tomto máme smůlu. Na sociálce Vám nikdo neporadí, jak se máte zachovat... Nechci opouštět nemocného manžela, jak jsem psala výše, vím, že při obřadu jsme si slíbili v dobrém i zlém a nechci se hned stáhnout, pokud to zlé nastalo, zvlášt v této situaci, kdy není zdravý...
Dobrý den, a co takhle změnit lékaře? Přeci není možné, aby člověk byl neustále nemocný? Nedodala-li obvodní lékařka správné a potřebné dokumenty, tak bych ji změnila okamžitě. Nebo bych ji navštívila, co to jako mělo znamenat? At Vám to vysvětlí. Bohužel v dnešní době je asi možné všechno.
Na základě tohoto rozhodnutí jsme podnikly kroky a opravdu ihned změnili lékaře... Navštívíme ji stejně rozhodně, protože si u ní budeme vyzvedávat zdravotní dokumentaci a při té příležitosti si o tom promluvíme. A za toto vyplnění-nevyplnění jí sociálka zaplatí 500,-. Sama paní posudková lékařka se velice divila a uvažovala o změně zaměstnání , kde si vydělá víc... Bohužel v dnešní době je opravdu možné všechno a pevně doufám, že to pro ní bude mít ještě dohru...
Jamolly, to je dobře, že jste rozhodli pro změnu lékaře. Opravdu je to od lékařky nezodpovšdnost, že nedodala všechny podklady posudkové komisi. Moc Vám držím palečky. Je to hrozné, když člověk nemůže a ani lékař mu nepomůže, notabene takový, co studoval za státní peníze. Dejte rozhodně vědět, jak to dopadlo. PT /stařenka/
ozvu se, děkuji moc za podporu... uvědomuji si čím dál víc, že by to opravdu bylo zbabělé "utéci" a nechat vlastně tak manžela napospas, at si dělá co chce... možná zbytečně rozbít rodinu... uvidíme, co přinese blízká budoucnost. Každopádně jsem nechtěla, aby můj uvodní dotaz vyzněl tak, že jsem rozhodnutá rozbít rodinu. To v žádném případě. Asi mi toto více otevřelo oči. Všem moc děkuji
Nechci moralizovat, ale : nezašlo to vše příliš daleko? jste v procesu oddlužení, tak vaše dluhy asi nebudou zrovna nejmenší. Jak a čí vinou dluh vznikl? Jak se budete cítit vy, až vás někdo koho budete mít třeba ráda opustí z podobného důvodu?
Zkuste probrat s manželem všechny vaše možnosti a jistě najdete nějaké vhodné řešení jak situaci vyřešit společně.
Vzhledem k tomu, že jsme s manželem 15 let, dluhy naše jsou společné, ale vzhledem k mému "trvalejšímu" zaměstnání a vyššímu platu jsem si půjčovala já. Tudíž z toho pramení, že já jsem v procesu oddlužení, o kterém manžel ví. Možná naštěstí, že to tak bylo, protože 80 % dluhů bylo na mě a tudíž jsme je všechny mohly touto cestou "odbourat". Takže i přesto je to problém pořád náš společný... Já neříkám, že ho chci opustit, jen prostě o této variantě přemýšlím, protože z mého platu, který teď beru, bych zvládla zaplatit nájem za 1+... (kde bychom bydlely s dcerou-hypoteticky) a ještě by nám zbylo na vše, jízdenky, kroužky... Přemýšlím hodně o tom, jak jí by se to dotklo...
Asi jsem "Alenka v jiříkově vidění" . Všichni si tady stěžují na nevěru, na nesoulad s manželem a vy přemýšlíte zda se rozejít s někým koho máte ráda a všechno vám jinak klape, jen kvůli penězům? Peníze sice hýbou světem, ale nejsou na světě to nejdražší. Myslíte, že vám bude lépe s někým kdo vám bude denně platit výlohy, ale u toho být hrubý, nevěrný ... bude se špatně chovat k dcerce a podobně? Myslím, že tohle není dobré řešení. Jsou filmové scénáře, kde si žena najde milionáře, aby ho obrala a pak se vrátila ke svému milovanému exmanželi. Ale tohle asi neplánujete. Takže proč si kazit rozchodem, který špatně ponesete Vy, dcerka i manžel, jen kvůli současné špatné finanční situaci? Určitě bych to nedělal a hledal východisko. Pořádně si to rozmyslete, ublížíte celé rodině na mnoho let.
Ano, přemýšlím, jestli za těchto podmínek nebude jednodušší s manželem bydlet odděleně. Partnera jiného si hledat nechci, v této situaci na to opravdu nejsou myšlenky, jestli bude někdo, kdo mě zabezpečí a přiznám se, že bych se musela stydět, když by mě někdo živil a já bych mu nemohla přispět... Ne, tohle opravdu není nic pro mě. Takže tudy cesta nevede. Přiznám se, že nevím, proč hned každý přemýšlí o tom, že když se opouští partner, musí to být hned si hledat někoho jiného... Vím, že problém jsme si udělali oba dva, oba dva bychom se ho měli snažit vyřešit a věřte, že není večer, kdy bychom nediskutovali a nehledali řešení. Ale pokud je partner bez příjmu a ještě k tomu se svými dluhy a vy se snažíte uchránit to nebohé dětátko, aby mělo alespoň trochu standardní dětství - ale naproto chápu, že k tomu se též vztahuje být celá, kompletní rodina- tak přemýšlíte i o této situaci. Přemýšlet ještě neznamená vykonat. Přesto i Vám děkuji za názor...
Já si nemůžu pomoci, ale mě mluví, ve vašem případě, z duše fidonet. Já se nechci zastávat ani vás, ani vašeho muže, neznám názor druhé strany. Ale... Jestliže i bez lékařských vyšetření je mu přiznána 20% invalidita, tak to o něčem vypovídá. Dneska nemají důchod ani všichni vozíčkáři. Moje švagrová po autonehodě (na MD) měla zlomenou bederní páteř, byla v Brně kolik neděl, měla voperovaná dvě železa u páteře, a nedostala důchod právě proto, že byla na MD a neměla neschopenku. Nikdo jí neřekl, že by ji měla mít. Zato znám paní, která měla operovanou plotýnku a důchod má. Nevím, jak je to možné, ale je to tak. A jestliže on si hledá stále novou a novou práci, tak bych řekla, že je to pořád lepší, než aby zůstal doma s tím, že ho stejně nevezmou a nebo po nějaké době propustí. To bych viděla jako známku toho, že se snaží. Ale jestli pořád doma slyší, jak je nedostatečnej, jak všechno táhnete sama... No, nevím. To bych asi nevydržela a vypadla sama. Jen vy víte, jak to je. Neberte to tak, že vás nějak a z něčeho obviňuju, ale já po svých zkušenostech už nezaujímám nikdy "jasné stanovisko". Taky nejsem zdravá, můj muž je, taky jsme neměli lehké období i bez dluhů... Jen člověku přijde někdy líto, že to nemyslí obě strany při sňarku stejně - v dobrém i zlém. Připadá mi, že jedna strana jakoby doufá, že to zlé nikdy nepřijde, a pak je překvapená... No a pak se ukáže, jaký je kdo doopravdy. Někdy poznání bolí...Přeju vám, at se ve svém rozhodnutí neunáhlíte. Neznamená, že když jste dnes zdravá, že to tak bude i zítra, za týden, za měsíc...
Teď už naprosto vím, že váš ošetřující lékař dokáže zázraky... Taky mám informace ze svého okolí, kdo všechno má invalidní důchod a jak si ho zasloužil... Protože manžel je už do začátku roku veden na ÚP, vlastně teď už za něj ÚP odvádí jen zdravotní a sociální, tím to vlastně nahrazuje neschopenku, protože nemůžete být nemocen, být veden na ÚP a mít neschopenku... Já netvrdím, že tady ve státě je to spravidlivé, protože i vím o lidech, kteří by si ten invalidní důchod zasloužili, ale psala jsem, že manželovi uznali 20 % bez národku na invalidní důchod, takže budeme bez peněz, protože dle předložené dokumentace je málo invalidní na to, aby pobíral invalidní důchod... Ano, manžel se snaží, místo si hledá a já opravdu pevně věřím, že se mu jednou podaří najít takové, kde bude opravdu spokojený, ač je to v dnešní době relativní pojem... Myslím, že to je při každém sňatku, že každý doufá, že u něj to bude navždy a bez větších problémů. Pokud se pak do těch problémů dostanete, holt se s nimi umí každý vypořádat jinak.
Promiňte, ale tady asi nepůjde o to, aby manžel byl v práci spokojený. Tady půjde o to, že po několika hodinách práce ho zmůže bolest natolik, že to dál nejde. Zeptala jste se ho někdy na to, co ho bolí, jak hodně ho to bolí a co mu od bolesti pomůže? Zkuste si přečíst něco o rozštěpu páteře, třebas tady: lekarske.slovniky.cz/... To mi nepřijde jako banální onemocnění, např rýma, která za týden přejde. Jestli ho dnes a denně bolí nejen záda, tak to je spíš na politování, než na opuštění. A jestli je kuchař, tak v době obědů je to pěkný zápřah i pro zdravého.
Částečně v tomto máte pravdu. 4 roky tu neřešíme nic jiného, než bolest a co by mu od ní mohlo pomoci. Jak jsem psala, jsme spolu 15 let a nejsem tak necitelná, abych se otáčela k nemoci manžela zády... O roštěpu páteře jsem toho nastudovala moc a snažím se mu pomoci, kterou tu opravdu nebudu rozepisovat, dále alespoň tím, že jsem ho objednala k mému ortopedovi, kterého sama v současné době navštěvuji. Takže manželům zdrav. mě opravdu zajímá. Politováníhodné je to, proč nás již před 4 lety nikdo neinformoval o tomto onemocnění a už se to mohlo dávno řešit. Teď to vypadá, že jsem mamonářka, které i přes manželovo onemocnění ho žene do práce a nutí pracovat... popř. v tom horším případě by ho opustila i s dítětem...
Právě proto jsem napsala sem, že i přesto, že ve stručnosti napsat vše, co se týká našeho problému se zde nedá, snažila jsem se vytáhnout náš "hlavní" problém, protože člověk "nezávislý" přeci se na věc dívá jinýma očima... a mě to dává námět k zamyšlení, abychom z toho opravdu všichni mohli odejít s čistým štítem...
Ale né, to jsem přece neřekla, že jste mamonářka. Ani vás z ničeho neobviňuju, jen vám dávám témata na zamyšlení. Zdravého člověka ani nenapadne, co nemocný prožívá. Právě proto, že to neprožil. To kolikrát ani nejde, např. při depresi. Je dobře, že konečně znáte dg, za to manžel nemůže, že jde doktorům teď víc o poplatky a peníze, než o člověka. Věřte, že je člověk víc protivný sám sobě, když ho furt něco bolí, a uvědomuje si, že je protivný i okolí. Proto o svých problémech většinou nemluví. Pak si ostatní myslí, že se nic neděje, když neskučíte. Ale... To je právě rozdíl mezi simulanty a opravdu nemocnými. Simulanti furt skučí. Vy teď se musíte sousrředit na sehnání dobrého doktora, který mu pomůže, nejen k důchodu. Je docela možné, že by manžel ani stále doma být nechtěl. Spíš by chtěl pomoci od bolesti, než ID. Hledala bych pomoc v některé z fakultních nemocnic. Našla bych si na netu nejbližší fakultku a v ní zapátrala po doktorovi. Většinou dokáže poradit staniční sesta, nebo i vrátný. Ten má přehled. Pak se k onomu odborníkovi objednat atd... Chce to stihnout do doby, než zas budete muset mít doporučení OL. Mě dávali dohromady v Brně, a docent lamentoval: "To jsou ti venkovští lékaři". Oni jsou si vědomi toho, jak to vypadá, nebojte se. Ani v H. Kr. mě neodmítli, tam jezdím s očima. Nebojte se, a zkuste to. Přeju vám, aby se vám to podařilo vyřešit a zabili tak dvě mouchy jednou ranou.
Jak jsem psala, strašně moc děkuji za všechny příspěvky, protože opravdu mě to nutí přemýšlet a kombinovat, platí staré české více hlav víc ví . Manžel je objednaný na půlku září k ortopedovi, podklady od něj bych znovu poslala posudkové lékařce. Prostě to musíme nějak dokončit a já pevně věřím, že zdárně. Bohužel na velké nemocnice se nespoléhám ani teď, protože zrovna na Bulovce, kam manžela před 4. lety odvezli, když přestal chodit, nic nezjistili... A tak si ho páni doktoři přehazují sem tam... V tomto opravdu musíme mít pevné nervy a nají dobrého doktora, nemáme jinou možnost, protože jinak by manžel mohl za pár let skončit na vozíku...
Jamolly, ještě Vám poradím jednu věc. Sedněte a napište do Prahy do Střešovické nemocnice vše o zdravotním stavu manžela, o prohlídkách, které nikam nevedly, s tím že se obracíte na ně a věříte, že jsou vyhlášenou nemocnicí a prosíte je o pomoc a vyšetření. Určitě si manžela pozvou a vyšetří jej, i kdyby si tam měl nějakou dobu poležet. Proč to píšu, mám totiž osobní zkušenost s naši dcerou. Už od 11 let měla problémy s vnitřkem, nikdo s ní nic nedělal, až jsem napsala do nemocnice v Praze do Krče, kde si naše dcera pobyla, pak ležela i na Karláku. Byla 3x ve Fr. Lázních a nemůže mít děti. Zbytečně zkoušela bolesti, dokud neměla vyšetření a pak operaci. A Vašemu manželovi je třeba pomoci. PT /stařenka/
Fuj, Bulovku nééé! O té je to známé... Ale jak vám radí stařenka, zkuste ty Střešovice. Víte, nesmíte se nechat odbýt. Musíte se ptát a ptát. V Brně vám lékař podá ruku, vše vysvětlí, co bude dělat, jak to bude bolet atd. Já když měla konzílium, tak mě podali ruku všichni. U nás v nemocnici se na vás doktor ani nepodívá... Jsou to velké rozdíly. Čím větší kapacita, tím skromnější člověk. A naopak. Nezapomeňte si veškeré papíry, co se vám dostanou do ruky, ofotit. Já mám v pc složku "zdr. dok." a tam vše. Člověk se musí stát doktoroj partnerem, i když oni si to někteří nehodlají ještě stále uvědomit. Ale je třeba s nimi mluvit pokorně. Jsem moc ráda, že se vaše myšlenky přesunuly z polohy "rozchod" do polohy "pomoc manželovi" Myslím, že to velmi ocení a vy jednou budete ráda, že ho máte. Není to lehká situace, ale vy ji zvládnete. Hodně sil!
No právě, o Bulovce se mluví... hlavně ne hezky a bohužel i my jsme toho důkazem. Už vím, z jakého důvodu miluji Moravu... vím, že tam jsou lidé úplně odlišní, vstřícní, neuspěchaní... oproti Praze, a to byl též jeden z důvodů, kvůli kterým jsme šli bydlet mimo. Napíšu, vylíčím své zdr. poznatky a budu rozesílat. Je pravda, že o Střešovicích se mluví hodně dobře, pokud člověk nezkusí, pak si můžu jen drbat hlavu, co kdyby... Teď už je to jen o tom, na jakého doktora narazíme. A já věřím, že tu jsou opravdu ještě lékaři, kteří chtějí léčit a pomoci pacientovi.
Chtěla bych Vám ještě jednou poděkovat, víte, opravdu jsem si nebyla jistá polohou rozchod, ale byla to zvažující možnost, samozřejmě jsem ráda, že se to přesunulo úplně jinam, protože je pravda, že jsme na to 2... a musí to cítit i naše dcera, že od problémů se neutíká... Děkuji
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.