Jak vyřešit spor mezi synem a přítelem

No, v patnácti letech s ním mlátí puberta ode zdi ke zdi. Nechte ho být - ani po dobrém ani po zlém nic nezmůžete, on z toho vyroste a časem to pochopí. Možná to chápe už dnes, ale odmítá to přiznat, možná ani sám sobě to nechce přiznat.

Pokud chování zůstává v mezich slušnosti, nechala bych to být. At s ním přítel normálně mluví ale výchovné záležitosti přenechá vám. Co máte na mysli že nechce s vámi podnikat? jako jezdit na výlety nebo na chatu? já bych mu navrhla - jedeme tam a tam - chceš jet s námi? ne? ok, tak nejezdi. Vždy bych mu ale nabídla možnost výběru. Nebo zkusila, at navrhne něco sám - něajkou akci. Nevím odkud jste - ale mám stejně starého syna - vlasntně dva - vlastního a nevlastního a taky v tom občas bruslím. Vždy je nalákám např. na kino - jejich výběr filmu - nebo na aquapark - a tam musíme jet všichni... Vemte sebou např. jeho kamaráda at se můžou vyblbnout spolu... Nalákejte ho na něco, čemu neodolá. Pro mé kluky jsou za trest všechny návštěvy hradů a zámků apod...

zkuste si s klukem najít chvilku (u nás jsou to procházky se psem, nekdy nachodíme i 10km) kdy budete spolu sami beze svědků, bude přístupný hovoru a zkuste to rozebrat co mu vlastně baví. ale nesmíte se rozčilovat ani zlobit nebo vyčítat. zkuste s ním mluvit jako s rovnoceným "dospělým", at vám řekne pravdu - a vy ji musíte pobrat hlavně v klidu...

někteří mladí se spíš rozpovídají třeba do telefonu nebo ještě lépe na icq - mluvím ze zkušenosti

Já si myslím, že tady ani nejde o to, že syn nechce přijmout přítele, ale nechce přijmout fakt, že nemůže být s otcem. Je úplně fuk, jakého máte přítele. Jestli je to pan Novák, nebo pan Baloun. Víte, já tohle zažívám taky, paradox je, že je tu nesoulad mezi vlastními.

Manžel má ve vlastní péči dceru, nebaví se spolu, jen spolu proberou to, co je nezbytně nutné. Když jsem s ní doma sama, tak to je tetičko sem, tetičko tam, ale jen přijde manžel domů, tak dcera utrousí pozdrav mezi zuby a mizí v pokojíku. Taky se snažil, i já, ale nepomohlo to. Domlouvala jsem jí, snažila se dopátrat, proč se k otci takhle chová, ale přijde mi, že to neví ani ona sama. Její matka se na ní vykašlala v jejích 6ti letech, i to byl důvod rozvodu a při řízení o péči u soudu řekla, že si přeje, aby byla u otce. Pak, až do věku 10ti let dcery, se po její matce slehla zem. To jsem poznala manžela i jí. Jejich vztah byl vcelku normální. Pak se ale její matka ozvala, začala si brát dceru na víkendy, jednou za 14 dní. Holka se hrozně změnila, k otci ochladla. Vysvětlovala jsem po dobrém, i po zlém. Když už jsem v jejích 14ti letech nevěděla kudy kam, tak jsem zvolila trochu tvrdé řešení. Navrhla jsem jí, at se matky na rovinu zeptá, jestli může být u ní, když si myslí, že táta je ten špatný. Zeptala se a máma jí do očí řekla, že u ní bydlet nemůže a na střídavou péči jí taky nechce, protože čeká nový přírustek do rodiny. Proběhly slzy, zklamání, ale za pár dní se vše vrátilo do starých kolejí. Dnes je jí 16 náct, otce pořád "toleruje", mě miluje a ... je to smutné. Nikdy nepřijala fakt, že máma jí nechce a s tátou se kvůli tomu nebaví.

Dobrý den. Těžko můžete vynutit po synovi, aby měl dobrovolně rád pro něho cizího člověka - Vašeho přítele. Váš syn je nyní v pubertě a sám se hledá. Navíc i ty hormony s ním mlátí ze stranyna stranu. Nenutte ho. Já Vás chápu. Musí to být pro Vás moc těžké. Na Vašem místě bych synovi se snažila projevovat maximální možnou mateřskou lásku, nikoli ale na úkor lásky partnerské. Někdy se děti, když jsou neštastné, chovají hrozně. Třeba ho něco trápí. Zkuste s ním hodně mluvit, aby neměl pocit, že je nějak navíc. On to může takto cítit, i když tomu tak vůbec není. Za vším asi stojí žárlivost Vašeho syna na Vašeho partnera.

Plně souhlasím s Myse. Osobně si myslím, že nejde o nepřijetí nového partnera, jak se tu píše výše - jste od manžela už 4 roky a mladší syn prožil vše s Vámi, včetně nového seznámení, snahy po novém společném domovu, vidí i chování syna staršího... takže problém spíš je v "načasování" - rozvod děti nesou nejhůř ve věku právě 11 let plus teď je chlapec v pubertě, tak to s ním mává (navíc pokud je jinak chytrý, bezproblémový, tak jen holt jste Vy dva těmi, kterým dává ty svoje hormony "sežrat" , pardon, prostě si to vybije na Vás a ani to třeba nemyslí zle, hledá sám sebe, své místo na světě). Z hlediska nápadů na popovídání či aktivitu píše dobře Myse. Osobně bych si s ním třeba i sedla a zkusila mu vyjádřit své pocity (chcete, abyste fungovali v pohodě, trápí Vás to - někdy děti dají na to, když je oslovíte se svými nejistotami, navíc jako dospělého). Z jiného úhlu pohledu jde říct, že jste na rozcestí a že se v případě, že to nepůjde, musíte rozhodnout pro "menší zlo", tj, současný stav (pokud nedostane rozum a nezačne komunikovat) - protože Vám plyne život s novým partnerem a syn se staví na vlastní nohy a čeká ho život samostatný, tj. nejde mu ustupovat na úkor Vašeho vztahu s partnerem. Možná se ještě zamyslet nad tím, kdo je pro syna autoritou, přítelem (jaký má vztah ke staršímu bratrovi), tam by se dalo odtušit, kudy se bude jeho postoj k Vám formovat (následovat vzor, třeba mírně) - pokud má dobrý vztah s bratrem, myslím, že se z toho pubertáckého chování probere sám, pokud inklinuje k bio otci, bude to horší. Držím pěsti.j.

Dobrý den.Před lety byla moje maminka ve stejné situaci jako Vy.Chovala jsem se (dnes už to sama posuzuji)vážně hrozně.Dělala jsem naschvály,byla drzá,odmlouvala...Nedokázala jsem pochopit,že i máma má právo na svůj život a lásku,a že my s ní věčně bydlet nebudeme(se sestrou)Jejich vztah vydržel a překonal moje zákeřnosti(jsou spolu už 30 let).A já bych našeho dědu nevymněnila ani za nic!Váš syn potřebuje čas.Nepřemlouvejte,nevyhrožujte,nenutte.Přeji sílu a trpělivost.At to dobře dopadne.

Je potřeba, aby někdo klukoj konečně vysvětlil, že není střed světa a i ostatní členové domáctnosti mají nárok na spokojený život.

Jinak, je to jenom rozmazlenost...málo jste ho řezali.

Toho zlobivýho kluka dej zpátky k tátovi, a máš klid. Jinak budeš budeš mít špatnej život. Protože ty máš taky nárok na lásku a život, jsi taky jenom člověk a kluk vás nenávídí at jde k tátovi.