Nejste přihlášen/a.
Co dělat? Jestli ještě vůbec má smysl na 19 let starou dřevěnou podlahu , věčně vlhkou , plesovou a spinavou dávat čistící prostředky, když je odmítá.. Když mají rodiče nejspíš diogenův
syndrom a možná i další nemoce...co člověk nadělá...když je jejich dítě... Vyrůstá v tom.Logicky, že se to na něm projevuje a podepisuje, i když s tím nemůže nic 19 let dělat a pořád s nimi musí bydlet v malém přiblblém, nefunkčním napůl rozpadlém,bezďáckém domečku . Kvůli neochotě pracovat dokud nevystuduji a nebudu mít maturitu. Nic hezkého nezažívám. Snažím se jim i sobě pomoci. Ráda je mám, ale když vyhodím plastové lahve a další odpad dostanu vynadáno, zbijí mě nebo rozbijí či vyhodí něco z mého majetku naoplátku apod. , což mi z psychického rozpolozemi vlastně už nějakých pár let ani nevadí...problém je jen to že mě mrzí to jak to ovlivnilo moje dospívání a podobně...mrzí mě že jsem si nikdy nemohla pozvat domů nikoho a taky že se kvůli nedostatku soukromí doma ani necítím dobře...mrzí mě že ze mě všude kam jdeme dělají blbce...štve mě, že dělají že neví o čem mluvím... Bohužel. Žiju tak. Přežila jsem . Přežívám. Mám už hodně pomotanou hlavu z toho všeho, kdo by neměl. Snažím si to nějak omluvit a odpustit si že jsem je neporazila. Že jsem je nezvládla, ale nejde to...i dkyz to říkám a vždy budu říkat jako by to byla minulost i dkyz je to přítomnost i když budu říkat že kdo by nebyl smutný...slzy nic nenapraví...ani násilí nic nenapravilo...jen zhoršilo napětí a midlili jsme se všichni vzájemně... Docela smutný a ještě víc o to trapný když na to někdo přijde, ale co můžu udělat? Mám v plánu od jakživa utéct, ale tentokrát vím že to chci udělat a pořádně se zabezpečit. Logicky, že s přístupem mých rodičů ke mě a životu celkové mám jen jednoho kamaráda, který mě chce za ženu. Má svoje mouchy. Já taky. Až na to že on žije normálně.
Toto je dalsia z mnozstva velmi podozrivych a divnych otazok. Dcera bez problemu akceptuje poziadavku otca, aby uhradila 5 mil ako naklady na vychovu (zivot v kopach odpadkov).
Davno mohla kontakotvat organy ochrany mladeze, ktore by navstivili domacnost a urobili kontrolu. Bitie a vyhadzovanie veci je mozne hlasit na policiu.
Vy jste genius...Z čeho mě podezříváte?. Nikdy bych nikomu koho mám ráda neudělala nic takového, že bych na něj zavolala někoho z úřadu. To za prvé. Za druhé jsem nesouhlasila se splácením, jen oznamuji jak demotivující je pro mě život s těmito lidmi, kteří si mě neváží a chtějí mě očůrat, pak jediný přítel - poradna , která mi není schopna logicky nijak pomoci a že mě to mrzí...nic víc nic míň...chápu že z ostatních úhlu pohledu to nikdo nemůže pochopit. Ale člověk jako já co v tom žije už tolik let to dokonce i do určitého věku bral že je to normální a nevěděla jsem že to tak není . Na návštěvy jsem nechodila neměla jsem ke komu a ke mně nikdo nechodil kvůli zákazu, takže mi nikdo neřekl, že to je špatné až na ZŠ v šesté třídě mi to začalo docházet, když učitel říkal doma přeci taky nehazíte odpadky na zem a já řekla že ano a dostala jsem dutku za drzost a neustále bordelaření...
Promiň, vím a chápu, že jsi na tom zele, ale řeknu ti to, co jsem říkávala svým dcerám.
Musíš mít vzdělání, práci a svou střechu nad hlavou.
Pak můžeš říci, že máš svůj život. Nebudeš na nikom závislá, na jeho rozmarech, na jeho diktátů. Dej pozor, at nevlezeš z deště pod okap! Jsi už dost "velká holka", abys věděla, o čem je život. Nejsi v takové situaci sama, ale musíš chtít, naplánovat, uskutečnit. Neřeš podlahu, řeš svůj život. Přemýšlej a snaž se!
Kdo chce, hledá způsob. Kdo nechce, hladá důvod.
Přeji ti hodně sil a lakavý osud.
Ano, to vím. Rodiče mi často , říkají, že mě připravují na skutečný život a at se jim do jejich věci nepletu. Že to je jejich bezďácké doupě a kdybych měla skutečné přátele neodradilo by je to. Proto čekám na to až dodělám maturitu odstěhuji se do ciziny s přítelem, kde budeme pracovně především . Mezitím budu posílat rodičům nějaké peníze na splátky a podobně a abych jim zaplatila to že jim prý dlužím za to že mě vychovavali a krmili celý život (5 milionů - ano bohužel to myslí vážně) a až začnou oba chodit do práce bohužel otec nikdy nepracoval a tak se bojí.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.