Nejste přihlášen/a.
Mám přes 30. Nejsem upovídaný. Nemohu najít témata o čem se bavit s lidmi. Zásadně mě to izoluje od druhých lidí. Díky tomu se bojím druhých lidí. Že nastane trapné ticho, kdy mě nenapadne o čem si povídat.
Před pár dny se náhodou u mě zastavil kolega na firmě a říká "Ahoj! Jak to jde?" A vůbec jsem na nic nepřišel o čem bych se s ním bavil. (Přesně tohle se mi stává!)
Znám jenom tato témata konverzace - s kolegy v práci - příhody co se mi stalo při zaměstnání, zkušenosti, kdy někomu poradím, nebo naopak potřebuji já poradit. Se sousedy - praktické věci týkající se především stavby a úprav domu, drobné stavby a práce na zahradě. S přáteli - o společných koníčcích - věci technického charakteru z elektrotechniky, výpočetní techniky, cizího jazyka.
Všechna tato témata ovšem nezaberou moc času. Proto se snažím být s druhými lidmi jen omezený čas.
Prosím o pomoc, prosím povzpomínejte, rozepište více témat o čem jste se bavili. Moc by mi to pomohlo.
Děkuji velice moc
O čem se bavím s ostatními lidmi?
S Pepíkem o parních vlacích. Je stejný fanoušek jako já, pracoval v mládí v železničních opravnách a pokaždé si máme o čem povídat.
S Petrem o pejscích. Má doma 4 letého špringršpaněla a krásně a rád o něm vypráví. To je prostě nádhera. A i když sama pejska nemám, bavíme se, ptám se třeba, jak se Hugo /pes/ chová v určitých situacích, co má rád...O psech mohu mluvit a naslouchat roky.
S Ivou o pěší turistice. Kde jsem byla, kam se chystám, co bychom mohly podniknout třeba i pro ostatní. Vznikne přitom plno dopbrých nápadů.
S několika děvčaty si vyměňujeme recepty na všelijaké dobrůtky. Pak jsou ženy, které se rády baví o vnoučatech. Ani to mi nevadí. Nesmí člověk ale pořád jen vyzdvihovat ty svoje, ale taky naslouchat druhým.
Mám ráda a znám hodně rostlin v přírodě. Proto by mě potěšilo o nich mluvit s někým, kdo má stejného koníčka. Ve svém okolí ale nikoho takového nemám. Tak když jdu rozkvetlou přírodou, opakuji si je aspoň sama pro sebe.
Ráda se přidám do rozhovoru o četbě, o filmech, hudbě. Jenže: mám ráda folk a country, filmy spíš české a z dřívějších let, takže je dost těžké najít někoho, koho zajímá stejný okruh. Jaga.
A když se o něčem diskutuje a já k tomu nemám co říct, moc o tom nevím, raději mlčím a vstřebávám nové informace. Abych si neuřízla ostudu. Ono je někdy opravdu lepší mlčet. Jaga.
Děkuji za upřímnou odpověď s mnoha příklady. Děkuji zvláště za ně.
Vy jste opravdu na opačném konci pomyslné stupnice schopnosti si povídat, než jsem já.
Je mi trapně, protože ikdyž tady vidím ty témata, tak jen velmi slabě bych byl schopen o konverzaci v jednotlivých tématech. U některých mě vůbec nic nenapadá co bych k nim řekl. - tohle je velice známý pocit a situace, do které se dostávám. (Pak tam potichu stojím a nic mě nenapadá)
O některých nevím vůbec nic. Někde - třeba u těch psů, tam bych se chytal díky pořadu Kočka není pes, který je o výcviku a ten pořad považuji, za velmi užitečný.
Jsem znalý jiných okruhů témat, ale ty jsou odbornější, zaměřenější. Nehodí se jako univerzální téma konverzace.
Byl bych rád kdybych zvládl v konverzaci 10% toho co vy.
Ještě jednou děkuji za příklady : )
@ond - Že nastane trapné ticho, kdy mě nenapadne o čem si povídat.
No a? Tak nastane. Nebojte, on začne mluvit ten druhý a vy můžete doplnit tu a tam "nepovídej... opravdu?... tak to jo..."a podobně, případně položit doplňující dotaz k tématu (jen musíte vnímat, o čem je řeč). Lidé se vesměs rádi poslouchají a když je s uvedenými připomínkami necháte "vykecat", budete ten, co se "s ním dobře povídá"
zastavil kolega na firmě a říká "Ahoj! Jak to jde?"A vůbec jsem na nic nepřišel o čem bych se s ním bavil.
To není otázka, to je Jak správně na sm/... Tedy on ten článek není žádný zázrak, ale třeba vás lehce nakopne. Držím palce.
Je fakt, že výhodu mají lidé komunikativní a zvídaví. Ale zase ten, co toho moc nenakecá je tajemnější a ukecanému poskytuje prostor. , což mnohý povídavec ocení! S cizími většinou člověk volí téma podle toho, kde je a co se tam zrovna děje. V Biile vyměnili regály a hned si lidé víc povídali, jak se jim to špatně hledá... a nevíte, kde jsou teď vajíčka, kvasnice, ocet..Venku většinou o počasí. Takhle by mělo být častěji, už aby bylo jinak,..Mně stačí, když projde nějaký nádherný pes. To ho hned pochválím a často se i trochu pobavím s majitelem... Tuhle jsem viděla zajímavý strom. Šli kolem turisti a já je na něj upozornila. Nakonec jsme ho společně určovali a oni si ho fotili. Vylezlo z nich, že jsou tu na dovolené, tak jsem jim doporučila nějaká zajímavá místa... Včera do vlaku přistoupili běžkaři. Sněhu hodně připadlo, tak jsem se zeptala, jak se jelo a jestli byla upravená stopa a jestli došli až tam a tam. Sranda s nima byla. To se hned zapojím. Jsem trochu Váš opak...
Nějak tu svoji nekomunikativnost přeceňuješ. Zbytečně moc se sleduješ. Všichni nemůžeme být stejní. To by byla nuda. Počítám s tím, že jsou lidé jako Ty. Také přispívají k rozmanitosti společnosti. Určitěto to neodsuzuju. Beru je stejně jako ostatní. Jsou situace, kdy je mám mnohem raději, než ty planě ukecané, co sedí v buse za tebou a melou a melou hodiny.
Ano, jsem opak komunikativního a zvídavého člověka. (opravdu když jsem se nad tím zamyslel, tak je to tak)
Cítím, že i pro čisté vnitřní fungování potřebuji klid.
Přesto se musím naučit mluvit s lidmi, jelikož mě to teď izoluje od lidí.
Děkuji za vaši odpověď. Smekám klobouk před vašimi schopnostmi mluvit. : )
Vždy se bavím o tom co mě zrovna napadne. A Vás napadne taky hodně témat. Jen nesmíte mít strach, že řeknete nějaký nesmysl. To je vše. Když se mi mluvit nechce, nemluvím. Jednoduché. Jednou jsem dokonce seděl v restauraci skoro hodinu se čtyřmi cizími spolužáky mého kamaráda (odešel dříve). Téma se nenašlo a skoro nic jsem za celou dobu neřekl. Spolužáci pak kamarádovi tvrdili, že jsem divný tím mě pobavil - mě to totiž vůbec nezajímá
A seš divný?
btw proč jsi tam hodinu seděl? Ještě lepší je někde sedět, a čumět do mobilu, když takhle se ději 3 všichni čuměli do mobilu no tak se popadám za břicho a mám chut jim říct: lidi, vždyt si můžete sedět doma, a nezabírat nám tady místo, my se chceme bavit naživo
k tazateli: pokud on chce, tak to je první předpoklad, splněno. A druhý předpoklad je uvědomit si, že bez tréninku nebude nikdy dobrý. Že je naprosto přirozené, že když něčím začíná tak to je naprosto ale naprosto katastrofálně. Ale že každá katastrofa no posune mílovými kroky a při 10. pokusu už bude skoro mistr
jsou účinné techniky, jak se to velice rychle naučit. Samozřejmě to obnáší obětovat tomu trochu toho komfortu
Je dobré,když nevíš o čem se bavit,dávat druhému otázkyna to, co tě o něm zajímá a k jeho odpovědím přidávat svoje názory a zkušenosti.
Hezký den přeji:
Mám zkušenost, pokud hodláte rozvinout rozhovor-debatu npř. v hospodě, stačí jen při probíhající debatě osatních naslouchat a s něčím nesouhlasit, chtít se dovědět podrobnosti, chtít se nechat poučit a pod. Klást otázky i třeba nepatřičné. Npř. To neni možné že si to tak podrobně pamatuješ? To já si pamatuji jen důležité a zasadní událost, datumy vůbe ne. Co tomu říkáš?
Pokud při styku mezi lidmi všichni souhlasí se vším, tak si v podstatě nemají co řici, nemají o čem hovořit, nemají o čem diskutovat. Pokud se setkám s těmi, kterým je nepříjemné diskutovat (hovořit), položím otázku: O ČEM BUDEME DNES MLČET?
Zdravím -miro
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.