Nejste přihlášen/a.
Malemu budou brzy 2 roky a zacina s nama pekne vy*ebavat..
Priklad: ucime ho, ze u jidla se vzdy sedi, on si sedne a hned se zase zvedne a smeje se na mne, co jako budu delat a tak to dela porad.. Jak spravne reagovat? Vysvetlovani nepomaha, jedna po zadecku taky ne..
Dobrý den! Možná je to takové to první období vzdoru, kdy dítě zkouší, co rodič vydrží a co všechno mu povolí. Další možností je, že je dítě hyperaktivní, a pak ale nikde neusedí. Většina hyperaktivních dětí za to nemůže (mají nějaké jiné pochody v mozku a táhne se to s nimi celé dětství, přes pubertu až do dospělosti). Netvrdím, že Váš synek zrovna musí být hyperaktivním dítětem, on to vážně možná jen na Vás zkouší. Jak správně reagovat? Být asi důrazný a důsledný. V případě hyperaktivity pomáhá jedině důslednost, pravidelnost, denní rituály a mít nohy v teple, protože takové děti dokážou totálně vyštavit i nervově zcela klidné a pohodové rodiče.
Raduzi, Liduš má pravdu (ten citovaný text z netu). Hrozně ráda jsem učila u nejmenších dětí v malém oddělení a sama mám vnuka 4roky a necelé 2 roky. Takže vím, o čem je řeč. Jestli opravdu stojíte o radu, tak si zadejte do vyhledávače- mladší batole- a pak - starší batole- a trošku si něco přečtěte a pak pochopíte, že něco prostě nelze. Nelze po tak malém dítěti požadovat, aby delší dobu sedělo u něčeho, co ho nebaví. A také, že jsou u dítěte a pro dítě důležitější věci,než jestli sedí, nebo nesedí v klidu u jídla. A ještě, jestli stojíte o radu kantorky a taky tchýně a vlastně i snachy v jedné osobě. Utněte projevy nespokojenosti a kritiky ze strany babiček. Obou. Za dítě jste zodpovědni vy a ne babičky, které v socialismu vychovávali, úplně jinak, vás. Babičky jsou na to, aby občas rozmazlovaly své vnoučky a ne na to, aby kritizovaly. Když něco uděláte špatně, budete si to muset vylízat vy. A nakonec, at uděláte co chcete, vždycky byste slyšel kritiku, když to necháte tak a budete se tvářit oba provinile. A budete se ospravedlňovat. A mít pocit provinění. Je to vaše volba, vaše zodpovědnost na celý život. Zakázat kritiku ve své rodině. At si babička dělá pořádek ve své rodině. U tak malého dítěte (a to nevím jestli ne velmi živého) je potřeba zaujmout, motivovat. Příkazy, zákazy, rozkazy nefungují. Tak malé dítě prostě toho není fyzicky schopno. Že babičku pozdravuju. :D
doplněno 19.08.10 16:42:jasně, že -babičky vychovávaly.
ignorace jeho nevhodného chování. U nás to zabíralo spolehlivě. Jinak asi snažit se být důsledný, i když kolikrát to je o nervy, co?
I to jsme zkouseli, ale on ma vydrz... casto mne dostane do situace, ze musim pryc, nebo bych ho k ty zidli snad pribil hrebikem
My to delali tak ze sme mu jidlo vzali a odehnali ho od stolu, po chvili si to rozmyslel a prisel,hezky si sed a jedl.
Naše máma dělala to, že výtržníka od stolu vyhodila. Jídlo mu nandala až poté, co buď slíbil, že bude hodný, nebo až když se najedli všichni.
Babička moje zlatá na tohle zlobení šla vždycky od lesa. :D Třeba. "Tak, až se najíme, tak všichni co byli hodní, dostanou zmrzlinu, půjdou na procházku, cokoli"
osobně si myslím, že dvouleté dítko je ještě moc malé na to, aby vydrželo sedět u společného stolu. Když byla dcera malá tak jsem za ní se lžící běhala po bytě a krmila jí mezi hrou. Ve školce se naučila sedět u stolečku a problém žádný nebyl.Já bych to neřešila.
ale on ma vlastni stolecek a vlastni zidlicku - takovy maly primereny jeho veku, nechceme ho prave uz krmit v krmici zidlicce a chceme jej zvykat, ze proste musi nektera pravidla respektovat, protoze honit se za nim se lzcici mi prijde ve skoro 2 letech spatne... Ale mozna, ze to je opravdu jeste brzy.. netusim, je to me prvni dite...
Raduz-zrovna včera jsem říkala, dceři, že kdyby míń četla jak se dítě vychovává, co může nebo nemůže v určitém věku vývoje, udělala by líp. V 19ti letech jsem toho o výchově moc nevěděla a dcera vyrostla ve slušného člověka. Plíny a dudlík neměla od 1 roku. A ve třech letech ve školce bylo vše bez problémů, učitelka řekla jde se jíst, jde se spát a hotovo, doma jsem nikdy netrvala na to, že sníst se musí všechno, že se od jídla neodbíhá a nevidím to po letech jako špatné a nevýchovné.
doplněno 19.08.10 12:52:Dítě není cvičená opice, je to osobnost a nesnáším rodiče co říkají-pozdrav tu paní, řekni jak se jmenuješ a podobně.Na některá pravidla je dost času kolem pátého roku, aby než jde dítě do školy vědělo, že se zdraví a učitelkám vyká.
No ona za to může asi moje mama, která o malém řekla, že je nevychovanej a že nám bude brzy skákat po hlavě. Sice to řekla v rozčilení, ale třeba ženu to hrozně sebralo a jen tak se z toho nevyhrabe.. Tak jsme možná ted k němu více kritičtí, než by bylo potřeba..
raduz-hlavně nezačněte sledovat jak je synek sousedů jiný, hodný a co umí nebo běhat po doktorech, že trpí ADHD. Nechte ho žít a pozvolna usměsňujte, pro mě bylo důležitější aby dcera věděla, že v obchodě se nic nebere, nevzteká se když něco nekoupím. To jestli dítě jí lžicí nebo příborem a nebo zdraví sousedy je podle mě nepodstatné až do věku 6ti let a i tam jsem velmi tolerantní.
doplněno 19.08.10 13:33:Dvouleté dítě
Tento rok je pro dítě i pro ty, kdo se o ně starají, velkou zatěžkávací zkouškou. Rozčílení rodiče o své ratolesti v té době často hovoří jako o "nezvladatelném" (nebo náročném, zlobivém, nevyzpytatelném či paličatém) dítěti. Tvrdohlavost dvouletých dětí, jejich záchvaty vzteku a neschopnost přijmout jakákoliv omezení však patří k normálnímu vývoji a dítě s tím většinou nic nezmůže. Na dvouleté dítě jsou kladeny nároky, kterým často nedokáže dostát: má si osvojit mnoho nových schopností a dovedností, naučit se patřičně chovat, ve všem se zdokonalovat a vyhovět dospělým, i když leckdy nechápe, co po něm vlastně chtějí. Musí se vyrovnávat s potřebou závislosti a zároveň nezávislosti (svébytnosti), které si vzájemně odporují. Jaký pak div, že si dvouleté dítě zoufá, jen obtížně se rozhoduje a často odmítá i to, co ve skutečnosti vlastně chce. I když je tento rok náročný pro všechny zúčastněné, přináší s sebou i leccos dobrého. Dvouleté děti se často spontánně smějí a umějí dávat najevo vřelé city. Osvojují si mnohé nové dovednosti a zdokonalují se v tom, co se naučily dříve, a tak jsou celkově stále schopnější a ve svých projevech čím dál tím roztomilejší.
staženo z netu.
Ano, přikládním se k názoru lidus. Každé dítě je osobnost a každé se vyvíjí jinak. Na ADHD syndrom by muselo ukazovat více faktorů a většinou by vás na to upozornili pak ve škole. Zatím nechte synka žít, jen byste měli být důslední. A hlavně pravidelnost - ta se mi při výchově osvědčila. A jak bylo dítě unavené, měla jsem vypozorované, že je protivné a neposlouchá.
no já propaguji důslednost. vždycky a pořád. vyplácí se mi to - mám bezva děti (už větší)
krmila bych v židličce. nebo at jí v židličce sám - vyleze (odejde)-li - má smůlu, jídlo není. Vrátí se a chce jíst? posadit a dát jídlo...
Rozlišuji např. kousek jablka - s tím at si běhá a nebo večeři, teplé jídlo apod. Ve dvou letech může vydržet u stolu 15 min než se nají.
Někdy se na LMD svádí obyčejná neposlušnost a nevychovanost, je potřeba rozlišovat.
Nastavit prckovi hranice - tohle ano a tohle ne. hotovo. A když se vám směje do očí - vystrčit do jiné místnosti, beze slova, bez přemlouvání - a až bude chtít jíst s vámi - at přijde a chová se tak. Ve dvou letech už to jde.
No úplně a na 100% souhlasím s Liduš. Co je to za nápad přikovat tak malé dítě ke stolu, to není panenka, která se od tolu ani nehne. My když hlídáme vnoučátka, tak nekdy sedí u jídla, ale po chvíli si najdou hraní a já klidně chodím za nimi a dávám jim do pusinky dokud ji otvírají. Pokud chcete, aby dítě sedělo u stolu, tak mu povídejte pohádky, nebo nějaké říkačky, nebo obrázky, noviny, cokoli, abyste udrželi jeho pozornost. Jinak bude mít dítě jídlo spojeno se špatnými pocity a může mít se zažíváním potíže. Až Vám bude kolem 60, tak na to budete mít jiný pohled. Mějte se, PT /stařenka/
no jasně - babičky to vidí jinak než rodiče, tak to bývá...
Každý si to udělá jak chce - jeho věc. Já za dětmi neběhala (venku na hřišti si chodili sami kousnout), jestli to někoho baví, tak at to dělá.
Tátovi toho prcka se to evidentně nelíbí, a ptá se jak na to, tak jsme mu poradili každý svou zkušenost. Jak se zachová - taky jeho věc. Mi by se taky nelíbilo, kdyby se mi dítě smálo do očí a dělalo přesný opak toho, co má. Příště neposlechne třeba na ulici? to za ním budete taky běhat až vám vlítne pod auto?
I to jsme zkouseli, vysledek stejny, chvili vydrzi, pak zacne delat kraviny (sleza z ni dolu apod.) a zkousi, co my na to..
On to zkousi mam pocit za kazde mozne situace, to jidlo byl jenom priklad... Je pravda, ze je hodne zivy, ale zase bych to nerad svadel na hyperaktivitu, jak mnozi jini rodice...
Hyperaktivita musí být diagnostikována odborníkem. Většinou psychologem. Většina takový dětí má posléze problémy ve školce, ve škole (zvláště, když je k tomu přidružená nepozornost, nesoustředěnost a různě disfunkce - poruchy psaní, počítání apod.). Ano, hodně rodičů se na to vymlouvá. Ale kdo to nezažil, tak nepochopí.
Rad bych vsem podekoval za jejich nazory a odpovedi, bohuzel vice nez tri bodiky jsem dat nemohl, i kdyz spousta odpovedi tu je k zamysleni
Dítě potřebuje lásku a mantinely. Je na Vás, kolik čeho mu dáte. Já bych u dvouletého dítěte ještě předpokládala ne úplně vyvinutou schopnost se soustředit ( sedět v klidu u stolu a jíst), ale pomalu by se mu mohlo vštěpovat, že u stolu se chováme klidně a nerušíme ostatní. Ale v zásadě by měl mít jídlo spojené spíš s příjemnou atmosférou než s křikem, fackami, vyhazováním od stolu (a přibíjením hřebíkem k židli - přeháním, ale Víte, co mám na mysli).
Není to lehké, ale každý rodič tím prošel. Ještě zažijete velmi mnoho situací, kdy budete chtít dítě přinejmenším zadusit. Vězte ale, že dítě prochází mnoha vývojovými stádii, pro nepoučené rodiče až nesnesitelými (např zářný příklad - puberta).
Nedávno jsem někde četla, že jeden z vývojových stupňů se u zdravého dítěte projevuje neustálým vyhazováním věcí z postýlky nebo z kočárku. Známe to všichni. Opravdu to vypadá, že to to dítě dělá schválně. Ale kdyby to nedělalo, jednak by s ním asi nebylo po vývojové stránce něco v pořádku (a všichni chceme zdravé děti, že) a jednak (kdybychom mu např. nikdy nedali do postýlky ani do kočárku nic, co by mohlo vyhodit) by se nenaučilo velmi důležité věci pro život.
Přeji trpělivost a hodně štěstí.
doplněno 19.08.10 20:02:Do školky, kde se u jídla hezky sedí u stolečků, jde dítě až od 3 let. Asi není dřív možné to od něj čekat.
Nečetla jsem všechny příspěvky ale myslím že dvouletý klučina je ještě malý.Myslím že časem se to srovná.Hlavně nedávat na zadek a ani jinak netrestat.Dcera nám to v tom věku dělala taky odbíhala od stolu pro barbie panenky atd.Prostě jsem ji nechala.Děti už jsou takový že mají hodně práce zrovna když se po nich něco chce/myslím věk 2 až tři roky/To je věk kdy dítě hodně pokouší co si může dovolit.Věkem se to srovná.Já dceři jen vysvětlovala,a vyplatilo se.Až bude synek sedět u jídla,tak mu třeba řekněte že je moc šikovný že už je veliký když už u jídla hezky sedí.On stejně vyběhne ale nevadí.Druhý den to udělejte znovu.třeba to zabere.Hezký den
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.