Když se člověk narodí nechtěný

Já si myslím, že přešlapovat a plakat nad vysušenou skvrnou, která včera byla rozlitým mlékem, to je obrovská blbost a nesmysl. Samozřejmě, že nechtěné dítě, vychované bez lásky, je poznamenané. Ale ne "prokleté"! Jednou život dostalo, jiný už nikdy nedostane. Nemá smysl své neúspěchy házet na rodiče, na osud, na smůlu, na svět. Rozhodně ne! Je to tvůj živit, jediný, který máš, tak přestaň se sebelítostí a zabojuj! Udělej si ho takový, jaký chceš. Ale uvědom si, bez práce a snahy to rozhodně nepůjde! Jestlipak víš, jaký je smysl života? Život má takový smysl, jaký mu dáš ty. Jaký mu dáme, každý z nás.Seber se, přestaň se litovat a zabojuj! Zabojuj za svůj osud, za svůj život. Hledáš pomocnou ruku? Najdeš ji na konci svého ramane.

Když je nechtěný, tak potom musí sám sebe chtít! Kolik lumpů a hajzlíků je regulérními otci! A co takoví, kde otcem je alkoholický soused? Co nezměníš, tím se nezabývej! Bere Ti to čas a sílu.

Ber to jako výzvu a poučení pro svoje potomstvo. Hlavně to nerozpitvávej, neidealizuj si lidské soužití a žij! Věnuj se svým zájmům. A jestli žádné nemáš, tak je hledej. U nich budou i lidé, s kterými si porozumíš.

"Byl jsem na dně, a najednou někdo zespoda zaklepal..." - možná někdo, kdo neměl nohy, byl slepý, ale dral se nahoru.

Píšete, že jste postarší žena, ale jak počítám, tak je Vám 35! Já jsem více jak dvakrát tak stará, ale slovo postarší by mne docela naštvalo. A když se naštvu, tak sednu na kolo a vyjezdím to. Vy běžte aspoň na sluníčko, na vzduch do přírody, a snažte se vnímat tu krásu krajiny, stromy, barvy a vůně - to je nejlepší antidepresivum. Pokud jste v šedém městě zalezlá v bytě, tak skočte do prvního autobusu, co Vás vyveze ven. Když je špatné počasí, tak doma háčkujte, malujte nebo něco vyrábějte, třeba náramky z korálků. A přemýšlejte, komu byste mohla být užitečná. Je plno lidí, co je na tom podobně, ale nepropadají tomu, naopak chtějí pomáhat. A zároveň je plno lidí, co na takového "pomocníka" marně čekají. Vy už vnímáte jen sebe. A jestli si fakt nevíte rady, tak potom psychologa.

Zpětné zrcátko auta by nemělo být větší, než čelní sklo...V.Klaus

Ano, "chyba" v dětství Vám zkazí celý život. Nejde ani o to, jestli jste byla nechtěná nebo chtěná, ale o to, jak se k Vám chovali po narození, jestli Vám to dávali najevo. Je to děsivé a s odpovědí na Proč se ani nespokojíte - extrémní křehkost psychiky. Dejte vědět, jestli Vám pomůže odborná pomoc, já jsem tedy k téhle cestě pesimistická. Musela byste si najít nějakou opravdu dobrou pomoc, jinak odejde ještě víc frustrovaná, že Vás nepochopil ani odborník.

Bohužel jste moc pochopení v odpovědí jste nenašla.

Tazatelka není teenager, nepíše tu nějakou myšlenku z jedné prodůmané noci, ale to, na to přišla za celý život.

Píše:

každodenní maličkosti nefungují, láska nějak postrádá smysl, potomstvo není na cestě, práce je jenom jako náhrada

Nejde jí poručit, aby to tak nebylo. Kdyby to šlo, dávno by to udělala.

Dobrý den,

jak jsem očekával a jak zde už bylo řečeno, nenašla jste odpovědi, ba naopak jen plácání nesmyslů a to dokonce i od těch místních celebrit, které jsou tu považovány za ztělesnění dobroty a milosrdenství. Pochopme je, že vůbec netuší o čem mluví a nesuďme je. Na druhou stranu se v těch odpovědích skrývá klíč. Nikoliv v tom co napsali, ale jak to napsali, v tom postoji. Nerozumí vám, nechtějí vám rozumět a nemohou, protože si tuto silnou zkušenost nezažili.

Váš život nemůže fungovat na tom, že vám někdo řekne, co máte dělat a vy to uděláte. Nebude vám to dávat smysl, protože nežijete ze svého zdroje a své vůle. Žila byste život někoho jiného, jen jako zombie. Možná fyzicky živá, ale zhola mrtvá psychicky. A i to se teď cítíte, že? Určitě jste slyšela rady typu "běž makat, moc přemýšlíš, to přejde", jenže tohle není nějaká smutná nálada, kterou má občas každý, tohle je mnohem hlubší, je to prorostlé vaší osobností, protože ten fakt nechtěnosti je v základu vaší osobnosti. Chtě nechtě stavíte na tom svůj život. Ačkoliv se někteří lidé tu dotýkají řešení, tak nejde opravdu si jen poručit.

Když se podíváte do běžných rodin, kde jsou také problémy samozřejmě, zjistíte, že si neumíte vlastně představit být v jejich situaci, protože jste to nezažila a to co oni berou za samozřejmost, berete vy jako nesplnitelný a v podstatě i svatý cíl.

Řešením není se do něčeho nutit, ani to přeplácnout nějakou vírou v nějakou bytost. Řešením je naopak nakrmit a utišit své nitro. A nechat se inspirovat sám sebou. V podstatě jste plna prázdnoty. A jak se říká, jestli máte v autě plnou nádrž starého benzínu, těžko můžete natankovat nový a čekat, že se něco změní.

Samozřejmě by bylo dobré si o tom promluvit s někým, kdo má přímou zkušenost s vaším problémem a ten by si vás vyzpovídal a neříkal by vám, co máte dělat, ale ukazoval vám vaše schopnosti, možnosti a odkrýval vám pravdu, ten starý benzín byste si tímto způsobem odčerpala sama.

Takže ano, toto je ten největší paradox a není divu, že na tom mnoho lidí ztroskotá. Řeší se totiž následky a lidé se snaží zaplácnout tu prázdnotu, ale tím se to nikdy nevyřeší.

Jestli byste měla zájem o více informací, určitě napište.

Jinak vám přeju moc hezké prozření toho, že vám na vašem životě záleží.

Nechteto být. Řekněte si - stačilo, děkuji a jděte dál. Já jsem to samé a kdybych se v tom měla babrat, tak jsem dávno v prdeli.

Záleží na tom, jací jsou oba rodiče. A jak moc se o Vás starají. U některé dámy se páni střídají jako na kolotoči. Ke spokojenosti všech zúčastněných.

Konkrétně - moje spolužačka měla 2 starší sestry. A vždycky tvrdila, že ona už byla třetí - nechtěná. Rodina nebyla nijak zazobaná, holky po sobě dědily obnošené oblečení, školní tašky apod., ale přesto mi spolužačka připadala spokojená a bylo o ni v rámci možností dobře pečováno. I když si rodiče původně mysleli, že jim stačily jen ty dvě, vychovali dobře všechny tři..

Je to všechno na rodičích, jak jsou slušní, jaký smysl mají pro rodinu. Vaše matka to vzala za špatný konec - rozsévač zasel - a frnknul. A pak si bez rozmyslu vzala dalšího, který šel kolem.

Musíte žít sama tak, abyste byla jednou lepší. Abyste byla schopná najít si opravdu slušného, starostlivého manžela, který by se společně s Vámi postaral o vaše potomstvo. Není to nic složitého. Těžké, opravdu těžké je, najít toho pravého. Jaga,

drzim palce at se ti situacia zmeni..ja som take dlouho sam..a pokusim se to zmenit...

Zkuste si dělat plány např. o víkendu vyrazím do přírody Amalín nyní to není moc vhodné období,(chápu podzim padají na vás chmury a ve společnosti rovněž nepanuje extra nálada, není kde čerpat energii) ale třeba na jaře si všimnete modrých trasparentních vážek v blízkosti Berounky a cestou na Křivoklát pokaždé když takto někam vyrazíte zcela jistě potkáte lidi s podobnými plány, nesčetně

krát se snimi dáte do hovoru např. v buse ve vlaku. nebudete mít pocit ztraceného dne. Jsou i různé turistické odddíly.

Nebo mě napadá je třeba dobrovolnictví www.krasapomoci.cz nevím odkud jste toto je v Praze. Necítila byste se tak osamoceně. A navíc by třeba mohlo vzniknout pěkné přátelství. Je spousta lidí co jsou sami.

Nedokážu odhadnout situaci, kterou vaše matka měla. Napadá mě pouze, že třeba bohužel sama přišla na svět do citově oploštělého prostředí a neměla žádný vzor, nemohla se s nikým poradit, zkrátka nevěděla jak si nastavit život. A v rámci svých možnosti, udělala co mohla. Mohla mít kopu starostí vás dvě uživit, nikdo z rádců nevidí do rodinné situace.

Možná bych mohla dát příklad složitého života jednoho postaršího pána. Narodil se do úplné rodiny, kde maminka celý den obsluhovala v rodinné restauraci od rána do večera hosty roznášela jídlo. Byla mu dána do vínku rozsáhlá genetická vada, kterou má 400 osob na světě. Spojení vadného chromozomu matky a otce a průšvih byl na světě. Viditelně nic zjevného. Sluchová vada 95% sluchu, zrakové postižení tzv tunelové vidění s výhledem zhoršujícího se stavu. Což samo o sobě skýtá dost velké ohrožení. Pohyb na ulici, úrazy střet s tramvají několikrát různé typy pádů. Vyložené odkázán na podporu druhé osoby. Aby toho nebylo málo, tak zjevně maminka v době jeho dětství tehdy vadila režimu , byla několikrát neoprávněné uvězněna, musela za sebe bojovat, Velice silná osobnost žila do 92 let. Rodina se tlakem nemoci a různých dalších vlivů rozpadla a maminka si našla jiného životního partnera s kterým měla dalšího syna bez postižení. Bratr nebyl omezen ve sportu a rozvoji vystudoval pedagogiku. Rodině byl zabaven majetek, kde vedla restauraci a zároveń žila, byla vyhoštěna do jakési osady bez sociálního zažizení o jedné místnosti.Vážně smutné počtení.

Tento pán kterého uvádím měl docela obtíže se socializovat, mnohokrát se musel i se svým poškozením obhajovat ve společnosti, neprávněného vězení matky a jeho dopad na něj. Vyloučen ze studia na VŠ, snažil se vyučit elektrikářem, také byl problém. Musel se starat o sebe najít si bydlení, tehdy byla vývěsková služby odešel totiž z rodného města. Tak každý den chodil postávat k vývěskové službě, kde se nabízely pronájmy a práce. Začal pracovat u tehdejšího OPBH opravy v domácnostech . Podotýkám, že ani netušil co to bude obnášet s kolegou se postupně učil. Nekdy musel sám aniž tušil co zákro bude obnášet. Samozřejmě se i někdy nezadařilo. Jedl chléb s hořčicí, jelikož se mu nedostávalo prostředků. Rodina byla na tom díky neustálým neoprávněným ústrkům bídně , mohl se spoléhat pouze sám na sebe. Žil vcelku skromně. Vím je to měrně smutný osud. Jednou si našetřil a šel do kina na fil o Chaplinovi, tehdy ho napadla myšlenka, že byl také rád řežisérem. Tak pro to začal činit kroky. Dopadlo to tak , že díky svému cíli začal točit Týdeníky t v 70 letech byly uváděny před hlavním filmem v kině. Měl různá témata např. byl ve sklárnách , kde se vyráběly skleničky na vývoz, poprosil a nepodařené kusy, které si mohl vzít. Má je dodnes na památku. Jindy zase točil o módě. A tak podobně dokonce i Pařiž byla v jeho repertoáru. Jeho jméno panovalo v titulcích. Pak přišel rok 1989 a vše se měnilo, najednou nebyl zájem o jeho práci, byl z toho velice smutný. Materiály, které natočil v zahraničí i u nás měl uskladněně ve sklepě a při povodních v Karlíně o velkou část přišel. Něcco málo mu zůstalo. Samozřejmě i ve vztazích mělo dopad ani osobních to neměl jenoduché, děti jeho partnerka s ním nemohla vzhledem k diagnoze, následoval rozvod a další hledání a tak to pokračovalo dále a dále. S tím, že partnerka samozřejmě musel poskytovat i vzhledem k horšímu se zdraví osobní asistenci, což asi málokterá zvládala. Při seznamování, z nedostatku možností, dával přednost inzerátům. Schůzek měl bezpočet. Ani to se mu příliš nedařilo. Někdy v 90 letech byl rehabilitován a s podporou jednoho profesora mohl dokočit studium Filosofické fakulty. Nakonec to dopadlo tak, že vzhledem k nemožnosti pracovat na volné noze jak režisér emigroval a v zahraničí mu byl konečně přiznám invalidní důchod.

Proč to zde uvádím, nedávno napsal o svém nelehkém životě knihu. Samozřejmě jsem zde uvedla věci a info, které mne během psaní z jeho života napadly neuvádím konkrétní situace a těch,, echt,, těžkých bylo skutečně dost.

Napadlo mne zda by vám nepomohlo se z těžkostí života vypsat a tím udělat za tím vším tlustou čáru. A dejte zásah démonům zásah na solar. Jste mladá a věřte ještě máte toho v životě hodně dokázat. Co zkusit něco studovat? Cokoliv vás napadne nemusí to být zrovna tradiční obory. Potřebujete společnost jak sůl.

Samozřejmě jsou různá fora kde dcery řeší složité vztahy s matkami, ale tam vás odkazovat nechci. Matky jsou různé, jsou i také kdy jim jejich dítě celý život nahrazuje rodiče. Vezte, že i tak to je , jsou zkrátka takové. Nevědí si sami rady se životem jsou nepraktické.

Ten příběh jsem vám vyprávěla z důvodu, že si ve dne nemusíte svítit jako on, protože vidíte za denního světla, nemusíte hledat naslouchátka ani brýle protože slyšíte... a vidíte... Nemusíte se obávat pádů a zranění...Nemusíte se s úřady handrkovat o přiznání příspěvku na péči celý rok. Kdy vám v jedné neustále propagované neziskovce řeknou, když se jich zeptáte co udělat, aby se urychlilo jednání. No víte oni čekají až umře... My tady nic takového neřešíme , kdyby měl dluhy, exekuci, takto se stará stát o seniory.

Takže hlavu vzhůru a snad mne zde neukamenuji za můj velice dlouhý příspěvek.

"mně si nechala" takze jsi byla relativne chtena, co vic jeste chces? Mas nejake fyzicke postizeni z prenatalu (matka fetivala kourila chlastala) anebo ti to behem prvnich 18 let vycitala, ze jsi nechtena anebo vice popis svuj i objektivni problem...

Bohuzel hodne dedime po rodicich, vice nez jsme svhopni zmenit prostredim, takze se z nejake miry projevi v tobe geny i nepoznaneho otce. To uz nezmenis A do toho nevidis. A smysl zivota? Mozna sobecky gen, mozna zadny smysl neni, kdo vi.